Nebuďte znepokojeni
Starší Ronald A. Rasband
Kvorum Dvanácti apoštolů
Mějte odvahu, bratři a sestry. Ano, žijeme v časech nebezpečných, ale dokud zůstáváme na cestě smlouvy, nemusíme se bát.
Připojuji své svědectví k poselstvím presidenta Russella M. Nelsona a staršího Quentina L. Cooka, jež zazněla před chvílí, o souladu a jednotě Rady Prvního předsednictva a Kvora Dvanácti apoštolů. Vím, že tato oznámení, jež pramení ze zjevení, jsou myslí a vůlí Páně a že budou požehnáním a posilou jednotlivcům, rodinám a Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů po mnoho budoucích generací.
Před několika lety položila jedna naše čerstvě provdaná dcera s manželem mně a sestře Rasbandové jednu velmi důležitou a život ovlivňující otázku: „Je stále ještě bezpečné a moudré do tohoto zjevně zlovolného a děsivého světa přivádět děti?“
Pro otce a matku a jejich drahé děti, které již samy uzavřely manželství, to byla důležitá otázka k zamyšlení. Vnímali jsme strach, který jim zazníval v hlase a který měli v srdci. Odpověděli jsme rozhodným: „Ano, je to naprosto v pořádku“ a podělili jsme se s nimi o základní nauky evangelia a vlastní upřímné dojmy a životní zkušenosti.
Strach není nic nového. Učedníci Ježíše Krista se na Galilejském moři v temnotě noci obávali větru a vln.1 I my, jakožto Jeho současní učedníci, míváme strach. Naši svobodní dospělí se obávají závazků, jako je například uzavření manželství. Čerstvě sezdané páry, jako byly naše děti, se mohou bát přivést děti do čím dál zlovolnějšího světa. Misionáři se obávají mnoha věcí, zvláště oslovit neznámé lidi. Vdovy mají obavy, jak to dál zvládnou samy. Dospívající se obávají nepřijetí ze strany vrstevníků; žáci základních škol prvního dne ve škole; studenti univerzit výsledku testu. Míváme obavy ze selhání, odmítnutí, zklamání a z neznáma. Bojíme se hurikánů, zemětřesení a požárů, které pustoší zemi a náš život. Obáváme se, že nebudeme k něčemu vybráni, a jindy naopak, že vybráni budeme. Bojíme se, že nejsme dost dobří a že Pán pro nás nemá žádná požehnání. Bojíme se změn a naše obavy mohou přerůst v hrůzu. Je někdo, kdo se v tom nepoznává?
Strach omezuje perspektivu Božích dětí již odedávna. Vždy se mi moc líbil příběh Elizea ve 2. Královské. Král Sýrie vyslal nespočet vojáků, kteří, „přitáhše v noci, oblehli město“.2 Jejich záměrem bylo zajmout a zabít proroka Elizea. Čteme:
„Vstav pak ráno služebník muže Božího, vyšel, a aj, vojsko obklíčilo město, koni i vozové. I řekl služebník ten jeho k němu: Ach, pane můj, což budeme dělati?“3
Mluvil z něj strach.
A Elizeus „odpověděl: Neboj se, nebo mnohem více jich s námi jest, než s nimi.“4
Ale nezůstal jen u toho.
„I modlil se Elizeus a řekl: Ó Hospodine, otevři, prosím, oči jeho, aby viděl. A tak otevřel Hospodin oči služebníka toho, a viděl, a aj, hora ta plná koňů, a vozové ohniví okolo Elizea.“5
Možná nám budou seslány ohnivé vozy, aby rozptýlily naše obavy a porazily naše démony, a možná také ne, ale poučení je jasné. Pán je s námi, myslí na nás a žehná nám tak, jak to dokáže jen On. Modlitba dokáže přivolat sílu a zjevení, jež potřebujeme k tomu, abychom své myšlenky soustředili na Ježíše Krista a Jeho smírnou oběť. Pán věděl, že budeme občas pociťovat strach. Stává se to mně i vám – a to je důvod, proč jsou písma plná Pánových rad:
„Buďte dobré mysli a nebojte se.“6
„Hleďte ke mně v každé myšlence; nepochybujte, nebojte se.“7
„Neboj se, malé stádo.“8 Líbí se mi láskyplnost slov „malé stádo“. V této Církvi je nás možná málo, co do počtu, podle nějž svět posuzuje vlivnost, ale když otevřeme své duchovní oči, „mnohem více jich s námi jest, než s nimi“.9 Náš milující Pastýř, Ježíš Kristus, pak dodává: „Nechť se země a peklo spolčí proti vám, neboť jestliže jste postaveni na skále mé, nemohou zvítěziti.“10
Jak lze strach rozptýlit? Onen mladý služebník stál vedle Elizea, proroka Božího. My máme stejné zaslíbení. Když nasloucháme presidentu Russellu M. Nelsonovi, když jsme poslušni jeho rad, stojíme po boku proroka Božího. Vzpomeňte si na slova Josepha Smitha: „A nyní, po mnohých svědectvích, jež o něm byla dána, toto je svědectví poslední ze všech, jež my o něm dáváme: že on žije!“11 Ježíš Kristus žije. Naše láska k Němu a k Jeho evangeliu rozptyluje strach.
Touha „vždy míti [s sebou] jeho Ducha“12 odsune strach stranou, abychom mohli smrtelný život vnímat z perspektivy věčnosti. President Nelson varoval: „V nadcházejících dnech nebude možné duchovně přežít bez stálého vlivu Ducha Svatého, který nás bude vést, řídit a utěšovat.“13
O pohromách, které zachvátí zemi a zatvrdí srdce mnohých, Pán řekl: „Učedníci moji budou státi na svatých místech a nepohnou se.“14
A poté přidal tuto božskou radu: „Nebuďte znepokojeni, neboť až se všechny tyto věci budou díti, můžete věděti, že zaslíbení, která vám byla učiněna, budou splněna.“15
Stůjte na svatých místech – nebuďte znepokojeni – a zaslíbení se naplní. Podívejme se na tyto jednotlivé prvky ve vztahu k našim obavám.
Zaprvé – stůjte na svatých místech. Když stojíme na svatých místech – ve spravedlivých domovech, v zasvěcených kaplích či chrámech – pociťujeme, že s sebou máme Ducha Páně. Nacházíme odpovědi na otázky, které nás znepokojují, nebo pokoj, abychom je mohli prostě odložit. Tak Duch působí v praxi. Tato posvátná místa v království Božím na zemi volají po naší zbožnosti, po úctě k druhým, po tom, abychom žili co nejlépe podle evangelia, a po naší naději, že odložíme strach a budeme usilovat o uzdravující moc Ježíše Krista skrze Jeho Usmíření.
Na těchto svatých místech Božích ani v srdci Jeho dětí není pro strach místo. Proč? Díky lásce. Bůh nás miluje – neustále – a my milujeme Jeho. Naše láska k Bohu potlačuje veškeré obavy a svatá místa překypují Jeho láskou. Přemýšlejte o tom. Váháme-li s dodržováním svých závazků vůči Pánu, sejdeme-li z Jeho cesty vedoucí k životu věčnému, zpochybňujeme-li svůj význam v Jeho božském plánu nebo nemáme-li v tento význam důvěru, dovolíme-li strachu, aby otevíral dveře všem svým společníkům – odrazování, hněvu, frustraci a zklamání – Duch nás opouští a ocitáme se bez Pána. Pokud víte, jaké to je, víte, že to není dobré. Pokud však naproti tomu stojíme na svatých místech, pociťujeme Boží lásku, a „dokonalá láska vyhání všechnu bázeň“.16
Další zaslíbení zní: „Nebuďte znepokojeni.“17 Bez ohledu na to, nakolik zemi naplňují zlovolnost a chaos, máme zaslíbení, že skrze každodenní věrnost Ježíši Kristu získáme „pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum“.18 A když Kristus přijde s veškerou mocí a slávou, nastane konec zla, vzpoury a nespravedlnosti.
Apoštol Pavel před dávnou dobou prorokoval o naší době a řekl mladému Timoteovi:
„Toto pak věz, že v posledních dnech nastanou časové nebezpeční.
Nebo nastanou lidé sami sebe milující, peníze milující, chlubní, pyšní, [rouhaví], rodičů neposlušní, nevděční, bezbožní,
… rozkoší milovníci více nežli milovníci Boha.“19
Pamatujte na to, že na obou stranách závoje „mnohem více“ těch, kteří milují Pána celým srdcem, mocí, myslí a silou, „s námi jest, než s nimi“.20 Budeme-li aktivně důvěřovat Pánu a tomu, jak jedná, budeme-li se zapojovat do Jeho díla, nebudeme se obávat toho, kam se ubírá svět, ani se tím trápit. Naléhavě vás žádám, abyste odložili světské vlivy, nepodléhali nátlaku a usilovali v každodenním životě o duchovnost. Mějte rádi to, co má rád Pán, včetně Jeho přikázání, Jeho svatých domů, posvátných smluv, které jste s Ním uzavřeli, svátosti o každém dni sabatu a rozhovorů s Ním skrze modlitbu – a nebudete se znepokojovat.
A nakonec – důvěřujte Pánu a Jeho zaslíbením. Vím, že všechna Jeho zaslíbení se naplní. Vím to tak jistě, jako nyní stojím před vámi na tomto posvátném shromáždění.
Pán zjevil: „Neboť ti, kteří jsou moudří a přijali pravdu a vzali si Svatého Ducha za průvodce svého a nebyli oklamáni – vpravdě pravím vám, ti nebudou poraženi a uvrženi do ohně, ale toho dne obstojí.“21
Proto se nemáme znepokojovat zmatky dnešní doby a lidmi z oné veliké a prostorné stavby – těmi, kteří se vysmívají upřímnému úsilí a oddané službě Pánu Ježíši Kristu. Optimismus, odvaha, a dokonce i pravá láska vyvěrají ze srdce neobtíženého starostmi ani zmatky. President Nelson, který je, „pokud jde o budoucnost, … optimista“, připomíná, že „máme-li mít alespoň naději v to, že dokážeme prosít všechny ty nesčetné hlasy a lidské filosofie útočící na pravdu, musíme se naučit získávat zjevení“.22
Abychom mohli získávat osobní zjevení, musíme klást důraz na život v souladu s evangeliem a podporovat věrnost a duchovnost u druhých i sami u sebe.
Spencer W. Kimball byl jedním z proroků mého mládí. Posledních pár let, poté co jsem byl povolán apoštolem, nacházím pokoj v jeho prvním poselství na říjnové generální konferenci roku 1943. Byl přemožen svým povoláním; a já vím, jaké to je. Starší Kimball řekl: „Hodně jsem přemýšlel a modlil se, postil se a modlil. Hlavou mi vířily protichůdné myšlenky – zdánlivé hlasy, jež říkaly: ‚Tu práci nezvládneš. Nejsi způsobilý. Nejsi toho schopen.‘ Ale nakonec vždy zvítězila myšlenka: ‚Musíš vykonat svěřené dílo – musíš získat způsobilost, musíš toho být hoden a získat k tomu schopnosti.‘ A bitva zuřila dál.“23
Ze zmíněného ryzího svědectví tohoto apoštola, jenž se stal dvanáctým presidentem této úžasné Církve, čerpám odvahu. Rozpoznal, že se musí zbavit obav z konání svěřeného díla a že se musí spoléhat na to, že mu Pán dá sílu získat způsobilost, být toho hoden a získat k tomu schopnosti. A to můžeme i my. Bitvy budou zuřit dál, ale my jim budeme čelit s Duchem Páně. Nebudeme znepokojeni, protože budeme-li stát po boku Páně a postavíme-li se za Jeho zásady a věčný plán, budeme stát na posvátné půdě.
Vraťme se k mé dceři a mému zeťovi, kteří nám před lety položili onu zkoumavou otázku, jež vycházela z hloubi srdce a pramenila z jejich obav. Vážně o našem rozhovoru z onoho večera přemýšleli, modlili se a postili a došli ke svým vlastním závěrům. Ke štěstí a radosti jich samotných i nás, prarodičů, jsou nyní požehnáni sedmi krásnými dětmi a kráčejí kupředu ve víře a lásce.
Mějte odvahu, bratři a sestry. Ano, žijeme v časech nebezpečných, ale dokud zůstáváme na cestě smlouvy, nemusíme se bát. Žehnám vám, abyste se, když tak budete činit, neznepokojovali dobou, v níž žijeme, ani problémy, které vás potkají. Žehnám vám, abyste se rozhodovali stát na svatých místech a nepohnout se. Žehnám vám, abyste věřili v zaslíbení Ježíše Krista, tomu, že žije a že nad námi bdí, pečuje o nás a stojí při nás. Ve jménu našeho Pána a Spasitele, Ježíše Krista, amen.