Pravdivá, věrná, vroucí modlitba

Pravá modlitba vychází ze srdce k Bohu ve jménu Ježíše Krista.

Ze života Josepha F. Smitha

Na podzim roku 1847 tábořili devítiletý Joseph F. Smith, jeho ovdovělá matka Mary Fielding Smithová a jeho strýc Joseph Fielding na cestě do Winters Quarters u řeky Missouri. Druhý den ráno zjistili, že jim chybí spřežení nejlepších volů.

Joseph F. a jeho strýc po volech dlouho a usilovně pátrali, až byli „promočení na kost, vyhladovělí, sklíčení a téměř vyčerpaní“. Joseph F. řekl: „V tomto žalostném stavu jsem se jako první vracel k našim vozům, a když jsem se přiblížil, uviděl jsem svou matku, jak klečí v modlitbě. Na okamžik jsem se zastavil a potom jsem se potichu přiblížil dostatečně blízko, abych slyšel, jak úpěnlivě prosí Pána, aby nedopustil, abychom byli ponecháni v této bezútěšné situaci, ale aby nás vedl, abychom našli ztracené spřežení a mohli bezpečně pokračovat ve své cestě. Když povstala, stál jsem poblíž. První výraz, kterého jsem si v její ušlechtilé tváři všiml, byl něžný úsměv, který mi, ačkoli jsem byl sklíčený, dodal novou naději a ujištění, které jsem předtím necítil.“

Vesele Josepha a jeho strýce vybídla, aby se posadili a pochutnali si na snídani, kterou připravila, a řekla: „Půjdu se projít a podívám se, zda dobytek nenajdu.“ Nehledě na protesty svého bratra, že další pátrání bude bezvýsledné, Mary vyrazila a nechala jeho i Josepha F., aby si snědli snídani. Nedaleko potkala pasáka, který naznačoval, že ztracené voly viděl v opačném směru, než kterým šla. Joseph F. Smith řekl: „Jasně jsme slyšeli, co řekl, ale matka šla rovně dál, a ani neotočila hlavu, aby se na něho podívala.“ Brzy na Josepha F. a jeho strýce zamávala a oni běželi k místu, kde stála. Tam spatřili voly přivázané ke skupince vrb.

President Joseph F. Smith později řekl: „Byla to jedna z prvních praktických a pozitivních ukázek účinnosti modlitby, kterých jsem kdy byl svědkem. Učinila nesmazatelný dojem na mou mysl, a po celý život pro mne byla zdrojem útěchy, ujištění a vedení.“¹

Učení Josepha F. Smitha

Poznejte, jak se obracet na Boha v modlitbě.

Modlím se, abyste poznali, jak se obracet na Boha v modlitbě. Naučit se modlit není tak obtížné. Nejsou to jednotlivá slova, co tvoří modlitbu. Modlitbu vlastně netvoří slova. Opravdovou, věrnou, vroucí modlitbu tvoří spíše pocit, který vychází ze srdce a z vnitřní touhy našeho ducha modlit se v pokoře a víře k Pánu, abychom mohli obdržet Jeho požehnání. Nezáleží na tom, jak prostá mohou být slova, pokud jsou naše touhy opravdové a my přicházíme před Pána se zlomeným srdcem a zkroušeným duchem, abychom Ho prosili o to, co potřebujeme.²

On není daleko. Není obtížné se na Něj obrátit, pokud to ovšem činíme se zlomeným srdcem a zkroušeným duchem, jako v dávných dobách Nefi. Tímto způsobem se na Něj, ve svém mládí, obrátil Joseph Smith. Odešel do lesa, poklekl a v pokoře se dychtivě snažil poznat, která církev je pro Boha přijatelná. Na svou modlitbu, kterou pronesl z hloubi srdce, obdržel odpověď, a obdržel ji způsobem, jejž neočekával.

Bratří a sestry, neučte se modlit pouze ústy. Neučte se modlitbu nazpaměť, a nepřeříkávejte ji každé ráno a večer. To je něco, co se mi velmi nelíbí. Je pravda, že velmi mnoho lidí upadá do rutiny přeříkávat formální modlitbu. Začnou v určitém bodě, a cestou se dotknou každého bodu, až se dostanou k závěrečné scéně; a když skončí, nevím, zda modlitba vystoupila nad strop pokoje, či nikoli.³

Bratří a sestry, mějme Boha na paměti a volejme k Němu a dovolávejme se Jeho požehnání a Jeho přízně. Nicméně, dělejme to s moudrostí a ve spravedlivosti, a když se modlíme, máme k Němu volat důsledným a rozumným způsobem. Nemáme Pána prosit o to, co je zbytečné, nebo o to, co nám neprospěje. Máme prosit o to, co potřebujeme, a máme prosit s vírou, jak řekl apoštol: „… nic nepochybuje. Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám mořským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá. Nedomnívej se zajisté člověk ten, by co vzíti měl ode Pána.“ [Jakub 1:6–7.] Ale když my prosíme Boha o požehnání, prosme ve víře evangelia, v oné víře, kterou slíbil dát těm, již v Něho věří a poslouchají Jeho přikázání.⁴

Velice na mne působil a dojímal mě způsob modlitby [presidenta Hebera C. Kimballa] v jeho rodině. Nikdy jsem neslyšel žádného jiného člověka modlit se tak, jako on. Nehovořil k Pánu, jako by byl daleko, ale jako kdyby s ním rozmlouval tváří v tvář. Myšlenka na skutečnou přítomnost Boha na mne mnohokrát tak zapůsobila, zatímco on s Ním rozmlouval v modlitbě, že jsem se nemohl udržet, abych se nepodíval vzhůru, zda není skutečně přítomen a viditelný.⁵

Předstupujte před Boha často v pokoře a víře.

Bez jakékoli pochybnosti… přijímáme nauku, jíž jsme byli učeni prorokem Josephem Smithem a samotným Synem Božím, že se modlíme k Bohu, Věčnému Otci, ve jménu Jeho Jednorozeného Syna, ke kterému se modlil také náš otec Adam a jeho potomstvo od počátku.⁶

Myslím, že je pro nás žádoucí, abychom se dobře zamýšleli nad svými slovy, když voláme k Pánu. On nás slyší v skrytu a může nás odměnit zjevně. Nemusíme k Němu volat mnoha slovy. Nemusíme Ho unavovat dlouhými modlitbami. To, co potřebujeme a co máme jako Svatí posledních dnů pro své vlastní dobro dělat, je často před Něho předstupovat, abychom Mu dosvědčili, že Ho máme na paměti a že jsme ochotni vzít na sebe Jeho jméno, dodržovat Jeho přikázání, konat spravedlnost; a že toužíme po tom, aby nám pomáhal Jeho Duch. Potom, máme-li potíže, předstupme před Boha a požádejme Ho přímo a konkrétně, aby nám pomohl z potíží, ve kterých se nacházíme. A nechť tato modlitba vychází ze srdce, nechť není ve slovech, která tvoří koleje na vyšlapané stezce každodenního používání, aniž by v nás použití těchto slov vyvolávalo nějakou myšlenku nebo pocit.

Když vyjadřujeme své potřeby, hovořme prostými slovy, která na Dárce každého dobrého a dokonalého daru zapůsobí nejopravdověji. On může slyšet vskrytu; a zná touhy našeho srdce ještě předtím, než prosíme, ale učinil závazkem a povinností, abychom vzývali Jeho jméno – abychom prosili, a mohli obdržet; klepali, a mohlo nám být otevřeno; a hledali, a mohli nalézt [viz Matouš 7:7]. A tak Pán učinil láskyplnou povinností, že Ho máme mít na paměti, že mu máme ráno, v poledne i večer dosvědčovat, že nezapomínáme na Dárce každého svého dobrého daru.⁷

Zachovávejte ono velké přikázání dané Mistrem, mít Pána neustále na paměti, modlit se ráno i večer, a vždy pamatujte na to, abyste Mu děkovali za požehnání, která den za dnem dostáváte.⁸

Pro pronášení modlitby a vzdávání chvály Dárci dobra nemají, a ani nemohou, být stanoveny hranice, neboť je nám výslovně řečeno, abychom se modlili bez přestání, a pro pronášení modlitby není nutná žádná zvláštní pravomoc kněžství nebo postavení v Církvi.⁹

Člověk se může postit a modlit, až se sám zahubí, a to není vůbec nutné, ani v tom není žádná moudrost. Říkám svým bratřím, když se postí a modlí za nemocné a za ty, kteří potřebují víru a modlitbu, nepřekračujte v postu a modlitbě to, co je moudré a rozumné. Pán může vyslyšet prostou modlitbu pronesenou ve víře, s půltuctem slov, a uzná půst, který nemusí trvat déle než dvacet čtyři hodin, stejně ochotně a stejnou měrou, jako zodpoví modlitbu o tisíci slov a měsíční půst.¹⁰

Co máme udělat, pokud jsme zanedbávali své modlitby? Začněme se modlit. Pokud jsme zanedbávali jakoukoli další povinnost, usilujme u Pána o Jeho Ducha, abychom mohli poznat, v čem jsme chybovali a ztratili své příležitosti, nebo je nechali bez užitku projít kolem sebe. Hledejme u Pána v pokoře, odhodláni zanechat všeho, co by nám bránilo v obdržení inteligence a světla, které potřebujeme, a odpovědi na naše modlitby, abychom se na Něj mohli obracet s důvěrou, že Jeho ucho bude naslouchat našim prosbám, že Jeho srdce nám bude nakloněno v milosrdenství, že naše hříchy mohou být odpuštěny, naše mysl osvícena vlivem a mocí Boží, že můžeme porozumět své povinnosti a mít touhu ji vykonávat, nikoli odkládat, nikoli dávat stranou.¹¹

Ducha modlitby si máme s sebou nést od začátku do konce každé povinnosti, kterou musíme v životě vykonávat. Proč tak máme činit? Jeden z prostých důvodů, který s velkou silou působí na mou mysl, je, že člověk je na Bohu tak naprosto závislý! Jak jsme bez Něho bezmocní, jak málo zmůžeme bez Jeho milosrdné prozřetelnosti nakloněné v náš prospěch!¹²

Jestliže se nezapomenete modlit, Bůh nezapomene na vás, a neodvrátíte-li se od Něho, neodvrátí se On od vás. Proč lidé odpadávají? Proč ztrácejí víru? Proč se jejich mysl zatemňuje? Protože scházejí ze správné cesty, zanedbávají své povinnosti, zapomínají se modlit a uznávat Pána a On jim odnímá svého Ducha a oni jsou ponecháni v temnotě… [To se nestane] člověku, který se modlí ráno, v poledne i večer, pokořuje se před Pánem a modlí se k Pánu, když se mu daří, stejně jako když se mu nedaří. Takový člověk nikdy neodpadne.¹³

Domov je chrámem rodiny pro modlitbu a velebení Boha.

Typický „mormonský“ domov je chrámem rodiny, ve kterém se členové domácnosti shromažďují ráno i večer k modlitbě a velebení Boha pronášeném ve jménu Ježíše Krista, a často doprovázeném čtením písem a zpěvem duchovních písní.¹⁴

Modlit se je tak prosté, a přesto, jak často je tato povinnost zanedbávána! Rodiče zapomínají svolávat svou rodinu a přivolávat na ni Boží požehnání; příliš často spěchají, nebo jsou natolik zmateni záležitostmi života, že zapomínají na svůj závazek vůči Všemohoucímu. Některým Svatým posledních dnů se modlitba v rodinném kruhu může zdát jako velmi prostá věc, ale její zanedbávání přivodí velmi závažné následky… Někteří Svatí posledních dnů na Něj pamatují pouze tehdy, když se setkají s protivenstvím; když se jim daří, tak na Něho zapomínají. Pán se ovšem může rozhodnout, že na nás zapomene, až budeme nejvíce potřebovat Jeho pomoc, a jestliže tak učiní, budeme se nacházet v nešťastné situaci. Nikdy nezapomínejte na Boha; vyhledávejte Ho v modlitbě ráno i večer… Buďte naplněni modlitbou za bouře i za slunečního svitu, potom, až vás zastihne temnota, nepochybně přijde úleva.¹⁵

Otcové, modlete se se svými rodinami; poklekejte s nimi ráno i večer; modlete se k Pánu, děkujte mu za Jeho dobrotu, milosrdenství a Otcovskou laskavost, stejně jako naši pozemští otcové a matky byli nesmírně laskaví k nám ubohým, neposlušným a vzpurným dětem.

Modlíte se? O co se modlíte? Modlete se, aby se k vám Bůh znal, aby vyslyšel vaše modlitby a žehnal vám svým Duchem, aby vás uvedl do veškeré pravdy a ukázal vám správnou cestu; aby vás varoval před zlem a vedl vás na správnou stezku, abyste nezbloudili, abyste se neobrátili na špatnou cestu ke smrti, ale abyste zůstali na úzké cestě.¹⁶

Když se malé dítě ve své dokonalé prostotě sklání a prosí Otce o požehnání, Otec slyší hlas a odpoví požehnáními na jeho hlavu, protože toto dítě je nevinné a prosí s naprostou důvěrou a přesvědčením. Toto jsou prosté zásady, které jsem se vám snažil vštípit do mysli. Jsou prosté, ale nezbytné a podstatné.¹⁷

Bylo nám nařízeno, abychom volali k Bohu ve jménu Ježíše Krista. Bylo nám řečeno, že Ho máme mít na paměti ve svých rodinách, že máme udržovat Jeho svaté jméno čisté ve své mysli a uctívat Ho v srdci; znovu a znovu k Němu máme volat, den za dnem; a vpravdě, v každém okamžiku svého života máme žít tak, aby touhy našeho srdce byly modlitbou k Bohu za spravedlivost, za pravdu a za spasení lidské rodiny.¹⁸

Nechť se vaše duše vylévá v modlitbě za dobro druhých.

Když se scházíme, každý má mít ducha modlitby a má vylévat svou duši nejenom za sebe samého, ale za celou Církev. Kdyby se tak dělo, nikdo by neodešel z domu uctívání, aniž by zakusil ducha Božího… [Když je modlitba pronesena,] každý… ji má stvrdit vyslovením slova amen.¹⁹

Když člověk usiluje o ducha moudrosti a inspirace od Všemohoucího,… Pán ho posílí, protože k němu vzhlíží s bázní Boží, protože miluje bližního svého jako sebe samého, a nemodlí se: „Ó, Pane, požehnej mě a mou ženu, mého syna Johna a jeho ženu; nás čtyři a nikoho více. Amen.“ Takový člověk se nemodlí tímto způsobem, ale modlí se o blaho Sionu a o dlouhověkost těch, které Pán vzbudil, aby byli našimi vedoucími, našimi rádci a našimi poradci v zásadách evangelia. Modlí se za svého bližního.²⁰

Člověk, který je naplněn modlitbou před Pánem, bude dávat příklad všem ostatním, kteří vidí a znají jeho vystupování.²¹

Nikdy se nemodlím k Pánu, aniž bych vzpomněl na Jeho služebníky, již jsou v národech země a kážou evangelium. Hlavní myšlenkou mé modlitby je: „Ó, Bože, uchovej je čisté a neposkvrněné světem; pomáhej jim, aby si zachovali svou bezúhonnost, aby neupadli do rukou nepřátel a nebyli přemoženi; veď je k čistým v srdci.“ Toto je mou modlitbou od té doby, co jsem byl v misijním poli, a budu se takto modlit, dokud budu žít.²²

[Svému synovi, který sloužil na misii, Joseph F. Smith 18. července 1899 napsal]: Naše srdce je plno požehnání pro Tebe a… spolu se všemi Tvými společníky Tě chováme v paměti před Pánem, kdykoli se modlíme. Bože, můj Otče, žehnej, utěšuj, podporuj mého syna a všechny své služebníky v misijním poli, a dopřej jim úspěch. Když před nimi zabouchnou dveře, dej jim laskavost, shovívavost a odpouštějící srdce. Když budou chladně odmítáni opovrhujícími lidmi, zahřej je svou drahocennou láskou, když s nimi bude krutě zacházeno a budou pronásledováni, buď přítomen, abys je zaštítil svou mocí. Učiň, aby Tvoji služebníci poznali, že Ty jsi Bůh, a aby cítili Tvou přítomnost. Nasyť je duchovním životem a dokonalou láskou, která zahání veškerou bázeň, a kéž jsou uspokojeny všechny jejich tělesné potřeby. Pomoz jim, aby naplňovali svou mysl užitečnou znalostí a aby ve své paměti udržovali Tvou pravdu jako v dobře naplněné pokladnici. Kéž jsou pokorní před Tebou a mírní a skromní jako Tvůj slavný Syn! Vlož jejich důvěru v Tebe, ve Tvé slovo a ve Tvá slavná zaslíbení. A kéž se jejich služba vyznačuje moudrostí a úsudkem, prozíravostí a duchapřítomností, uvážlivostí a pravou láskou, pravdou a čistotou a ctí a důstojností a kéž je jimi oděješ jako svatým garmentem. Ó, Bože, žehnej v hojnosti své mladé služebníky každým potřebným darem a milostí a svatou myšlenkou a mocí, aby se vskutku stali Tvými Syny!²³

Doporučení ke studiu

Co znamená „modlit se v pokoře a víře k Pánu“? Co znamená mít zlomené srdce a zkroušeného ducha? Jak nám zlomené srdce a zkroušený duch pomáhá přiblížit se v modlitbě k Nebeskému Otci?
Proč je nutná víra, když se modlíme? (Viz také Helaman 10:5.) Proč se máme vyvarovat opakujících se modliteb? Co můžeme dělat, abychom své modlitby učinili smysluplnějšími?
Proč musíme být ochotni „zanechat všeho, co by nám bránilo“ v obdržení odpovědi na modlitbu? Co nám v tom může například bránit?
Jak si s sebou můžeme „nést [ducha modlitby] od začátku do konce každé povinnosti, kterou musíme v životě vykonávat“?
Jakým „závažným následkům“ můžeme čelit, zanedbáváme-li rodinnou modlitbu?
Co činí dětskou modlitbu tak účinnou? Jak se ve svých modlitbách můžeme stát podobnějšími dětem?
Proč je důležité „stvrdit“ modlitbu druhých „vyslovením slova amen“?
Proč je důležité modlit se za druhé? Jak generálním i místním vedoucím Církve žehnají modlitby, které za ně pronášíme? Jak žehnají nám a našim rodinám?