Věřte, milujte, konejte
Starší Dieter F. Uchtdorf
Kvorum Dvanácti apoštolů
Života v hojnosti dosáhneme tím, že se staneme opravdovými učedníky Ježíše Krista – tím, že budeme kráčet po Jeho cestách a zapojíme se do Jeho díla.
Drazí bratři a sestry, je skvělé být zde dnes s vámi na tomto úžasném zasedání generální konference – naslouchat inspirovaným poselstvím; naslouchat tomuto úžasnému a vynikajícímu pěveckému sboru složenému z misionářů zastupujících mnoho tisíc misionářů po celém světě – našich dcer a synů – a zvláště být dnes sjednoceni ve víře a znovu vyjádřit podporu našemu drahému presidentu a proroku, presidentu Russellu M. Nelsonovi, členům Prvního předsednictva a generálním úředníkům Církve. Je pro mě radostí být zde dnes s vámi.
Starověký král Šalomoun byl na první pohled jedním z nejúspěšnějších lidí v historii.1 Zdálo se, že má všechno – peníze, moc, obdiv druhých a respekt. Jak ale král Šalomoun shrnul po desetiletích požitkářství a luxusu svůj život?
„Všecko [je] marnost,“2 řekl.
Tento muž, který měl vše, byl na konci rozčarovaný, pesimistický a nešťastný, navzdory tomu, že se mu ve všech ohledech dařilo.3
V němčině existuje slovo Weltschmerz. Volně přeloženo to znamená smutek plynoucí z toho, že se rmoutíme nad tím, že svět je horší, než jaký by podle nás měl být.
Možná že trochu Weltschmerzu je v každém z nás.
Když se nám do koutů našeho života vkrádá nenápadný zármutek. Když naše dny naplňuje smutek a vrhá temné stíny na naše noci. Když do světa kolem nás, i do života těch, které máme rádi, vstupují tragédie a nespravedlnosti. Když kráčíme po vlastní osobní a opuštěné cestě nešťastné náhody a bolest zakaluje náš klid a rozvrací náš pokoj – pak můžeme být pokoušeni souhlasit se Šalomounem, že život je marný a postrádá smysl.
Velká naděje
Dobrou zprávou je, že existuje naděje. Existuje řešení na prázdnotu, marnotratnost a Weltschmerz našeho života. Existuje řešení i na tu nejhlubší beznaděj a sklíčenost, kterou můžete pociťovat.
Tato naděje se nachází v proměňující moci evangelia Ježíše Krista a ve Spasitelově vykupující moci vyléčit nemoci naší duše.
„Já jsem přišel,“ prohlásil Ježíš, „aby život [měli, a aby ho měli ve větší hojnosti].“4
Tohoto života v hojnosti nedosáhneme tím, že se budeme zaměřovat na vlastní potřeby či na vlastní dosažené výsledky, ale tím, že se staneme opravdovými učedníky Ježíše Krista – tím, že budeme kráčet po Jeho cestách a zapojíme se do Jeho díla. Život v hojnosti nacházíme tím, že zapomínáme na sebe a zapojujeme se do veliké věci Kristovy.
A co je onou věcí Kristovou? Věřit v Něj, milovat tak, jak miloval On, a konat to, co konal On.
Ježíš „chodil, dobře čině“.5 Kráčel mezi chudými, vyvrženými, nemocnými a zahanbenými. Sloužil bezmocným, slabým a lidem bez přátel. Trávil s nimi čas; mluvil s nimi. „A uzdravil je všecky.“6
Spasitel všude, kam se vydal, učil „dobré zprávě“7 evangelia. Dělil se s lidmi o věčné pravdy, které je osvobodily duchovně i časně.
Ti, kteří se oddají věci Kristově, objeví pravdivost tohoto Spasitelova zaslíbení: „Kdož by … ztratil duši svou pro mne, nalezneť ji.“8
Šalomoun se mýlil, drazí bratři a sestry – život není „marnost“. Naopak – může být naplněn účelem, smyslem a pokojem.
Ježíš Kristus nabízí své uzdravující ruce všem těm, kteří Ho hledají. Poznal jsem bez pochybností, že když věříme v Boha a milujeme Ho a snažíme se následovat Krista, může nám to změnit srdce,9 ztišit bolest a naplnit duši „nesmírně velikou radostí“.10
Věřte, milujte, konejte
Samozřejmě, že máme-li mít tuto uzdravující moc ve svém životě, musíme udělat něco více než jen chápat evangelium rozumově. Musíme ho do svého života začlenit – musí se stát součástí toho, kdo jsme a co děláme.
Dovoluji si navrhnout myšlenku, že učednictví začíná třemi jednoduchými slovy:
Věřte, milujte a konejte.
Snaha důvěřovat Bohu vede k tomu, že v Něj máme víru a získáváme důvěru v Jeho slovo. Díky víře v našem srdci roste naše láska k Bohu a k druhým. Když tato láska bude růst, budeme inspirováni napodobovat Spasitele, zatímco budeme pokračovat ve svém velkolepém putování po cestě učednictví.
„To mi ale připadá poněkud jednoduché,“ řeknete si. „Problémy v životě – rozhodně alespoň mé problémy – jsou mnohem složitější, než aby existoval tak jednoduchý recept. Nemůžete vyléčit Weltschmerz třemi jednoduchými slovy: věřte, milujte, konejte.“
Tím, co léčí, však nejsou tato slova. Tím, co zachraňuje, obnovuje a oživuje, je Boží láska.
Bůh vás zná. Jste Jeho dítě. Miluje vás.
Dokonce i když si myslíte, že vás nikdo milovat nemůže, Bůh se o vás zajímá.
Právě dnes – a každý den – vám podává pomocnou ruku, přeje si vás uzdravit, pozvednout a nahradit prázdnotu ve vašem srdci trvalou radostí. Přeje si smést veškerou temnotu, která zahaluje váš život, a naplnit ho posvátným a zářivým světlem své nekonečné slávy.
Zažívám to sám na sobě.
A svědčím o tom, jakožto apoštol Pána Ježíše Krista, že všichni ti, kteří přijdou k Bohu – všichni ti, kteří budou opravdu věřit, milovat a konat – budou moci zažít totéž.
Věříme
Písma nás učí, že „bez víry pak nemožné jest líbiti se [Bohu]; nebo přistupující k Bohu věřiti musí, že jest Bůh“.11
Pro některé je používání víry obtížné. Někdy nám v cestě stojí vlastní pýcha. Možná si myslíme, že protože jsme inteligentní, vzdělaní či zkušení, tak zkrátka v Boha věřit nedokážeme. A začínáme na náboženství pohlížet jako na pošetilou tradici.12
Domnívám se, že víra není ani tak nějaký obraz, na který se díváme a který obdivujeme a o kterém diskutujeme a teoretizujeme. Je spíše jako pluh, který bereme na pole a v potu tváře vytváříme v zemi brázdy, které přijímají seménka a přinášejí plody, jež zůstanou.13
Přibližte se Bohu a On se přiblíží vám.14 Toto je zaslíbení určené všem těm, kteří se snaží věřit.
Milujeme
Písma zjevují, že čím více milujeme Boha a Jeho děti, tím šťastnějšími se stáváme.15 Láska, o níž mluvil Ježíš, však není žádný dárkový poukaz, jednorázově použitelná věc nebo něco, co jen tak přejdeme. Není to láska, o níž se mluví a pak se na ni zapomene. Není to láska typu: „Dej mi vědět, až budeš něco potřebovat.“
Láska, o níž mluví Bůh, je láska, která nám vstupuje do srdce, když se ráno probouzíme, zůstává s námi v průběhu dne a naplňuje nám srdce, když pronášíme modlitbu vděčnosti na konci večera.
Je to nepopsatelná láska, kterou k nám chová Nebeský Otec.
A právě tento nekonečný soucit nám umožňuje jasněji vidět druhé takové, jací jsou. Optikou čisté lásky vidíme nesmrtelné bytosti s nekonečnými možnostmi a hodnotou a milované syny a dcery Všemohoucího Boha.
Jakmile se díváme touto optikou, nemůžeme nikoho podceňovat, přehlížet ani diskriminovat.
Konáme
Ve Spasitelově díle se často malými a prostými prostředky „uskutečňují věci veliké“.16
Víme, že k tomu, abychom se stali dobrými v čemkoli, je zapotřebí opakovaného procvičování. Ať již se jedná o hru na klarinet, kopání míče do sítě, opravování auta, či dokonce pilotování letadla, skrze procvičování se můžeme čím dál více zlepšovat.17
Právě tohoto nám pomáhá dosáhnout organizace, kterou Spasitel na zemi vytvořil – Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Poskytuje místo pro procvičování toho, abychom žili tak, jak tomu učil, a žehnali druhým tak, jak to činil.
Jako členové Církve přijímáme povolání, zodpovědnosti a příležitosti, které vyžadují, abychom se soucitem a v rámci služby nabízeli pomocnou ruku druhým.
Nedávno Církev položila obnovený důraz na to, abychom pro druhé vykonávali pastýřskou službu – neboli abychom jim sloužili a projevovali jim svou lásku. Rozhodnutí ohledně toho, jak se tento zvláštní důraz bude nazývat, se věnovala velká pozornost.
Jedním ze zvažovaných názvů byla i péče o ovečky, což vhodně odkazuje na Kristovu výzvu: „Pasiž ovce mé.“18 S tímto názvem však byla přinejmenším jedna komplikace – kdybychom tomu tak říkali, byl by ze mě německý ovčák. A tak jsem celkem spokojený s názvem pastýřská služba.
Toto dílo je pro každého
Důraz kladený na tuto službu samozřejmě není ničím novým. Zkrátka nám jen poskytuje obnovenou a vytříbenou příležitost k procvičování Spasitelova přikázání, abychom se měli navzájem rádi19 – vytříbenou možnost zavádět a praktikovat účel Církve.
Jen pomyslete na misionářskou práci – odvážná, pokorná a přesvědčivá snaha dělit se o evangelium je úžasným příkladem pastýřské péče o duchovní potřeby druhých, ať již se jedná o kohokoli.
Nebo konání chrámové práce – vyhledávání jmen předků s tím, že jim nabídneme požehnání věčnosti. Jak božský způsob pastýřské služby!
Vezměte v úvahu i vyhledávání chudých a potřebných, pozvedání rukou, které jsou skleslé, nebo žehnání nemocným a sužovaným. Nejsou to snad skutky ryzí pastýřské služby, kterou Pán praktikoval, když kráčel po zemi?
Nejste-li členy Církve, vyzývám vás: přijďte a vizte.20 Přijďte a přidejte se k nám. Jste-li členy Církve, ale v současnosti se v Církvi aktivně nezapojujete, vybízím vás: vraťte se prosím. Potřebujeme vás!
Přijďte a přidejte svou sílu k té naší.
Díky svým jedinečným talentům, schopnostem a osobnosti pomůžete nám všem stát se lepšími a šťastnějšími. My na oplátku pomůžeme vám stát se lepšími a šťastnějšími.
Přijďte, pomozte nám budovat a posilovat kulturu uzdravování, laskavosti a milosrdenství vůči všem Božím dětem. Neboť všichni se snažíme stát se novým stvořením, kdy „staré věci pominuly“ a „nové všecko učiněno jest“.21 Spasitel nám ukazuje, kam máme směřovat – vpřed a nahoru. Říká: „Milujete-li mne, [přikázání má zachovávejte].“22 Pracujme společně na tom, abychom se stali takovými lidmi, jakými Bůh zamýšlel, abychom se stali.
Právě takovouto kulturu evangelia si přejeme v Církvi Ježíše Krista pěstovat. Snažíme se posilovat Církev jako místo, kde si vzájemně odpouštíme. Kde odoláváme pokušení nacházet na druhých chyby, šířit o nich pomluvy a srážet je. Kde se místo poukazování na chyby pozvedáme a pomáháme si stát se těmi nejlepšími, jakými jen můžeme.
Dovolte mi pozvat vás znovu. Přijďte a uvidíte. Přidejte se k nám. Potřebujeme vás.
Nedokonalí lidé
Zjistíte, že tato Církev je plná jedněch z nejušlechtilejších lidí, které tento svět může nabídnout. Jsou otevření, láskyplní, laskaví a upřímní. Jsou pracovití, ochotní přinášet oběti a občas konají i hrdinské činy.
A jsou také bolestně nedokonalí.
Dělají chyby.
Čas od času říkají to, co by neměli. Dělají to, co by si přáli, aby neudělali.
Mají ale společnou jednu věc – chtějí se zlepšovat a chtějí se přibližovat Pánu, našemu Spasiteli, samému Ježíši Kristu.
Snaží se dělat vše správně.
Věří. Milují. Konají.
Chtějí se stát méně sobeckými, soucitnějšími, vytříbenějšími a více takovými, jako je Ježíš.
Předloha pro dosažení štěstí
Ano, život může být někdy těžký. Věru všichni prožíváme období zoufalství a zklamání.
Avšak evangelium Ježíše Krista nabízí naději. A v Církvi Ježíše Krista se přidáváme k ostatním, kteří hledají místo, kde se můžeme cítit jako doma – místo, kde můžeme růst, kde můžeme věřit, milovat a konat.
Bez ohledu na naše odlišnosti se snažíme přijímat jeden druhého jako syny a dcery milovaného Nebeského Otce.
Jsem nevýslovně vděčný za to, že mohu být členem Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů a že vím, že Bůh natolik miluje své děti, že jim dává předlohu pro dosažení štěstí a smyslu v tomto životě i možnost získat věčnou radost ve dvoranách slávy v životě, který přijde.
Jsem vděčný za to, že Bůh nám poskytuje možnost vyléčit nemoci duše a Weltschmerz našeho života.
Svědčím a zanechávám vám své požehnání, že když budeme věřit v Boha, když Ho budeme milovat a budeme milovat i Jeho děti celým svým srdcem a budeme se snažit konat to, co nám Bůh nařizuje, najdeme uzdravení a pokoj, štěstí a smysl. V posvátném jménu Ježíše Krista, amen.