Kapitola 5

Joseph Smith – Prorok Znovuzřízení

„Vydávám posvátné svědectví o Proroku Josephu Smithovi jako o pomazaném služebníkovi Páně v těchto posledních dnech.“

Ze života Howarda W. Huntera

Nancy Nowellová, která byla praprababičkou Howarda W. Huntera z otcovy strany, se v polovině 30. let 19. století přestěhovala do Lapeeru ve státě Michigan. V roce 1842 přišel do Lapeeru misionář Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů z Nauvoo ve státě Illinois. Nancy si vyslechla jeho poselství, modlila se ohledně něj a obdržela svědectví, že tento misionář učí pravdě. Odešla do Nauvoo, aby se toho o Církvi dozvěděla více, a do deníku si zapsala tento zážitek:

„Šla jsem si vyslechnout mormonského kazatele [Josepha Smitha] s velkou opatrností, doufajíc, že nebudu oklamána. Mluvil na téma Druhého příchodu Krista. Obdržela jsem svědectví, že mluvil pravdu a že Joseph Smith je pravý prorok, povolaný a vysvěcený Bohem vykonat veliké dílo, protože vynesl na světlo světa pravdu, které učil Ježíš Kristus. Požádala jsem o křest.“¹

Howard W. Hunter, podobně jako jeho praprababička Nancy Nowellová, měl rovněž pevné svědectví o prorockém poslání Josepha Smitha. Tři týdny poté, co se stal presidentem Církve, se vydal do Nauvoo, aby se zúčastnil vzpomínkové slavnosti při příležitosti 150. výročí mučednické smrti Josepha a Hyruma Smithových. Na shromáždění, které se konalo na pozemku, kde kdysi stál chrám Nauvoo, president Hunter řekl:

„Zodpovědnost, kterou pociťuji k dílu, které Prorok Joseph slavnostně zahájil, mě naplňuje odhodláním udělat vše, co je v mých silách, v době a čase, který je mi přidělen. Joseph byl dozajista věrný ve své době a ve svém čase! … Vydávám posvátné svědectví o Proroku Josephu Smithovi jako o pomazaném služebníkovi Páně v těchto posledních dnech. A k jeho svědectví o božskosti Ježíše Krista a o tom, že Kristus skutečně žije, přidávám svědectví své.“²

Později onoho dne, na shromáždění pořádaném u žaláře v Carthage, president Hunter svědčil: „Joseph Smith, který zde obětoval svůj život, byl nástrojem, který Pán použil ke znovuzřízení plnosti svého evangelia a pravomoci svého kněžství.“³

Učení Howarda W. Huntera

Bůh Otec a Ježíš Kristus se zjevili Josephu Smithovi, aby zahájili Znovuzřízení.

Evangelium [bylo] dáno světu skrze proroky mnohokrát, a pokaždé [bylo] kvůli neposlušnosti ztraceno. V roce 1820 bylo ticho prolomeno a Pán se opět zjevil prorokovi. Tento prorok, Joseph Smith, mohl na základě vlastního nezvratného poznání svědčit o tom, že Bůh žije, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, vzkříšená Bytost, samostatná a odlišná od Otce. Nesvědčil o tom, čemu věřil, ani co si on či jiní mysleli nebo co se domnívali, ale svědčil o tom, co věděl. Tuto znalost obdržel díky tomu, že Bůh Otec a Syn se mu osobně zjevili a promlouvali s ním.⁴

Sám Bůh … se zjevil [Josephu Smithovi] jako skutečná bytost. Otec a Syn dali navíc najevo nepopiratelnou pravdu, že jsou samostatné a odlišné bytosti. Vztah Otce a Syna byl vskutku potvrzen těmito slovy, jimiž Bůh představil chlapci–prorokovi svého Syna: „Toto je můj Milovaný Syn. Slyš Jej!“ [Joseph Smith–Životopis 1:17.]⁵

Když se lidé doslechli, že mladý Joseph Smith tvrdí, že se mu jako chlapci projevil samotný Bůh, posmívali se mu a odvraceli se od něj, podobně jako se v křesťanské éře moudří a schopní lidé v Aténách odvraceli od jednoho muže, který mezi nimi působil. Skutečností však zůstává, že Pavel, v oné dřívější době, byl jediným člověkem v onom velikém vzdělaném městě, který věděl, že člověk může projít branou smrti a žít. Byl jediným člověkem v Aténách, který dokázal jasně vymezit rozdíl mezi formálností modlářství a upřímným uctíváním jediného pravého a žijícího Boha. [Viz Skutkové 17:19–20, 22–23.]⁶

Ti, kteří zavrhli Spasitele, když přišel na zemi a když prohlásil, že je Syn Boží, o něm řekli: „Zdaliž [to] není syn tesařův?“ (Matouš 13:55.) Když Joseph oznámil, že měl vidění a viděl Otce a Syna, na mysli a na rtech jeho sousedů, kazatelů a místních obyvatel vyvstala tato otázka: „Zdaliž to není syn farmářův?“ Kristus byl pronásledován a usmrcen, ale čas ho ospravedlnil. Jak tomu bylo se synem tesařovým, tak tomu je i se synem farmářovým.⁷

Joseph Smith byl nejen velkým mužem, ale také inspirovaným služebníkem Páně, prorokem Božím. Jeho velikost spočívá v jediné věci – v pravdivosti jeho prohlášení, že viděl Otce a Syna a že na základě tohoto božského zjevení, které se skutečně stalo, jednal. …

Svědčím o tom, … že Otec a Syn se skutečně zjevili Proroku Josephu Smithovi, aby zahájili toto veliké rozvinutí díla posledních dnů v naší době.

Svědčím o tom, že onen chlapec–prorok, který v tolika ohledech zůstává ústředním zázrakem … toho, co tato Církev přináší, je živoucím důkazem, že v Božích rukou a pod vedením Spasitele světa vyjde to, co je slabé a prosté, a rozdrtí to, co je mocné a silné.⁸

Ježíš Kristus znovuzaložil svou Církev skrze Proroka Josepha Smitha.

Šestého dubna 1830 … se skupina mužů a žen, jednajíce v poslušnosti Božího přikázání, shromáždila v domě p. Petera Whitmera [st.], aby zorganizovala Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů. … Nikdo z nich si nečinil nárok na nějaké zvláštní vzdělání či nějaké významné vedoucí pozice. Byli to úctyhodní lidé a respektovaní občané, ale kromě nejbližších sousedů je prakticky nikdo jiný neznal. …

Tito pokorní a obyčejní lidé se shromáždili kvůli tomu, že jeden z nich, Joseph Smith ml., velmi mladý muž, tvrdil cosi nanejvýš pozoruhodného. Hlásal jim a všem ostatním, kteří byli ochotni naslouchat, že obdržel závažná a opakovaná nebeská sdělení, včetně přímého vidění Boha Otce a Jeho Milovaného Syna Ježíše Krista. V důsledku těchto zjevení Joseph Smith již vydal Knihu Mormonovu, záznam Kristova jednání s dávnými obyvateli Ameriky. Kromě toho Pán tomuto mladíkovi, kterému tehdy bylo pouhých dvacet čtyři let, přikázal znovuzaložit Církev, která existovala v novozákonní době a která měla ve své obnovené čistotě znovu nést jméno svého hlavního úhelného kamene a věčného vedoucího – samotného Pána Ježíše Krista.

Takto tedy – skromně, ale nanejvýš významně – byla zahájena první kapitola velkého příběhu Církve, který nakonec neovlivnil pouze ono pokolení, ale celou lidskou rodinu. … Ano, byl to skromný začátek, ale tvrzení, že Bůh promluvil, že Kristova Církev byla opět zorganizována a že její nauky byly potvrzeny znovu božským zjevením, bylo tím nejvýznačnějším prohlášením, které bylo proneseno světu ode dnů, kdy samotný Spasitel kráčel po cestách Judeje a po pahorcích Galileje.⁹

Součástí tohoto božského zjevení [které Joseph Smith obdržel] byl pokyn znovuzaložit pravou a živou Církev, znovuzřízenou v této nové době tak, jak existovala ve dnech Spasitelova pozemského působení. Prorok Joseph Smith řekl, že Církev Ježíše Krista byla zorganizována „v souladu s přikázáními a zjeveními, jež nám dal v těchto posledních dnech, jakožto i podle řádu Církve, jak je zaznamenán v Novém zákoně“. [Učení presidentů Církve: Joseph Smith (2008), 136.] …

… Ti, kteří byli šestého dubna 1830 pokřtěni do Církve, věřili v existenci osobního Boha; věřili, že skutečnost, že On žije a že žije Jeho Syn, Ježíš Kristus, tvoří věčný základ, na němž je tato církev postavena.¹⁰

Skrze [Josepha Smitha] a díky následným událostem bylo kněžství a evangelium ještě jednou znovuzřízeno ve své plnosti na zemi, aby již nikdy nebylo odňato. [Viz NaS 65:2.] Církev Kristova, království Boží na zemi, byla znovuzaložena a předurčena k tomu, aby se, jak se píše v písmech, valila kupředu a naplnila celou zemi. [Viz Daniel 2:35.]¹¹

Joseph Smith a písař — Život Proroka Josepha Smitha „byl veden zjevením“.

Joseph Smith byl prorok, vidoucí a zjevovatel.

Příchod Proroka Josepha na svět byl naplněním proroctví, které před mnoha staletími pronesl Jozef, jenž byl prodán do Egypta:

„Vidoucího vzbudí Pán, můj Bůh, který bude vyvoleným vidoucím pro plod ledví mého. … A on se bude jmenovati po mně; a bude se jmenovati po otci svém.“ (2. Nefi 3:6, 15.)

Joseph Smith ml. byl pojmenován po Jozefovi z dávných dob, který byl v zajetí dopraven do Egypta, a také byl pojmenován po svém otci, Josephu Smithovi st., čímž toto proroctví naplnil. Je znám jako Prorok Joseph Smith a je nazýván „Josephem Vidoucím“. Také se o něm často mluví jako o „proroku, vidoucím a zjevovateli“.

Označení „prorok“, „vidoucí“ a „zjevovatel“ se často používají zaměnitelně a mnozí je považují za jedno a totéž. Není to však totéž – tato slova mají odlišné a přesně dané významy.

[Starší] John A. Widtsoe definuje proroka jako učitele – toho, kdo vykládá pravdu. Učí pravdě tak, jak je zjevena člověku Pánem, a s inspirací ji vysvětluje tak, aby jí lidé porozuměli. Slovo „prorok“ se často používá jako označení toho, kdo přijímá zjevení a pokyny od Pána. Mnozí se domnívají, že prorok je v podstatě někdo, kdo předpovídá budoucí události a dění, ale toto je jen jedno z mnoha poslání proroka. Je to mluvčí Páně.

Vidoucí je ten, který vidí. To neznamená, že vidí svými přirozenýma očima, ale spíše očima duchovníma. Dar vidění je nadpozemský dar. Joseph byl jako Mojžíš, onen dávný vidoucí, a Mojžíš viděl Boha tváří v tvář, ale těmito slovy vysvětluje, jak Ho viděl:

„Ale nyní mé vlastní oči spatřily Boha; ale ne mé přirozené, ale mé duchovní oči, neboť mé přirozené oči ho nemohly spatřiti; neboť bych uschl a zemřel v jeho přítomnosti; ale sláva jeho byla na mně; a já jsem spatřil jeho tvář, neboť jsem byl před ním proměněn.“ (Mojžíš 1:11.)

Neměli bychom se domnívat, že vidět něco duchovně znamená nevidět to ve skutečnosti. Takovéto vidění není žádný přelud či smyšlená představa. Člověk skutečně vidí daný předmět, ale nikoli svýma přirozenýma očima. Každý z nás má duchovní oči, které jsou protějškem očí přirozených. Byli jsme nejprve stvořeni duchovně a poté bylo jako plášť pro našeho ducha stvořeno naše tělo. Je nám řečeno, že ve svém prvním stavu jsme kráčeli podle zraku. Bylo to skrze naše duchovní oči, protože jsme dosud neobdrželi tělo s přirozenýma očima. Všichni lidé mají duchovní zrak, ale nemají vždy tu výsadu tento zrak používat, ledaže je oživen Duchem Páně. …

Mocí Ducha Svatého jsou určití lidé, kteří byli z tohoto důvodu posláni na zemi, schopni vidět a zřít věci přináležející Bohu. Vidoucí je ten, kdo vidí a zná to, co se stalo v minulosti, i to, co má teprve přijít, a jimi budou všechny věci zjeveny. (Viz Mosiáš 8:15–17.) Je to zkrátka ten, kdo vidí, kdo kráčí ve světle Páně s duchovníma očima otevřenýma a oživenýma mocí Ducha Svatého. Mojžíš, Samuel, Izaiáš, Ezechiel a mnozí další byli vidoucími, protože měli výsadu získat bližší pohled na božskou slávu a moc než jiní smrtelníci.

Zjevení zjevuje něco neznámého nebo něco, co již člověk dříve věděl a bylo mu to z paměti odňato. Zjevení se vždy týká pravdy a vždy přichází s božskou pečetí schválení. Zjevení lze obdržet různými způsoby, ale předpokladem je vždy to, že zjevovatel žije a jedná tak, aby byl v souladu s božským duchem zjevení, s duchem pravdy, a tudíž byl schopen přijímat božská poselství.

Shrneme-li to, můžeme říci, že prorok je učitel božské pravdy, vidoucí v každém smyslu toho slova. Duchovní zrak [Josepha Smitha] byl oživen do pozoruhodné míry a učiněn duchovním skrze Ducha Svatého. Právě skrze tento dar uviděl Otce a Syna, když se šel do lesa pomodlit. Když pak sledujeme jeho život a skutky od onoho okamžiku, zjišťujeme, že se nepokoušel jednat podle svých vlastních schopností. Spoléhal se na Pána, a proto obdržel Jeho pomoc a získal Jeho pokyny. Jeho život byl veden zjevením.¹²

Chvála buď muži, s nímž Jehova mluvil.

Když zpíváme o Josephu Smithovi, „Chvála buď muži“ (Náboženské písně, 2015, č. 16), vzpomínáme na mnohé chvályhodné věci, které vykonal.

Chválíme ho za jeho schopnost promlouvat nejen s Jehovou, ale i s ostatními nebeskými bytostmi. Mnozí navštívili tohoto „vyvoleného vidoucího“ vzbuzeného v posledních dnech, předali mu klíče a vyučovali ho. (2. Nefi 3:6–7.) Když otec Smith požehnal v roce 1834 mladému Josephovi, prohlásil, že dávný Jozef v Egyptě spatřil tohoto vidoucího posledních dnů. Dávný Jozef plakal, když si uvědomil, jak toto dílo Proroka Josepha požehná početnému potomstvu onoho Jozefa dřívějšího.

Chválíme Josepha Smitha také za jeho píli a schopnost překládat a obdržet stovky stran zjeveného písma. Byl cestou, kterou přicházela zjevení. Odhaduje se, že skrze něj bylo získáno více úžasných stran písem než skrze kteréhokoli jiného člověka v historii.

Chválíme Josepha nejen za jeho schopnost vytrvat, ale vytrvat „dobře“. (NaS 121:8.) Když byl ještě chlapcem, prodělal bolestivou operaci na noze – bez které by později nezvládl náročný pochod Sionské výpravy ze státu Ohio do státu Missouri. Během tohoto pochodu šel Joseph „většinu doby … pěšky a měl, stejně jako ostatní, puchýře na nohách a zkrvavená a bolavá chodidla“. [Učení presidentů Církve: Joseph Smith, 286.] Podobně chválíme Josepha a Emmu za to, že přetrpěli bolestnou ztrátu svých šesti biologických i adoptovaných dětí, které zemřely předčasně. Rodiče, kteří ztratili jen jedno dítě, jsou naplněni soucitem.

Chválíme Josepha za schopnost snášet pronásledování, včetně dlouhého a krutého strádání v žaláři v Liberty. Mnohým se tehdy vše zdálo beznadějné. Přesto Pán nebes ujistil uvězněného Josepha: „Končiny země se budou tázati po jménu tvém.“ (NaS 122:1.) Žijeme v době, kdy se čím dál více lidí táže na Josepha Smitha a znovuzřízené evangelium.

Josephovi se již dávno vyplnilo jeho přání, aby mohl být posuzován stejně jako lidé v dávných dobách. [Viz Učení presidentů Církve: Joseph Smith, 228.] Nyní můžeme zpívat o tom, jak byl Joseph „uprostřed proroků korunován“. (Náboženské písně, 2015, č. 16.)

Chválíme Josepha za to, že snášel bolestné a opakované zrady a zklamání. A tak šel do Carthage „jako beránek k zabití“, „klidný jako letní jitro“ a „bez provinění … vůči všem lidem“. (NaS 135:4.) Nešel do Carthage se zahořklostí. Nešel do Carthage se stížnostmi. Jak úžasná schopnost vytrvat dobře!

Joseph věděl, kam je obrácen. Byl obrácen ke Spasiteli Ježíši Kristu, kterému naslouchal od chvíle, kdy náš Nebeský Otec mladého Josepha poprvé poučil slovy: „Toto je můj Milovaný Syn. Slyš Jej!“ [Joseph Smith–Životopis 1:17.]¹³

Život a poslání Proroka Josepha Smitha nám pomáhá obrátit se na cestu vedoucí k věčnému životu.

Jsem vděčný za tohoto muže, za jeho učení, za jeho zjevení, za to, co nám zanechal, neboť právě skrze něj bylo evangelium na zemi znovuzřízeno. Myslím, že v celé historii neexistuje krásnější příběh než onen prostý a dojemný příběh chlapce, který odešel do lesa poblíž svého domova, poklekl k modlitbě a setkal se s nebeskými návštěvníky.

Nyní hledíme na jeho život a na jeho skutky. Mnozí v nich slídili, aby za tím vším, co bylo napsáno, našli nějaké tajemství, ale o žádné tajemství se nejedná. … Jednalo se jen o prostou víru, víru mladého chlapce, který měl být vzděláván ve věcech přináležejících Bohu. A jak šel čas, tento mladík, bez akademických úspěchů a bez vzdělání, byl školen Pánem ohledně toho, co má přijít.

Byla nám dána inteligence a rozum. Musíme ji jen školit a zušlechťovat, jak to Pán nařídil Josephovi, a mít prostou víru, jako měl on, a být ochotni řídit se jednoduchými pokyny. Když tak budeme činit a budeme kráčet po cestě, po které [Pán] chce, abychom kráčeli, a budeme získávat ponaučení, která chce, abychom získali, zjistíme, že náš život je očištěn od všeho, co je v rozporu s Božími záměry, a tak tomu bylo v případě Josepha. Stal se mužem, který se blížil dokonalosti, neboť očistil svou duši a mysl, žil nablízku Pánu a mohl s Ním rozmlouvat a slyšet Ho říkat to, co nám zanechal prostřednictvím svých zjevení. Svýma duchovníma očima byl schopen vidět to, co již proběhlo, i to, co leží před námi, a my máme důkaz o pravdivosti toho, co viděl. …

Jsem vděčný za své členství v Církvi; a mé svědectví o její božskosti spočívá na jednoduchém příběhu o mladíkovi, který klečí pod stromy a přijímá nebeské návštěvníky – nikoli jednoho Boha, ale dvě oddělené a samostatné bytosti, Otce a Syna, kteří tímto znovu světu zjevují, z jakých bytostí sestává Božstvo. Má víra a svědectví spočívá v tomto jednoduchém příběhu, neboť pokud není pravdivý, mormonismus padá. Je-li však pravdivý, a já vydávám svědectví, že pravdivý je, je to jedna z největších událostí v celé historii, a je naprosto ojedinělá.

Zatímco si připomínáme tohoto velkého proroka a zamýšlíme se nad jeho životem, modlím se o to, [abychom] v srdci pociťovali vděčnost za to, co jsme v životě obdrželi díky tomu, že byl vidoucím, a díky jeho zjevením určeným nám – ano, zatímco si připomínáme vyvoleného vidoucího vzbuzeného Pánem, aby nás vedl v těchto posledních dnech, modlím se o to, [abychom] své kroky mohli nasměrovat na ony cesty, které nás povedou k oslavení a věčnému životu.¹⁴

Náměty ke studiu a k výuce

Otázky

Přemítejte o učení presidenta Huntera ohledně Prvního vidění Josepha Smitha. (Viz 1. oddíl.) Jaký vliv na vás má svědectví o Prvním vidění? Proč je pro Svaté posledních dnů důležité mít svědectví o tom, že Joseph Smith byl prorok Boží?
Co vás napadá, když si pročítáte učení presidenta Huntera o zorganizování Církve? (Viz 2. oddíl.) Jaká požehnání jste vy nebo vaše rodina získali či získáváte díky znovuzřízené Církvi Ježíše Krista?
Proč je užitečné rozumět tomu, co znamenají označení prorok, vidoucí a zjevovatel? (Viz 3. oddíl.) Jaká požehnání jste získali díky prorokům, vidoucím a zjevovatelům?
Ve 4. oddíle president Hunter zmiňuje některé důvody, proč chválíme Josepha Smitha. Jak tato slova posilují vaši vděčnost za Proroka Josepha? Čemu se můžete z příkladu Josepha Smitha naučit?
Projděte si učení presidenta Huntera o víře, duchovním vzdělání a poslušnosti Josepha Smitha. (Viz 5. oddíl.) Jak se toto učení týká i nás? Jak můžeme vyjadřovat vděčnost za požehnání, kterých se nám dostalo skrze Proroka Josepha Smitha?

Související verše z písem

Překlad Josepha Smitha, Genesis 50:25–33; Daniel 2:44; Efezským 2:19–22; 4:11–14; NaS 1:17–32; 5:9–10; 122:1–2; 135; Joseph Smith–Životopis

Pomůcka ke studiu

„Až pocítíte radost, která přichází z pochopení evangelia, budete si přát uplatňovat to, čemu se učíte. Usilujte o to, abyste žili v souladu se svým poznáním. Bude to posilovat vaši víru, poznání a svědectví.“ (Kažte evangelium mé [2004], 19.)