Naší prací je spasit duše

Naším nejdůležitějším úkolem je pracovat pro spasení živých i mrtvých.

Ze života Josepha F. Smitha

Joseph F. Smith pracoval po celý svůj život ve službě pro Boží království, „vždy dychtící po pokroku díla Páně“.¹ Na zvláštní konferenci, kdy mu byla vyjádřena podpora jako presidentovi Církve, Svaté nabádal: „Je naší povinností pustit se rázně do díla a s naprostou rozhodností a záměrem srdce v něm s pomocí Páně a v souladu s inspirací Jeho Ducha pokračovat, jako tomu bylo v minulosti.“²

Svaté v rostoucím počtu sborů a odboček po celém světě povzbuzoval k tomu, aby sloužili druhým a žehnali jim, jakkoli mohou. Když předsedal misii v Anglii, William Fowler, člen v Shefieldu, představil to, co učinil, aby šířil dílo království Božího. Bratr Fowler, který čelil, mnoha zkouškám a těžkostem, když se připojil k Církvi, složil jako výraz své víry v evangelium a vděčnosti za to, co obdržel, náboženskou píseň. President Joseph F. Smith byl na shromáždění, když byla poprvé zpívána. Píseň začínala slovy, která se pro Svaté posledních dnů na celém světě stala důvěrně známými: „Děkujeme Ti, ó Bože, za proroka“ (Hymns, no. 19).

Joseph F. Smith si vážil příspěvku každého věrného Svatého Pánovu dílu a toužil strávit vlastní život ve službě všem lidem, žijícím i mrtvým. Miloval práci v chrámu, kde sloužil jako chrámový zapisovatel; dohlížel na chrámovou práci v domě Endowment House (Dům obdarování); a později se stal presidentem chrámu Salt Lake. Pod jeho správou vzkvétala Genealogická společnost Utahu, založená v roce 1894. Život Josepha F. Smitha byl misií pro blaho a spasení všech lidí, misií, kterou doporučoval Svatým: „Na tomto světě není nic tak velkého a tak slavného, jako práce pro spasení živých a pro vykoupení mrtvých.“³

Učení Josepha F. Smitha

Jsme zde na zemi proto, abychom činili Boží dílo.

Ten, který seslal svého Jednorozeného Syna na svět, aby naplnil poslání, což on provedl, také vyslal každou duši v dosahu mého hlasu, a vskutku každého muže a ženu na světě, aby naplnili poslání, a toto poslání nemůže být naplněno zanedbáváním, ani lhostejností, ani nemůže být naplněno v nevědomosti. Musíme se učit svým povinnostem; učit požadavkům, jejichž splnění od nás Pán vyžaduje, a porozumět zodpovědnostem, které na nás vložil. Máme se naučit závazku, jejž máme vůči Bohu a jeden vůči druhému a jejž máme také vůči věci Sionu, který byl v posledních dnech znovuzřízen na zemi.⁴

Mějme na paměti, že jsme zapojeni do Božího díla – a když říkám Božího díla, mám tím na mysli, že jsme zapojeni do díla, které Všemohoucí na zemi ustanovil pro naše spasení individuálně. Každý člověk má pracovat pro své vlastní dobro, a tak dalece, jak je to možné, i pro dobro druhých. Ve vědě života neexistuje nic takového jako člověk, který pracuje výlučně sám pro sebe. Není záměrem, abychom v čase nebo ve věčnosti byli sami. Každý jedinec je jednotka v domácnosti víry a každá jednotka musí pociťovat svůj podíl zodpovědnosti, která připadá na celek. Každý jedinec musí pilně vykonávat svou povinnost. Skrze to, a uchováváním se čistým a neposkvrněným od světa, pomáhá druhým, aby se uchovávali čistými a neposkvrněnými.⁵

[Evangelium Kristovo] je živé, každodenní náboženství, náboženství pro každou chvíli. Vyžaduje od nás, abychom jednali správně dnes, v tuto hodinu, tento týden, tento měsíc a tento rok; a tak dále rok za rokem, abychom žili podle svého náboženství – které je náboženstvím Ježíše Krista – podle náboženství spravedlivosti, pravdy, milosrdenství, lásky, odpuštění, laskavosti, jednoty a pokoje na zemi a dobré vůle vůči člověku a celému světu. Toto je naším posláním.⁶

Máme před sebou nádherný osud; jsme zapojeni do slavného díla. Stojí za veškerou naši pozornost, stojí za náš život a za vše, co nám Pán svěřil do vlastnictví, a potom desettisíckrát více. Neexistuje vskutku srovnání, je to všechno ve všem, je to nesrovnatelné. Je to vše, co je, a vše, co kdy bude. Evangelium je spasení, a bez něho není nic, co by mělo cenu.⁷

Každý z nás je zodpovědný za to, aby dělal vše, co může, a získal své spasení.

Pracujme na svém spasení s bázní a třesením před svým Otcem, a buďme věrni až do konce. Mějte na paměti, že jste se do tohoto díla přihlásili na čas a na celou věčnost. Nelze z něho vycouvat, nejde od něho odpadnout, leda hříchem, a potom přichází trest za přestupek. Očekáváte-li však oslavení; očekáváte-li otce a matky, bratry a sestry, příbuzné a přátele; očekáváte-li slávu, inteligenci a nekonečné životy, musíte je získat v Božím díle; neboť nikde jinde je získat nemůžete. Nechť se tedy každá náchylnost a zájem soustředí na tuto věc. Nechť veškerá vaše láska směřuje k této věci, a k ní jediné. Nechejte svět světem.⁸

Evangelium Ježíše Krista je moc Boží ke spasení, a pro každého muže a ženu v Církvi Kristově je naprosto nezbytné, aby činili spravedlivost, zachovávali zákony Boží a dodržovali přikázání, která byla dána, aby v tomto životě mohli mít prospěch z moci Boží ke spasení.⁹

Věříme, že je nutné, aby lidé v této době žili a jednali a byli v dotyku s Bohem Otcem a se Synem, a že je mají poznat, protože znát je je věčný život. Věříme, že k tomu, abychom je poznali a byli s nimi ve spojení, je v této době nutné, abychom žili jako Svatí v dávných dobách, tak abychom se mohli těšit stejným požehnáním, kterým se těšili oni, a byli o Něm učeni den za dnem, řádek za řádkem, předpis za předpisem, tu trochu a tam trochu, dokud nepřijdeme k poznání Otce a nepoznáme ho sami za sebe. Je pro mne nemožné, abych to věděl za vás, nebo aby to nějaký člověk věděl za mě. Duch Boží vám nezjevuje evangelium, ani vám nevydává svědectví o Otci pro mne. Já nemohu spasit vás; vy nemůžete spasit mě. Žádný člověk nemůže být v tomto smyslu spasitelem žádného jiného člověka. Nicméně člověk, který má v srdci svědectví Ducha a který má znalost prvních zásad evangelia, je může hlásat dalšímu, a skrze toto hlásání může být další duše přesvědčena o pravdě a být přivedena k tomu, aby ji sama přijala. Je to jeho poslušnost evangelia a jeho vlastní skutky spravedlivosti, které ho spasí, a ne skutky člověka, který mu vydává svědectví. Pouze tímto způsobem může být člověk spasen.¹⁰

Musíte nejenom věřit, ale musíte být poslušni a činit to, co [Bůh] přikazuje. Pouze toto ale nestačí, musíte s ochotnou myslí dát Bohu své srdce, svou náklonnost a celou svou duši. Musíte svou vůli podrobit vůli Otce a musíte činit vše, co z vašich rukou požaduje, chcete-li být spaseni a oslaveni v Jeho přítomnosti.¹¹

Musíme pracovat, abychom spasili své vlastní.

Ó! Bože, nedovol, abych ztratil své vlastní! Nemohu si dovolit ztratit své, jež mi Bůh dal a za něž jsem zodpovědný před Pánem a již jsou na mně závislí ve věci vedení, poučování a správného vlivu. Otče, nedovol mi, abych ve snaze spasit druhé ztratil zájem o své vlastní. Pravá láska začíná doma. Věčně trvající život má začít doma. Cítil bych se velmi zle, kdybych si v budoucnu uvědomil, že skrze své zanedbávání domova, když jsem se snažil spasit druhé, jsem ztratil své vlastní. To nechci. Pán mi pomáhej spasit mé vlastní, tak dalece, jak někdo může pomáhat druhému. Uvědomuji si, že nemohu spasit nikoho, mohu je ale učit, jak být spaseni. Mohu před své děti postavit příklad, jak mohou být spaseni, a je mou povinností toto udělat nejdříve. Dlužím jim to více než komukoli jinému na světě. Potom, když dokončím dílo, které mám udělat v kruhu svého domova, nechť rozšířím svou sílu pro dobro do široka, tak dalece, jak jen mohu.¹²

Naším posláním v tomto světě je činit dobro, položit nepravost pod své nohy, vyzvednout spravedlivost, čistotu a svatost do srdce lidí, a přede vším jiným utvrdit v mysli našich dětí lásku k Bohu a k jeho slovu, aby v nich byla jako pramen světla, síly, víry a moci a vedla je od dětství až do stáří a činila je pevnými věřícími ve slovo Páně, ve znovuzřízené evangelium a kněžství a v utvrzení Sionu, aby již více nebyl stržen nebo předán jinému lidu. Je-li něco, po čem toužím více, než po čemkoli jiném v tomto světě, je to to, aby moje děti byly utvrzeny v tomto poznání a víře tak, aby od ní nikdy nemohly být odvráceny.¹³

Duše spasená venku ve světě je v očích Božích stejně drahocenná jako duše spasená doma. My ale máme práci, již je třeba udělat správně doma, za svými vlastními dveřmi; a není vhodné, abychom zanedbávali dílo, které je nutné vykonat doma, na svém vlastním prahu, a potom šli ven do světa konat dílo, které není potřebnější. Konejme svou povinnost všude.¹⁴

Máme pracovat pro spasení živých i mrtvých.

Podporujme Krista, jeho lid a jeho věc spravedlivosti a vykoupení; podporujme jeden druhého v tom, co je správné, a laskavě se navzájem napomínejme, pokud se týče špatných skutků, abychom jeden pro druhého mohli být přáteli a spasiteli na hoře Sion a abychom mohli pomáhat slabým a posilovat je, povzbuzovat pochybující a přinášet světlo k jejich správnému porozumění tak dalece, jak je to možné, abychom mohli být nástroji v rukou Božích a byli spasiteli mezi lidmi. Ne že bychom my měli moc spasit lidi. My ji nemáme; máme ale moc ukázat jim, jak mohou získat spasení skrze poslušnost zákonů Božích. Můžeme jim ukázat, jak kráčet, aby byli spaseni, neboť máme právo tak činit, máme poznání a porozumění toho, jak to učinit, a je naší výsadou tomu učit… příkladem, stejně jako skrze předpis mezi našimi druhy, kdekoli jsme na světě.¹⁵

Naším posláním je spasit lidi. Pracujeme… abychom lidi přivedli k poznání evangelia Ježíše Krista, abychom je přivedli k pokání, k poslušnosti požadavků Božího zákona. Snažíme se uchránit lidi před omylem, přesvědčit je, aby se obrátili od zla a učili se konat dobro.¹⁶

Naším posláním je spasit, zachovat před zlem, pozvednout lidstvo, vnést do světa světlo a pravdu, přesvědčit lidi na zemi, aby kráčeli spravedlivě před Bohem a aby ho ctili ve svém životě.¹⁷

Zkouška… velikosti naší duše… má být spíše hledána v naší schopnosti potěšovat a utěšovat, v naší schopnosti pomáhat druhým, a ne ve schopnosti pomáhat sobě samým a druhé v zápase života srážet dolů.¹⁸

Vždy se máme snažit pomáhat [druhým] k vítězství – nikoli je porážet! Naším cílem je život věčný – naším záměrem pozvednout lidstvo – nikoli ho ponížit.¹⁹

Naší prací je spasit svět, spasit lidstvo; uvést je do souladu se zákony Božími a zásadami spravedlivosti a spravedlnosti a pravdy, aby mohli být spaseni v království našeho Boha a nakonec se skrze poslušnost obřadů evangelia stát dědici Boha a spoludědici s Ježíšem Kristem. To je naše poslání.²⁰

Naše práce nebude dokončena, dokud nespasíme sebe samé a potom dokud nespasíme všechny, kteří jsou na nás závislí; neboť se máme stát spasiteli na hoře Sionu, stejně jako Kristus. K tomuto poslání jsme povoláni. Mrtví nejsou bez nás dokonalými, ani my bez nich. Musíme pro ně a v jejich zájmu naplnit poslání, musíme vykonat určité dílo, abychom osvobodili ty, již kvůli své neznalosti a nepříznivým okolnostem, ve kterých se nacházeli, když byli zde, nejsou připraveni na věčný život; musíme jim otevřít dveře skrze vykonání obřadů, jež oni sami pro sebe vykonat nemohou a jež jsou nezbytné pro jejich propuštění ze „žaláře“, aby vyšli a žili podle Boha v duchu, a byli souzeni podle lidí v těle.²¹

Práce pro naše mrtvé, kterou na nás prorok Joseph vložil s více než obyčejným nařízením poučuje nás, že se máme postarat o ty své příbuzné a své předky, již zemřeli bez znalosti evangelia, aby nebyli opomenuti. My sami máme použít tyto posvátné a mocné obřady evangelia, které byly zjeveny jako nezbytné pro štěstí, spasení a vykoupení těch, již žili na tomto světě v době, kdy se nemohli učit evangeliu, a kteří zemřeli bez jeho poznání, a nyní na nás, své děti, jež žijí v době, kdy tyto obřady být vykonány mohou, čekají, že vykonáme práci nezbytnou pro jejich propuštění ze žaláře. Skrze naše úsilí v jejich prospěch z nich spadnou okovy poroby a temnota, která je obklopuje, se rozptýlí, aby na ně mohlo svítit světlo, a oni v duchovním světě uslyší o práci, jež za ně byla vykonána jejich dětmi zde, a budou se s vámi radovat z vašeho vykonávání těchto povinností.²²

Pro ty, již jsou nositeli kněžství v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů, není nikdy doba, nikdy nepřijde doba, kdy by lidé mohli o sobě říci, že již toho udělali dost. Pokud trvá život a pokud máme schopnost konat dobro, pracovat pro vybudování Sionu a ve prospěch lidské rodiny, máme ochotně a neprodleně plnit požadavky, které jsou na nás kladeny, a konat svou povinnost, ať malou, či velkou.²³

Doporučení ke studiu

Proč je důležité vědět, že každá osoba byla seslána na svět, aby „naplnila poslání“? Proč nemůžeme naplnit své poslání „prací výlučně“ pro sebe?
Jak můžeme učinit Boží dílo svým dílem? Proč Pánovo dílo stojí za „veškerou naši pozornost“? Jak by naše rozhodnutí měla odrážet náš závazek vůči Pánovu dílu?
Co, kromě věření a poslouchání, musíme dělat, abychom byli „spaseni a oslaveni v [Boží] přítomnosti“? Co pro vás znamená „s ochotnou myslí dát Bohu své srdce, svou náklonnost a celou svou duši“? Když jsme vynaložili veškeré své úsilí, jak získáme spasení? (Viz také 2. Nefi 25:23.)
Co se musíme snažit utvrdit v mysli členů své rodiny „přede vším jiným“?
Jak se můžeme snažit spasit své vlastní, a přesto plnit své další zodpovědnosti týkající se služby? Jak může naše služba druhým v Církvi, i jinde, být požehnáním pro naši rodinu?
Jak se můžeme snažit „pozvednout lidstvo“? Co můžeme dělat, abychom pomáhali druhým být věrnými zákonům Božím?
Co můžeme dělat, abychom sňali „řetězy poroby“ z těch, kteří zemřeli bez poznání evangelia? Jak se cítíte, když víte, že lidé, jimž pomáháte, se „radují s vámi z vašeho vykonávání těchto povinností“?
Proč „zkouška… velikosti naší duše“ spočívá v „naší schopnosti pomáhat druhým“? Co myslíte, proč tomu tak je? Jak a kdy jste přinesli oběť pro dobro druhých? Jak jste se při tom cítili?

Genealogical Society — Kancelář Genealogické společnosti Utahu v Salt Lake City před rokem 1917, předchůdce dnešní Knihovny rodinné historie. Zleva doprava: Lillian Cameronová, Joseph Christensen, Joseph Fielding Smith a Bertha Emeryová.