Šetrnost, základ prosperity

Máme splatit své dluhy a šetřit prostředky, abychom byli lépe schopni sloužit v Božím království.

Ze života Josepha F. Smitha

Vroce 1918 Joseph F. Smith napsal dopis svému synovi, ve kterém vzpomíná na vánoční zážitek ze svého mládí, kdy byl „vždy bez haléře“. O začátcích svého života v manželství řekl: „Po všechny ty dny jsem žádnému člověku nic nedlužil, a musel jsem pracovat – nemohl jsem být líný.“ Řekl, že on i jeho rodina „namáhavě pracovali ze všech sil, aby udrželi duši a tělo pohromadě“. Za těchto podmínek krátce před Vánocemi vyšel s úmyslem udělat něco zvláštního pro své děti. Řekl: „Chtěl jsem něco, abych je potěšil a abych vánoční den nějak poznamenal a odlišil ho od všech ostatních dnů – neměl jsem na to ale ani cent! Chodil jsem nahoru a dolů po Main Street a díval se do výloh obchodů… a potom jsem pustil ze zřetele důstojnost, posadil jsem se a plakal jsem jako dítě, dokud vylitý žal neulevil mému bolavému srdci; a po krátké chvíli jsem se vrátil domů, s prázdnýma rukama, jako když jsem odešel, a hrál jsem si se svými dětmi, vděčný a šťastný pouze za ně…

Po těchto zkouškách se moje cesta stala přívětivější. Začal jsem zlepšovat svou situaci; skrze tvrdou práci, přísné hospodaření, sebezapírání a lásku k Bohu se mi dařilo.“¹

Biskup Charles W. Nibley, který s presidentem Smithem úzce spolupracoval, řekl: „Vždy si dával pozor na své výdaje… Ošklivil si dluh, a nikdy jsem nepoznal žádného člověka, který by byl tak pohotový v zaplacení nějakého závazku do posledního penny… Rozhodně se stavěl proti dluhu; a za žádné situace nebo okolností by do něho Církev neuvedl. Rovněž sám, ve svých osobních záležitostech, by se nezadlužil, ale vytrvale se držel starého mota: ,Zaplať, když odcházíš.‘“²

President Smith zdůrazňoval praktičnost evangelia, když učil: „Hlavním učením Svatých posledních dnů vždy bylo, že na náboženství, které nemá moc spasit lidi časně a způsobit, aby se jim dařilo a byli šťastní zde, se nelze spolehnout, že je spasí duchovně, že je oslaví v životě, který přijde.“³

Učení Josepha F. Smitha

Varujte se dluhu a budete finančně, stejně jako duchovně, svobodní.

Nuže, upřímně věřím, že jednou z hlavních příčin neštěstí, které mezi námi existuje – a věřím, že stejná věc bude platit téměř univerzálně v celé zemi – je to, že si lidé žijí nad poměry. Hodně si půjčují, zastavují svůj domov, svou farmu a téměř vše, co vlastní, aby udrželi krok se svými sousedy, a vzájemně soutěží ve vytváření zdání a v provozování svých podniků na základě úvěru, který je ve světě v takové oblibě…

… Mnozí z nás, kteří si vypůjčujeme prostředky… abychom mohli vytvářet zdání, že se přinejmenším vyrovnáme svému sousedovi, kdybychom tak nečinili, ale žili v mezích svých prostředků, a kromě toho dávali trochu stranou pro deštivý den, bychom byli dnes nejnezávislejším lidem na tomto kontinentu… Pokud jde o mne, rád bych viděl… že kdykoli kupujeme zboží v hodnotě dolaru, buď za něj zaplatíme dolarem, nebo něčím, co dolar představuje, a že to učiníme, aniž bychom se ochromili doma, nebo abychom sebe i své děti zatížili hypotékou. Každý člověk, který žije na úvěr, vkládá okovy na sebe i na svou rodinu …

Viděli jste někdy někoho, kdo se zadlužil a kdo se zatížil hypotékou a zastavil to, co vlastní, tak svobodného, tak nezávislého, tak šťastného, jako je člověk, který průběžně platil za to, co měl? Máme žít podle svých prostředků a klást základ, na kterém můžeme stavět a na kterém mohou po nás stavět naše děti, bez placení úroků z dluhů zajištěných dlužním úpisem, které jsme způsobili. Jsem si vědom, že světu nekážu finanční evangelium. Předpokládám, že se vydávám nařčení, že jsem zpátečník, nepokrokový a tak dále. Všechny tyto přívlastky jsou vrhány na muže, kteří se odvažují lidem říci, aby žili v mezích svých prostředků… Někdy jsme postaveni do situace, kdy je nezbytné se zadlužit. Je-li to nutné, může to být… Nicméně nikdy jsem nebyl přesvědčen, že pro blaho současné nebo budoucí generace je nutné, aby moje děti byly mými skutky přivedeny do područí.⁴

Jaký požehnaný stav Sionu by mělo za následek, kdyby zlo zadlužení… mohlo být skutečně objasněno každému Svatému posledních dnů, mladému i starému! Bylo by vskutku dobré, kdyby některá břemena hypotéky, a jí doprovázejících bolestí, mohl pocítit a pochopit každý člověk, který uvažuje o zástavě svého domu a půdy pro peníze – aby mohl pochopit otroctví a hrůzu – stejně důkladně před skutkem, jako je jisté, že je pocítí po něm.⁵

V době blahobytu… je pro Svaté posledních dnů nanejvýš správné, aby se vymanili z dluhu… v souvislosti s tímto tématem bych řekl, že jedním z nejlepších způsobů, který znám, jak splatit své závazky svému bratrovi, svému sousedovi nebo obchodnímu společníkovi, je pro mne nejprve splatit své závazky vůči Pánu. Mohu splatit více dluhů svým sousedům, pokud jsem je nadělal, poté, co jsem uspokojil své řádné závazky vůči Pánu, než kdybych to opominul; a vy můžete totéž. Toužíte-li po tom, aby se vám dařilo a abyste byli svobodnými muži a ženami a svobodným lidem, uspokojte nejprve své spravedlné závazky vůči Bohu, a teprve potom uspokojte své závazky vůči svým bližním.⁶

Nyní je pro všechny lidi čas, aby studovali pravé hospodaření a aby začali seškrtávat výdaje a osvobozovat se od dluhu a aby se stali svobodným a nezávislým lidem… Budeme-li pouze konat svou povinnost jako Svatí posledních dnů a budeme-li moudří při používání svých prostředků, okolnosti se pro nás otočí, naše práce bude pro nás požehnána, země bude učiněna plodnou a my budeme sklízet hojnou úrodu a radovat se z ní; neboť Bůh udělí svým věrným dětem svou přízeň… Nyní je čas omezit výdaje. Nyní je čas omezit marnotratnost a odříci si trochu světského potěšení. Buďme ale dobročinní. Navzájem se neodsuzujte… Nechoďte a neberte svého spoluslužebníka, který vám dluží několik centů, a nevyžadujte to, co vám dluží, a pokud vás žádá, abyste mu chvíli posečkali, neuvrhněte ho do vězení, řečeno obrazně. Mějte na paměti Spasitelovo podobenství na toto téma a buďte jeden vůči druhému dobročinní a milosrdní [viz Matouš 18:23–35].⁷

Uchovávejte svůj majetek nezatížený dluhy. Vymaňte se z dluhu tak rychle, jak můžete, a nezadlužujte se, neboť to je cesta, kterou bude naplněn slib Boží lidu jeho Církve, že se stanou nejbohatšími ze všech lidí na světě. To se ale nestane, když zastavíte svůj dům a svou farmu, nebo se zadlužíte nad schopnost plnit své závazky; a tak, možná, budou vaše jméno a pověst zostuzeny, protože jste podvedli sami sebe.⁸

Svatí posledních dnů byli často varováni a nyní jsou naléhavě napomínáni, aby nehazardovali se svým domovem, a spolu s ním se svou ženou a s dětmi na oltáři finančních spekulací… Pokud budou Svatí následovat rozvážná napomínání a lekce z minulosti, budou váhat v přítomnosti lákavých pokušení, která se nyní všude nabízejí, zastavit svůj domov, místo svého podnikání, kanály a farmu, kvůli prostředkům, se kterými hodlají spekulovat a zbohatnout…

Zde uvedená napomenutí jsou určena především těm, kteří mají sklon k hypotékám za účelem spekulace, a ne těm, kteří mohou shledat nutným, aby si skrze stavební společnosti nebo jinak zajistili domov prostřednictvím měsíčních nebo jiných periodických plateb. To druhé může vést k ekonomickým návykům, zatímco spekulace příliš často vytvářejí ducha marnotratnosti. ⁹

S politováním říkám, že se zdá, že mnozí se oddávají spekulacím do té míry, že se celá jejich duše zdá být zahalena v lásce ke světu… Když jednotlivci kolem sebe shromažďují bohatství a zcela se soustřeďují na péči, která je s ním přirozeně spojena, mají sklon zapomínat… na Boha, na kterém jsou stejně naprosto závislí, když vlastní bohatství, jako když se nacházejí v nejhorší chudobě.¹⁰

Je-li zde někdo, kdo má v úmyslu zadlužit se kvůli spekulaci, … chtěl bych mu poradit, aby zaváhal, pomodlil se o to a pečlivě to zvážil dříve, než se zaváže tím, že si vypůjčí peníze a zadluží se. Jinými slovy, můžete-li, nezadlužujte se. Splaťte své dluhy, jak nejdříve je to možné.¹¹

Peníze jsou něco, o co má být člověk schopen pečovat a co má moudře používat, má-li je; pokud neví, jak o ně pečovat, uniknou mu z kapes, vezmou si ranní křídla a uletí pryč.¹²

Znovu Svaté posledních dnů napomínám, aby se snažili a pilně se namáhali osvobodit se od dluhu. Vymaňte se z dluhu a nezadlužujte se a potom budete finančně, stejně jako duchovně, svobodní.¹³

Máme milovat Boha více, než milujeme peníze a rozmařilost.

Člověk má jednu slabost – a… je to mocná slabost – sloužit sám sobě, uspokojovat své vlastní touhy, naplňovat své vlastní záměry, bez ohledu na to, co to stojí ostatní. Nehledě na zlé důsledky, které to může mít pro druhé, snaží se uspokojit svá vlastní přání, své touhy po svém vlastním vyvýšení a podpoře svých sobeckých zájmů. To je jeden z omylů této doby. Je to jedna z oněch slabostí, které činí člověka nepodobným jeho Mistrovi, oddělují ho od Boha a pravdy a způsobují, že se stává sám pro sebe zákonem. Toto je špatné.¹⁴

Moudrý člověk bude… řídit svůj směr pryč od živé smrti rozmařilosti. Nevchází do zajetí neboli dluhu, aby si koupil automobily nebo jiné nákladné vybavení, aby udržel krok s úprkem módní rozmařilosti…

Výsledkem tohoto honu za potěšením a vzrušením a za udržením kroku s tím, co mohou, ale nemají dělat pouze velmi bohatí, je to, že mnozí jsou nuceni podniknout všechny druhy nelegitimních plánů, aby získali peníze a tento sklon uspokojili. Odtud pramení nárůst finanční nemorálnosti. K získání prostředků je přijímáno mnoho pokoutních metod a často se dokonce používá i podvádění a oklamávání přátel a bližních a lhaní jim, aby bylo možné získat peníze na uspokojení nezřízené touhy po potěšení. ¹⁵

Lituji bohatého člověka, který miluje své peníze více, než miluje Boha… Jednoho dne budeme váženi na vahách a bude známo, zda milujeme svět více, než milujeme Boha… Pán řekl, že pro bohatého člověka je těžké vejít do nebeského království. To není proto, že je ten člověk bohatý – neboť Pán zamýšlí, abychom byli nejbohatšími ze všech lidí. Z toho vyplývá, že není žádným zločinem být bohatým. Zločin nespočívá ve vlastnictví peněz. Často slyšíme, jak je citováno, že „peníze jsou kořenem všeho zla“. Tak tomu ale není. Písma to neříkají. Říkají, že to, co je kořenem všeho zla, je milování peněz [viz 1. Timoteovi 6:10].¹⁶

Jediné skutečné nebezpečí, které předvídám na stezce Svatých posledních dnů, je v důsledcích, které přirozeně vyplývají z vlastnictví bohatství – pýcha a ješitnost, nestřídmost a zapomínání na Boha a nedbání na posvátné závazky a povinnosti, které Jemu i sobě navzájem dlužíme; a to pro hojnost pozemských požehnání, které nám ve své dobrotě udělil. Říká se, že v soužení máme sklon toužit po Pánu, ale v blahobytu na Něho nepamatujeme. Zdá se mi, že v tomto spočívá největší nebezpečí, které nás dnes ohrožuje.¹⁷

Je požehnanější poskytovat útěchu a radost svým spolustvořením, než je poskytovat sobě samým. Ale pod duchem a vlivem, ve kterém se svět v současnosti nachází, toto není všeobecně zastávaný pohled. Lidé světa o překot chvátají za tím, co, jak předpokládají, přispěje k jejich vlastnímu potěšení. Pokud ho získávají, nestarají se o to, jak ho získávají. Zlato nebo peníze jsou všeobecně tím, co jim poskytuje nejvíce potěšení a radosti. Za několik let ale budou odvoláni z tohoto světa a jejich bohatství a cokoli dalšího, co milovali, zde budou muset zanechat. Své zlato si nemohou vzít s sebou, protože to patří světu. Když projdou za závoj, to, co jim sloužilo, aby je činilo šťastným, se ocitne mimo jejich dosah. Zdroj jejich potěšení se rozplyne…

Co v tomto světě může dát tolik radosti nebo tolik potěšení jako vědomí, že jsou nám naše hříchy odpuštěny; že jsme přijatelní pro Boha, svého Nebeského Otce, že jsme neublížili žádnému z našich spolustvoření, že jsme volní od jakékoli zadluženosti nebo zavázanosti; že nejsme v zajetí světa ani svých spolustvoření? To člověku dává daleko větší potěšení než cokoli z toho, co může dát svět. Peníze to nemohou dát. Světské bohatství nemůže tuto radost člověku poskytnout.¹⁸

Používejme ve svých časných záležitostech moudrost, abychom byli lépe schopni budovat království Boží.

Jsem si jist jednou věcí, a to tím, že se máme snažit, abychom se seznámili se zásadami správného hospodaření. Ve svých časných, stejně jako duchovních, záležitostech a zájmech máme používat nejlepší moudrost, úsudek a pochopení, které můžeme získat… Jsme příliš sobečtí. Nemá platit „každý člověk pro sebe“, ale mnozí z nás jsme žádostiví. V srdci toužíme, abychom měli vše, co má náš soused, ať již to potřebujeme, či nikoli. Abychom byli jako náš soused; abychom se s ním mohli stýkat a aby se naše dcery mohly stýkat s jeho dcerami a naši synové s jeho syny, musíme mít stejně krásný dům, stejně drahý nábytek… a stejně mnoho luxusu, jako náš soused, ať si to můžeme dovolit, či nikoli. Nuže, toto všechno je nesmírně pošetilé. Je to špatné…

… Každý Svatý posledních dnů se má učit – a zejména každý mladý člověk v Izraeli se má učit – že jeden každý z nich se má snažit učinit svět trochu lepším svou existencí v něm, pokud je to možné. Všichni se máme snažit dělat něco dobrého. Budemeli tak činit, potom náš život bude určitým způsobem potřebný. Bůh nám bude žehnat v naší práci a úsilí; a budeme-li vzájemně spolupracovat ve svých časných záležitostech a budeme-li řídit své záležitosti správnými zásadami, bude svět díky nám lepší a nám se bude ve světě více dařit. Budeme mít více prostředků na budování Božího království; budeme mít více pro použití při shromažďování chudých, pro vybudování Sionu, pro prospěch Svatých a pro svůj vlastní prospěch.¹⁹

Kéž dodržujeme Boží přikázání, šetříme své prostředky… platíme své dluhy, jsme svobodnými muži a svobodnými ženami, a nikoli spoutanými muži a spoutanými ženami, jak mnozí z nás dnes jsou. Mnozí z nás jsou v poutech dluhu, a může být pro nás obtížné, abychom se z nich dostali; je-li ale možné, abychom se z nich se ctí vymanili, zaměřme na to veškeré své úsilí a učiňme tak; abychom, až budeme povoláni jít na misii, mohli říci: „Ano, jsem připraven a ochoten jít.“ A co více: „Nikomu nic nedlužím a mám prostředky, které si vezmu s sebou a kterými zaopatřím svou rodinu.“²⁰

Věřím, že je naší věcí, abychom se připravovali na den hladu, moru, bouří a zemětřesení a na dobu, kdy se moře vylije ze svých břehů. Jak to učiníme?… Studiem a prováděním zásad pravého hospodaření ve svém životě a skrze systém bratrství a lásky, kterým bude každý člověk pomáhat svému bratru, a všichni budou sjednoceni, takže nikdo nebude trpět nedostatkem, když bude v moci druhých jej utišit. Jedním z velkých slibů, které Pán učinil ohledně svého lidu, jak je obsažen v Knize nauk a smluv, je ten, že se stanou nejbohatšími lidmi na zemi [viz NaS 38:39]. Nuže, jak se to může splnit, když každý den utratíme vše, co vyděláme, a kromě toho si trochu půjčujeme od svého souseda? …

… Buďme přičinliví a hospodární a šetřeme své prostředky. Nikoli abychom budovali své naděje na bohatství, nikoli abychom ho učinili svým bohem; ale za jakým účelem? Abychom mohli být schopni, až přijdou nebezpečné časy, uspokojit nezbytnosti doby a závazky, které mohou spočívat na lidu Božím, aby naplňoval záměry Všemohoucího v zemi.²¹

Doporučení ke studiu

Co musíme dělat, toužíme-li po tom, aby se nám duchovně i časně dařilo? Jak může žádostivost zničit blahobyt?
Jaká požehnání přináší vyhýbání se dluhům? Jakým problémům mohou čelit ti, kteří nemoudře hromadí dluhy? Jaká zdůvodnění lidé občas používají pro hromadění nemoudrých dluhů?
Co můžeme dělat v „době blahobytu“, abychom se osvobodili od dluhu? Jaké jsou naše finanční závazky vůči Pánu? Proč je máme uspokojit jako první?
I když domov musí být často zakoupen prostřednictvím „periodických plateb“, na jaká varování máme dbát ohledně hypotéky? Jak může „duch marnotratnosti“ vést lidi k tomu, že ohrožují svůj domov a finanční zajištění? Jak se můžeme těchto věcí vyvarovat?
Jak nás sobectví a rozmařilost oddělují od Boha? Jaká nebezpečí spočívají v milování peněz více než Boha?
Jak se můžeme časně i duchovně připravit „na den hladu“?
Jak můžeme používat své prostředky k tomu, „abychom naplňovali záměry Všemohoucího“? Jak nás finanční připravenost uschopňuje k tomu, abychom sloužili?
Jak můžeme učit své děti zásadám moudrého hospodaření s penězi?

Pionýři-Svatí, aby podpořili ekonomickou soběstačnost, budovali podniky, například Zion’s Cooperative Mercantile Institution [Družstevní obchodní spolek Sionu].