Shromážděte vše v jedno v Kristu
Starší David A. Bednar
Kvorum Dvanácti apoštolů
Moc Spasitelova evangelia nás proměňovat a žehnat nám vyplývá z toho, že rozpoznáme vzájemný vztah mezi naukou evangelia a jeho zásadami a praktikami a že je budeme uplatňovat.
Lano je nepostradatelný nástroj, který všichni dobře známe. Lana se vyrábějí z vláken textilu či rostlin, z drátů či jiných materiálů, přičemž jednotlivá vlákna jsou mezi sebou zkroucena nebo jsou vzájemně spletena. Je zajímavé, že materiály, které mohou být zcela obyčejné, lze proplést, a díky tomu se stanou neobyčejně silnými. Z dovedně spojených a propojených obyčejných materiálů lze vytvořit neobyčejný nástroj.
Tak jako lano čerpá svou sílu z mnoha vzájemně propletených jednotlivých vláken, tak také evangelium Ježíše Krista nabízí ten nejširší náhled na pravdu a nabízí ta nejhojnější požehnání tehdy, když dbáme Pavlova nabádání, abychom „v jedno shromáždil[i] všecko v Kristu, buď nebeské věci, [nebo] zemské“.1 Je důležité, aby se toto nezbytné shromažďování pravdy soustřeďovalo a zaměřovalo na Pána Ježíše Krista, protože On je „ta cesta, i pravda, i život“.2
Modlím se o to, aby každého z nás osvítil Duch Svatý, zatímco se budeme zamýšlet nad tím, jak se zásada shromažďování všeho v jedno v Kristu týká praktického způsobu učení se Jeho znovuzřízenému evangeliu a žití podle něj v každodenním životě.
Období naplněné zjeveními
Žijeme v pozoruhodném období znovuzřízené Církve Ježíše Krista, které je naplněné zjeveními. Dnes oznámené historické úpravy mají jen jeden všezahrnující účel: posílit víru v Nebeského Otce a Jeho plán a v Jeho Syna Ježíše Krista a Jeho Usmíření. Rozvrh nedělního shromáždění nebyl prostě jen zkrácen. Spíše máme nyní jako jednotlivci i jako rodiny větší příležitosti a zodpovědnosti využívat čas k tomu, abychom obohatili sabat tak, aby se stal radostí doma i na shromáždění.
Letos v dubnu nedošlo jen k pouhé změně organizační struktury kněžských kvor. Spíše bylo zdůrazněno a posíleno vnímání vyššího a svatějšího způsobu služby našim bratrům a sestrám.
Podobně jako je lano díky spleteným vláknům silným a odolným nástrojem, jsou i všechny tyto vzájemně propojené kroky součástí sjednoceného úsilí lépe sladit zaměření, zdroje a práci Spasitelovy znovuzřízené Církve s jejím základním posláním – pomáhat Bohu v Jeho díle přinést spasení a oslavení Jeho dětem. Nezaměřujte se prosím primárně na logistickou stránku toho, co bylo oznámeno. Nesmíme dopustit, aby procedurální podrobnosti zakryly všezahrnující duchovní důvody úprav, k nimž nyní dochází.
Přejeme si, aby na zemi vzrostla víra v Otcův plán a ve Spasitelovo vykupující poslání a aby mohla být utvrzena Boží věčná smlouva.3 Naším jediným cílem je pomáhat druhým trvale se obrátit k Pánu a mít větší lásku k našim bratrům a sestrám a účinněji jim sloužit.
Rozčleňování a oddělování
Někdy jakožto členové Církve rozčleňujeme, oddělujeme a uplatňujeme evangelium v osobním životě tak, že vytváříme dlouhé seznamy, na nichž si odškrtáváme jednotlivá témata, která máme studovat, a úkoly, které máme splnit. Tento přístup ale může potenciálně omezovat naše porozumění a vizi. Musíme si dávat pozor, protože farizejské zaměření se na seznamy položek nás může odvádět od přibližování se Pánu.
Onoho účelu a očištění, štěstí a radosti, trvalého obrácení a ochrany plynoucích z toho, když vzdáme „své srdce Bohu“4 a přijmeme „obraz jeho do své tváře“,5 nelze dosáhnout tím, že pouze vykonáme a odškrtneme si všechny ty duchovní věci, které máme dělat. Moc Spasitelova evangelia nás proměňovat a žehnat nám vyplývá spíše z toho, že rozpoznáme vzájemný vztah mezi naukou evangelia a jeho zásadami a praktikami a že je budeme uplatňovat. Pouze tehdy, když shromažďujeme vše v jedno v Kristu a zaměřujeme se pevně na Něho, nám mohou pravdy evangelia synergicky umožnit stát se takovými, jakými si Bůh přeje, abychom se stali,6 a vytrvat odvážně až do konce.7
Poznávání a propojování pravd evangelia
Evangelium Ježíše Krista je velkolepou tapisérií pravdy, která je náležitě uspořádána8 a utkána. Když budeme poznávat a propojovat zjevené pravdy evangelia, budeme požehnáni tím, že získáme drahocenný náhled a hlubší duchovní schopnost skrze oči, které budou schopny vidět Pánovo působení v našem životě, a uši, které budou schopny slyšet Jeho hlas.9 A tato zásada shromáždění se v jedno – a to v Něm – nám pomůže změnit tradiční seznamy položek pro odškrtávání ve sjednocený, spojený a úplný celek. Dovolte mi uvést naukový i církevní příklad toho, co mám na mysli.
1. příklad: Čtvrtý článek víry je jedním z nejlepších názorných příkladů shromáždění všeho v jedno v Kristu: „Věříme, že prvními zásadami a obřady evangelia jsou: za prvé víra v Pána Ježíše Krista; za druhé pokání; za třetí křest ponořením na odpuštění hříchů; za čtvrté vkládání rukou pro dar Ducha Svatého.“10
Opravdová víra se soustřeďuje v Pánu Ježíši Kristu a na Něho – v Něho jakožto v božského a Jednorozeného Syna Otcova a na Něho a na vykupující poslání, které naplnil. „Neboť on naplnil smysl zákona a požaduje všechny ty, kteří v něho mají víru; a ti, kteří v něho mají víru, přilnou ke každé dobré věci; pročež on obhajuje věc dětí lidských.“11 Používat víru v Krista znamená důvěřovat Mu a spoléhat se na Něho jakožto na našeho Spasitele a důvěřovat Jeho jménu a Jeho zaslíbením.
Prvním a přirozeným důsledkem důvěry ve Spasitele je snaha činit pokání a odvrátit se od zla. Když budeme používat víru v Pána, přirozeně se k Němu budeme obracet, budeme k Němu přicházet a budeme se na Něj spoléhat. Pokání tudíž znamená, že důvěřujeme Vykupiteli a spoléháme se na Něho, aby za nás udělal to, co nedokážeme udělat my sami. Každý z nás se musí zcela spoléhat „na zásluhy toho, který má moc ke spasení“,12 protože jedině „skrze zásluhy a milosrdenství a milost Svatého Mesiáše“13 se můžeme stát novým stvořením v Kristu14 a nakonec se vrátit k Bohu a přebývat v Jeho přítomnosti.
Obřad křtu ponořením na odpuštění hříchů vyžaduje, abychom Mu důvěřovali, abychom se na Něho spoléhali a abychom Ho následovali. Nefi řekl: „Vím, že budete-li následovati Syna s celým úmyslem srdce, jednajíce před Bohem bez pokrytectví a bez podvodu, ale s opravdovým záměrem, činíce pokání z hříchů svých, dosvědčujíce Otci, že jste ochotni vzíti na sebe jméno Kristovo křtem – ano, následováním Pána svého a Spasitele svého dolů do vody podle slova jeho, vizte, pak obdržíte Ducha Svatého; ano, pak přichází křest ohněm a Duchem Svatým.“15
Obřad vkládání rukou pro dar Ducha Svatého vyžaduje, abychom Mu důvěřovali, abychom se na Něho spoléhali, abychom Ho následovali a abychom se tlačili kupředu v Něm s pomocí Jeho Svatého Ducha. Jak Nefi prohlásil: „A nyní … proto vím, že nevytrvá-li člověk do konce v následování příkladu Syna živého Boha, nemůže býti spasen.“16
Čtvrtý článek víry nepopisuje jen základní zásady a obřady znovuzřízeného evangelia. Spíše toto inspirované prohlášení víry shromažďuje vše v jedno v Kristu: důvěru v Něho, spoléhání se na Něho, Jeho následování a tlačení se kupředu s Ním – a dokonce v Něm.
2. příklad: Nyní bych rád mluvil o tom, jak jsou shromážděny v jedno v Kristu všechny církevní programy a iniciativy. Bylo by možné uvést mnoho dalších příkladů, já však použiji jen několik vybraných.
V roce 1978 řekl president Spencer W. Kimball členům Církve, aby budovali sílu Sionu po celém světě. Vyzval Svaté, aby zůstávali ve své rodné zemi a zakládali silné kůly tím, že budou shromažďovat rodinu Boží a vyučovat ji cestám Páně. Dále uvedl, že se díky tomu postaví více chrámů a že Svatým budou k dispozici slíbená požehnání, ať žijí na světě kdekoli.17
Tak jak vzrostl počet kůlů, bylo zapotřebí klást důraz na to, aby se domovy členů „staly [místem], kde členové rodiny [rádi] přebývají, kde [mohou] obohacovat svůj život a nacházet vzájemnou lásku, podporu, uznání a povzbuzení“.18 V důsledku toho byla v roce 1980 nedělní shromáždění konsolidována do tříhodinového bloku, aby se „znovu zdůraznila osobní a rodinná zodpovědnost studovat evangelium, žít podle něj a vyučovat mu“.19 Tento důraz kladený na rodinu a domov byl znovu potvrzen v dokumentu „Rodina – prohlášení světu“, který v roce 1995 představil president Gordon B. Hinckley.20
V dubnu 1998 president Hinckley oznámil výstavbu mnohem většího počtu malých chrámů, díky čemuž se posvátné obřady domu Páně dostaly blíže k jednotlivcům a rodinám Svatých posledních dnů po celém světě.21 A tyto rozšířené příležitosti k duchovnímu růstu a rozvoji byly doplněny s tím spojeným prohloubením časné soběstačnosti prostřednictvím zavedení Stálého vzdělávacího fondu v roce 2001.22
President Thomas S. Monson během svého předsednictví opakovaně nabádal Svaté, aby se vydávali „zachraňovat“, a kladl důraz na péči o chudé a potřebné jakožto jednu z božsky daných zodpovědností Církve. Na základě pokračujícího důrazu kladeného na časnou připravenost byl v roce 2012 zaveden program Služeb pro podporu soběstačnosti.
V průběhu několika uplynulých let se zdůrazňují a neustále opakují základní zásady týkající se toho, jak učinit sabatní den radostí doma i v církvi, čímž jsme byli připravováni na nový harmonogram nedělního shromáždění oznámený na tomto zasedání generální konference.23
A před šesti měsíci byla posílena a uvedena efektivněji do souladu s pomocnými organizacemi kvora Melchisedechova kněžství, aby se dosáhlo vyššího a svatějšího přístupu k pastýřské službě.
Jsem přesvědčen, že posloupnost a načasování těchto kroků v průběhu mnoha desetiletí nám může pomoci vidět jedno sjednocené a souhrnné dílo, a nikoli jen řadu nezávislých a nespojitých iniciativ a programů. „Bůh zjevil vzor duchovního pokroku pro jednotlivce a rodiny spočívající v obřadech, učení, programech, činnostech a akcích, které se zaměřují na domov a které jsou podporovány Církví. Církevní organizace a programy existují proto, aby žehnaly jednotlivcům i rodinám, nikoli proto, aby fungovaly samoúčelně.“24
Modlím se o to, abychom na dílo Páně nahlíželi jako na jedno velké celosvětové dílo, které se čím dál více zaměřuje na domov a které je čím dál více podporováno Církví. Vím a svědčím o tom, že Pán zjevuje a „ještě zjeví mnohé veliké a důležité věci týkající se království Božího“.25
Zaslíbení a svědectví
Své poselství jsem začal poukázáním na sílu, která vzniká, když se jednotlivá vlákna materiálu mezi sebou zkroutí nebo spletou, aby tak vzniklo lano. Podobně vám nyní slibuji, že pokud se budeme snažit shromažďovat vše v jedno v Kristu, projeví se v našem studiu znovuzřízeného evangelia Ježíše Krista a ve snaze žít podle něj prohloubený náhled, smysl a moc.
Veškeré příležitosti a požehnání věčného významu mají svůj původ v Pánu Ježíši Kristu, jsou díky Němu možné, mají díky Němu svůj smysl a skrze Něj vytrvají. Jak svědčil Alma: „Není žádné jiné cesty nebo prostředku, jímž by mohl člověk býti spasen, jedině v Kristu a skrze něj. Viz, on je život a světlo světa.“26
Radostně vydávám svědectví o božskosti Věčného Otce a Jeho Milovaného Syna Ježíše Krista a o tom, že skutečně žijí. Právě v našem Spasiteli nacházíme radost. A v Něm nacházíme i ujištění o „pokoj[i] v tomto světě a [o věčném životě] ve světě, který přijde“.27 O tom svědčím v posvátném jménu Pána Ježíše Krista, amen.