Služba v Církvi

Služme věrně ve svém povolání pod vedením kněžské pravomoci.

Ze života Josepha F. Smitha

Když president Joseph F. Smith sloužil 44 let jako apoštol a 9 let jako president Církve, postavil se v říjnu 1910 na generální konferenci a řekl: „Jsem dnes ráno šťastný, že mám výsadu vám říci, že ve dnech svého dětství a ve svém raném mládí jsem se zavázal Bohu a jeho lidu, že jim budu věrný.“ Vysvětlil, že od té doby věrně sloužil v každém povolání, které mu bylo dáno:

„Když přehlížím zkušenosti svého života, nevidím nyní okolnost, a také si na žádnou nevzpomínám, od počátku svých zkušeností ve světě, kdy bych na okamžik pocítil ochabnutí nebo uvolnění závazku a slibu, který jsem učinil Bohu a Svatým posledních dnů ve svém mládí… Jako starší v Izraeli jsem se snažil být onomu povolání věrný; snažil jsem se až do krajnosti ctít a zvelebovat ono povolání. Když jsem se stal sedmdesátníkem, cítil jsem v srdci, že mám být věrný onomu povolání, a s veškerou inteligencí a horlivostí své duše jsem o to usiloval. Nevím o žádném svém skutku, ani si na žádný nevzpomínám, ani o situaci ve svém životě, kdy bych se projevil jako nepravdivý nebo nevěrný těmto povoláním v kněžství Syna Božího. Později ve svém životě, když jsem byl povolán působit jako apoštol, a kdy jsem byl vysvěcen apoštolem a ustanoven, abych byl jedním z Dvanácti, jsem usiloval o to, abych ono povolání ctil, abych byl věrný jemu i svým bratřím, domácím víry, a smlouvám a závazkům, jež doprovázejí přijetí tohoto svatého kněžství, které je podle řádu Syna Božího. Nejsem si vědom, že bych kdy porušil některý ze svých závazků nebo slibů v těchto povoláních, ke kterým jsem byl povolán. Usiloval jsem o to být pravdivý a věrný všem těmto věcem.“¹

President Smith nabádal Svaté, aby se zavázali k dílu Páně a aby oddaně sloužili – v kněžských povoláních, v pomocných organizacích Církve a v dalších oblastech nesobecké služby – a vždy přitom ctili kněžskou pravomoc, kterou jsou povoláni a řízeni.

Učení Josepha F. Smitha

Kněžství je dáno pro dílo služby.

Kněžství není dáváno pro poctu nebo zveličení člověka, ale pro dílo služby mezi těmi, pro něž jsou nositelé tohoto posvátného pověření povoláni pracovat. Budiž pamatováno na to, že i náš Pán a Mistr, po dlouhém půstu, kdy byl malátný na těle a fyzicky oslabený vyčerpávajícím bděním a pokračujícím půstem, odolal návrhům arcipokušitele, aby použil pravomoc a moc svého Mesiášství k tomu, aby si opatřil potravu pro svou vlastní okamžitou potřebu.

Bohem daná označení úcty, označení více než lidská, spojená s několika úřady ve Svatém kněžství a v jeho řádech, nemají být používána jako označení vymyšlená člověkem, ani nemají být za takové považována; nejsou pro ozdobu ani nevyjadřují mistrovství, ale spíše pověření k pokorné službě na díle toho Mistra, o němž vyznáváme, že Mu sloužíme.²

Znám starší, kteří jsou po celý svůj život „muži od minuty“; nikdy se ani na chvíli nezastaví, aby zapochybovali o povolání, které jim bylo dáno, ani se nezastaví, aby uvažovali o svých vlastních časných zájmech, oni odcházejí a přicházejí na požádání svých bratří ve službě lidu a Pánu… Byli po ruce, jako připravený strážce, a jen zřídka se zastaví, aby mysleli na sebe… To činí celým svým srdcem a svou práci nikdy nepovažují za obtížnou; ale naopak jim skýtala radost, potěšení a neustálé uspokojení… Jsou stále připraveni a ochotni odejít nebo přijít nebo udělat cokoli, co od nich může být požadováno, a za všech dob považují své povinnosti v kněžství za důležitější než jakékoli ohledy na sebe.³

Každotýdenní shromáždění kvor kněžství… nejenom zvýší zběhlost v kněžství v důsledku jeho vzdělávacích funkcí, ale tím, že jedenkrát týdně svede všechny bratří dohromady, si oni budou osvojovat zvyk pravidelné činnosti jako služebníci Páně.⁴

Ó Bože, žehnej Svatému kněžství, ušlechtilým mužům, čistým mužům, spravedlným mužům, mužům cti, mužům bezúhonnosti, mužům, z nichž mnozí se kvůli lásce k evangeliu shromáždili z národů země; a mnozí z nich se narodili pod smlouvou Svatého kněžství, a já prosím Boha, aby vám, moji bratří, žehnal hojností své dobrotivosti, svého milosrdenství a milující laskavosti, aby se vám mohlo dařit v zemi, abyste mohli být vskutku Jeho služebníky.⁵

Pomocné organizace umožňují všem, aby sloužili pod předsedající pravomocí kněžství.

Kněžství stojí v čele. Předsedá všem věcem. Povinností těch, již jsou nositeli kněžství, je dohlížet na všechny organizace Církve; nejenom na organizaci kněžství, ale také na všechny organizace založené ku prospěchu lidí obecně – naše Pomocná sdružení, Vzájemná osvětová sdružení [Mladé muže a Mladé ženy], Primárky… a všechny naše organizace, které byly navrženy pro zbudování lidu Božího a rozkvět pravdy a spravedlivosti v zemi. Všechny tyto organizace mají přijímat dohled a otcovskou péči, pozornost a hluboký a trvalý zájem autorit Církve, ať již ve sboru, nebo v generálních autoritách Církve, protože kněžství má zájem o blaho lidu Božího a o vybudování a utvrzení Sionu na zemi. A všechny tyto organizace, které byly vytvořeny, utvrzeny a ustanoveny Bohem, mají k těmto předsedajícím autoritám vzhlížet a pracovat s nimi v souladu; projevujíce jim úctu na jejich místech.⁶

V Církvi Ježíše Krista není žádné vedení oddělené a odtržené od Svatého kněžství, či jeho pravomoci, ani není nad nimi nebo mimo ně. Máme Pomocná sdružení, Vzájemná osvětová sdružení, sdružení Primárek a Nedělní školy… ale tyto organizace nejsou kvora nebo rady kněžství, ale pomáhají mu a jsou mu podřízeny; jsou zorganizovány mocí svatého kněžství. Nejsou mimo něj, ani nad ním ani mimo jeho dosah. Uznávají zásadu kněžství. Kdekoli jsou, vždy existují s výhledem na dosažení určitého dobra; určitého spasení duše, časného nebo duchovního.⁷

Rád bych řekl, že od Pomocného sdružení, zejména od generálních [úřednic] této velké organizace, se očekává bdělá péče o všechny jeho organizace mezi ženami Sionu. Stojí v čele všeho toho; mají stát v čele a mají zvelebovat své povolání.⁸

Prostřednictvím pomocných organizací jsme byli schopni podat vedoucí ruku mnoha našim mladým mužům a ženám a uplatnit na ně dobrý vliv, čehož by bylo obtížně dosaženo skrze organizaci kněžství. Potud tyto organizace vykonaly nanejvýš znamenité základní dílo.⁹

Modlím se k Bohu, aby žehnal všem pomocným organizacím, od první do poslední, aby mohly konat svou povinnost, aby neseděly nečinně a zanedbávaly práci… V bezpečí jsme pouze tehdy, když něco děláme, když pracujeme, když jsme opravdoví, když plníme svou povinnost a když mezi námi existují tyto podmínky, jsme v bezpečí, neboť tehdy jsme v rukou Božích, a ne v rukou protivníka.¹⁰

Všichni máme pracovat pro blaho a spasení druhých.

Plníme-li svou povinnost, účastníme se veliké a slavné věci. Pro naše individuální blaho je skutečně podstatné, aby každý muž a každá žena, kteří skrze pokání a křest vstoupili do smlouvy evangelia, si uvědomovali, že jejich závaznou povinností jako jednotlivců je používat jejich inteligenci a svobodu jednání, kterou jim Pán dal, k podpoře zájmů Sionu a utvrzení jeho věci na zemi.¹¹

Všichni máme být ochotni pracovat pro blaho a spasení lidí – obětovat své vlastní touhy a pocity pro dobro celku a být dokonale ochotni konat příkazy Všemohoucího, bez jakékoli své vlastní vůle, až na vůli sloužit záměrům Páně… Pracujeme pro spasení duší a máme si uvědomovat, že toto je největší povinnost, která na nás spočívá. Proto máme cítit ochotu obětovat vše, bude-li to třeba, pro lásku Boží, spasení lidí a triumf království Božího na zemi.¹²

Očekáváme, že spatříme den… kdy každá rada kněžství v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů porozumí své povinnosti; převezme svou vlastní zodpovědnost, bude zvelebovat své povolání a zaujme své místo v Církvi, až do krajnosti, podle inteligence a schopností, jež vlastní… Pán to tak určil a tak to chápal od počátku, a v Církvi učinil opatření, kterým by skrze řádnou organizaci kněžství mohla být naplněna a uspokojena každá potřeba. Pravdivě bylo řečeno, že Církev je dokonale zorganizována. Jedinou potíží je, že tyto organizace si nejsou plně vědomy závazku, který na nich spočívá. Když si důkladně uvědomí požadavky, jež jsou na ně kladeny, budou věrněji plnit své povinnosti a dílo Páně bude mnohem silnější, mocnější a bude mít ve světě větší vliv.¹³

Každý muž má v srdci cítit nutnost toho, aby konal svůj díl ve velikém díle posledních dnů. Všichni mají usilovat o to, aby napomáhali při jeho valení se vpřed. Obzvláště je povinností každého, kdo vlastní jakoukoli část pravomoci svatého kněžství, aby toto povolání zveleboval a ctil, a nikde s tím nemůžeme začít lépe, než právě zde, u sebe, a až vyčistíme vnitřní nádobu, až očistíme své vlastní srdce, až napravíme svůj vlastní život, až upřeme svou mysl na vykonávání celé své povinnosti vůči Bohu a člověku, budeme připraveni vládnout dobrým vlivem v rodinném kruhu, ve společnosti a na všech životních stezkách.¹⁴

Muži a ženy, kteří jsou čestní před Bohem, kteří vytrvale kráčejí vpřed, vykonávají svou povinnost, platí svůj desátek a uplatňují ono náboženství čisté a neposkvrněné před Bohem a Otcem, kterým je navštěvovati děti bez otce a vdovy v jejich soužení a uchovávat se neposkvrněným světem [viz Jakub 1:27], a kteří pomáhají v péči o chudé; a kteří ctí svaté kněžství, kteří nezabíhají do nestřídmosti, kteří se modlí se svou rodinou a kteří v srdci uznávají Pána, ti zbudují základ, jejž brány pekelné nepřemohou; a kdyby přišly povodně a na jejich dům udeřily bouře, nepadne, neboť bude zbudován na skále věčné pravdy [viz Matouš 7:24–27].¹⁵

Doporučení ke studiu

Co nás příklad Ježíše Krista učí o používání kněžské pravomoci?
Proč je vysvěcení ke kněžství „pověřením k pokorné službě“?
Jaký je účel pomocných organizací Církve? Jak žehnají členům Církve? Proč je důležité vědět, že pomocné organizace pracují pod vedením kněžství?
Jaký prospěch plyne ze vzájemného podporování se a ctění se v našich zodpovědnostech a povoláních v Církvi?
Jaké pocity máme mít vůči „práci pro spasení duší“? Jaké oběti přinesli druzí, aby pracovali pro vaše spasení? Co jste ochotni obětovat ve prospěch druhých?
Co to znamená „důkladně si uvědomit“ své závazky? Jaké to bude mít důsledky?
Co znamená „vytrvale kráčet vpřed“? Jaká požehnání získávají ti, již tak činí?