Taylorův talent

Heather Hallová, Utah, USA

„Můžete mi říct, jaký má Taylor talent, abych se o to mohla podělit se třídou?“, zeptala se mě učitelka Primárek mého osmiletého syna. Zavolala mi, protože Taylorova třída měla probírat talenty, které děti dostaly od Nebeského Otce.

Mysl mi vypověděla službu. Přemýšlela jsem nad posledními osmi lety a snažila se nalézt odpověď. Když byly Taylorovi čtyři dny, prodělal mrtvici, která mu způsobila těžké poškození mozku a onemocnění nekontrolovatelnými záchvaty. Nevidí, nemluví a nekomunikuje. Po stránce mentálního rozvoje zůstal na úrovni půlročního dítěte. Většinu dní tráví na vozíčku, kde o něj pečujeme a snažíme se mu poskytnout pohodlí.

Jásali jsme, když se naučil smát nebo pít ze zvláštního hrníčku, a oslavovali jsme, když se postavil a udělal pár kroků. Ale zatímco jsme navenek jásali a oslavovali, v nitru jsme plakali nad poznáním, že tyto malé úspěchy jsou pravděpodobně těmi nejdůležitějšími, jakých kdy Taylor dosáhne. Říkala jsem si, že tohle není to, co by jeho učitelka Primárek chtěla slyšet.

Odkašlala jsem si a znepokojeně odvětila: „Opravdu mě nenapadá žádný talent, který by Taylor měl.“

Tato laskavá sestra poté svou odpovědí na věky změnila můj vztah k synovi.

„Když jsem o této lekci přemýšlela, uvědomila jsem si, že každé dítě Boží má nějaký talent,“ řekla. „Řekla bych, že Taylorovým talentem je, že učí ostatní sloužit. Pokud vám to nevadí, ráda bych mluvila s třídou o tom, jak jsem si Taylorova talentu všimla tady v kapli. Všimla jsem si, jak se děti z Primárek učí tlačit vozík, otevírat mu dveře a překonávat strach, když potřebuje utřít bradu ubrouskem. Myslím si, že je to velký talent, kterým nám v životě žehná.“

Souhlasně jsem něco zamumlala a tiše jsme se rozloučily. Přemýšlela jsem, zdali tato učitelka Primárek ví, jak mocně tento rozhovor ovlivnil můj život. Taylor se nezměnil. Stále potřebuje spoustu péče. Nemocnice, lékaři a terapeuti dodnes představují velkou část mého života. Ale změnil se můj úhel pohledu, a já jsem si začala jeho talent uvědomovat.

Všimla jsem si, jak lidé kolem nás mění své chování, když se o něj snaží pečovat. Také jsem si všimla, že nám připomíná, abychom zpomalili, uvědomili si jeho potřeby a stali se soucitnějšími, všímavějšími a trpělivějšími.

Nevím, jaký je Boží záměr, a proč musí Taylor čelit tak skličujícím zkouškám, ale věřím, že jeho učitelka Primárek mi ho trochu poodhalila. Je zde, aby se s námi podělil o svůj talent. Je zde, aby nám dal příležitost naučit se sloužit.

„Všimla jsem si, jak se děti učí tlačit Taylorův vozík, otevírat mu dveře a překonávat strach,“ řekla mi učitelka Primárek mého syna.