Mluvíme o Kristu
On vezme na sebe slabosti jejich
Několik let poté, co jsme se s manželkou Gisèle vrátili z Fidži, kde jsem předsedal misii Fidži Suva, byla u Gisèle diagnostikována rakovina žaludku. Její utrpení nakonec zahrnovalo tři náročné operace a pooperační komplikace, které měly za následek úplné odstranění žaludku. Právě v těch nejtěžších chvílích, kdy jsem sledoval utrpení své ženy, jsem lépe pochopil Usmíření Ježíše Krista.
Pamatuji si, že jsem se cítil zcela pohlcen tím, co Gisèle zakoušela. Co udělala, aby si zasloužila takové utrpení? Nesloužila snad Pánu věrně? Nežila snad podle Slova moudrosti? Proč ji Pán nemohl této nemoci uchránit? Proč?
Jedné noci jsem dovolil, aby mé pocity pronikly až do modlitby k Pánu, zatímco jsem Mu vysvětloval, jak moc jsem zklamaný. „Už se déle nevydržím dívat na bolest, kterou musí má milovaná manželka snášet!“ Řekl jsem Mu to. Pak jsem se rozhodl obrátit k písmům. V Almovi 7:11–12 jsem našel útěchu v těchto verších o Ježíši Kristu:
„A on půjde, trpě bolesti a strasti a pokušení všeho druhu; a to se stane, aby se naplnilo slovo, jež praví, že na sebe vezme bolesti a nemoci lidu svého.
A vezme na sebe smrt, aby mohl uvolniti pouta smrti, jež spoutávají lid jeho; a vezme na sebe slabosti jejich, aby nitro jeho mohlo býti naplněno milosrdenstvím podle těla, aby poznal podle těla, jak pomoci lidu svému podle slabostí jeho.“
Do té chvíle jsem neuvažoval o tom, co vše zahrnuje Spasitelovo obdivuhodné Usmíření. Neuvědomoval jsem si, že Ježíš Kristus na sebe bere Gisèlinu bolest – nebo tu moji. Vložil jsem svou bolest a obavy na bedra Toho, kdo na sebe bere „bolesti a nemoci lidu svého“. S tímto novým porozuměním mi spadl kámen ze srdce!
Nyní se Gisèle daří velmi dobře, jakoby nikdy rakovinu neměla. Na pravidelných prohlídkách jí doktor říká, že je „zázrak“. Jsem nesmírně vděčný za její fyzické uzdravení, ale také za uzdravení, které jsem prodělal já, za uzdravení svého srdce. Útěcha, která je dostupná jen skrze Spasitele, mi dala tiché ujištění, že všechno bude v pořádku.
Kdykoli mě nyní potká soužení, v myšlenkách se vždy obrátím k oné mocné lekci a k tomu, co Pán řekl Proroku Josephu Smithovi: „Syn Muže sestoupil pod toto všechno. Jsi větší než on?“ (NaS 122:8.) Pokaždé, když si připomenu oběť Ježíše Krista, přinese mi to útěchu.
Budu navěky vděčný za ochotu našeho Spasitele projít tím, co tak mučivě vytrpěl. Svědčím o Jeho lásce, Jeho milosrdenství a Jeho bdělé péči o své děti. Je naším Spasitelem, a já Ho miluji z celého srdce.
Ó můj otče, Simon Dewey, nesmí být kopírováno