Zamyšlení
Dávají nám pokyny smysl?
Loni zesnulá autorka žila v Coloradu v USA.
Na cyklistické výpravě jsem se přesvědčila o tom, že je potřeba neustále sledovat Pánovu mapu života.
Před několika lety jsem vyrazila se svou sestrou, švagrovou a její dcerou na cyklistickou túru po Francii. Každé ráno jsme dostaly tři strany podrobných pokynů, které nás, pokud jsme se jimi přesně řídily, dovedly toho dne do cíle. Když jsme projížděly mezi vinicemi, instrukce zněly například takto: „Jeďte 50 metrů severně, poté zabočte doleva a jeďte dalších 100 metrů.“ Častěji však tyto pokyny uváděly značky a názvy ulic.
Jednoho rána jsme jely po příjemné trase, ale brzy jsme si uvědomily, že pokyny již neodpovídají našemu okolí. Poté, co jsme se takto rychle ztratily, jsme se rozhodly, že se vrátíme tam, kde jsme si byly naposledy jisté, že jsme na správné cestě, a že si zkusíme ujasnit, kudy máme jet.
Jak se ostatně dalo čekat, když jsme se na ono místo dostaly, našly jsme malou silniční značku, která byla uvedena v pokynech, a my ji přehlédly. Brzy jsme byly zase na správné cestě a pokračovaly jsme podle pokynů, které nám opět dávaly dokonalý smysl.
Tento zážitek mi posloužil jako metafora, díky níž jsem získala odpověď na otázku, která mě do té doby trápila: Jak to, že někdo, kdo měl dříve svědectví o evangeliu, může odpadnout? Uvědomila jsem si, že když špatně zabočíme (zhřešíme) nebo se neřídíme Božími přikázáními, přestanou pokyny (slovo Boží) dávat smysl. Dosavadní mapa už neodpovídá terénu, ve kterém se pohybujeme. Pokud jsme nezabloudili příliš daleko, možná si všimneme, že chyba je na naší straně a že se musíme vrátit (činit pokání) neboli se znovu zavázat, že budeme žít tak, jak nám Bůh přikázal, tam, kde jsme si byli jistí, že jsme na správné cestě.
Když pokyny přestanou odpovídat tomu, kde se nacházíme, příliš často je zpochybňujeme. Místo toho, abychom se vrátili zpět, klademe to za vinu pokynům a pak je přestaneme brát v potaz úplně. Když se nakonec vzdáme vize svého cíle, ztratíme se a bloudíme po cestách, které se nám mohou krátkodobě zdát velmi lákavé, avšak nedovedou nás tam, kam se potřebujeme dostat.
Každý den máme příležitost ke studiu písem. A jednou za šest měsíců máme příležitost sledovat generální konferenci Církve. Nejsou toto snad chvíle, kdy se můžeme podívat do mapy a ujistit se, že jsme tam, kde máme být? Když jsem jednou poslouchala konferenci, měla jsem pocit, že ať již jsme jakkoli nedokonalí, tak pokud nám tyto pokyny dávají dokonalý smysl, můžeme si být jisti, že jsme na správné cestě.
Stejně jako se v tomto životě dostaneme do cíle, budeme-li se řídit správnými pokyny, můžeme díky studiu písem a následování rad žijících proroků ověřovat svůj směr a v případě potřeby ho poupravit, abychom nakonec dorazili do svého celestiálního domova.