President vysokého kněžství Církve

Máme podporovat presidenta Církve, který je držitelem klíčů svatého kněžství a vede Boží Církev na zemi, a máme ho poslouchat.

Ze života Josepha F. Smitha

Presidentu Josephu F. Smithovi byla vyjádřena podpora jako šestému presidentovi Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů na zvláštní konferenci dne 10. listopadu 1901. Tento nový úkol byl naplněním proroctví presidenta Lorenza Snowa, že se Joseph F. Smith stane presidentem Církve.¹

President Smith byl povolán apoštolem v roce 1866 presidentem Brighamem Youngem a sloužil jako rádce čtyř presidentů Církve – Brighama Younga, Johna Taylora, Wilforda Woodruffa a Lorenza Snowa. Často vydával svědectví „o božské pravomoci… o bezúhonnosti, o cti, o čistotě života, o inteligenci a o božskosti poslání a povolání“ těchto služebníků Božích.²

17 let sloužil odvážně jako president Církve, s velkou mírností a oddaností. Svatým řekl: „Osobně v tomto díle nejsem důležitý, a nejsem ničím kromě toho, že s pokorným úsilím konám svou povinnost tak, jak mi k tomu Pán dává schopnosti.“³

Svědčil o tom, že Církev je božsky řízena: „Chci vám říci, že od zorganizování Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů nikdy nenastala chvíle, kdy by Církev vedl člověk, ani na okamžik. Nebylo tomu tak za dnů Josepha; nebylo tomu tak za dnů Brighama Younga; nebylo tomu tak od té doby; nebude tomu tak nikdy. Řízení této práce mezi lidmi světa nebude nikdy ponecháno lidem. Je to Boží dílo.“⁴

Učení Josepha F. Smitha

Bůh sám vede své dílo a svůj lid.

Bůh ustanovil všechny věci v jejich pořádku. Dům Boží je domem pořádku, a nikoli domem zmatků. V tomto domě je sám Bůh Nejvyšší hlavou, a je nutné ho poslouchat. Kristus je obrazem a podobou jeho bytosti, jeho Jednorozeným Synem, a je naším Spasitelem a naším Bohem… Hned za Bohem a Kristem je na zemi postaven ten, jemuž jsou uděleny klíče moci a pravomoci svatého kněžství a jemuž je dáno právo předsednictví. Je Božím mluvčím pro jeho lid ve všech věcech, které se týkají budování Sionu a duchovního i časného spasení lidstva.⁵

Žádný člověk nepovede Boží lid ani jeho dílo. Bůh si může vyvolit lidi a učinit je nástrojem ve svých rukou k naplnění svých záměrů, ale sláva a čest a moc budou náležet Otci, ve kterém spočívá moudrost a moc vést jeho lid a pečovat o jeho Sion. Já nevedu Církev Ježíše Krista, ani Svaté posledních dnů, a chci, abyste tomu jasně rozuměli. Žádný člověk tak nečiní… Mějte na paměti, že toto dílo vede Bůh. Je jeho. Není to dílo člověka. Kdyby to bylo dílo Josepha Smitha nebo Brighama Younga nebo Johna Taylora, Wilforda Woodruffa nebo Lorenza Snowa, nevydrželo by zkoušky, kterým bylo podrobeno.⁶

Čest a chvála budiž [presidentovi Církve], onomu nástroji v rukou Božích k založení řádu uprostřed nejistoty a určitých pravidel, skrze něž známe svůj směr.⁷

Tři předsedající vysocí kněží stojí v čele Církve na zemi.

Bůh Otec, Bůh Syn a Bůh Duch Svatý tvoří Božstvo a nesrovnatelné řídící kvorum nad všemi Otcovými stvořeními. Tři muži stojí v čele Církve na zemi… muži, jejichž jedinou myšlenkou je činit dobro celému lidstvu, jejichž největší starostí je blaho lidu Páně a jejichž neustálým úsilím je sjednotit je a přimět je k práci, každého na jeho místě a v jeho povolání, aby pomáhali budovat Sion.⁸

Pán na počátku tohoto díla zjevil, že vysokému kněžství jeho Církve a celé Církvi mají předsedat tři vysocí kněží. (Kniha nauk a smluv 107:22, 64, 65, 66, 67, 91 a 92.) Udělil jim veškerou pravomoc nutnou k předsedání nad všemi záležitostmi Církve. Drží klíče domu Božího a obřadů evangelia a každého požehnání, které bylo na zemi v této dispensaci znovuzřízeno. Tato pravomoc je svěřena předsednictvu tvořenému třemi vysokými kněžími. Jsou to tři presidenti. Sám Pán je tak nazývá. (Kniha nauk a smluv 107:29.) Je však jeden předsedající president a jeho rádci jsou také presidenty.⁹

Celé Církvi předsedá rada nazývaná první předsednictvo, tvořená presidentem a dvěma rádci, vedle nich je dvanáct apoštolů, kteří se pravomocí rovnají prvnímu předsednictvu, ačkoli mu jsou podřízeni a jednají pod jejich vedením.¹⁰

O předsedajícím úředníkovi Církve se může a má hovořit jako o „presidentovi“ a má se tak oslovovat; to platí také pro rádce v Prvním předsednictvu, neboť každý z nich je, jak Pán řekl, presidentem (NaS 107:22, 24, 29); ale není správné hovořit běžně o presidentovi Církve a [je] nesprávné oslovovat ho jako „proroka“, „vidoucího“ nebo „zjevovatele“, ačkoli mu tyto vznešené tituly výslovně náležejí a patří také každému z jeho rádců a každému z Dvanácti… Tyto tituly jsou označením duchovních mocí a funkcí a jejich charakter je příliš posvátný na to, aby byly používány jako běžné tituly.¹¹

Církev má vždy hlavu, a je-li předsednictvo Církve odňato úmrtím nebo z jiného důvodu, potom je hlavou Církve dvanáct apoštolů až do doby, kdy je znovu zorganizováno předsednictvo tří předsedajících vysokých kněží, kteří mají právo zastávat úřad Prvního předsednictva Církve;… a je povinností dvanácti apoštolů ihned postupovat způsobem, který byl určen, a postarat se, aby bylo První předsednictvo znovuzorganizováno, aby tak nemuselo dojít k žádnému výpadku v práci a řádu kněžství Církve.¹²

President vysokého kněžství drží klíče svatého kněžství.

Kněžství obecně je pravomoc daná člověku, aby jednal v zastoupení Boha. Každý muž vysvěcený k nějakému stupni kněžství má na sebe delegovánu tuto pravomoc.

Je ale nutné, aby každý skutek vykonaný touto pravomocí byl učiněn ve správném čase a na správném místě, správným způsobem a ve správném pořádku. Moc řídit tuto práci tvoří klíče kněžství.¹³

Všechny klíče a pravomoc a moc týkající se správy Církve a Melchisedechova a Aronova kněžství jsou soustředěny v předsedajícím úředníkovi Církve. V Církvi není žádná činnost nebo úřad, které by president Církve nemohl plnit a nemohl dělat, jeli to nutné, nebo je-li od něho požadováno, aby to vykonával [viz NaS 107:9]. Je nositelem úřadu patriarchy; je v Církvi nositelem úřadu vysokého kněze a apoštola, sedmdesátníka, staršího, biskupa a kněze, učitele a jáhna; všechno toto přísluší k předsednictví Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů a oni mohou úřadovat v jakémkoli z těchto povolání a ve všech z nich, když to situace vyžaduje.¹⁴

Nikdy není v jednom okamžiku určen více než jeden člověk k tomu, aby držel klíče království Božího příslušející k zemi. Když Kristus pobýval na zemi, držel je on; když ale odešel, svěřil je Petrovi, a ten se stal presidentem, neboli vedoucím apoštolů; a bylo jeho právem řídit Církev a přijímat zjevení pro ni a udělovat rady všem bratřím. Poté, co Satan a zlovolní lidé nabyli vrchu nad Církví, ukřižovali Spasitele a zabili apoštoly, byly klíče království ze země odňaty… Od chvíle, kdy byly klíče tohoto kněžství odňaty ze země, až do doby, kdy je obdržel Joseph Smith, žádný člověk ono kněžství nikdy nevlastnil, ani jeho klíče, ani pravomoc budovat Sion Boží a připravovat církev neboli lid na druhý příchod Krista.¹⁵

Kniha nauk a smluv činí velmi srozumitelným to, že zatímco každý úředník v Církvi má právo úřadovat ve svém vlastním postavení, „Melchisedechovo kněžství má právo předsednictví a vlastní moc a autoritu nad všemi úřady v Církvi, v každém věku světa, aby spravovalo duchovní záležitosti“. (Kniha nauk a smluv, oddíl 107:8.)

Ve verších 65 a 66 stejného zjevení je nám dále řečeno:

„Je též nutné, aby byl jeden z vysokého kněžstva povolán, aby byl nadřízen kněžství a budiž nazván [presidentem] vysokého kněžství Církve.

Nebo jinak řečeno: předsedající vysoký kněz vysokého kněžství Církve.“¹⁶

Hlavním faktem, který máme mít na paměti, je to, že kněžství je větší než kterýkoli z jeho úřadů; a že kterýkoli muž, který je nositelem Melchisedechova kněžství, může mocí tohoto vlastnictví vykonávat jakýkoli obřad, který k němu patří nebo je s ním spojen, když je k tomu povolán někým, kdo je držitelem patřičné pravomoci, kterážto patřičná pravomoc je udělena presidentovi Církve nebo komukoli, koho jí on může pověřit. Každý úředník v Církvi je pod jeho vedením, a on je veden Bohem. Je také vybrán Pánem, aby byl hlavou Církve, a stává se jí, když ho kněžstvo Církve (které zahrnuje jeho úředníky a jeho členy) jako takového přijalo a podpořilo. (Kniha nauk a smluv 107:22.)¹⁷

President je určen k tomu, aby přijímal zjevení pro celou Církev.

Pán také určil jednoho muže, aby na zemi v dané době držel klíče zjevení pro celé těleso Církve, ohledně všech jejích organizací, pravomocí, obřadů a nauk. Duch zjevení je udělen všem jejím členům ku prospěchu a osvícení každého jednotlivce přijímajícího jeho inspiraci, a podle sféry, ve které jsou on nebo ona povoláni pracovat. Ale pro celou Církev je pouze ten, kdo stojí v jejím čele, určen, aby přijímal zjevení cestou přikázání a aby byl učiněn konec diskusím. Za pomoci svých rádců předsedá celé Církvi na celém světě; tak První předsednictvo drží právo poskytovat autoritativní vedení ve všech záležitostech, které se týkají budování, správy a usměrňování této organizace.¹⁸

Svatí posledních dnů mají jako zásadu své víry, že… president Církve je uznáván za jedinou osobu, skrze niž přijde božské sdělení jako zákon a nauka pro tuto náboženskou organizaci; že takové zjevení může přijít kdykoli, ohledně jakékoli věci, duchovní nebo časné, jak si Bůh přeje; a nakonec, že v mysli každého věrného Svatého posledních dnů je takové zjevení, ať radí v čemkoli nebo ať požaduje cokoli, tím nejvyšším.¹⁹

V okamžiku, kdy se nějaký jednotlivec pozvedá a osvojuje si právo ovládat a diktovat, nebo soudit své bratří, zejména ty, již předsedají, má být neprodleně zastaven, nebo to bude mít za následek neshodu, rozdělení a zmatek. Každý muž a žena v této Církvi má vědět, že se nemá takovému duchu poddávat; v okamžiku, kdy se v nich probudí tento pocit, mají ho pokárat, protože je v přímém protikladu s řádem kněžství a s duchem a géniem tohoto díla. Nemůžeme jako autoritativní přijímat nic, kromě toho, co přichází skrze určenou cestu, ustanovenou organizaci kněžství, která je cestou, kterou Bůh určil, aby skrze ni oznamoval svůj úmysl a svou vůli světu.²⁰

Bylo by absolutně neslučitelné, nerozumné a absurdní předpokládat, že poté, co Bůh povolal jednoho muže a určil ho k tomuto dílu, že by ho obcházel a chodil k někomu jinému, aby dosáhl stejného účelu. Žádný soudný člověk by toto tvrzení ani na okamžik nepřijal. Vážně se zabývat jakoukoli takovou myšlenkou by znamenalo obviňovat Všemohoucího z nedůslednosti a z toho, že je původcem zmatku, neshody a rozkolu. Království Boží by žádným takovým způsobem nebylo na zemi nikdy založeno.²¹

Pokud by se [president Církve] stal nevěrným, Bůh by ho odstranil z jeho místa. Svědčím ve jménu Boha Izraele, že On nestrpí, aby hlava Církve, ten, kterého vyvolil, aby stál v čele, přestupoval Jeho zákony a odpadl; v okamžiku, kdy by se vydal směrem, který by k tomu za čas vedl, by ho Bůh odstranil. Proč? Protože strpět, aby zlovolný člověk zaujímal toto postavení, by znamenalo dovolit, tak říkajíc, aby byl zkažen pramen, což je něco, co On nikdy nedovolí.²²

Bůh bude ctít a zvelebovat své služebníky.

[Toto] není dílo člověka, ale Boha Všemohoucího; a Jeho věcí je zajistit, aby muži, kteří zaujímají toto postavení, byli muži podle Jeho vlastního srdce, muži, kteří od Něho budou přijímat pokyny a kteří je budou provádět podle rad Jeho vůle.²³

[Boží] kněžství budou vždy tvořit správní muži, vhodní pro toto místo, muži, jejichž záda budou uzpůsobena pro toto břemeno, muži, skrze něž může pracovat a usměrňovat záležitosti své Církve podle rad své vlastní vůle. A v okamžiku, kdy jednotlivci vzhlížejí k nějakému jinému zdroji, v tom okamžiku otevírají sami sebe svůdným vlivům Satana a činí se náchylnými k tomu, aby se stali služebníky ďábla; ztrácejí ze zřetele pravý řád, skrze nějž se těšíme požehnáním kněžství; přestupují hranice království Božího a jsou na nebezpečné půdě.²⁴

Bůh bude ctít a zvelebovat své služebníky v očích lidí. Bude je podporovat ve spravedlivosti. Vyvýší je na výsost, pozvedne je do své přítomnosti a oni se budou podílet na jeho slávě na věky věků.²⁵

Vydávám své svědectví o božské pravomoci těch, již byli následovníky proroka Josepha Smitha v předsednictví této Církve. Byli to muži Boží… Mohu vydat svědectví o bezúhonnosti, cti, čistotě života, inteligenci a božskosti poslání a povolání Brighama [Younga], Johna [Taylora], Wilforda [Woodruffa] a Lorenza [Snowa]. Byli inspirováni Bohem, aby plnili poslání, ke kterému byli povoláni, a já to vím. Děkuji Bohu za toto svědectví a za Ducha, který mě nabádá a popohání k těmto mužům, k jejich poslání, k tomuto lidu, k mému Bohu a mému Vykupiteli.²⁶

Bratří a sestry, mou věcí, mou povinností je kázat evangelium Ježíše Krista a to toho ukřižovaného a vzkříšeného z mrtvých a sedícího na trůně v moci, slávě a majestátu na pravici jeho Otce, našeho Boha… Musím dělat to nejlepší, co mohu, to nejlepší, co znám, pro ty, které Bůh svěřil do mé péče. Musím také konat svou povinnost vůči lidu Božímu, pro nějž, jak On si přeje, mám být pokorným služebníkem a učitelem evangelia.²⁷

Je to Pánovo dílo, a já vás naléhavě prosím, abyste na to nezapomínali. Žádám vás, abyste tomu věřili; neboť je to pravda. Vše, co Bůh řekl ohledně tohoto díla posledních dnů, se stane. Svět tomu nemůže zabránit… Bůh je u kormidla, a povede svůj lid k vítězství.²⁸

Kdykoli, pokud někdy, říkám slovo, které je pro Boha přijatelné, kdykoli říkám Jeho pravdu, je to skrze přítomnost a vliv Jeho Ducha, a činím to k Jeho poctě a k Jeho slávě. Nikdy jsem si nepřisvojil žádnou poctu. Nechci žádnou poctu; nečiním si nárok na žádnou, leda být členem Církve Kristovy, poctu z toho, že stojím ryzí, neposkvrněný, neotřesený a pevný v království svého Boha a Jeho Krista.²⁹

Pokud se mě týče, je to království Boží, nebo nic. Osobně v tomto díle nejsem důležitý, a nejsem ničím kromě toho, že s pokorným úsilím konám svou povinnost tak, jak mi k tomu Pán dává schopnosti. Ale je to království Boží. Královstvím Božím mám na mysli organizaci Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, jejímž králem a hlavou je Ježíš Kristus.³⁰

Doporučení ke studiu

Kdo vede Církev? Proč je pro nás důležité, abychom rozuměli, že „žádný člověk nepovede Boží lid ani jeho dílo“?
Jaká požehnání jsou zaslíbena členům Církve, když věrně následují presidenta Církve? (Viz také NaS 21:4–6.) Jakými způsoby jste byli požehnáni skrze následování rady žijících proroků?
Jak můžete podporovat První předsednictvo a Kvorum dvanácti apoštolů v jejich práci?
Co znamenají „vznešené tituly“ prorok, vidoucí a zjevovatel? Komu tyto tituly příslušejí?
Co jsou klíče kněžství? Co to znamená podporovat presidenta Církve jako jedinou osobu na světě, která vlastní všechny klíče kněžství a která je oprávněna je používat?
Proč je nezbytné vědět, že pouze president Církve je určen k tomu, aby přijímal zjevení pro celou Církev? Jak se můžeme chránit před tím, abychom věřili falešným prorokům a falešným zjevením?
Proč si můžeme být jisti, že nás president Církve vždy povede v souladu s Boží vůlí?

First Presidency — První předsednictvo, duben 1910 až říjen 1911 (zleva doprava): Anthon H. Lund, Joseph F. Smith, John Henry Smith.