Jdi jí pomoct

Thomas Robbins, Kalifornie, USA

Stál jsem v řadě na čerpací stanici. Přede mnou stála matka se dvěma malými dětmi a chtěla benzín za 3 dolary a dva kopečky vanilkové zmrzliny.

Na první pohled bylo poznat, že neměli moc peněz. Děti byly bosé a v rozedraném oblečení.

Slyšel jsem, jak žena pokládá na pult snad nekonečné množství mincí, aby zaplatila.

Zaplatil jsem za svůj benzín, vyšel ven a zahlédl jsem auto té matky. Byl to starší model, který měl pravděpodobně hodně najetých kilometrů.

Pocítil jsem vůči oné matce se dvěma dětmi záchvěv soucitu, ale nastartoval jsem motorku a vyrazil jsem tam, kam jsem měl namířeno.

Jel jsem sotva minutu po dálnici, když jsem uslyšel hlas: „Jdi jí pomoct.“ Nabádání přišlo dvakrát.

Zavrtěl jsem hlavou a pomyslel jsem si, že už stejně nejspíš odjela. Co bych jí koneckonců řekl?

Onen hlas ke mně promluvil jasně i potřetí: „Jdi jí pomoct!“

Otočil jsem to zpátky k čerpací stanici a přemýšlel, co jí řeknu, pokud by tam stále byla.

Když jsem tam dorazil, dveře jejího auta byly otevřené. Seděla za volantem a její dvě děti si na zadním sedadle vychutnávaly zmrzlinu.

Pronesl jsem krátkou modlitbu, ve které jsem se Nebeského Otce zeptal, co mám říct. Tentýž hlas mi řekl: „Představ se a zeptej se, zda nepotřebuje pomoc.“ Šel jsem k autu a představil jsem se. Řekl jsem jí, že jsem měl dojem, že se jí mám zeptat, zda nepotřebuje pomoc.

Začala plakat a řekla: „Zrovna jsem se modlila k Ježíšovi, aby mi poslal někoho, kdo mi pomůže.“

Nebeský Otec její modlitbu vyslyšel. Zaplatil jsem jí plnou nádrž a dal jí číslo na jednoho člena z našeho kvora starších, o kterém jsem věděl, že zrovna hledá zaměstnance. Nevím, co se s touto mladou ženou stalo pak, ale jsem vděčný za to, že jsem následoval nabádání k tomu, abych jí pomohl.