Stateční ve věci Kristově

Musíme být stateční ve věci Kristově a věrní svým smlouvám, svému Bohu a dílu Sionu.

Ze života Josepha F. Smitha

Na podzim roku 1857 Joseph F. Smith, kterému bylo právě 19 let, opustil svou misii na Havaji a vracel se domů. Tam se dostal cestou přes San Francisko, Los Angeles a San Bernardino. „V jižní Kalifornii krátce poté, co malá skupina vozů urazila pouze krátkou vzdálenost a utábořila se, vjelo do tábora na koních několik antimormonsky založených chuligánů, kteří kleli, divoce řvali a vyhrožovali, co udělají ,mormonům‘. Joseph F. byl nedaleko od tábora a sbíral dřevo na oheň, ale viděl, že těch několik členů, kteří byli s ním, se opatrně ukrylo v houští u potoka, aby nebyli vidět. Když to spatřil,… přišla mu na mysl myšlenka: ,Mám před těmito lidmi utéci? Proč bych se jich bál?‘ S těmito myšlenkami kráčel s plnou náručí dřeva k ohništi, kde jeden z násilníků, jenž stále ještě držel v ruce pistoli, křičel a nadával na ,mormony‘, Josephovi F. hlasitě řekl:

,Nejsi ty „mormon“?‘

Dostal přímou odpověď: ,Ano, vážený pane, vášnivý, nefalšovaný, skrz naskrz‘.

Na to ho násilník vzal za ruku a řekl:

,Teda, ty jsi ten ——— ——— nejmilejší člověk, kterýho jsem kdy potkal! Ruku na to, mladý příteli! Jsem rád, když vidím chlapa, jak stojí za svým přesvědčením.‘“¹

President Smith žil životem věrným Pánu, bez ohledu na překážky nebo potíže. Blízký přítel a předsedající biskup Církve, Charles W. Nibley, o něm řekl: „Žádné srdce nikdy nebilo věrněji každé zásadě mužství a spravedlivosti a spravedlnosti a milosrdenství než to jeho; toto nádherné srdce zasazené do jeho vznešené postavy ho učinilo největším, nejstatečnějším, nejněžnějším, nejčistším a nejlepším ze všech lidí, kteří v jeho době kráčeli po zemi!“²

Učení Josepha F. Smitha

Musíme být věrni svým smlouvám, svému Bohu a věci Sionu.

Máme být příkladem; máme být věrni víře… Máme být věrni svým smlouvám, věrni svému Bohu a věrni jeden druhému a zájmům Sionu bez ohledu na to, jaké mohou být důsledky, bez ohledu na možný výsledek… Člověk, jenž stojí na straně Božího království, člověk, jenž je věrný těmto lidem, člověk, jenž se uchovává čistým a neposkvrněným světem, je člověk, kterého Bůh přijme, kterého Bůh bude podpírat, kterého bude podporovat a kterému se bude dařit v zemi, ať již se bude těšit ze své svobody, nebo bude uvězněn ve vězeňské cele, nezáleží na tom, kde je, nakonec bude zcela v pořádku.³

Vidíme, kam dnes svět sklouzává, pokud se týče náboženství. Mohou-li ho získat lacino, neznamená-li pro ně žádnou námahu, rádi si ho trochu dopřejí. To ale není případ Svatých posledních dnů. Ani to není případ živého náboženství. Neboť vám chci říci, že Kristovo náboženství není nedělním náboženstvím; není to chvilkové náboženství; je to náboženství, které nikdy nekončí; a které od svého stoupence vyžaduje povinnosti v pondělí, v úterý, ve středu a po všechny dny v týdnu stejně tak upřímně, stejně tak silně, jako v den sabatu. A za nedělní náboženství nebo za náboženství, které je vyrobeno lidmi, ať kněžími nebo laiky, bych nedal ani popel z žitné slámy.

Moje náboženství je náboženství Boha. Je to náboženství Ježíše Krista, jinak by pro mne nemělo absolutně žádnou cenu a nemělo by cenu pro všechny ostatní lidi, pokud se náboženství týče. Kdyby nebylo v mé duši, kdybych ho neobdržel v srdci nebo kdybych mu nevěřil celou svou mocí, myslí a silou a nebyl jeho příkladem, nežil podle něho a neuchovával ho v bezpečí svého srdce po všechny dny svého života – v pracovní dny, stejně jako ve dny odpočinku, v soukromí, stejně jako na veřejnosti, doma i v cizině, kdekoli stejně; potom by Kristovo náboženství, náboženství konání dobra, náboženství spravedlivosti, náboženství čistoty, náboženství laskavosti, víry, spasení od časných hříchů a spasení a oslavení v království našeho Boha – moje náboženství pro mne nebylo evangeliem Syna Božího. Toto je „mormonismus“ a toto je to náboženství, kterému chceme učit své děti. Musíme ho obdržet sami a učit mu z našeho srdce do jejich srdce a svou náklonností ovlivňovat jejich náklonnost, a můžeme je inspirovat díky své víře a své věrnosti a přesvědčení o Církvi.⁴

Je naší povinností stát pevně tváří v tvář protivenství.

Jednou z nejvyšších kvalit celého pravého vůdcovství je vysoké měřítko odvahy. Když hovoříme o odvaze a vůdcovství, používáme slova, která představují vlastnost života, skrze niž si lidé vědomě volí správný směr a věrně stojí za svým přesvědčením. V Církvi nikdy nebyla doba, kdy by od jejích vedoucích nebylo požadováno, aby byli odvážnými muži; ne odvážnými pouze ve smyslu, aby byli schopni čelit fyzickému nebezpečí, ale také v tom smyslu, aby byli neochvějní a věrní jasnému a poctivému přesvědčení.⁵

Je politováníhodné, že existují někteří Svatí posledních dnů, kteří se snaží zpopularizovat „mormonismus“ i za cenu obětování zásady. Touží přizpůsobit naše náboženství naukám a přáním druhých lidí. Zdá se, že mají větší zájem na tom, aby byli v souladu s lidmi světa než se životem podle zásad evangelia… Tito bratří mají mít na paměti, že teorie světské moudrosti nemohou být s jistotou naroubovány na zásady evangelia.

… Být Svatým posledních dnů vyžaduje oběť světských cílů a potěšení; vyžaduje to věrnost, sílu charakteru, lásku k pravdě, poctivost vůči zásadě a horlivou touhu spatřit triumfující a postupující pochod pravdy. To často znamená, že naše pozice musí být nepopulární. Znamená to nekonečný boj proti hříchu a světskosti. Po této cestě se nekráčí snadno… ale pouze tak můžeme utvrdit pravdu, vybudovat charakter a udržet v čistotě zásady evangelia, které nám byly svěřeny.⁶

Existují lidé, kteří jsou odvážní v činění všeho, co mohou, aby docílili určitých výsledků. Chtějí bojovat se zlem a odolávat špatným věcem, jež jsou uvaleny na ně i na druhé; když jsou ale poraženi, když vidí spravedlivou věc trpět, a lidi se sklony ke zlu triumfovat, vzdají to. k čemu to vlastně je? To je nejhlavnější otázka v jejich mysli. Vidí zlovolné muže, jak mají zdánlivě úspěch. Vidí lidi zlé pověsti ctěné jejich bližními, až jsou téměř přesvědčeni, že osud odměňuje špatné skutky. To, co se zdá být ztracenou věcí, v nich neinspiruje žádnou naději. Je to ztracené, říkají, a my budeme muset udělat to nejlepší, a nechat to být. Ztratili odvahu v srdci. Někteří téměř pochybují o záměrech Prozřetelnosti. Mají odvahu lidí statečného srdce, nemají však odvahu víry.

Jak odlišný byl Pavel! Neohroženě pracoval, předával božské poselství, odolával nepřátelům, a ti nad ním zdánlivě triumfovali. Byl uvězněn a podroben pokořujícímu zacházení ze strany vykonavatelů zákona. Byl v poutech a očekávala ho smrt, ale stále měl odvahu. Měl odvahu víry. Přečtěte si tato jeho dojímavá slova Efezským, zaznamenaná v Efezským 6:13, zaslaná, když by si většina lidí myslela, že je jejich věc ztracená: „A protož vezměte celé odění Boží, abyste mohli odolati v den zlý, a všecko vykonajíce, státi.“

Poté, co jsme pro věc pravdy udělali vše, co bylo v našich silách, a vytrpěli zlo, které na nás přivedli lidé, a byli jsme jejich zlými skutky přemoženi, je stále naší povinností vstát. Nemůžeme se vzdát; nesmíme zůstat ležet. Velké věci se nevyhrávají během jediné generace. Stát pevně tváří v tvář zdrcujícímu protivenství, když jste učinili vše, co jste mohli, je odvaha víry. Odvaha víry je odvaha pokroku. Lidé, kteří mají tuto božskou vlastnost, jdou dál; není jim dovoleno zůstat, i kdyby chtěli. Nejsou prostě stvořeními své vlastní moci a moudrosti; jsou nástroji vyššího zákona a božského účelu.

Druzí by to vzdali, chtěli by se vyhnout potížím… Takoví lidé čtou dějiny, pokud je vůbec čtou, pouze tak, jak je sami vytvářejí; nevidí Boží ruku v záležitostech lidí, protože hledí pouze očima člověka, a nikoli očima víry. Veškerá odolnost je opustila – Boha ponechali stranou. Neoblékli celé odění. Bez něho jsou obtíženi strachem a obavami, a tonou. Takovým lidem se vše, co přináší potíže, zdá nevyhnutelné. Naší povinností, jako Svatých Boha, je „státi“, i když jsme přemoženi zlem.⁷

Když se člověk rozhodne, že se zřekne světa a jeho pošetilostí a hříchů a přidá se k Božímu lidu, o kterém se všude hovoří ve zlém, vyžaduje to odvahu, mužnost, nezávislost charakteru, vyšší inteligenci a odhodlání, které mezi lidmi nejsou běžné; neboť lidé couvají před tím, co je nepopulární, před tím, co jim nepřinese chválu a pochlebování, před tím, co by v jakékoli míře pošpinilo to, co nazývají ctí nebo dobrým jménem. ⁸

Kéž je duch tohoto evangelia tak ukotvený v mé duši, že ačkoli bych procházel chudobou, utrpením, pronásledováním nebo smrtí, dovolí mně i mému domu sloužit Bohu a dodržovat jeho zákony. Je však přislíbeno, že budete požehnáni skrze poslušnost. Bůh bude ctít ty, kteří ctí jeho, a bude pamatovat na ty, kteří pamatují na něho. Bude podpírat a podporovat všechny ty, kteří podporují pravdu a jsou jí věrní. Bůh nám tedy pomáhej, abychom byli věrní pravdě, nyní i navěky.⁹

Můžeme být statečnými bojovníky ve věci Krista.

Když jsem dnes odpoledne naslouchal bratřím, byl jsem přiveden k tomu, abych si vzpomněl na některé naše přátele, kteří odešli. Když se ohlížíme zpět a myslíme na presidenta Younga, Hebera C. Kimballa, Willarda Richardse, George A. Smitha, Orsona Pratta, Parleyho Pratta, presidenta Johna Taylora, Erasta Snowa a tisíce věrných, statečných Svatých Božích, kteří prošli pronásledováním v Ohiu, v Missouri a v Illinois a kteří byli znovu a znovu vyháněni ze svých domovů a nakonec do pustiny, s žádnou znalostí, kromě zaslíbení Svatého Ducha ve svém srdci, toho, že by kdy nalezli místo, kde dopřejí odpočinku svým unaveným nohám – byli vyhnáni ze svých domovů, od svých příbuzných a přátel, s nejtemnějšími vyhlídkami na světě, pokud se lidského poznání nebo předtuchy týče, na to, že kdy dosáhnou klidného útočiště, a ačkoli se unaveným krokem plahočili přes pláně, přesto tak činili s neotřesitelnou důvěrou v Boha a neochvějnou vírou v Jeho slovo – když se ohlížíme zpět a přemýšlíme o těchto scénách, nemůžeme zapomenout na věrné muže a ženy, kteří jimi prošli. Neztratili na cestě síly; nesešli na scestí, neodvrátili se od pravdy. Čím těžší zkouška, čím obtížnější cesta, čím větší překážky, tím byli pevnější a odhodlanější .¹⁰

Od svého mládí jsem déle než 60 let sloužil s takovými muži jako byli Brigham Young, Heber C. Kimball, Willard Richards, George A. Smith, Jedediah M. Grant, Daniel H. Wells, John Taylor, George Q. Cannon, Wilford Woodruff a jeho společníci, Lorenzo Snow a jeho společníci, dvanáct apoštolů, sedmdesátníci a vysocí kněží v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů; a aby moje slovo mohl slyšet každý cizinec v dosahu mého hlasu, chci vám svědčit o tom, že pokud je mi známo, nikdy nežili lepší lidé než oni. Mohu o tom svědčit, protože jsem tyto muže důvěrně znal, od svého dětství jsem s nimi vyrůstal, stýkal jsem se s nimi v radě, v modlitbě a v úpěnlivé prosbě a při cestách z osady do osady po naší zdejší zemi, a při překračování plání. Slyšel jsem je v soukromí i na veřejnosti a vydávám vám své svědectví, že byli Božími muži, věrnými muži, čistými muži, vznešenými muži Božími.¹¹

Zde jsou naše sestry, které se účastní práce Pomocného sdružení… Zde jsou sestry, které jsou spojeny se Vzájemnými osvětovými sdruženími, a také ty, jež jsou spojeny s prací Primárek a se zájmy naší Nedělní školy… Všechny mají naše požehnání, protože v ně máme důvěru. Věříme, že samy znají pravdu a nemusejí si půjčovat světlo od někoho jiného. Víme, že jejich bezúhonnost je nezpochybnitelná; víme, že milují Boha a pravdu a že milují toto dílo více než svůj osobní zájem. Mnohé z nich známe a víme, že toto jsou jejich pocity. Máme je rádi; mají naši úctu, naši plnou důvěru; budou je doprovázet požehnání Pána.¹²

Sestry z Pomocného sdružení, vždy aktivní a nápomocné, byly shledány po ruce, kdykoli to bylo potřeba; pomáhaly chudým, utěšovaly sklíčené, navštěvovaly vdovy a sirotky a cestovaly do vzdálených míst, aby sdělovaly cenné pokyny.¹³

President Heber C. Kimball byl jedním z ušlechtilých mužů Božích. Věrný jako ocel každé důvěře. Čistý jako pročištěné zlato. Bez strachu z nepřátel nebo ze smrti. Ostrého vnímání, plný ducha proroků. Inspirovaný Bohem. Statečný ve svědectví o Kristu; celoživotní neměnný přítel a svědek o božském povolání a poslání Josepha Smitha. Byl povolán milostí Boží, vysvěcen žijící autoritou a žil a zemřel jako apoštol Pána Ježíše Krista.¹⁴

Věřím, že bratří z Dvanácti, kteří zastávají svá místa, vykonávají svou povinnost, stojí pevně za pokrokem království Božího a jsou sjednoceni ve svém pohledu a práci při budování Sionu… Jsou hodni důvěry Svatých posledních dnů, jsou stateční ve svém svědectví o pravdě, jsou dychtiví a ostražití ve své bdělé péči o zájmy Sionu.¹⁵

Nuže, Bůh vám žehnej. Kéž ve vaší duši přebývá mír a kéž se ve vás rozhojňuje láska k pravdě. Kéž ctnost zdobí veškeré vaše cesty. Kéž žijete bezúhonně a ctnostně před Pánem, uchováváte víru a jste stateční ve svědectví o Ježíši Kristu; neboť ten, kdo je statečný, obdrží Jeho odměnu. Bůh vám žehnej, to je moje modlitba ve jménu Ježíše. Amen. ¹⁶

Doporučení ke studiu

Co to znamená být statečným ve svědectví o Kristu? Jak můžeme ve svém každodenním životě projevovat ochotu být věrnými svému náboženství a svému Bohu?
Proč Kristovo náboženství není pouze „nedělním náboženstvím“? Jak můžeme svému náboženství učit své děti „z našeho srdce do jejich srdce“ a „svou náklonností ovlivňovat jejich náklonnost“?
Jak se jako členové Církve můžeme občas pokoušet „obětovat zásadu“, abychom „zpopularizovali“ evangelium?
Jak můžeme projevovat správnou toleranci k názorům a životnímu stylu jiných lidí, aniž bychom obětovali nedotčenost zásady?
Jak můžeme druhé, včetně svých dětí, učit takovým zásadám, jako je odvaha, nedotčenost zásady a statečný život podle evangelia?
Jakým způsobem první církevní vedoucí projevovali, že jsou stateční ve svém svědectví? Co se ze života těchto vedoucích můžeme naučit o odvaze a statečnosti?
Co je to „odvaha víry“? Kdy jste ve chvílích protivenství projevili tuto odvahu?
Jak můžeme být stateční při plnění svých církevních povolání?
Jaká požehnání přicházejí k nám i k našim rodinám v důsledku toho, že žijeme statečně podle evangelia? (Viz také NaS 14:7.) Jaké jsou věčné důsledky pro ty, již nejsou stateční ve svědectví o Ježíšovi? (Viz také NaS 76:79.)

Apostle Paul writing — *Píšící apoštol Pavel,* Robert Barrett. President Joseph F. Smith řekl, že Pavel byl „v poutech a očekávala ho smrt, ale stále měl odvahu. Měl odvahu víry.“ (*Gospel Doctrine,* 119.)