Poslušnost zákona desátku

Ti, kteří jsou poslušní zákona desátku, pomáhají naplňovat záměry Páně a mají nárok na jeho požehnání.

Ze života Josepha F. Smitha

Na konci 19. století Církev čelila závratnému finančnímu dluhu, který převyšoval jeden milion dolarů. Tento finanční závazek velmi tížil mysl Josepha F. Smitha. Na generální konferenci v říjnu 1899 řekl: „Máme mnoho cenných pokynů ve vztahu ke svým povinnostem jako Svatých posledních dnů, nejenom ohledně zákona desátku, ale také v souvislosti s dalšími věcmi, které jsou na svém místě stejně důležité jako zákon desátku. Pro blaho Církve v současnosti však není nic důležitější, než pozornost vůči tomuto zákonu, kterým budou do zásobárny Páně ukládány prostředky pro uspokojení základních potřeb lidí.“¹

O sedm let později přišel jednou odpoledne president Smith ze své kanceláře a ve vstupní hale Beehive House našel svou dceru Rachel.

„Kde je tvá matka?“ zeptal se.

„Nevím.“

„Kde by mohla být?“

„Nevím.“

„Kdy přijde?“

„Nevím, tatínku, moc toho nevím, právě jsem přišla ze školy“

„Dobře, miláčku,“ řekl. „Chci, aby tvoje matka byla první, kdo se to dozví, ale protože ty nic nevíš, povím ti to.“ V ruce držel kus papíru.

„Vidíš ten papír?“

„Ano.“

„Ten znamená, že Církev je konečně venku z dluhů.“ Usmál se. „Tak teď něco skutečně víš!“²

Učení Josepha F. Smitha

Poslušnost zákona desátku potvrzuje naši oddanost království Božímu.

Bůh požaduje, aby jedna desetina našeho příjmu byla vložena do Jeho zásobárny; a toto je dáno jako trvalý zákon pro všechny kůly Sionu.³

Touto zásadou (desátkem) bude oddanost lidu této Církve podrobována zkoušce. Touto zásadou bude známo, kdo je pro království Boží a kdo je proti němu. Touto zásadou bude vidět, čí srdce je upřeno na činění vůle Boží a na dodržování jeho přikázání, a tím na posvěcování země Sion pro Boha, a kdo je proti této zásadě a odřízl se od požehnání Sionu. Tato zásada má ohromný význam, neboť skrze ni bude známo, zda jsme věrní, či nevěrní. V tomto ohledu je stejně důležitá jako víra v Boha, jako pokání z hříchu, jako křest na odpuštění hříchu nebo jako vkládání rukou pro dar Ducha Svatého.⁴

Zákon desátku je zkouškou, skrze niž budou zkoušeni lidé jako jednotlivci. Každý člověk, který nezachovává tuto zásadu, bude znám jako člověk, jemuž je blaho Sionu lhostejné, který zanedbává svou povinnost jako člena Církve a který nedělá nic pro dosažení časného pokroku království Božího. Nikterak ničím nepřispívá k šíření evangelia k národům země a zanedbává dělat to, co by ho oprávnilo obdržet požehnání a obřady evangelia.⁵

Zachovávání zákona desátku je dobrovolné. Mohu svůj desátek platit, či nikoli, záleží na tom, jak se rozhodnu. Je to záležitost mého rozhodnutí, zda to budu dělat, nebo ne; pociťuji-li ale oddanost k Církvi, a já ji pociťuji, oddanost k jejím zájmům, a věřím-li, že je správné a spravedlivé zachovávat zákon desátku, zachovávám ho – podle stejné zásady, podle které si myslím, že je správné, abych zachovával zákon pokání a křtu na odpuštění hříchů.⁶

Pán již od nás, kteří jsme v minulosti neplatili desátek a máme tedy vůči Němu dluh, který nejsme schopni splatit, tento dluh nevyžaduje, ale odpustí nám to, co se stalo v minulosti, budeme-li tento zákon poctivě zachovávat v budoucnosti. To je štědré a laskavé, a já za to cítím vděčnost.⁷

Řekl jsem, a nyní to zde chci zopakovat, že muž nebo žena, kteří budou vždy platit desátek, nikdy neodpadnou. Nezáleží na tom, jak malý nebo jak velký může být; je to zákon Páně; je to zdroj příjmu pro Církev; je to Boží požadavek, a On řekl, že ti, kteří ho nebudou zachovávat, nejsou hodni dědictví v Sionu. Žádný člověk nikdy neodpadne, pokud bude platit desátek. To je logické. Proč? Protože pokud má víru platit desátek, má víru v Církev a v zásady evangelia, a je v něm něco dobrého, a je v něm určité světlo. Pokud tak bude činit, pokušitel ho nepřemůže a nesvede ho z cesty.⁸

Desátek je Pánův zákon příjmu pro Jeho Církev a pro požehnání Svatých.

Zákon desátku je zákonem příjmu pro Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Bez něho by bylo nemožné provádět záměry Páně.⁹

Pán… dal zákon desátku, aby v zásobárně Páně mohly být prostředky k provádění záměrů, které má na zřeteli; pro shromažďování chudých, pro šíření evangelia k národům země, pro podporu těch, od kterých se, ve dne v noci, vyžaduje stálá pozornost vůči dílu Páně a pro které bylo nutné učinit určitá opatření. Bez tohoto zákona by toto nemohlo být konáno, ani by nemohly být stavěny a udržovány chrámy, ani by nemohli být syceni a ošacováni chudí. Zákon desátku je tedy pro Církev natolik nezbytný, že Pán na něj klade velký důraz.¹⁰

[Desátek] se používá k vykonávání obřadů domu Božího v… chrámech. Tisíce a tisíce dolarů z něho se používají pro vzdělávání mládeže Sionu a pro provozování církevních škol. Tisíce dolarů se vydávají na nasycení a ošacení chudých a na péči o ty, již jsou na Církvi závislí. Vzhlížejí ke své „matce“ s prosbou o pomoc a podporu, a je správné a vhodné, aby se Církev, tak dalece, jak je to možné, postarala o vlastní chudé a nuzné, slabé a bezmocné.¹¹

Pán zjevil, jak mají být tyto prostředky [desátek] ošetřovány a spravovány; totiž předsednictvem Církve a vysokou radou Církve (to jest dvanácti apoštoly) a předsedajícím biskupstvem Církve. Myslím, že je v tom moudrost. Není ponecháno na jednom člověku, aby s nimi disponoval, nebo aby s nimi sám nakládal, vůbec ne. To spočívá na nejméně osmnácti mužích, mužích moudrosti, víry, schopnosti, kterými těchto osmnáct mužů je. Říkám, že na nich spočívá disponování s desátky lidu a jejich používání k jakémukoli účelu, který podle jejich úsudku a moudrosti přinese Církvi největší dobro;… tímto fondem desátku disponují tito muži, které Pán označil jako ty, již k tomu mají pravomoc, pro nutné potřeby a prospěch Církve.¹²

Pán… od mužů, kteří stojí v čele této Církve a kteří jsou zodpovědni za vedení a řízení lidu Božího, zejména požaduje, aby hleděli na to, aby byl dodržován zákon Boží [desátek]. Je naší povinností tak činit… Pro vedoucí Církve se stává závazným, aby k této zásadě něco řekli, že lidé nejenom mohou konat svou povinnost vzhledem k tomuto zákonu, ale že může být něco v Pánově zásobárně, co uspokojí nezbytné potřeby lidí; neboť nezbytné potřeby Církve jsou nezbytnými potřebami lidí. Církev tvoří její členové, a tudíž čímkoli je Církev zavázána, to spočívá na každém jednotlivém členu Církve v poměru k jeho prostředkům. Pán od nás vyžaduje, abychom hleděli na to, aby Jeho zákon byl mezi lidmi dodržován.¹³

Chci svým bratřím a sestrám zde dnes dopoledne říci, že podle mého názoru nebyla nikdy doba, kdy by členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů žili lepším životem, byli věrnějšími a pilnějšími, než je tomu dnes. Můžeme tak usuzovat z různých důvodů. Jedním velmi přesným způsobem, jak to víme, je skutečnost, že je zachováván zákon desátku… To je dobrý ukazatel toho, že Svatí posledních dnů konají svou povinnost, že mají víru v evangelium, že jsou ochotni dodržovat přikázání Boží a že snad žijí podle zákona desátku věrněji, než tomu bylo kdy dříve.

Chci vám říci další věc, a činím to cestou gratulace, a to, že skrze požehnání Pána a skrze věrnost Svatých v placení desátku jsme byli schopni vymanit se ze své svírající zadluženosti. Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů dnes nedluží ani dolar, který by nemohla ihned splatit. Konečně jsme v situaci, kdy můžeme platit okamžitě. Nemusíme si již půjčovat, a nebudeme tak muset činit, pokud budou Svatí posledních dnů i nadále žít podle svého náboženství a zachovávat tento zákon desátku. Je to zákon příjmu Církve.

Kromě toho vám chci říci, možná toho nebudeme schopni právě nyní, ale očekáváme, že spatříme den, kdy vás nebudeme muset žádat ani o jeden dolar příspěvku za žádným účelem, kromě toho, co dobrovolně dáte sami od sebe, protože budeme mít v zásobárně Páně dost desátku, abychom zaplatili vše, co je potřeba pro pokrok království Božího… To je pravdivá zásada, skutečný záměr Páně ve správě záležitostí Jeho Církve.¹⁴

Prvořadou věcí ohledně placení desátku je poslušnost zákona.

V písmech můžeme nepochybně číst mnohé, co se dotýká této zásady desátku, kterou nám Bůh zjevil v této dispensaci a kterou vyžaduje z našich rukou, abychom skrze poslušnost tohoto zákona mohli posvětit tuto zemi, aby se pro nás vskutku mohla stát zemí Sionu; a slib zní, že pokud budeme poslušni zákonů Božích, vložíme-li v něho svou důvěru, přilneme-li k němu, přilne on k nám a odmění nás svou přízní a svým požehnáním. Pokárá požírače a způsobí, že země bude plodná, že bude rodit ve své síle hospodáři, oráči půdy a pastýři stád. Rozmnoží jeho dobytek a bude mu žehnat na pravici i na levici a on bude mít hojnost, protože vkládá svou důvěru v Boha; lne k němu a je ochoten vyzkoušet ho, aby viděl, neotevře-li mu průduchy nebeské a nevylije-li na něho požehnání, že nebude mít dost místa, aby je uložil [viz Malachiáš 3:10]. Nechť každý člověk, který obdržel evangelium Ježíše Krista, ze všech sil přijme tuto řeč a naslouchá těmto slovům. Někteří lidé je mohou brát na lehkou váhu a ti, již tak činí, nepochybně nepřilnou k Pánovi, nebudou dbát na to, aby vyzkoušeli Pána, nebudou plnit přikázání, která dal, a nikdy nebudou vědět, že Bůh mluví pravdu a že je schopen splnit své slovo a slib svému lidu, když ten je ochoten poslouchat jeho zákon a dodržovat ho…

… Potkal jsem bratra – nemusím říkat jeho jméno, neboť je jen jedním z tisíců, kteří mohou vydat stejné svědectví, nejenom slovem úst, ale skrze důkazy zdaru, prosperity, pokroku a zušlechťování, které ho obklopuje uprostřed pouští. V tomto ročním období sklidil bohatou úrodu, jeho farma produkovala v hojnosti, zatímco farmy mnoha jeho sousedů jsou zaneseny plevelem a jejich úroda dosáhla jedné poloviny nebo jedné třetiny toho, co sklidil on. Jak to vysvětlíte? Já to vysvětluji skutečností, že ho požehnal Bůh; a je tomu skutečně tak, neboť on je inteligentní muž, muž, který nejenom moudře a rozvážně pracuje, ale s bázní před Bohem, a s touhou v srdci poslouchat jeho zákony… Platí desátek, pamatuje na oběti, je poslušný zákonů Božích a nebojí se svým přátelům a sousedům vydávat svědectví, že Bůh mu skrze poslušnost žehná, dal, aby se mu dařilo, a učinil z něho to, čím je dnes. Není jediný; jsou další, kterým se daří podobným způsobem. A já vydávám svědectví, že tomu tak je proto, že Bůh žehná jeho, jeho půdu a jeho práci, takže získal přírůstek a zajistil si požehnání, o která usiloval a kvůli kterým pracoval. Jednal s vírou v Pána; Pán poznal jeho srdce a podle toho mu požehnal.¹⁵

Tak docházím k závěru, že prvořadou věcí na placení desátku je poslušnost zákona a že skrze onu poslušnost získáme více dobra než kdokoli jiný. Můžeme být hodni svých deseti tisíců a platit poctivý desátek ze svého příjmu a učinit ze svého desátku velkou částku; přesto dobro, které získáme tím, že jsme poslušni zákona Božího, bude na konci daleko větší než dobro, které naše podpora může přinést chudým. Ten, kdo dává almužny, je daleko požehnanější než ten, kdo je přijímá.

Potíž je v tom, že když člověk zbohatne, najednou začíná mít pocit, že je příliš chudý na to, aby byl poslušný zákonů Božích. Bohatství činí lidi chudými, když dochází k jednání s Všemohoucím. Chudý člověk může snadno zaplatit desátek a přispět ze svého skromného majetku ve prospěch potřebných; když se ale stane milionářem, nebo něčím takovým, tehdy se jeho srdce začíná uzavírat. Výsledkem je, že se sám připravuje o příležitost obdržet od Boha větší projevy laskavosti a milosrdenství, které by mohl obdržet skrze větší díl dobra, které by mohl se svými zvětšenými prostředky vykonat.

Poslušnost je tím, co Všemohoucí vyžaduje. To, co vyžadoval od Abrahama, byla poslušnost. Nyní hovořím o poslušnosti Boha, a nikoli člověka; a vyzývám jakéhokoli člověka, aby dokázal, že poslušnost Boha, i v placení desátku, není lepší než neposlušnost – lepší pro člověka samotného, a lepší pro celé lidstvo. Je-li člověk poslušný tohoto zákona desátku, má nárok na požehnání samotného Boha, a pokud ho to zajímá, jsou v zásobárně Páně prostředky pro nasycení chudých, pro vysílání evangelia za hranice, pro budování chrámů a pro naplňování Jeho záměrů; pokud ale není poslušný tohoto zákona, potom tam není nic, a on sám se připravuje o požehnání, která by mu jinak Pán udělil.¹⁶

Doporučení ke studiu

Co je Pánův zákon desátku? (Viz také NaS 119:3–4.) Jaké zásady evangelia uplatňujeme, když platíme desátky? Proč je na placení desátku „prvořadou věcí“ poslušnost zákona?
Co mohou členové Církve dělat, když v minulosti neplatili desátek, a nyní chtějí toto přikázání dodržovat? Jaké mohou být důvody pro to, že lidé zůstávají s placením desátku pozadu? Jak může bohatství „uzavřít“ srdce?
K jakým účelům se fondy desátku používají? Jak desátek pomáhá uspokojovat duchovní i časné nezbytnosti členů Církve i dalších?
Kdo rozhoduje o tom, jak budou církevní fondy desátku rozděleny? (Viz také NaS 120.)
Jak lze učit placení desátku v rodině?
Jaká požehnání Pán slibuje těm, kteří platí desátky? (Viz také Malachiáš 3:10–12.) Kdy a jak jste byli požehnáni skrze poslušnost zákona desátku?

Prove Me Now Herewith — Obraz *Zkuste mne nyní v tom* od Glena S. Hopkinsona zobrazuje věrné pionýry-Svaté, jak přinášejí desátky, které byly často placeny v produktech namísto peněz, do kanceláře pro desátek poblíž chrámu Salt Lake.