Otcové v rodině

Každý otec se má povznést k důstojnosti svého svatého úřadu jako hlava rodiny.

Ze života Josepha F. Smitha

Joseph F. Smith si po celý život nesl vzpomínku na svého otce Hyruma Smitha, který zemřel jako mučedník. 27. června 1918 předsedal na hřbitově v Salt Lake City vztyčení památníku na jeho počest. Při této příležitosti řekl: „Dnes jsem požehnán třiceti pěti žijícími dětmi, z nichž všechny, pokud vím, si dobře stojí v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů, a věřím, že jejich srdce je v díle Páně. Jsem hrdý na své děti. Dnes mám osmdesát šest vnoučat… Jsem bohatý; Pán mi dal největší bohatství v dětech a v dětech dětí… Chci, abyste se jen podívali sem na stádečko mých vnoučat – právě sem, na každé z nich. Mám je rád. Všechny je znám. Nikdy se s nimi nesetkám, aniž bych je nepolíbil, právě tak jako své vlastní děti.“¹

Jeho syn Joseph Fielding Smith, který sloužil od roku 1970 do roku 1972 jako president Církve, později poznamenal, že láska jeho otce ke své rodině byla „neomezená ve svém rozsahu a čistotě. Svět nepoznal – pravděpodobně nemohl poznat – hloubku jeho lásky k nim. Zlovolní a morálně zkažení se mu vysmívali a tupili ho; ale skutečný stav jeho rodinného života a úžasná láska k jeho rodině přesahuje jejich chápání. Jak se modlil, aby jeho děti byly vždy věrné – věrné Bohu, věrné svým spolubližním; věrné sobě navzájem a věrné jemu!… Nechť jsou, jednotlivě i všechny dohromady, věrné jemu a věrné věci, kterou po dobu svého smrtelného života tak věrně zastupoval a která mu po celý jeho život byla nejdražší.“²

Učení Josepha F. Smitha

Neexistuje žádná náhrada za domov.

Neexistuje žádná náhrada za domov. Jeho základ je tak starodávný jako svět a jeho poslání bylo ustanoveno Bohem od nejranějších dob… Domov je tedy více než příbytek, je to instituce, která ručí za stabilitu a lásku v jednotlivci, stejně jako v národě.

Žádné pravé štěstí nemůže být odděleno a odloučeno od domova a každé úsilí vynaložené na posvěcení a zachování jeho vlivu povznáší ty, již se namáhají a obětují pro jeho vytvoření. Muži a ženy se často snaží nahradit domácí život nějakým jiným druhem života, chtěli by sami uvěřit tomu, že domov znamená omezení, že nejvyšší svobodou je největší příležitost pohybovat se libovolně z místa na místo. Neexistuje štěstí bez služby a neexistuje větší služba než ta, která mění domov v božskou instituci a která podporuje a zachovává rodinný život.

Ti, již se vyhýbají domácím zodpovědnostem, postrádají důležitý prvek společenského blaha. Mohou se oddávat společenským potěšením, ale jejich potěšení jsou povrchní a později v životě vyústí ve zklamání. Zaměstnání občas odvádí muže z domova, ale myšlenka na příchod domů je vždy inspirací k dobré práci a oddanosti. ³

V ideálním domově duše nehladoví, ani není ochromen růst a rozvíjení jemnějších citů kvůli hrubým a smyslným potěšením. Hlavním cílem není hromadit materiální bohatství, které obvykle dále a dále odvádí od opravdového, ideálního, duchovního života; ale spíše jím je vytvářet bohatství duchovní, vědomí ušlechtilých výsledků, zřídlo lásky a užitečnosti.

Domov netvoří nákladné malby, čalouny, bezcenné cetky, různé ozdoby, drahý nábytek, pole, stáda, domy a pozemky, ani společenské zábavy a pohodlí, o které mnozí usilují; ale spíše krása duše, kultivovaní, milující, věrní, ryzí duchové; ruce, které pomáhají, a srdce, která soucítí; láska, která nevyhledává své, myšlenky a skutky, které vedou náš život k jemnějším záležitostem – v tom spočívá základ ideálního domova.⁴

V domově je předsedající pravomoc udělena otci.

V záležitostech týkajících se rodinné organizace, a zejména když této organizaci předsedá někdo, kdo je nositelem vyššího kněžství, neexistuje žádná vyšší pravomoc než otcova. Tato pravomoc je prověřena časem a mezi lidem Božím ve všech dispensacích byla vysoce respektována a často zdůrazňována učením proroků, kteří byli inspirováni Bohem. Patriarchální řád je božského původu a bude pokračovat po celý čas a věčnost. Existuje tedy zvláštní důvod, proč mají muži, ženy a děti porozumět tomuto řádu a této pravomoci v rodinách lidu Božího a proč mají usilovat, aby z ní učinili to, co Bůh zamýšlel, kvalifikaci a přípravu na nejvyšší oslavení svých dětí…

Tato pravomoc s sebou nese zodpovědnost, a to závažnou, stejně jako práva a výsady, a lidé nemohou být ve svém životě příliš příkladní v tom, ani se příliš pečlivě připravovat na to, aby žili v souladu s tímto důležitým a Bohem ustanoveným pravidlem pro vedení rodinné organizace. Na této pravomoci jsou založeny určité sliby a požehnání, a ti, kteří ji zachovávají a ctí, mají určitý nárok na božskou přízeň, již nemohou mít jinak, ledaže ctí a zachovávají zákony, které Bůh ustanovil pro řízení domova a pravomoc v něm.⁵

Toužím… vštípit úředníkům Církve, že je nutné, aby se radili s otci o všech věcech, které se týkají povolávání jejich synů ke kněžství a k práci Církve, že Církev nesmí narušovat, ani její úředníci nesmějí přestupovat onen respekt a úctu, již mají děti projevovat rodičům. Tímto způsobem má zavládnout soulad a dobrá vůle; a potvrzení rodiny a rodinného života, na kterém je založena a přetrvává správa Církve, bude takto přidáno k povoláním svatého kněžství a bude zajišťovat jednotu, sílu a moc v jeho každém skutku.⁶

Otcové, konejte plně svou povinnost vůči své rodině.

Pokud s sebou [otcové] mají při vykonávání svých časných povinností Ducha Páně, nebudou nikdy zanedbávat matky svých dětí, ani své děti. Neopomenou je učit zásadám života a být pro ně dobrým příkladem. Sami nedělejte nic, o čem byste museli svému chlapci říci: „Nedělej to.“ Žijte tak, abyste mohli říci: „Můj synu, dělej to, co já, následuj mě, řiď se mým příkladem.“ Tímto způsobem mají otcové žít, každý z nás; a pro jakéhokoli člena Církve je hanbou, oslabující ostudnou věcí, ubírat se směrem, o kterém ví, že není správný a že by jej jeho děti raději neměly následovat. Jak ostudné je pro člověka uvalit na sebe embargo, překážku v konání plné povinnosti vůči těm, kteří ho milují a které má on milovat více než svůj život, tím, že se poddá špatným choutkám a nízkým vášním a činí to, co by neměl dělat a v čem by se měl snažit zabránit svým dětem! Konejte svou povinnost, bratří, a Pán pro vás vykoná svou.⁷

Bratří, v domově je příliš málo náboženské oddanosti, lásky a bázně Boží a v rodině je příliš mnoho světskosti, sobectví, lhostejnosti a nedostatku úcty, jinak by toto nikdy tak hojně neexistovalo venku. Tedy, domov je tím, co potřebuje nápravu. Snažte se dnes a zítra učinit ve svém domově změny tím, že se budete s rodinou dvakrát denně modlit; svolávejte své děti a svou ženu, aby se modlily s vámi. Proste o požehnání každého jídla, které jíte. Než jdete spát nebo předtím, než odejdete za svou denní prací, věnujte deset minut čtení kapitoly ze slova Páně v Bibli, Knize Mormon, Knize nauk a smluv. Syťte své duchovní já doma i na veřejných místech. Nechť ve vašich rodinách převládá láska, mír a Duch Páně, laskavost, pravá láska a oběť pro druhé. Odstraňte tvrdá slova, nevraživost, zášť, zlé řeči, obscénní jazyk a narážky, rouhání a dovolte Duchu Páně, aby se ujal vlastnictví vašeho srdce. Učte těmto věcem své děti v duchu a moci a podporujte a posilujte to tím, že podle toho budete osobně žít. Dovolte jim, aby viděly, že jste upřímní a že žijete podle toho, co kážete.⁸

Žádám vás, otcové a matky, a modlím se k Bohu, aby vám pomáhal, abyste své děti učili zásadám a předpisům evangelia Ježíše Krista, aby vyrůstaly bez hříchu ke spasení. Modlím se, aby vám Bůh pomohl vychovávat vaše děti v lásce k pravdě, v lásce ke ctnosti, neposkvrněné znečišťujícími neřestmi světa, neposkvrněné znesvěcením, opilstvím, užíváním tabáku, silnými nápoji a narkotiky a všemi možnými neřestmi; abyste je učili, aby byly ve svém životě čisté – ve svých zvycích, aby mohly být svatým chrámem, ve kterém může přebývat a odpovídající příbytek nacházet Duch žijícího Boha. Je vaší povinností tak činit, a je to i mou povinností; je povinností každého žijícího muže učit těmto věcem svou rodinu a vychovávat ji způsobem, kterým se mají ubírat.⁹

Kéž otcové v Izraeli žijí tak, jak žít mají; kéž se ke svým ženám chovají tak, jak se chovat mají; kéž činí své domovy tak pohodlnými, jak je to jen možné; kéž co nejvíce ulehčují břemena svých společnic; kéž dávají správný příklad svým dětem; kéž je učí, aby se s ním scházely v modlitbě, ráno i večer, a kdykoli se posadí k jídlu, aby uznávaly milost Boží spočívající v tom, že jim dává jídlo, které jedí, a oděv, který nosí, a aby ve všech věcech uznávaly ruku Boží.¹⁰

Rodinné svazky jsou zamýšleny na věčnost.

Bůh stojí v čele lidské rasy; vzhlížíme k němu jako k Otci všech. Nemůžeme ho potěšit více, než když bereme ohled na své otce a matky, kteří jsou prostředníky naší existence zde na zemi, a když je respektujeme a ctíme.¹¹

Rodinná organizace tvoří základ každé pravé správy, a nelze dostatečně zdůraznit důležitost správy v rodině, jež je tak dokonalá, jak je to jen možné, ani skutečnost, že za všech okolností má být podporována úcta k ní.¹²

Naše [rodinné] svazky nejsou zamýšleny výlučně pro tento život, pro čas, jak ho odlišujeme od věčnosti. Žijeme na čas a na věčnost. Vytváříme svazky a vztahy na čas a na celou věčnost. Naše náklonnosti a naše touhy jsou shledány způsobilými a připravenými přetrvat nejenom po celý časný neboli smrtelný život, ale i po celou věčnost. Kdo, kromě Svatých posledních dnů, rozjímá o myšlence, že po smrti bude naše rodinná organizace pokračovat? Že otec, matka a děti se navzájem poznají ve vztahu, ke kterému jsou navzájem zavázáni a ve kterém se k sobě navzájem nacházejí? Že tato rodinná organizace je jednotkou ve velké a dokonalé organizaci Božího díla a že vše je určeno, aby pokračovalo po celý čas a věčnost?¹³

Mám slavný slib o svazku se svými milovanými po celou věčnost. V poslušnosti tohoto díla, v evangeliu Ježíše Krista, kolem sebe shromáždím svou rodinu, své děti, děti svých dětí, dokud se nestanou tak početnými jako sémě Abrahamovo nebo tak nespočetnými jako zrnka písku na břehu mořském. Neboť toto je mé právo a výsada a právo a výsada každého člena Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, který je nositelem kněžství a který ho bude zvelebovat v očích Božích.¹⁴

Koneckonců činit dobře tyto věci, které Bůh ustanovil, aby byly společným údělem celého lidstva, je nejopravdovější velikost. Být úspěšným otcem nebo úspěšnou matkou je důležitější než být úspěšným generálem nebo úspěšným státníkem.¹⁵

Doporučení ke studiu

Co má být „hlavním cílem“ otce v domově? Jak péče o rodinu přesahuje časnou oblast do oblasti duchovní? Jak může otec ve své rodině budovat pocit „duchovního bohatství“?
Jaké prvky tvoří „základ ideálního domova“? Proč je zodpovědností otce zajistit, aby tyto věci byly pěstovány?
Jak mohou manželky a děti podporovat hlavu své domácnosti? Co musejí manželé a otcové dělat, aby byli této podpory členů své rodiny hodni?
Jak Pán zajistil požehnání kněžství pro svobodné ženy?
Jak jsou otcové posíleni a rodiny požehnány, když se vedoucí kněžství s otci radí a respektují je?
Co je dnes potřeba napravit v našich domovech? Co mohou otcové dělat, aby doma působili proti světskosti a aby tam vštěpovali náboženskou oddanost?
Jaká požehnání dostáváme díky znalosti, že naše rodinné svazky mohou trvat po celou věčnost? Co mohou otcové dělat, aby svým rodinám zajistili věčné trvání?

Hyrum Smith, otec presidenta Josepha F. Smitha, zanechal na svém synovi trvalý vliv, i když chlapci bylo pouhých pět let, když Hyrum zemřel mučednickou smrtí.