Kapitola 14

Urychlování práce na rodinné historii a chrámové práce

„Pokud své nejlepší úsilí vynaložíme na dodržování přikázání bádat v rodinné historii a vykonávat chrámovou práci, Pán nás bude zajisté podporovat.“

Ze života Howarda W. Huntera

Rodinná historie byla srdci presidenta Howarda W. Huntera vždy blízká. Již od mládí s velkým zájmem naslouchal příběhům o svých předcích. Když byl starší, věnoval hodně času bádání ve své rodinné historii.¹ Když byl v roce 1972 při plnění církevních úkolů v Evropě, navštívil společně s manželkou Claire Dánsko, kde kdysi žili jeho předkové. V jedné vesnici našli kostel, kde byl pokřtěn pradědeček presidenta Huntera, který se jmenoval Rasmussen, a kam jeho předkové chodili na bohoslužby. Tento zážitek prohloubil vděčnost presidenta Huntera za jeho předky z matčiny strany. Podobně navštívil i místa v Norsku a ve Skotsku, kde kdysi žili ostatní jeho předkové.²

Richard, syn presidenta Huntera, vzpomínal na to, jakou lásku jeho otec choval k rodinné historii:

„Celý svůj život byl zaníceným badatelem. Často si brával volno z právnické praxe, aby mohl zajet do veřejné knihovny v Los Angeles a bádat tam v rozsáhlém genealogickém oddělení. Své bádání, rodinné skupinové záznamy, přehledy rodokmenu a vyprávění osobně zapisoval do záznamových knih.

Občas jsem s ním cestoval na konference, kde měl různé církevní zodpovědnosti. Dal vždy několik záznamních knih do kufru automobilu a po konferenci kůlu obvykle řekl: ‚Pojďme se na pár minut zastavit u [tohoto] bratrance nebo u [této] sestřenice. Potřeboval bych ověřit několik dat.‘ A tak jsme jeli k [onomu] bratranci nebo k [oné] sestřenici. Vzal pak z kufru knihy a za chvíli již byl jídelní stůl pokrytý rodinnými skupinovými záznamy.

Pokud se některý člen rodiny chtěl ujistit, že má pro účely svého vlastního bádání správné informace, vždy zavolal nebo napsal tatínkovi, aby dané skutečnosti ověřil, protože věděl, že on je bude mít správně. Práce, kterou vykonal, byla fenomenální.“³

Když president Hunter sloužil v Kvoru Dvanácti, navštívili ho jednou domácí učitelé a sdělili mu: „Chtěli jsme vám ukázat své rodinné skupinové záznamy, které jsme připravili. … Nemáme dnes večer čas na to, abychom si prohlédli ty vaše, ale až přijdeme příště, rádi bychom se na ně podívali.“

„To mě docela zaujalo,“ řekl president Hunter. „Celý měsíc jsem se na příští návštěvu domácích učitelů připravoval.“⁴

V letech 1964 až 1972 předsedal Howard W. Hunter Genealogické společnosti Utahu. (Viz strany 18–19.) V roce 1994, na setkání pořádaném na jeho počest a při příležitosti 100. výročí založení Genealogické společnosti, president Hunter řekl:

„V předvečer svých osmdesátých sedmých narozenin se s úžasem dívám na tapiserii utkanou Pánem v rámci podporování chrámové práce a práce na rodinné historii. Když jsem byl presidentem Genealogické společnosti Utahu, měli jsme vizi toho, jak se toto dílo bude ubírat mocně kupředu. Nyní jsme svědky něčeho vznešeného, co probíhá po celém světě. Evangelium se ubírá kupředu, aby zahrnulo každý národ, pokolení, jazyk a lid. Chrámy se nacházejí po celém světě a duch Eliášův se dotýká srdce mnohých členů, kteří pracují na rodinné historii a vykonávají chrámové obřady nevídaným tempem.“⁵

John a Nellie Hunterovi — Rodiče Howarda W. Huntera: John William (Will) Hunter a Nellie Marie Rasmussen Hunterová

Učení Howarda W. Huntera

Chrámy se budují kvůli vykonávání obřadů, které jsou nezbytné pro spasení a oslavení Božích dětí.

Chrámy jsou posvátné kvůli onomu nanejvýš blízkému společenství mezi Pánem a těmi, kteří přijímají ty nejvyšší a nejposvátnější obřady svatého kněžství. Právě v chrámu se věci pozemské spojují s věcmi nebeskými. … Velká rodina Boží bude spojena skrze spásné obřady evangelia. Účelem chrámů je vykonávání zástupné práce za mrtvé a obřadů pro žijící.⁶

Evangelium hlásané světu Svatými posledních dnů je evangelium Ježíše Krista, které bylo znovuzřízeno na zemi v této dispensaci a je určeno pro vykoupení celého lidstva. Sám Pán zjevil, co je pro spasení a oslavení Jeho dětí nezbytné. A jednou z těchto nezbytností je i to, aby byly stavěny chrámy pro vykonávání obřadů, které nelze vykonat nikde jinde.

Když toto vysvětlujeme lidem z různých koutů světa, kteří se přicházejí podívat na naše chrámy, nejčastěji se ptají: Co je to za obřady, které se v chrámech vykonávají?

Křest za mrtvé

Odpovídáme tím, že často nejprve vysvětlujeme obřad známý jako křest za mrtvé. Jsme si vědomi toho, že mnozí křesťané věří, že v okamžiku smrti je naše postavení před Pánem rozhodnuto na celou věčnost, neboť což Kristus neřekl Nikodémovi: „Amen, amen pravím tobě: Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůž vjíti do království Božího“ (Jan 3:5)? Avšak víme, že mnozí lidé zemřeli bez obřadu křtu, a tak by, podle Kristových slov pronesených k Nikodémovi, byli vyloučeni ze vstupu do království Božího. To vyvolává otázku – je Bůh spravedlný?

Odpověď zní, že Bůh samozřejmě spravedlný je. Je zjevné, že Spasitelova slova pronesená k Nikodémovi předpokládají, že křty lze vykonat i pro ty, kteří již zemřeli a kteří pokřtěni nebyli. Proroci posledních dnů nám říkají, že křest je pozemský obřad, který lze vykonat jen žijícím člověkem. Jak mohou být tedy pokřtěni ti, kteří jsou mrtví, jestliže tento obřad mohou vykonávat jen žijící? Toto bylo tématem dopisu apoštola Pavla Korintským, když vznesl tuto otázku:

„Sic jinak co činí ti, kteříž se křtí za mrtvé? Jestližeť jistotně nevstávají mrtví z mrtvých, i proč se křtí za mrtvé?“ (1. Kor. 15:29.)⁷

Zdá se rozumné, aby lidé, kteří žili na zemi a zemřeli bez možnosti přijmout křest, byli této možnosti na celou věčnost zbaveni? Je snad něco nerozumného na tom, když žijící vykonávají křty za mrtvé? Asi tím největším příkladem zástupné práce za mrtvé je sám Mistr. Obětoval svůj život v zástupném Usmíření, aby všichni ti, kteří umírají, mohli znovu žít a měli život věčný. Vykonal pro nás to, co bychom sami nedokázali. Podobně můžeme i my vykonávat obřady za ty, kteří neměli příležitost přijmout je během [svého] života.⁸

Obdarování

Obdarování je dalším obřadem, který se v našich chrámech vykonává. Sestává ze dvou částí: první částí je řada pokynů a druhou částí jsou sliby neboli smlouvy, které člověk přijímající obdarování uzavírá – sliby žít spravedlivě a v souladu s požadavky evangelia Ježíše Krista. Obdarování je obřadem skýtajícím velká požehnání Svatým – žijícím i zesnulým. A tedy je to také obřad, který vykonávají žijící v zastoupení za zesnulé jedince; vykonává se za ty, za něž byl již křest vykonán.

Celestiální sňatek

Dalším chrámovým obřadem je celestiální sňatek, kdy je manželka připečetěna k manželovi a manžel připečetěn k manželce na věčnost. Samozřejmě víme, že občanský sňatek končí smrtí; ale věčná manželství, která se uzavírají v chrámech, mohou trvat na věky. Děti, které se narodí manželovi a manželce po uzavření věčného sňatku, jsou automaticky připečetěny k rodičům na věčnost. Pokud se děti narodí předtím, než je manželka připečetěna k manželovi, existuje chrámový pečeticí obřad, který může tyto děti připečetit k jejich rodičům na věčnost, a tímtéž způsobem mohou být děti připečetěny zástupně k rodičům, kteří již zemřeli. …

Všechny tyto kněžské obřady jsou pro spasení a oslavení dětí našeho Otce v nebi nezbytné.⁹

manželský pár s chrámem v pozadí — „Vskutku neexistuje žádná jiná práce, jež by se rovnala té, která se vykonává v chrámu.“

Cílem práce na rodinné historii je umožnit, aby chrámová požehnání byla dostupná všem lidem.

My, na této straně závoje, máme dozajista za úkol vykonat velké dílo. … Budování chrámů má nesmírný význam pro nás i pro lidstvo, a naše zodpovědnost je jasně daná. Musíme přijmout kněžské chrámové obřady nezbytné pro naše vlastní oslavení; poté musíme tuto nezbytnou práci vykonávat pro ty, kteří neměli příležitost přijmout evangelium za svého života. Vykonávání práce pro druhé sestává ze dvou kroků: prvním je vyhledat předky skrze bádání v rodinné historii; a druhým je dát jim skrze vykonání chrámových obřadů tutéž příležitost, jež náleží žijícím.

Je však mnoho členů Církve, jejichž přístup do chrámu je omezený. Dělají to nejlepší, co mohou. Věnují se bádání v rodinné historii, a chrámové obřady za ně vykonávají jiní. A naopak, někteří členové vykonávají práci v chrámu, ale nevěnují se bádání v rodinné historii na vlastní rodové linii. Přestože vykonávají božskou službu a pomáhají druhým, přicházejí o požehnání, neboť nevyhledávají vlastní zesnulé příbuzné, jak jsou k tomu božsky vedeni proroky posledních dnů.

Vzpomínám si na jeden zážitek před několika lety, který je obdobou této situace. Na konci jednoho postního a svědeckého shromáždění biskup poznamenal: „Když jsme dnes naslouchali svědectvím, která jsme si vzájemně vydávali, byl to pro nás duchovní zážitek. Je tomu tak proto, že než jsme přišli, postili jsme se – v souladu se zákonem Páně. Ale nezapomeňme, že tento zákon se skládá ze dvou částí – že se postíme tím, že vynecháme jídlo a pití, a tím, že to, co takto ušetříme, věnujeme do biskupovy zásobárny ku prospěchu těch, kteří v životě nemají takové štěstí.“ A pak dodal: „Doufám, že nikdo z nás dnes neodejde jen s polovinou požehnání.“

Zjistil jsem, že ti, kteří se věnují bádání v rodinné historii a poté vykonávají chrámové obřady za ty, jejichž jména nalezli, poznají hlubší radost díky tomu, že obdrží obě poloviny tohoto požehnání.

Mrtví navíc dychtivě čekají na to, až Svatí posledních dnů vyhledají jejich jméno a poté půjdou do chrámu, aby za ně vykonali obřady, aby tak mohli být vysvobozeni z vězení v duchovním světě. Každý z nás by měl v této velkolepé práci lásky nacházet radost.¹⁰

Cílem práce na rodinné historii je umožnit, aby chrámová požehnání byla dostupná všem lidem, žijícím i mrtvým. Když navštěvujeme chrám a vykonáváme práci za mrtvé, zažíváme hlubší pocit spřízněnosti s Bohem a lépe chápeme Jeho plán pro spasení lidské rasy. Učíme se mít rádi svého bližního tak, jako máme rádi sebe. Vskutku neexistuje žádná jiná práce, jež by se rovnala té, která se vykonává v chrámu.¹¹

Kéž jsme stateční v urychlování práce na své rodinné historii a práce chrámové.

Když v chrámu vykonáváme práci za ty, kteří již odešli, připomínáme si tím inspirované rady presidenta Josepha F. Smitha, který prohlásil: „Skrze naše úsilí v jejich prospěch z nich spadnou okovy poroby a temnota, která je obklopuje, se rozptýlí, aby na ně mohlo svítit světlo, a oni v duchovním světě uslyší o práci, jež za ně byla vykonána jejich dětmi zde, a budou se radovat.“ [Conference Report, Oct. 1916, 6.]¹²

Tato posvátná práce [práce na rodinné historii a chrámová práce] zaujímá v srdci a v mysli členů Prvního předsednictva a Kvora Dvanácti význačné místo. Mluvím za všechny Bratří, když děkuji těm, kteří hodnotně přispívají tím, že oněm lidem za závojem poskytují spásné obřady. … Jsme vděčni za armádu dobrovolníků, kteří po celém světě nesou toto mocné dílo kupředu. Děkuji vám všem za to, co tak dobře děláte.

Prorok Joseph Smith řekl: „Tou největší zodpovědností, kterou nám Bůh na tomto světě uložil, je vyhledávat své mrtvé.“ [Učení presidentů Církve: Joseph Smith (2008), 471.] Rovněž prohlásil: … „Ti Svatí, kteří tuto práci, jež je vykonávána v zájmu zesnulých příbuzných, zanedbávají, tím riskují své vlastní spasení.“ [Učení presidentů Církve: Joseph Smith, 467–468.]

President Brigham Young takto zachytil tutéž vizi tohoto důležitého zjevení: „Máme na starost práci, která je ve své sféře důležitá tak, jako byla ve své sféře důležitá i práce Spasitelova. Naši otcové nemohou být učiněni dokonalými bez nás; my nemůžeme být učiněni dokonalými bez nich. Vykonali své dílo a nyní spí. Nyní jsme my povoláni vykonat to naše; které bude tím největším dílem, které kdy člověk na zemi vykonal.“ (Discourses of Brigham Young, sel. John A. Widtsoe, Salt Lake City: Deseret Book Co., 1941, str. 406.)

Každý prorok, který vedl tuto Církev ode dnů Josepha Smitha až do současnosti, opakoval tutéž vznešenou pravdu. Církev, vedena těmito pravdami, je již od počátku této dispensace zapojena do práce na spasení a oslavení pro všechny syny a dcery Boží, bez ohledu na to, kdy na zemi žili.

My, kteří žijeme v této době, jsme těmi, které Bůh ještě před naším narozením pověřil, abychom byli Jeho zástupci na zemi v této dispensaci. Jsme z domu Izraele. V našich rukou spočívá posvátná moc být spasiteli na hoře Sionu v těchto posledních dnech. [Viz Abdiáš 1:21.]

Pokud jde o chrámovou práci a práci na rodinné historii, mám jedno prvořadé poselství: tato práce se musí urychlit. Práce, která čeká na to, aby byla vykonána, je ohromná a vymyká se lidskému chápání. Vloni [v roce 1993] jsme vykonali zástupné chrámové obdarování pro asi pět a půl milionu lidí, ale během téhož roku jich zemřelo asi padesát milionů. To by mohlo naznačovat, že jsme toho v díle, které leží před námi, vykonali jen nepatrně málo, ale my nemůžeme myslet na nepatrnost. Pokud své nejlepší úsilí vynaložíme na dodržování přikázání bádat v rodinné historii a vykonávat chrámovou práci, Pán nás bude zajisté podporovat. Toto veliké chrámové dílo a vše, co ho podporuje, se musí rozrůstat. To je naprosto nevyhnutelné! …

Milovaní bratři a sestry, kéž jsme stateční v urychlování práce na své rodinné historii a práce chrámové. Pán řekl: „Nechť práce na chrámu mém a veškeré práce, které jsem vám určil, pokračují a neustávají; a nechť píle vaše a vytrvalost vaše a trpělivost a práce vaše jsou zdvojnásobeny, a neztratíte nikterak odměnu svou, praví Pán zástupů.“ (NaS 127:4.)

Povzbuzuji vás ve vašem úsilí těmito slovy Proroka Josepha Smitha: „Bratří, nepůjdeme dál v tak veliké věci? Jděte kupředu, a ne zpátky. Odvahu, bratří; a dál, dál k vítězství! Nechť se srdce vaše raduje a je nesmírně radostné. Nechť země propukne v zpěv. Nechť mrtví pronášejí chorály věčné chvály Králi Immanuelovi, jenž ustanovil, dříve než byl svět, to, co nám umožní vykoupiti je z vězení jejich; neboť vězňové půjdou svobodní.“ (NaS 128:22.)

Miluji toto dílo. Vím, že Pán zajistí vše, co je nutné k tomu, aby bylo vykonáno, pokud budeme oddaně konat svůj díl. Kéž Pán žehná každému z nás, zatímco přispíváme k tomuto velikému dílu, které musí být v naší době vykonáno.¹³

Náměty ke studiu a k výuce

Otázky

Přemítejte o první větě v 1. oddíle. Jak vám vykonávání obřadů v chrámu pomáhá přilnout těsněji k Bohu? Které informace v tomto oddíle by vám mohly pomoci vysvětlit účel chrámů někomu, kdo tomu nerozumí?
Jaké máte zkušenosti se získáním obou polovin požehnání plynoucího z bádání v rodinné historii a z chrámové práce? (Viz 2. oddíl.) Jak můžeme do této důležité práce zapojit děti a další členy rodiny?
Zatímco si budete procházet učení presidenta Huntera uvedené ve 3. oddíle, zamyslete se nad tím, jakou důležitost Pán na práci na rodinné historii a na chrámovou práci klade. Jak se práce na rodinné historii a chrámová práce v dnešní době urychluje? Jak se do této práce můžeme více zapojit?

Související verše z písem

Izaiáš 42:6–7; Malachiáš 4:5–6; 1. Petrova 3:18–20; 4:6; NaS 2; 110:12–15; 124:28–30; 128:15–18; 138:57–59

Pomůcka ke studiu

Abyste dokázali vztahovat slova proroka na sebe, zamyslete se nad tím, jak se vás týká to, čemu učí. (Viz Učení – není většího povolání [1999], 184–185.) Během studia se zkuste zeptat sami sebe, jak vám dané učení může pomoci se starostmi, otázkami a těžkostmi, které v životě máte.