Kapitola 10
Četba písem – nejpřínosnější studium
„Kéž se každý z nás … přibližuje k našemu Otci v nebi a k Jeho Milovanému Synovi skrze důsledné studium svatých písem.“
Ze života Howarda W. Huntera
President Howard W. Hunter choval velkou lásku k písmům a byl jejich oddaným studentem. Tato láska a studium se odrážely v jeho učení, které bylo naplněno příběhy a dalšími pasážemi ze standardních děl. Když učil nějaké zásadě evangelia, zvláště na generální konferenci, často vybral alespoň jeden příběh z písem, podrobně ho převyprávěl a čerpal z něj ponaučení, která lze uplatňovat v životě.
Když například učil tomu, že máme být oddaní Bohu, zmínil příběhy o Jozuovi; o Sidrachovi, Mizachovi a Abdenágovi a o dalších lidech ze Starého zákona, kteří takovou oddanost projevovali. (Viz kapitola 19.) Když učil o službě, používal příklady z Knihy Mormonovy, aby ukázal, jak někteří lidé, kteří nedosáhli takového uznání, „nebyli … o nic méně užiteční“ než jiní, jejichž služba byla viditelnější. (Viz kapitola 23.) Když učil o tom, jak si máme v neklidných dobách uchovávat vnitřní klid, znovu použil rozsáhlé pasáže z písem – například příběh o Petrovi, jak kráčel po vodě. (Viz kapitola 2.) Když učil o svátosti, zmínil širší kontext tím, že zopakoval historii dětí Izraele a přesnic. (Viz kapitola 15.)
President Hunter věděl, jaký mají písma význam pro to, aby člověku pomohla získat svědectví o Ježíši Kristu. A tak často čerpal z příběhů z písem, které se týkaly Spasitelovy služby, Jeho Ukřižování a Vzkříšení. Prohlásil:
„Jsem vděčný za knihovnu písem, díky níž lze oddaným studiem získat větší poznání o Ježíši Kristu. Jsem vděčný za to, že Pán, skrze proroky Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, přidal ke Starému a Novému zákonu další zjevená písma jakožto další svědky o Kristu – Knihu Mormonovu, Nauku a smlouvy a Drahocennou perlu, o nichž vím, že jsou slovem Božím. Tato písma vydávají svědectví, že Ježíš je Kristus, Syn živého Boha.“1
„Doufáme, že jako jednotlivci i jako rodiny čtete a studujete písma každý den.“
Učení Howarda W. Huntera
1
Studium písem je nejpřínosnější ze všech druhů studia, kterým se můžeme věnovat.
Ústředním bodem veškeré pravdy je svědectví o tom, že Ježíš Nazaretský je Kristus, veliký Jehova, Spasitel světa a Jednorozený Syn živého Boha. Takové je poselství písem. Skrze každou tuto svatou knihu je vznášena naléhavá žádost, abychom věřili a měli víru v Boha Věčného Otce a v Jeho Syna Ježíše Krista; a od první až po poslední z těchto knih písem zní výzva konat vůli Boží a dodržovat Jeho přikázání.2
Když se řídíme radami našich vedoucích, abychom četli a studovali písma, máme z toho v mnoha ohledech prospěch a dostává se nám mnoha různých požehnání. Toto je to nejpřínosnější ze všech druhů studia, kterému se můžeme věnovat. …
Písma obsahují záznam o zjevení se Boha a skrze ně Bůh promlouvá k člověku. Kde jinde by bylo možné užitečněji strávit čas než tím, že z knihovny písem čteme literaturu, která nás učí poznávat Boha a chápat náš vztah k Němu? Čas je pro zaneprázdněné lidi vždy drahocenný, a my jsme oloupeni o jeho hodnotu, pokud mrháme hodiny četbou nebo prohlížením si toho, co je povrchní a má jen malou hodnotu.3
Doufáme, že jako jednotlivci i jako rodiny čtete a studujete písma každý den. Neměli bychom brát na lehkou váhu tento Pánův příkaz: „[Bádejte v písmech]; nebo vy domníváte se v nich věčný život míti, a tať svědectví vydávají o mně.“ (Jan 5:39.) Když budete číst zjevené slovo, vstoupí do vašeho domova a života Duch.4
Měli bychom mít Církev plnou žen a mužů, kteří znají písma důkladně, kteří si do nich píší křížové odkazy a označují si je a kteří si připravují lekce a proslovy z Průvodce k písmům a z dalších užitečných zdrojů obsažených v této úžasné sadě standardních děl. Samozřejmě je toho zde obsaženo více, než lze rychle zvládnout. Pole písem je dozajista „již bílé ke žni“. [Viz NaS 4:4.] …
V této, a dozajista v žádné jiné dispensaci, nebyla dosud písma – trvalé a osvětlující slovo Boží – tak snadno dostupná a tak užitečně rozčleněná, aby je mohl používat každý muž, žena či dítě, kteří v nich chtějí bádat. Psané slovo Boží je nyní k dispozici laickým členům v té nejčtivější a v nejpřístupnější podobě v historii celého světa. Pokud je nebudeme číst, budeme se z toho dozajista zodpovídat.
2
Studium písem nám pomáhá poznávat Boží vůli a být jí poslušni.
Abychom mohli být poslušni zákona evangelia a učení Ježíše Krista, musíme tomuto zákonu nejprve porozumět a zjistit, jaká je vůle Páně. Toho lze nejlépe dosáhnout tím, že budeme bádat v písmech a ve slovech proroků a že je budeme studovat. Tímto způsobem se obeznámíme s tím, co Bůh zjevil člověku.
Mezi Články víry je jeden, který prohlašuje: „Věříme všemu, co Bůh zjevil, všemu, co nyní zjevuje, a věříme, že ještě zjeví mnohé veliké a důležité věci týkající se království Božího“. (Články víry 1:9.)
Boží vůle je zjevena v písmech a z tohoto důvodu je nám přikázáno, abychom je četli a nalezli tak pravdu. Pán vysvětlil Oliveru Cowderymu, jak tyto pravdy odhalit. Řekl: „Viz, dávám ti přikázání, abys spoléhal na věci, jež jsou napsány; neboť v nich jsou napsány všechny věci ohledně založení církve mé, evangelia mého a skály mé.“ (NaS 18:3–4.)
Pavel napsal svému dobrému příteli Timoteovi a naléhavě ho žádal, aby četl písma. V dopise uvedl: „Od dětinství svatá písma znáš, kteráž tě mohou moudrého učiniti k spasení skrze víru, kteráž jest v Kristu Ježíši.“ A poté dodal: „Všelikéť písmo od Boha jest vdechnuté, a užitečné k učení, k trestání, k napravování, k správě, kteráž náleží k spravedlnosti.“ (2. Timoteovi 3:15–16.) …
Naši církevní vedoucí kladou velký důraz na čtení písem a slov proroků – dávných i novodobých. Otcové a matky jsou žádáni, aby četli písma, aby tak mohli náležitě učit své děti. Naše děti čtou písma díky příkladu, který jim dávají rodiče. Studujeme písma při rodinných domácích večerech, a některé rodiny čtou spolu písma brzy ráno. … Tímto způsobem se učíme poznávat vůli Páně, abychom mohli být poslušní.6
Zamyslete se nad tímto postupem uvedeným v písmech, který začíná tím, že pilně dbáme slova Božího, a poté přechází v zaslíbení, že pokud tak činíme, můžeme vstoupit do přítomnosti samotného Boha:
„A nyní vám dávám přikázání, … abyste pilně dbali slov věčného života.
Neboť vy budete žíti každým slovem, jež vychází z úst Božích.
Neboť slovo Páně je pravda, a cokoli je pravda, je světlo, a cokoli je světlo, je Duch, a to Duch Ježíše Krista. …
A každý, kdo poslouchá hlas Ducha, přichází k Bohu, vpravdě k Otci.“ (NaS 84:43–45, 47.)
Toto je úžasná cesta, která začala slovem Božím a završí se oslavením. „Slova Kristova vám řeknou vše, co máte činiti.“ (2. Nefi 32:3.)7
Doporučuji vám učinit z Božích zjevení měřítko, podle kterého musíme žít a kterým musíme poměřovat každé rozhodnutí a každý skutek. Když tedy máte starosti a těžkosti, postavte se k nim tím, že se obrátíte k písmům a prorokům.8
Studium písem „je … nejpřínosnější ze všech druhů studia, kterému se můžeme věnovat“.
3
Porozumění písmům vyžaduje soustředěné, důsledné a modlitbou naplněné studium.
Vybízíme každého z vás, abyste se zamysleli nad tím, kolik času v současnosti věnujete tomu, abyste s modlitbou přemítali o písmech.
Jako jeden z Pánových služebníků vás vyzývám, abyste dělali toto:
1. Čtěte písma, přemítejte o nich a modlete se nad nimi každý den osobně jako členové Církve.
2. Pravidelně čtěte písma s rodinou. Chválíme ty z vás, kteří to již děláte, a naléhavě žádáme ty z vás, kteří dosud nezačali, aby tak bez otálení učinili. …
Kéž každý z nás odsud odejde s pevnějším odhodláním být více naplněn modlitbou; žít v plnější míře podle Ducha a přiblížit se více k našemu Otci v nebi a k Jeho milovanému Synovi tím, že bude důsledně studovat svatá písma.9
Způsoby čtení jsou velmi rozmanité. Máme zde rychlé čtenáře i pomalé čtenáře, někteří čtou pouze po malých částech a jiní vydrží číst bez přestávky, dokud knihu nedočtou. Ti, kteří se však ponoří do knihovny písem, zjistí, že k porozumění je zapotřebí něco více než jen zběžné čtení či pročítání – je nutné soustředěné studium. Ten, kdo studuje písma každý den, toho samozřejmě dosáhne mnohem více než ten, kdo věnuje značný čas studiu jeden den, a pak nechá uplynout několik dní, než začne číst znovu. Nejen že máme studovat každý den, ale máme si také vyhradit pravidelný čas, kdy se můžeme nerušeně soustředit.
Abychom otevřeli své porozumění písmům, neexistuje pro to nic užitečnějšího než modlitba. Skrze modlitbu můžeme naladit svou mysl na to, abychom našli odpovědi na své hledání. Pán řekl: „Proste, a budeť vám dáno; hledejte, a naleznete; tlucte, a budeť vám otevříno.“ (Lukáš 11:9.) Zde máme Kristovo ujištění, že budeme-li prosit, hledat a tlouci, Svatý Duch nás povede v naší snaze dosáhnout porozumění – budeme-li připraveni přijímat a budeme-li po tom dychtit.
Mnozí považují za nejlepší čas pro studium ráno – poté, co jim noční odpočinek očistil mysl od mnohých starostí, které přerušují myšlenky. Jiní dávají přednost studiu v nerušených hodinách poté, kdy mají po práci a po každodenních starostech, a tak zakončují den pokojem a klidem, který plyne ze společenství s písmy.
Možná ještě důležitější než určitá denní hodina je stanovit si pro studium nějakou pravidelnou dobu. Bylo by ideální, kdyby tomu člověk mohl věnovat hodinu denně; ale pokud tolik času nemá, pravidelná půlhodina přinese významné výsledky. Čtvrthodina je málo času, ale je překvapující, kolik poučení a poznání lze získat ohledně určitého významného tématu. Důležité je nedopustit, aby vaše studium narušovalo cokoli jiného.
Někteří dávají přednost studiu o samotě, ale studium s partnerem může přinést užitek. Rodiny jsou velmi požehnány, když moudří otcové a matky kolem sebe shromažďují děti, aby si spolu četli ze stránek písem a pak volně diskutovali o nádherných příbězích a myšlenkách podle toho, jak tomu každý z nich rozumí. Mladí lidé a malé děti mívají často úžasné postřehy, co se týče základních děl náboženské literatury, a dokáží je velmi ocenit.
Neměli bychom číst jen tak nahodile, ale spíše bychom si měli vytvořit systematický plán studia. Někteří čtou tak, že si naplánují přečíst každý den či týden určitý počet stránek nebo stanovený počet kapitol. To může být naprosto oprávněné a příjemné, pokud člověk čte pro potěšení, ale toto není smysluplné studium. Je lepší mít stanovené určité množství času, který budete věnovat každý den studiu písem, než mít stanovený určitý počet kapitol, které máte přečíst. Někdy zjišťujeme, že nám studium jediného verše zabere celý vyhrazený čas.10
4
Přemýšlíme-li o krátkém příběhu z písem o Jairovi, může nám to přinést hluboké porozumění a můžeme v tom najít velký smysl.
O Ježíšově životě, o Jeho skutcích a o Jeho učení si lze přečíst rychle. Příběhy jsou většinou jednoduché a jsou vyprávěny jednoduše. Mistr při své výuce používal jen málo slov, ale všechna Jeho slova jsou významově tak výstižná, že poskytují čtenáři jasnou představu. Avšak někdy lze při přemítání o hlubokých myšlenkách vyjádřených několika málo prostými slovy strávit mnoho hodin.
Ve Spasitelově životě se přihodila jedna událost, o které se zmiňují Matouš, Marek i Lukáš. Významnou část tohoto příběhu vypráví Marek v pouhých dvou krátkých verších a ve čtyřech slovech verše následujícího. …
„A aj, přišel jeden z knížat školy, jménem Jairus, a uzřev jej [neboli uzřev Ježíše], padl k nohám jeho.
A velmi ho prosil, řka: Dcerka má skonává. Poď, vlož na ni ruce, aby uzdravena byla, a budeť živa.
I šel s ním.“ (Marek 5:22–24.)
Přečíst tuto část příběhu trvá jen asi třicet vteřin. Je krátká a nekomplikovaná. Podává jasnou představu dané události a dokonce i dítě ji může bez obtíží zopakovat. Když ale strávíme čas přemýšlením a přemítáním, přinese nám to hluboké porozumění a najdeme v tom velký smysl. …
… Ježíš a ti, kteří byli s ním, se právě znovu přeplavili přes Galilejské moře a na pobřeží poblíž Kafarnaum čekal na Ježíše zástup lidí. „A aj, přišel jeden z knížat školy.“ V oné době větším synagogám (neboli školám) předsedalo kolegium starších pod vedením hlavního představitele neboli knížete. Byl to muž určitého postavení a prestiže, ke kterému Židé vzhlíželi s velkým respektem.
Matouš neuvádí jméno tohoto vrchního staršího, ale Marek ho označuje tím, že k jeho titulu připojuje tato slova: „Jménem Jairus.“ Kromě tohoto případu se nikde jinde v písmech tento muž ani jeho jméno sice neobjevuje, ale díky krátkému setkání s Ježíšem vzpomínka na něj žije v historii dál. Památným se stal život mnoha lidí, kteří by se jinak ztratili v zapomnění, kdyby nebylo dotyku Mistrovy ruky, který způsobil podstatnou změnu v myšlení a jednání a přinesl nový a lepší život.
„A uzřev jej [neboli když Jairus uviděl Ježíše], padl k nohám jeho.“
Pro muže daného postavení a prestiže, představeného synagogy, bylo neobvyklé pokleknout k Ježíšovým nohám – k nohám toho, kdo byl považován za potulného učitele s darem uzdravování. Ježíše viděli i mnozí další učení lidé s prestiží, ale ignorovali Ho. Jejich mysl byla uzavřená. Dnešní doba se ničím neliší – v cestě mnohých stojí překážky, které jim brání Ho přijmout.
„A [Jairus] velmi ho prosil, řka: Dcerka má skonává.“ Toto je typický případ toho, co se často stává, když člověk přichází ke Kristu – nikoli kvůli tomu, že by něco potřeboval on sám, ale protože něco zoufale potřebuje jeho blízký. Chvění, které slyšíme v Jairově hlase, když říká „Dcerka má“, jímá naši duši soucitem, zvláště když pomyslíme na tohoto muže vysokého postavení v synagoze, jak klečí před Spasitelem.
Poté přichází velké potvrzení víry: „Poď, vlož na ni ruce, aby uzdravena byla, a budeť živa.“ Toto nejsou jen slova víry otce, který je zdrcen žalem, ale také připomínka pro nás, že na cokoli Ježíš vloží ruce, to žije. Pokud Ježíš vloží ruce na manželství, manželství žije. Pokud je mu dovoleno vložit ruce na rodinu, rodina žije.
A pak následují slova: „I šel [Ježíš] s ním.“ Nepředpokládáme, že tato událost byla onoho dne v plánu. Mistr se přeplavil přes moře, kde na Něho na pobřeží čekal zástup lidí, aby je učil. … Přerušila Ho ale prosba jednoho otce. Mohl tuto žádost ignorovat, protože na něj mnozí čekali. Mohl Jairovi říci, že se na jeho dceru přijde podívat zítra, ale Ježíš „šel s ním“. Pokud bychom kráčeli ve šlépějích Mistra, byli bychom natolik zaneprázdněni, že bychom ignorovali potřeby svých bližních?
Není nutné číst zbývající část příběhu. Když došli k domu představeného synagogy, Ježíš vzal dívenku za ruku a vzkřísil ji z mrtvých. Podobě pozvedne a vzkřísí k novému a lepšímu životu každého, kdo dovolí, aby ho Spasitel vzal za ruku.11
5
Kniha Mormonova a Nauka a smlouvy nás přivádějí blíže ke Kristu.
Kniha Mormonova
Jedním z nejdůležitějších zdrojů, které nám Pán poskytl, aby nám pomohl při naplňování tohoto božského díla, je Kniha Mormonova, která má podtitul „Další svědectví o Ježíši Kristu“. [President Ezra Taft Benson] nás otevřeně nabádal, abychom nezanedbávali četbu této posvátné knihy písma a dodržování jejích předpisů. Učil nás, že „jejím velkým posláním je přivést lidi ke Kristu [a tudíž i k Otci], a vše ostatní je druhořadé“. (Ensign, May 1986, str. 105.) Doufáme, že vy, bratři a sestry, sytíte svého ducha pravidelnou četbou Knihy Mormonovy a dalších písem a že je používáte při své duchovní službě.12
Kniha Mormonova je slovo Boží. Vyzýváme vás, abyste tento úžasný záznam četli. Je to ta nejpozoruhodnější kniha, jaká dnes existuje. Čtěte ji pozorně a s modlitbou, a když tak budete činit, Bůh vám dá svědectví o její pravdivosti, jak to slíbil Moroni. (Viz Moroni 10:4.)13
Právě skrze četbu a studium Knihy Mormonovy a skrze modlitbou doprovázené úsilí získat potvrzení o pravdivosti jejího obsahu získáváme svědectví o tom, že Joseph Smith byl prorok Boží a že Církev Ježíše Krista byla na zemi znovuzřízena.14
Čtení [Knihy Mormonovy] bude mít na váš život nesmírný vliv. Prohloubí vaše poznání toho, jak Bůh jedná s člověkem, a dodá vám větší touhu žít v souladu s učením Jeho evangelia. Také vám poskytne mocné svědectví o Ježíšovi.15
Nauka a smlouvy
Nauka a smlouvy je jedinečná kniha. Je to jediná kniha na tváři celé země s předmluvou, kterou sestavil samotný Stvořitel. Navíc tato kniha písem obsahuje více přímých Pánových citací než kterákoli jiná existující kniha písem.
Nejedná se o překlad dávného dokumentu, ale je novodobého původu. Je to kniha zjevení pro naši dobu. Je to jedinečný a božsky inspirovaný výběr zjevení, která přišla skrze proroky Boží v naší době v odpověď na otázky, obavy a výzvy, které oni a další měli. Obsahuje božské odpovědi na problémy ze skutečného života a zahrnuje skutečné lidi. …
Uvědomili jste si, že čtením Nauky a smluv můžete skrze písmo slyšet hlas Páně? [Viz NaS 18:33–36.] … Tento hlas osvícení vám obvykle do mysli vstoupí jako „myšlenky“ a do srdce jako „pocity“. (Viz NaS 8:1–3.) Zaslíbení tohoto svědectví je … dostupné každému způsobilému muži, ženě a dítěti, kteří budou o takové svědectví s modlitbou usilovat. Neměli bychom si tedy předsevzít, že budeme tato posvátná zjevení číst, studovat, přemítat o nich a modlit se o ně?16
Náměty ke studiu a k výuce
Otázky
-
Díky jakým zkušenostem jste poznali, že studium písem je „nejpřínosnější ze všech druhů studia“? (Viz 1. oddíl.) Jak můžeme posilovat svůj závazek stát se ženami a muži, „kteří znají písma důkladně“?
-
Jak nám studium písem pomáhá v tom, abychom byli poslušnější? (Viz 2. oddíl.) Jaké jsou vaše zkušenosti s tím, že „slova Kristova vám řeknou vše, co máte činiti“? (2. Nefi 32:3.)
-
Které rady presidenta Huntera ohledně toho, jak studovat písma, by vám mohly pomoci? (Viz 3. oddíl.) Jaká požehnání jste získali díky důslednému a modlitbou naplněnému studiu písem?
-
Jaké postřehy můžeme čerpat z toho, jak president Hunter popisuje Spasitelovo uzdravení Jairovy dcery? (Viz 4. oddíl.) Jak může podobné přemítání o několika málo verších obohatit vaše studium písem?
-
Jak vám Kniha Mormonova a Nauka a smlouvy pomáhají přiblížit se ke Spasiteli? (Viz 5. oddíl.) Jak jinak na vás tyto posvátné knihy působí? Zvažte možnost podělit se o své svědectví týkající se těchto písem se členy rodiny a s dalšími lidmi.
Související verše z písem
Jozue 1:8; Přísloví 30:5; 1. Nefi 15:23–24; 2. Nefi 3:12; Alma 31:5; 37:44; Helaman 3:29–30; NaS 98:11
Pomůcka ke studiu
„Čtení, studium a přemítání není totéž. Čteme slova a můžeme pochopit myšlenky. Studujeme a můžeme v písmech objevit zákonitosti a spojitosti. Ale když přemítáme, přivoláváme zjevení skrze Ducha. Podle mě přemítat znamená přemýšlet a modlit se, což dělám poté, co si něco přečtu v písmech a pečlivě to studuji.“ (Henry B. Eyring, „Služte s Duchem“, Liahona, listopad 2010, 60.)