Stálý vzdělávací fond po devíti letech stále prosperuje
Tyson Kemege, kterého postihla dětská obrna a který jako nemluvně osiřel, vyrůstal v Nairobi v Keni, kde se nikdy nevyspal na matraci a kde měl jen zřídka dvě jídla za den. Pohyboval se pouze s pomocí dvou berlí.
Rozhodl se, že bude studovat informační technologie na keňské universitě Augustana College. Avšak bez rodiny a finančních prostředků se jeho vyhlídky zdály být beznadějné.
Bratr Kemege, který vstoupil do Církve o několik let dříve po dokončení střední školy, kontaktoval starší misionářský manželský pár a svěřil se jim se svými přáními. Misionáři ho odkázali na výbor Stálého vzdělávacího fondu (SVF). Půjčka ze SVF mu pomohla k přijetí na universitu.
„Jsem nejšťastnější člověk na zemi,“ říkal bratr Kemege často misionářům.
Bratr Kemege je presidentem studentské rady na universitě Augustana a ve svém sboru slouží ve dvou povoláních.
Devět let poté, co president Gordon B. Hinckley (1910–2008) poprvé představil SVF, má tento program více než 38 tisíc účastníků ve 42 zemích. Navzdory celosvětovým ekonomickým obtížím je Stálý vzdělávací fond prosperující a pomáhá lidem jako je Tyson Kemege obdržet vzdělání, uniknout chudobě a přispívat společnosti.
Více než 87 procent účastníků programu SVF, kteří dokončili své vzdělání, má v současné době zaměstnání.
Překonávání obtíží
I když program není ohrožován ekonomickým poklesem, musí podle slov těch, kteří mají program na starosti, přesto překonávat určité překážky. Jednou z největších překážek, kterým program čelí, je rostoucí počet účastníků.
„Překážky, kterým musíme čelit a které musíme překonávat, jsou běžné překážky, které provázejí rychlý růst a působení na mezinárodní úrovni,“ říká starší John K. Carmack, emeritní člen Sedmdesáti a výkonný ředitel fondu. „Některé z překážek jsou např. informování veřejnosti, seznamování veřejnosti s podmínkami a s dostupností a podpora účastníků.“
Program je řízen z církevního ústředí relativně malým administrativním kolektivem, který tvoří několik zaměstnanců, misionářské manželské páry a místní dobrovolníci. Dohlížejí na něj dvě emeritní generální autority – starší Carmack a starší Richard E. Cook.
Aby mohl tento široce rozšířený program fungovat, spolupracují zaměstnanci a misionáři SVF s územními předsednictvy a školí územní vedoucí, kteří střídavě pracují s místními vedoucími na školení a podpoře místních učitelů, pracovníků, dobrovolníků a účastníků.
„Již od počátku jde o velice pokrokový projekt,“ říká Rex Allen, ředitel úseku školení a komunikace. „Na každé úrovni jde o něco nového, a proto jsou komunikace a školení zásadní.“
Jak to funguje
Fungování programu je umožněno díky stovkám tisíců jednotlivců, kteří do fondu finančně přispívají. Všechny darované peníze jdou na podporu účastníků.
Pro účastníky proces začíná přípravnou fází koordinovanou programem institutu náboženství, do kterého je člen zapsán. Předtím, než účastníci na internetu vyplní žádost o půjčku, absolvují s pomocí střediska SPD pro podporu zaměstnanosti kurs „Planning for Success“ [Plánování úspěchu] a kurs profesního úspěchu.
Jakmile je půjčka schválena, účastníci pokračují ve svém vzdělávání a souhlasí s tím, že svůj dluh budou splácet, aby z tohoto fondu mohli těžit i druzí. Každoročně splatí účastníci půjčky v celkové výši přesahující 2,5 milionu dolarů.
Starší Carmack říká, že program je úspěšný nejen díky šlechetné finanční podpoře od členů, ale i díky skvělému vedení. „Otcem Stálého vzdělávacího fondu je Gordon B. Hinckley,“ říká, „ale podpora od presidenta [Thomase S.] Monsona a jeho zájem jsou stejně tak veliké jako v případě presidenta Hinckleyho. [President Monson] je do programu zapojen od samého počátku a dnes ho řídí s prorockým náhledem.“
Výsledky
Když president Hinckley na generální konferenci v dubnu 2001 program představoval, řekl: „S dobrou kvalifikací pro zaměstnání se tito mladí muži a ženy mohou povznést nad chudobu, kterou poznali oni i generace před nimi. Lépe se postarají o své rodiny. Budou sloužit v Církvi a růst ve vůdcovství a v zodpovědnosti. Budou splácet své půjčky a umožní tak druhým, aby byli požehnáni tak jako oni.“ („Stálý vzdělávací fond,“ Liahona, červenec 2001, 60.)
Vedoucí programu jsou neustále svědky toho, jak se slova presidenta Hinckleyho naplňují. V některých zemích, kde je SVF zaveden, je deset až patnáct procent současných vedoucích Církve dřívějšími příjemci pomoci z fondu.
„Toto není pouhá pohádka,“ pokračoval president Hinckley. „Díky dobrotě a laskavosti úžasných a štědrých přátel máme potřebné prostředky. Máme potřebnou organizaci. Máme lidské zdroje a oddané služebníky Páně, díky nimž dosáhneme úspěchu. Je to zcela dobrovolnický program, který nebude Církev téměř nic stát. S pokorou a vděčností se modlíme, aby Bůh tomuto úsilí požehnal a aby přinášelo požehnání – hojná a úžasná – na hlavy tisíců, stejně jako jeho předchůdce, Stálý vystěhovalecký fond, přinášel nevyslovitelná požehnání do života těch, kteří měli prospěch z jeho příležitostí.“
Po devíti letech se program i nadále rozvíjí. To je podle bratra Allena umožněno „díky veliké míře dobré vůle a ohromné víře“.
Způsobilí členové mohou být požehnáni …
tím, že okusí plody Stálého vzdělávacího fondu …
a tím, že svou část vrátí, aby z něj mohli mít prospěch i druzí.
Ilustrace Brad Teare