Ohlédnutí za generální konferencí
Loni na podzim jsem měla výsadu účastnit se generálního zasedání žen téměř naživo – ve dvě hodiny ráno v překladatelské kanceláři v Jičíně. Než zasedání začalo, president Pohořelický, který tam také tlumočil, mi řekl: „President Nelson má pro vás sestry nějaké výzvy, budou se ti moc líbit.“ A já jsem si v duchu řekla: „No, tak to nevím, já mám výzev docela dost i tak.“ Když jsem však poslouchala jeho proslov, pocítila jsem touhu jeho výzvy vyzkoušet. Vzpomněla jsem si na verš z písem, kde se říká, že někteří lidé si vybírají, která přikázání budou poslouchat a která ne, a tak jsem pro jednou chtěla patřit k těm, kteří si vybírat nebudou. Spočítala jsem si, kolik stránek z Knihy Mormonovy budu muset přečíst za den, abych ji stihla přečíst do konce roku, a hned dalšího dne jsem se čtením začala. Většinou se ke čtení dostávám až večer před spaním, takže se tím spíš prokousávám, než studuji, ale i přesto se cítím velmi požehnaná. Mám pocit, že se díky studiu dokáži lépe rozhodovat, lépe si zorganizovat čas a lépe porozumět tomu, co je pro mě a mou rodinu v daný den to důležité. Pociťuji větší pokoj a úlevu od duševních potíží. Doufám, že se z této výzvy vyvine zvyk a že se mnou tato požehnání zůstanou i v budoucnu.