Evangelium přináší světu mír v rozbouřených časech

Evangelium Ježíše Krista přináší světu mír v rozbouřených časech.

Ze života Josepha F. Smitha

V posledních letech před svou smrtí president Joseph F. Smith často bědoval nad soužením spojeným s první světovou válkou. Na obou stranách byli do války zataženi členové Církve a stovky jich přišly o život. V ozbrojených silách sloužilo několik synů presidenta Smitha a jeden z nich byl v boji dvakrát zraněn.

Ve vánočním poselství k Svatým během této doby První předsednictvo řeklo: „Zatímco se radujeme z narození Nesrovnatelného, světlo naší radosti je zastíněno mračny války, která zatemnila evropské nebe, a naše písně, radostná pozdravení a dobrá vůle jsou vyjadřovány ve smutném nesouladu s duněním dělostřelectva a sténáním raněných a umírajících, která zaznívají zdaleka, ale rozdírají naši duši, když se přes moře nesou strašlivé zvěsti. Národy povstávají proti národům, bratři proti bratrům, ,křesťané‘ proti ,křesťanům‘ a každý se ve svém krvavém sporu dovolává pomoci Boha lásky a nárokuje si společenství s Knížetem pokoje! Jak strašné divadlo je tak předváděno před andělským zástupem, sborem, který při narození děťátka v Betlémě zpíval nesmrtelnou píseň ,lidem dobrá vůle‘!“¹

President Smith se dožil zpráv o podpisu příměří, které ukončilo nepřátelství a ničení života i majetku. Příměří bylo podepsáno 11. listopadu 1918, pouhých osm dnů před jeho smrtí.

Během této doby Svaté učil, že opravdový mír přichází pouze přijetím evangelia Ježíše Krista a životem podle něho. Joseph Fielding Smith, který se později stal presidentem Církve, o svém otci řekl: „Jeho duch byl jemný a laskavý. Uvnitř celého Izraele nemohla být nalezena soucitnější duše, taková, která trpěla s trpícím, která by byla ochotnější pomoci bezmocnému nést jeho břímě a utlačovanému postavit se na nohy. Byl mírotvůrcem, milovníkem pokoje.“²

Učení Josepha F. Smitha

Pouze evangelium Ježíše Krista může přinést světu mír.

Existuje pouze jedna věc, která může vnést mír do světa. Je to přijetí evangelia Ježíše Krista, kterému vládci i lidé správně rozumějí, které poslouchají a praktikují. Svatí posledních dnů je s mocí káží všem národům, pokolením, jazykům a lidem světa, a není daleko den, kdy jeho poselství o spasení hluboce zapadne do srdce obyčejných lidí, kteří s upřímností a naléhavostí, až přijde čas, nejenom jistě dají najevo svůj soud proti falešnému křesťanství, ale také proti válce a jejím tvůrcům jako zločinům proti lidské rase. Po léta se věřilo, že mír přichází pouze přípravou na válku; současný konflikt [první světová válka] by měl dokázat, že mír přichází pouze přípravou na mír, skrze školení lidí ve spravedlivosti a spravedlnosti a skrze výběr vládců, kteří respektují spravedlivou vůli lidu.³

Chceme mír ve světě. Chceme, aby na celé zemi a mezi všemi lidmi světa existovala láska a dobrá vůle; ale onen duch míru a lásky, který by měl existovat, na svět nikdy nepřijde, dokud lidstvo nepřijme Boží pravdu a Boží poselství pro něj a neuzná jeho moc a pravomoc, která je božská a kterou nelze nikdy najít v pouhé lidské moudrosti.⁴

Pán miluje mír. Nauka Spasitele lidí byla – „Na zemi pokoj, lidem dobrá vůle“, láska, nelíčená láska. Největší ze všech přikázání, která kdy byla dětem lidským dána, zní: „Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své. To jest přední a veliké přikázaní. Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. Na těch dvou přikázaních všecken zákon záleží i proroci.“ [Matouš 22:37–40.] Kdyby v ústředních národech země existoval tento duch lásky, tato zásada evangelia Ježíše Krista; kdyby si toto slavné napomenutí zapsali vládci oněch národů do srdce, nebyla by nikdy žádná válka, nebylo by nikdy žádné krveprolití, nebylo by nikdy žádné zničení, zkáza a zlovolné poměry, které existují dnes. Je tomu tak proto, že lidé světa nemají evangelium. Je tomu tak proto, že neposlouchají pravdu. Je tomu tak proto, že nemají Krista, a tudíž jsou ponecháni sami sobě a výsledky, které vidíme, jsou důsledkem jejich špatného jednání a jejich vlastních zlovolných skutků.⁵

Existuje jenom jedna moc, a pouze jediná, která může předejít válce mezi národy země, a tou je náboženství čisté a neposkvrněné před Bohem, Otcem. Nic jiného to nedokáže… Existuje pouze jeden lék, jenž může lidem zabránit, aby šli do války, když se k tomu cítí nakloněni, a tím je Duch Boží, který inspiruje k lásce, a nikoli k nenávisti, který vede k veškeré pravdě, a nikoli k omylu, který pohne děti Boží k tomu, aby jemu i jeho zákonům prokazovali úctu a aby si jich cenili nade vše ostatní na světě.

Pán nám řekl, že… války přijdou. Nebyli jsme neznalí toho, že ještě přijdou, a že pravděpodobně v nějakou dobu mezi národy světa vypuknou. Vyhlíželi jsme naplnění slov Páně, že přijdou. Proč? Protože to Pán chce? Ne, v žádném případě. Bylo tomu tak proto, že to Pán nějak předurčil nebo naplánoval? Ne, vůbec ne. Proč? Bylo tomu tak proto, že lidé nenaslouchali Pánu Bohu, a on předem znal důsledky, které budou následovat kvůli lidem a kvůli národům země; a tudíž mohl předpovědět, co se jim přihodí a co na ně přijde v důsledku jejich vlastních činů, a nikoli proto, že to tak chtěl, neboť oni pouze trpějí a sklízejí následky vlastních činů.

… Naším sloganem je „na zemi pokoj, lidem dobrá vůle“. To je naše zásada. Toto je zásada evangelia Ježíše Krista. A zatímco si myslím, že je špatné, zlovolně špatné, vnutit nějakému národu nebo nějakému lidu válku, věřím, že pro každý lid je spravedlivé a spravedlné, aby do poslední kapky krve hájil svůj život, své svobody a své domovy. Věřím, že to je správné, a věřím, že Pán bude podporovat jakýkoli lid při obraně své svobody uctívat Boha podle příkazu svého vlastního svědomí, jakýkoli lid, který se snaží zachránit své ženy a děti před válečným zpustošením. Nechceme ale být přivedeni k nutnosti, abychom se museli bránit.⁶

Když jste povoláni k vojenské službě, uchovávejte se čistými a neposkvrněnými světem.

Nabádám své přátele… aby si především uchovali ducha lidskosti, lásky a vytváření míru, aby, i když mohou být povoláni do boje, nebořili, nepotlačovali a neničili zásady, ve které věříme, které se snažíme vštěpovat a které jsme s veškerou vážností nabádáni zachovávat – mír a dobrou vůli vůči celému lidstvu, i když můžeme být přivedeni do boje s nepřítelem. Chci říci Svatým posledních dnů, kteří mohou narukovat a jejichž službu může vlast požadovat, aby nezapomněli, když se stanou vojáky státu a národa, že jsou také vojáky kříže, že jsou služebníky života, a nikoli smrti; a když jdou vpřed, mohou jít spíše v duchu obrany svobod lidstva než za účelem zničení nepřítele.⁷

Když jsou naši chlapci… povoláni do armády…, doufám a modlím se o to, aby s sebou nesli Ducha Božího, nikoli ducha krveprolití, cizoložství, zlovolnosti, ale ducha spravedlivosti, ducha, který vede k činění dobra, k budování, k prospěchu světa, a nikoli k ničení a prolévání krve.

Pamatujte na pasáž z písma… v Knize Mormon ohledně čistých mladých mužů, kteří neschvalovali válku a prolévání krve, kteří žili čistě a nevinně a v srdci byli prosti znečišťujících myšlenek sváru, hněvu nebo zlovolnosti; když to ale bylo nutné a oni byli povoláni jít hájit svůj život a život svých otců a matek a své domovy, šli – nikoli ničit, ale bránit, nikoli prolévat krev, ale spíše chránit krev nevinných a neprovinivších se a mírumilovných lidí [viz Alma 56:45–48].

Zapomenou tito muži, kteří vycházejí z… Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, na své modlitby? Zapomenou na Boha? Zapomenou na učení, které získali doma od svých rodičů? Zapomenou na zásady evangelia Ježíše Krista a na smlouvy, jež uzavřeli ve vodách křtu a na posvátných místech? Nebo vyjdou jako muži v každém ohledu – čistí muži, velkomyslní muži, čestní muži, ctnostní muži, muži Boží? To je to, co mě znepokojuje.

Chci vidět, jak se ruka Boží projevuje ve skutcích mužů, kteří vycházejí z řad Církve Ježíše Krista,… aby pomáhali obhajovat zásady svobody a důvěryhodné vlády pro lidskou rodinu. Chci vidět, že žijí tak, aby mohli být ve společenství s Pánem, ve svých táborech i ve svých skrytých místech, a aby uprostřed bitvy mohli říci: „Otče, můj život a můj duch jsou ve tvých rukou!“

Chci vidět, jak chlapci, kteří kvůli této věci odtud odcházejí, jdou a pociťují totéž, co naši misionáři, když jsou vysláni do světa, a nesou s sebou ducha, kterého pociťuje správná matka, když se ráno loučí se svým chlapcem v den odjezdu na jeho misii. Objímá ho s veškerou mateřskou láskou ve své duši!

… Pokud jen naši chlapci vyjdou do světa tímto způsobem a ponesou s sebou ducha evangelia a jednání opravdových Svatých posledních dnů, obstojí na výbornou, bez ohledu na to, co je v životě může potkat. Bude-li to nutné, budou schopni snést tolik únavy nebo utrpení, jako pravděpodobně nikdo jiný, a když budou podrobeni zkoušce, obstojí v ní! Protože se nebojí smrti! Nebudou mít strach z důsledků vlastního života. Nebudou se muset děsit smrti, neboť vykonali svou práci; zachovali víru, jsou čistí v srdci a jsou hodni uzřít Boha!⁸

Je mnoho zel, která jdou obvykle ve stopách sešikovaných armád vybavených pro válku a účastnících se jí, která jsou daleko horší než čestná smrt, jež může přijít ve válečném konfliktu. Nezáleží tolik na tom, kdy jsou naši mladí muži povoláni, nebo kam mohou jít, ale velice záleží na jejich rodičích, přátelích a druzích v pravdě, a především na nich samotných, jak tam jdou. Po celý život byli jako členové Církve učeni, aby se uchovávali čistými a neposkvrněnými od hříchů světa, aby ctili práva druhých, aby byli poslušni spravedlivých zásad, aby měli na paměti, že počestnost je jedním z největších darů od Boha. Nadto mají respektovat počestnost druhých a spíše tisíckrát zemřít, než se poskvrnit tím, že spáchají smrtelný hřích. Chceme, aby vyšli vpřed čistí v myšlenkách i skutcích, s vírou v zásady evangelia a ve vykupující milost našeho Pána a Spasitele. Chtěli bychom, aby měli na paměti, že pouze skrze čistý a věrný život mohou doufat v dosažení spasení zaslíbeného prolitím krve našeho Vykupitele. ⁹

Usilujeme o život v míru se všemi lidmi.

Nabádáme Svaté posledních dnů, aby žili podle svého náboženství; aby měli na paměti smlouvy, které uzavřeli ve vodách křtu; aby ctili Pána a dodržovali Jeho přikázání; aby nebyli přemoženi pošetilostmi světa, ale aby usilovali o vedení Svatého Ducha [a] žili v míru se všemi lidmi.¹⁰

Tento nový rok a budoucí léta vyzývají obyvatele všech zemí, aby se sjednotili při utvrzení míru a uskutečnění všeobecného bratrství. Svár, nepřátelství, sobectví, nemorálnost jsou zla, která mají být vymýcena ze života jedince. Nikdo není příliš nízký nebo bezvýznamný, aby nemohl obdržet pomoc. Nechť každý člověk miluje svého bližního jako sebe sama, a současné tragédie pominou, budoucí hrůzy budou odvráceny a „každý člověk na každém místě potká bratra a přítele“.

Vynikající vzor spravedlivého života a ušlechtilého bratrství byl světu dán před dvaceti stoletími v Ježíši Kristu. Jeho poselstvím byl mír a dobrá vůle. Jeho zákon byl založen na moudře uplatňované a inteligentně používané spravedlivosti. Jeho měřítkem bylo světlo a Jeho vyznáním pravda.¹¹

Nehledě na „nelidskost člověka k člověku“, která se tak hrozně projevuje ve strašlivém boji mezi národy, který nyní hrozí, rozumově pohlížíme na současné důvody s radostí a díkůvzdáním a hledíme skrz mračna strašlivé války k bezpečnému a jistému naplnění slibů o trvalém míru v blížícím se příchodu našeho Pána a Krále.¹²

Stojím za touto zásadou, že pravda je v evangeliu Ježíše Krista, že moc vykoupení, moc míru, moc dobré vůle, lásky, pravé lásky a odpuštění a moc pro společenství s Bohem se nacházejí v evangeliu Ježíše Krista a v jeho poslušnosti ze strany lidí. Proto připouštím, a nejenom připouštím, ale tvrdím, že na zemi ani v nebi není nic většího než pravda Božího evangelia, které vytvořil a znovuzřídil pro spasení a vykoupení světa. A právě skrze evangelium přijde k dětem lidským mír, a žádným jiným způsobem k světu nepřijde.¹³

Doporučení ke studiu

Proč je evangelium Ježíše Krista jedinou věcí, která může přinést světu mír? Co můžeme dělat, abychom pomohli nastolit mír ve světě?
Kde začíná mír? Jak zachovávání dvou velkých přikázání vede k míru doma i v zahraničí?
Jak mohou být ti, již vstupují do vojenské služby, „služebníky života, a nikoli smrti“?
Jak si s sebou členové mohou do vojenské služby přinášet „ducha evangelia a jednání opravdových Svatých posledních dnů“?
Když jsou členové povoláni do vojenské služby, jaké přesvědčení a postoje jim pomohou, aby se nebáli smrti?
Co může každý z nás dělat pro to, abychom plněji žili „v míru se všemi lidmi“?
Co nás příklad Spasitele učí o životě v míru a dobré vůli?

Two Thousand Stripling Warriors — *Dva tisíce mladých válečníků,* Arnold Friberg. Helaman o mladých mužích, které vedl do boje, napsal: „Myslili spíše na svobodu otců svých, nežli na život svůj; ano jejich matky je byly učily, takže nepochybovali, že Bůh je zachrání.“ (Alma 56:47.)