Synové a dcery Věčného Otce

Jsme dětmi Božími, stvořenými k Jeho božskému obrazu, a máme schopnost stát se takovými, jako je On.

Ze života Josepha F. Smitha

V listopadu 1909 president Joseph F. Smith a jeho rádci v Prvním předsednictvu John R. Winder a Anthon H. Lund vydali prohlášení nazvané „Původ člověka“, aby odpověděli na otázky, které vyvstávaly „čas od času ohledně postoje Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů… ve vztahu k původu člověka. Věříme, že prohlášení stanoviska Církve v této důležité věci bude příhodné a přinese dobro“. Prohlášení obsahuje tato slova:

„,Stvořil Bůh člověka k obrazu svému, k obrazu Božímu stvořil jej, muže a ženu stvořil je.‘ [Genesis 1:27.] V těchto jasných a pádných slovech inspirovaný autor knihy Genesis oznámil světu pravdu o původu lidské rodiny.“¹ Tato kapitola obsahuje výňatky z „Původu člověka“.

President Smith často potvrzoval doslovnou skutečnost otcovství Božího: „Jako vím, a mám důvod vědět, že jsem zde a že žiji, tak věřím a mám důvod vědět, že Bůh, můj Otec, žije.“²

Učení Josepha F. Smitha

Jsme duchovní děti našeho Nebeského Otce.

Chceme vědět, odkud jsme přišli a kam jdeme. Odkud jsme přišli? Od Boha. Naši duchové existovali předtím, než přišli na tento svět. Byli v nebeských radách dříve, než byly položeny základy země. Byli jsme tam. Prozpěvovali jsme spolu s nebeskými zástupy radostí, když byly kladeny základy země a když byl detailně připravován plán naší existence na této zemi a vykoupení. Byli jsme tam; zajímalo nás to a podíleli jsme se na této velké přípravě. Byli jsme nepochybně přítomni na oněch radách… kdy Satan nabídl sebe jako spasitele světa, pokud by pro to mohl obdržet čest a slávu Otce. Ale Ježíš řekl: „Otče, tvoje vůle se staň a tvoje buď sláva navěky.“ Pročež, protože se Satan vzbouřil proti Bohu a snažil se zničit svobodu jednání člověka, Otec ho odmítl a on byl vyvržen, ale Ježíš byl přijat.

Nepochybně jsme tam byli a účastnili se všech těchto scén, uskutečnění těchto velkých plánů a záměrů se nás životně dotýkalo, rozuměli jsme jim, a ony byly vyhlášeny v našem zájmu, a budou naplněny. Tito duchové přicházejí na tuto zem, aby na sebe vzali stánek a mohli se stát podobnými Ježíši Kristu, jsouce „stvořeni k jeho podobě a obrazu“, od jitra stvoření až do nynějška, a budou pokračovat až do závěrečné scény, dokud duchové, kteří byli určeni, aby přišli na tento svět, nepřijdou a nesplní své poslání v těle.³

Vidíme… člověka, korunu díla Božího, na této zemi, mistrovský kus, chcete-li, o němž nás inspirace učí, že je potomkem oné věčné bytosti, která je Stvořitelem všech věcí, on je nejdokonalejší ve svém uspořádání, vlastní větší vlastnosti, rozumové schopnosti a inteligenci, než všechny ostatní bytosti, což z něho tvoří „pána stvoření“, a bytost nejblíže podobnou Stvořiteli. Hledíme na tyto věci a můžeme dojít jen k jedinému závěru, že toto není dílo náhody, ale výsledek vyspělých vševědoucích záměrů a plánů, že člověk je synem Božím a má vlastnosti a podobu svého Otce, a na počátku vlastnil velkou část této inteligence, do té míry, že byl společníkem a druhem Boha a přebýval s ním, a neznal žádný hřích. Pán mu dal zemi jako vlastnictví a dědictví a zákony pro jeho vedení, aby mohl naplnit míru svého stvoření a radovat se v ní.⁴

Psaný standard písem ukazuje, že všichni lidé, již přicházejí na tuto zemi a jsou zrozeni do smrtelnosti, měli preexistenční duchovní osobnost jako synové a dcery Věčného Otce… Ježíš Kristus byl prvorozený. Duch zrozený z Boha je nesmrtelná bytost. Když tělo umírá, duch neumírá. Ve vzkříšeném stavu bude tělo stejně nesmrtelné jako duch.⁵

Jsme stvořeni k obrazu Božímu.

Jaká byla podoba člověka v duchovním světě a v těle, když byl na začátku stvořen? Odpověď je obecně vyjádřena [těmito] slovy… „Stvořil Bůh člověka k obrazu svému“. Kniha Mormon to určitěji podává takto: „Všichni lidé byli na počátku stvořeni podle obrazu mého.“ (Ether 3:15.) Otec je ten, kdo to říká. Jestliže tedy můžeme zjistit podobu „Otce duchů“, „Boha duchů všelikého těla“, budeme schopni objevit podobu původního člověka.

Ježíš Kristus, Syn Boží, je dokonalým obrazem osoby svého Otce (viz Židům 1:3). Kráčel po zemi jako lidská bytost, jako dokonalý člověk, a v odpověď na otázku, která Mu byla položena, řekl: „Kdož vidí mne, vidí Otce“ (Jan 14:9). Toto samotné by mělo vyřešit problém k uspokojení každé přemýšlivé, uctivé mysli. Závěr je velmi přesvědčivý – pokud je Syn Boží dokonalým obrazem (to jest podobou) osoby svého Otce, potom Jeho Otec je v podobě člověka; neboť ta byla podobou Syna Božího, nejenom během Jeho smrtelného života, ale i před Jeho narozením ve smrtelnosti a po Jeho vzkříšení. V této podobě se Otec a Syn zjevili jako dvě osobnosti Josephu Smithovi, když jako čtrnáctiletý chlapec obdržel své první vidění.

Tedy, jestliže Bůh učinil člověka – prvního člověka – ke svému vlastnímu obrazu a podobě, musel ho učinit podobného Kristu, a v důsledku toho podobného lidem v Kristově době i v současnosti. To, že byl člověk učiněn k obrazu Krista, je jasně prohlášeno v Knize Mojžíšově: „A já, Bůh, pravil jsem k svému Jednorozenému, který od počátku se mnou byl: Učiňme lidi k našemu obrazu, dle naší podoby, a stalo se tak… A já, Bůh, stvořil jsem člověka dle obrazu svého, dle obrazu Jednorozeného svého stvořil jsem je, muže a ženu stvořil jsem je.“ [Mojžíš 2:26–27.]

Otec Ježíše je také naším Otcem. Sám Ježíš učil této pravdě, když poučoval své učedníky, jak se mají modlit: „Otče náš, kterýž jsi v nebesích,“ atd. Ježíš však je prvorozený mezi všemi syny Božími – prvorozený v duchu a jednorozený v těle. Je naším starším bratrem a my, stejně jako On, jsme k obrazu Božímu…

„Stvořil Bůh člověka k obrazu svému.“ Toto platí právě tak o duchu, jako o těle, které je pouze oděním ducha, jeho doplňkem; tyto dvě věci dohromady tvoří duši [viz NaS 88:15]. Duch člověka je v podobě člověka a duchové veškerého stvoření jsou v podobě svého těla. Tomuto jasně učil prorok Joseph Smith (Kniha nauk a smluv 77:2).

Když božská Bytost, jejíž duchovní tělo spatřil bratr Jaredův [viz Ether 3:6–16], na sebe vzala maso a krev, vypadala jako člověk a měla „tělo, údy a vášně“ jako jiní lidé, i když nekonečně vyšší než všichni ostatní, protože byla Bůh, dokonce Syn Boží, Slovo učiněné tělem – v Něm přebývala všecka plnost Božstva tělesně. [Viz Kolossenským 2:9.] A proč by nevypadal jako člověk? To byla podoba Jeho ducha, a ten musí nutně mít příslušný obal, odpovídající stánek. Přišel na svět, jak slíbil (III. Nefi 1:13), vzal na sebe dětský stánek a postupně ho rozvinul do plnosti své duchovní postavy. Přišel tak, jak člověk přicházel po věky, a tak, jak člověk nadále přichází od té doby. Ježíš však, jak jsme si ukázali, byl jednorozeným Boha v těle.

Adam, náš velký předek, „první člověk“, byl, stejně jako Kristus, preexistenčním duchem a stejně jako Kristus na sebe vzal příslušné tělo, tělo člověka, a tak se stal „duší živou“. Nauka o preexistenci – tak jasně a přesně zjevená v posledních dnech, vylévá úžasný příval světla na jinak tajemný problém původu člověka. Ukazuje, že člověk jako duch byl počat a zrozen z nebeských rodičů a že byl vychován do dospělosti ve věčných příbytcích Otce, dříve než přišel na zem v časném těle, aby prošel zkušeností smrtelnosti. Učí, že všichni lidé existovali v duchu předtím, než nějaký člověk existoval v těle, a že všichni, kteří obývali zemi od Adama, na sebe stejným způsobem vzali tělo a stali se duší.

Někteří zastávají názor, že Adam nebyl prvním člověkem na této zemi a že původní lidská bytost se vyvinula z nižších řádů živočišného stvoření. Toto však jsou teorie lidí. Slovo Páně prohlašuje, že Adam byl první „ze všech lidí“ (Mojžíš 1:34), a my tedy máme povinnost považovat ho za prvního otce naší rasy. Bratru Jaredovu bylo ukázáno, že všichni lidé byli na počátku stvořeni podle obrazu Božího; a ať to již vezmeme, že to znamená ducha, nebo tělo, nebo obojí, vede nás to ke stejnému závěru – člověk začal život jako lidská bytost v podobě svého Nebeského Otce.

Je pravda, že tělo člověka zahajuje svou dráhu jako nepatrný zárodek neboli embryo, ze kterého se stává dítě oživené v určitém stadiu duchem, jehož stánkem je, a dítě poté, co se narodí, se vyvíjí v člověka. V tom však není nic, co by naznačovalo, že původní člověk, první z naší rasy, začal život jako něco menšího než člověk nebo menšího než lidský zárodek neboli embryo, ze kterého se stává člověk.⁶

Poslušností zásad evangelia se stáváme podobnými Bohu, svému Otci.

Bůh dal vzniknout všem věcem a všechny je naplánoval, a všichni jsou jeho dětmi. Narodili jsme se na svět jako jeho potomci; obdarováni stejnými vlastnostmi. Děti lidské pocházejí od Všemohoucího, ať to je svět ochoten uznat, či nikoli. On je Otcem našich duchů. On je původce našich pozemských stánků. Žijeme a pohybujeme se a máme své bytí v Bohu, našem Nebeském Otci. A protože se svými talenty, schopnostmi, moudrostí pocházíme od něho, máme být alespoň ochotni uznávat jeho ruku ve vší prosperitě, která nás může v životě doprovázet, a vzdávat mu čest a slávu za všechno, čeho v těle dosahujeme…

… [Člověk] je učiněn k obrazu samotného Boha, takže může usuzovat, přemýšlet, modlit se, používat víru; může používat svou energii k naplnění tužeb svého srdce, a nakolik vyvíjí své úsilí správným směrem, natolik má nárok na větší část Ducha Všemohoucího, aby ho inspiroval ke zvýšené inteligenci, zvýšené prosperitě a štěstí ve světě; ale v tom poměru, v jakém zneužívá svou energii ke zlu, je mu inspirace Všemohoucího odnímána, až se stane tak temným a nevědomým, že pokud se jeho poznání Boha týče, je právě tak nevědomý jako němé zvíře.

… Musíme se stát podobnými [Bohu]; možná usednout na trůn, mít panství, moc a věčné rozrůstání. Bůh to tak na počátku naplánoval… To je cíl naší existence na světě; a těchto věcí můžeme dosáhnout pouze poslušností určitých zásad, chozením po určitých cestách, získáváním určitých informací, určité inteligence od Boha, bez nichž nikdo nemůže naplnit jeho dílo nebo splnit poslání, pro které přišel na zem. Tyto zásady jsou zásadami evangelia věčné pravdy, zásadami víry, pokání a křtu na odpuštění hříchů, zásadou poslušnosti Boha věčného Otce, neboť poslušnost je jednou z prvních zásad nebo zákonů nebe.⁷

Člověk je dítě Boží, stvořené k božskému obrazu a obdarované božskými vlastnostmi, a právě tak, jako je synek pozemského otce a matky schopen v pravý čas stát se mužem, tak nerozvinutý potomek celestiálních rodičů je schopen prostřednictvím zkušeností skrze věky a aeony rozvinout se v Boha.⁸

Doporučení ke studiu

Jaký máte pocit, když víte, že jste doslovným potomkem Boha? Jak toto porozumění ovlivňuje vaše každodenní rozhodnutí a skutky?
Kde jsme poprvé slyšeli o plánu Nebeského Otce pro náš věčný pokrok? Za jakým účelem jsme přišli na zem?
Jaké vlastnosti máme jako děti Boží? Jaké jsou důsledky zneužívání našich vlastností a schopností daných nám Bohem?
Jaká svědectví z písem máme o tom, že Bůh Otec a Jeho Syn, Ježíš Kristus, mají těla v podobě člověka? Jakou hodnotu pro vás tato svědectví mají?
Jak nauka o předsmrtelné existenci vylévá „úžasný příval světla“ na otázky o našem původu?
Jak se zjevená pravda o původu lidstva liší od teorií lidí o této věci?
Proč je důležité vzdávat našemu Otci v nebi „čest a slávu za všechno, čeho v těle dosahujeme“?
Jakých zásad musíme být poslušni, abychom se stali podobnými svému Nebeskému Otci?

Adam and Eve in the Garden — Adam a Eva v zahradě, Lowell Bruce Bennett. President Smith učil, že Adam byl „první ze všech lidí“ (Mojžíš 1:34).