Misionářské okamžiky starších misionářských párů

President Russell M. Nelson

President Kvora Dvanácti apoštolů

Jeden z nejlepších způsobů, jak vytvořit nádherné vzpomínky, je sloužit společně na misii.

Obrázek

senior missionary couple

Když naši šedesáti či sedmdesátiletí přátelé něco zapomenou, často tomuto výpadku paměti žertem říkáme „seniorská chvilka“. Ale chtěl bych hovořit o jiném druhu chvilky - o okamžiku, který mohou starší lidé zažít – okamžiku tak nádherném, že vzpomínka na něho bude věčná. Je to okamžik, kdy si starší misionářský pár uvědomí, že právě dělají přesně to, co si Pán přeje, aby dělali. V těchto nezapomenutelných chvílích porozumí tomu, že:

Oba mají celoživotní zkušenosti, o které se mohou podělit, a talenty, dovednosti a porozumění evangeliu, kterými mohou žehnat druhým.
Jejich příklad je požehnáním pro jejich děti a vnoučata.
Během své služby navazují trvalá přátelství.
Jejich manželství se každým dnem upevňuje.
Služba v Jeho jménu je příjemná.

Vytváření okamžiků

Moji přátelé z řad starších misionářských párů, mnozí z vás byste měli usilovat o to, abyste mohli zažít právě takovéto okamžiky. Zamyslete se nad příběhem, který vyprávěl starší Jeffrey R. Holland z Kvora Dvanácti apoštolů o tom, co dokázal jeden starší misionářský pár sloužící v Chile. Mladému misionáři zemřel jeden z rodičů. Misijní president byl příliš daleko, aby mohl za oním misionářem v nejbližší době přijet.

„Ale v této oblasti sloužil jeden milý [a zkušený] misionářský pár,“ říká starší Holland. „Přišli, posadili se k tomuto misionáři, s láskou o něj pečovali a utěšovali ho do té doby, než ho mohl president misie osobně kontaktovat. V naší misii jsme měli skvělé mladé misionáře, ale žádný z nich by pro onoho staršího nemohl udělat to, co pro něj udělal tento misionářský pár.“¹

V té chvíli byla zapotřebí jen jejich schopnost projevit soucit. Netrápili se tím, zda hovoří cizím jazykem – stačil jim jazyk křesťanské lásky. Neměli obavy o to, zda zmeškají narozeniny vnuka či vnučky nebo požehnání dítěte, jakkoli důležité mohou tyto události být. Jejich jedinou starostí bylo, zda jsou tam, kde je Pán může použít k tomu, aby žehnali životu jednoho z Jeho dětí. A díky tomu, že projevili ochotu, jim umožnil, aby Ho zastupovali.

Služba jen zřídkakdy představuje něco pohodlného

Pravdou je, že pro žádný starší misionářský pár není pohodlné opustit domov. Nebylo to pohodlné ani pro Josepha Smitha, Brighama Younga, Johna Taylora či Wilforda Woodruffa. Také měli děti a vnoučata a nemilovali svou rodinu o nic méně než my. Ale milovali i Pána a chtěli Mu sloužit. Jednou se možná setkáme s těmito hrdiny, kteří pomáhali nastolit tuto dispensaci. Až se tak stane, budeme rádi, že jsme se neschovávali, když jsme měli sloužit.

Někteří možná raději slouží, zatímco stále bydlí doma. Aase Schumacher Nelsonová (která se mnou není nijak spřízněna) poté, co prodělala infarkt a skončila na invalidním vozíku, měla obavy, že se její celoživotní touha jít s manželem Donem na misii nenaplní. Jeden ze sousedů se jim však zmínil o své misii církevní služby v biskupově zásobárně. To je povzbudilo, a tak si promluvili s vedoucím onoho zařízení, vyplnili doporučující formuláře a byli povoláni, aby dva dny v týdnu sloužili v zásobárně v blízkosti svého bydliště.

„Je snadné dát si ruce za hlavu a říci: ‚No, nikdo už mě nepotřebuje,‘“ říká Aase Nelsonová. „Nyní mám pocit, že jsem potřebná. A mám o tom svědectví.“

Rozhodně je vás zapotřebí

Pokud jste pokoušeni myslet si, že vás není zapotřebí, rád bych vás ujistil, že tomu tak není. V Církvi není misijní president, který by si nepřál, aby v jeho misii sloužilo více misionářských párů. Starší misionářské páry posilují mladší misionáře a sestry misionářky. Poskytují podporu, která druhým pomáhá sloužit v jejich vlastních zodpovědnostech. A dovedete si představit, co taková podpora zkušených členů Církve znamená pro vedoucího, který je členem pouhých několik let? Starší misionářské páry jsou mnohdy doslovnou odpovědí na modlitby biskupa či presidenta odbočky.

Povzbuzujeme presidenty misií, aby usilovali o získání starších misionářských párů, které mohou naplnit potřeby jejich misie. Biskupové by měli páry, které mohou sloužit, vyhledávat. Na LDS.org je několikastránkový seznam příležitostí ke službě pro starší misionářské páry. Ale především tyto páry mohou pokleknout a zeptat se Nebeského Otce, zda je ten správný čas sloužit společně na misii. Ze všech kvalifikací ke službě může být touha sloužit tou nejdůležitější. (Viz NaS 4:3)

Když zde chválím práci starších misionářů, uvědomuji si, že jich je mnohem více, kteří by rádi sloužili, ale nejsou toho schopni. Omezení kvůli věku nebo špatnému zdraví si zaslouží reálné zvážení, stejně jako důležité potřeby členů rodiny. Když ve vás plane touha, a přesto taková omezení existují, někdo jiný může působit jako vaše paže a nohy a vy mu můžete poskytnout potřebné prostředky.

Starší misionářské páry, bez ohledu na to, kdo jste a kde se nacházíte, modlete se prosím o tuto příležitost vytvořit společně nádherné misionářské okamžiky. Nebeský Otec vám pomůže poznat, co pro to můžete udělat.