Kapitola 2

„Pokoj svůj dávám vám“

„Člověk může pokoj pocítit jedině skrze bezpodmínečné podrobení se – podrobení se tomu, kdo je Knížetem pokoje, kdo má moc nám pokoj udělit.“

Ze života Howarda W. Huntera

Jeden ze spolupracovníků presidenta Howarda W. Huntera z Kvora Dvanácti ho popsal jako muže „neobyčejné trpělivosti, která vyplývá z velkého niterného pokoje“.¹ President Hunter často mluvil o niterném pokoji, který může člověk obdržet jedině tím, že se obrátí k Bohu – že Mu důvěřuje, projevuje víru a snaží se konat Jeho vůli. Tento pocit pokoje mu pomáhal v mnoha obtížných chvílích.

Na konci roku 1975 lékař doporučil, aby Claire, manželka presidenta Huntera, podstoupila operaci mozku. President Hunter se zoufale snažil zjistit, zda je tato operace pro Claire tou nejlepší možností, protože by to pro její křehký tělesný stav mohlo být příliš náročné a nemuselo by to její stav zlepšit. Navštívil chrám, radil se se členy rodiny a záhy pocítil, že operace je tou nejlepší nadějí na to, aby se Claire alespoň trochu ulevilo. Své pocity v den operace popsal těmito slovy:

„Šel jsem s ní až ke dveřím do operačního sálu, políbil jsem ji a pak ji provezli dveřmi. Jak čas ubíhal, čekal jsem a přemýšlel jsem. … Najednou se napjatá úzkost proměnila v pocit pokoje. Poznal jsem, že toto rozhodnutí bylo správné a že mé modlitby byly zodpovězeny.“²

V roce 1989 měl president Hunter další zážitek, kdy v nepříjemné situaci pocítil pokoj. Byl v Jeruzalémě, aby zasvětil Jeruzalémské středisko Univerzity Brighama Younga pro blízkovýchodní studia. Několik různých skupin lidí protestovalo proti přítomnosti Církve v Jeruzalémě a někteří vyhrožovali násilnostmi. Jedním z řečníků během zasvěcení byl i starší Boyd K. Packer z Kvora Dvanácti, který později vyprávěl tuto příhodu:

„Když jsem pronášel proslov, v zadní části sálu se ozval nějaký ruch. Do místnosti vstoupili muži ve vojenských uniformách. Poslali presidentu Hunterovi nějaký vzkaz. Otočil jsem se a zeptal jsem se, co mám dělat. Řekl: ‚Máme tady bombovou hrozbu. Máte strach?‘ Odvětil jsem: ‚Ne.‘ ‚Ani já ne,‘ řekl, ‚dokončete svůj proslov.‘“³ Zasvěcovací bohoslužba proběhla bez incidentu; žádná bomba nikde nebyla.

V takovýchto situacích president Hunter důvěřoval tomuto Spasitelovu zaslíbení pokoje, které často citoval: „Pokoj zůstavuji vám, pokoj svůj dávám vám; ne jako svět dává, já dávám vám. Nermutiž se srdce vaše, ani strachuj.“ (Jan 14:27.)

Kristus s Petrem na vodě — Musíme „zaměřit pozornost na Ježíše“ a nikdy „neodvracet zrak od toho, v Něhož musíme věřit“.

Učení Howarda W. Huntera

Ježíš Kristus je naším zdrojem opravdového pokoje.

Když prorok Izaiáš předpovídal Kristovo narození více než 700 let předtím, než k němu došlo, použil titul vyjadřující velký obdiv. … Jedním z těchto titulů, který je v dnešním světě zvlášť zajímavý, je „Kníže pokoje“. (Iz. 9:6.) Rozrůstání „toho knížetství a pokoje … nebude konce,“ prohlásil Izaiáš. (Verš 7.) Jak úžasná naděje pro válkami zmítaný a hříchem obtížený svět!⁴

Pokoj, po němž svět touží, je období, kdy je zastaveno nepřátelství; ale lidé si neuvědomují, že pokoj je stav bytí, který přichází k člověku jen na základě požadavků a podmínek stanovených Bohem a žádným jiným způsobem.

V žalmu v knize Izaiášově se nacházejí tato slova: „Člověka spoléhajícího na tě [uchováš] v [dokonalém] pokoji; v pokoji, nebo[ť] v tebe doufá.“ (Iz. 26:3.) Tento dokonalý pokoj, který Izaiáš zmiňuje, přichází k člověku jen skrze víru v Boha. Nevěřící svět toto nechápe.

Ježíš při poslední příležitosti, kdy povečeřel s Dvanácti, umyl apoštolům nohy, rozlámal jim chléb a podal jim kalich; poté, co od nich Jidáš odešel, k nim Mistr celkem dlouze promlouval. Kromě jiného jim řekl o své nadcházející smrti a o odkazu, který každému z nich zanechává. Nenashromáždil žádné statky, jmění ani bohatství. Je zaznamenáno, že neměl žádný majetek, vyjma oblečení, které měl na sobě a které si druhý den po Ukřižování rozdělili vojáci, kteří losovali o jeho plášť. Svým učedníkům předal odkaz těmito prostými, avšak význačnými slovy: „Pokoj zůstavuji vám, pokoj svůj dávám vám; ne jako svět dává, já dávám vám. Nermutiž se srdce vaše, ani strachuj.“ (Jan 14:27.)

Použil židovskou formu pozdravu a požehnání: „Pokoj svůj vám dávám.“ Tento pozdrav a odkaz neměli přijmout v obvyklém slova smyslu, neboť řekl: „… Ne jako svět dává, já dávám vám.“ Nejednalo se o plané přání, nejednalo se o pouhou zdvořilost, jak tato slova používají lidé ve světě jako záležitost zvyku; ale předal jim ho jako původce pokoje a jako Kníže pokoje. Předal jim ho a řekl: „Nermutiž se srdce vaše, ani strachuj.“ Za několik hodin se měli setkat se zármutkem a starostmi, ale s Jeho pokojem mohli strach překonat a mohli stát pevně za svým.

Jeho poslední slova před závěrečnou modlitbou onoho památného večera zněla takto: „… Na světě ssoužení míti budete, ale [buďte dobré mysli], jáť jsem přemohl svět.“ (Jan 16:33.)⁵

Pokoj pěstujeme tím, když žijeme podle zásad evangelia.

Existuje jen jedno vodítko ve vesmíru, jediné opravdové neomylné světlo, jediný neselhávající maják světu. Tímto světlem je Ježíš Kristus, světlo a život světa, světlo, které jeden prorok z Knihy Mormonovy popsal jako „světlo, jež je nekonečné, jež nemůže nikdy býti zatemněno“. (Mosiáš 16:9.)

Když hledáme bezpečný a pokojný břeh, ať již jako jednotlivci, ženy či muži, rodiny, komunity nebo národy, Kristus je jediným majákem, na který se můžeme opravdu spoléhat. On je tím, kdo o svém poslání řekl: „Já jsem ta cesta, i pravda, i život.“ (Jan 14:6.) …

Zamyslete se například nad těmito Kristovými pokyny určenými Jeho učedníkům. Řekl: „Milujte nepřátel[e] své, dobrořečte těm, kteříž vás proklínají, dobře čiňte nenávidícím vás, a modlte se za ty, kteříž vás utiskují a vám se protiví.“ (Mat. 5:44.)

Pomyslete na to, co by jen toto samotné nabádání způsobilo ve vašem i v mém sousedství, ve společnosti, ve které žijete vy i vaše děti, v národech, které tvoří naši velkou celosvětovou rodinu. Uvědomuji si, že tato nauka představuje závažnou výzvu, ale jistě to je příjemnější výzva než strašlivé problémy, které před nás staví válka, chudoba a bolest, kterým svět neustále čelí.⁶

Když se snažíme pomáhat těm, kteří se vůči nám prohřešili, když se modlíme za ty, kteří nás nespravedlivě využili, náš život může být krásný. Když se dostaneme do jednoty s Duchem a s druhými, zatímco sloužíme Pánu a dodržujeme Jeho přikázání, můžeme pociťovat pokoj.⁷

Svět, v němž žijeme, potřebuje evangelium Ježíše Krista, ať již je to v našem blízkém okolí nebo někde daleko. Evangelium je jedinou cestou, jak lidé ve světě mohou vůbec někdy poznat pokoj. … Potřebujeme pokojnější svět, který vychází z pokojnějších rodin, z pokojnějšího sousedství a společenství. Chceme-li si takový pokoj zajistit a vypěstovat, „musíme mít druhé rádi, dokonce i své nepřátele, a rovněž své přátele“. [Učení presidentů Církve: Joseph Smith (2008), 390.] … Je třeba, abychom druhým nabízeli přátelskou ruku. Je třeba, abychom byli laskavějšími, vlídnějšími, abychom více odpouštěli a byli pomalejšími k hněvu.⁸

Bůh působí hlavně přesvědčováním, trpělivostí a shovívavostí, nikoli nátlakem a přímou konfrontací. Působí jemným naléháním a pokojným nabádáním.⁹

Zaslíbení pokoje nemají ti, kteří zavrhují Boha, ti, kteří nechtějí dodržovat Jeho přikázání, ani ti, kteří porušují Jeho zákony. Prorok Izaiáš mluvil o úpadku a zkaženosti vedoucích, a poté pokračoval ve svém varování řka: „Bezbožní pak budou jako moře zbouřené, když se spokojiti nemůže, a jehož vody vymítají nečistotu a bláto. Nemajíť žádného pokoje, praví Bůh můj, bezbožní.“ (Iz. 57:20–21.) …

… Netečnost vůči Spasiteli nebo nedodržování přikázání Božích s sebou přináší nejistotu, vnitřní neklid a spory. To jsou protiklady pokoje. Člověk může pokoj pocítit jedině skrze bezpodmínečné podrobení se – podrobení se tomu, kdo je Knížetem pokoje, kdo má moc nám pokoj udělit.¹⁰

Problémy světa, které se často objevují v křiklavých titulcích, by nám měly připomínat, že máme hledat pokoj plynoucí z dodržování jednoduchých zásad evangelia Kristova. Máme-li rádi své bližní a máme-li víru ve Spasitelovu smírnou oběť a v onen tichý příslib věčného života, který nám dává, pak halasné menšiny nezviklají pokoj v naší duši. Kde máme najít takovou víru v neklidném světě? Pán řekl: „Proste, a budeť vám dáno; hledejte, a naleznete; tlucte, a budeť vám otevříno. Nebo každý, kdož prosí, béře; a kdož hledá, nalézá; a tomu, kdož tluče, bude otevříno.“ (Lukáš 11:9–10.)¹¹

Zdá se, že všichni musíme přijmout dvě věčné pravdy, máme-li najít pokoj v tomto světě a věčný život ve světě, který přijde. 1) Že Ježíš je Kristus, skutečný věčný Syn našeho Nebeského Otce, který přišel na zem za konkrétním účelem vykoupit lidstvo z hříchu a hrobu, a že žije, aby nás přivedl zpět do přítomnosti Otce. 2) Že Joseph Smith byl Jeho prorok povolaný v těchto posledních dnech, aby znovuzřídil pravdu, kterou lidé ztratili kvůli přestupku. Pokud všichni lidé přijmou tyto dvě základní pravdy a budou podle nich žít, přijde na svět pokoj.¹²

Pokud vy sami budete odolávat … pokušením a rozhodnete se platit každodenní cenu za to, abyste žili podle zákona sklizně za pomoci čistých a morálních myšlenek a skutků, upřímného a čestného jednání, s bezúhonností a svědomitostí při studiu, půstu, modlitbě a uctívání Boha, budete sklízet svobodu a vnitřní pokoj a blahobyt.¹³

Život naplněný nesobeckou službou bude rovněž naplněn pokojem, který přesahuje veškeré chápání. … Tento pokoj se může dostavit jedině skrze dodržování zásad evangelia. A z těchto zásad je složen plán Knížete pokoje.¹⁴

V dnešním světě je toho tolik, co je určeno k tomu, aby ničilo … náš vlastní pokoj skrze hříchy a pokušení mnoha druhů. Modlíme se o to, aby Svatí žili v souladu s ideálem, který nám stanovil Ježíš Nazaretský.

Modlíme se o to, aby Satanovy snahy byly zmařeny, aby jednotlivci mohli v osobním životě pociťovat pokoj a aby si rodiny mohly být nablízku a měly zájem o každého svého člena, aby sbory a kůly, odbočky a okrsky mohly tvořit ono velké tělo Kristovo, aby zaopatřily každou potřebu, utišily každou bolest, uzdravily každou ránu, dokud se celý svět, jak o to Nefi prosil, nebude „tlačiti kupředu se stálostí v Kristu, [maje] dokonalý jas naděje a lásku k Bohu a ke všem lidem. …

Milovaní bratří moji,“ pokračoval Nefi, „toto je ta cesta; a není dáno žádné jiné cesty.“ (2. Nefi 31:20–21.)¹⁵

žena pomazávající Kristovy nohy — „Život naplněný nesobeckou službou bude rovněž naplněn pokojem, který přesahuje veškeré chápání.“

Spasitel nám může pomoci najít pokoj bez ohledu na zmatek a neklid kolem nás.

Ježíš nebyl ušetřen zármutku, ani bolesti, ani trýzně, ani útoků. Žádný jazyk nemůže popsat nevyslovitelné břímě, které nesl, ani nemáme dost moudrosti na to, abychom porozuměli tomu, jak Ho prorok Izaiáš popsal – jako muže bolestí. (Viz Iz. 53:3.) Jeho loď byla většinu Jeho života zmítána sem a tam a nakonec, alespoň v očích smrtelníků, se zkázonosně roztříštila o skalnatý břeh Kalvárie. Jsme žádáni, abychom nehleděli na život smrtelnýma očima; duchovním zrakem poznáváme, že na kříži se odehrávalo něco jiného.

Na rtech i v srdci Spasitele spočíval pokoj bez ohledu na to, jak prudce zuřila bouře. Kéž je tomu tak i v našem životě – v našem srdci, v našem domově, v našich národech po celém světě, a dokonce i v útocích, které čas od času Církev zažívá. Neměli bychom očekávat, že jako jednotlivci či společně projdeme životem bez určité míry protivenství.¹⁶

Člověk může žít v krásném a pokojném prostředí, ale kvůli vnitřnímu rozkolu a konfliktu může být ve stavu neustálého neklidu. A na druhé straně může člověk být uprostřed naprostého zničení a válečného krveprolití, a přesto může pociťovat vyrovnanost plynoucí z nevyslovitelného pokoje. Pohlížíme-li na člověka a na způsoby světa, nacházíme neklid a zmatek. Pokud se ale obrátíme k Bohu, najdeme pokoj pro neklidnou duši. Toto je jasně vysvětleno v těchto Spasitelových slovech: „Na světě ssoužení míti budete“ (Jan 16:33); a v tomto odkazu Dvanácti a celému lidstvu, když řekl: „Pokoj zůstavuji vám, pokoj svůj dávám vám; ne jako svět dává. …“ (Jan 14:27.)

My tento pokoj můžeme najít ve světě plném konfliktů tehdy, když jen přijmeme Jeho veliký dar a Jeho další výzvu: „Poďtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám.

Vezměte jho mé na se, a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí dušem svým.“ (Mat. 11:28–29.)

Tento pokoj nás chrání před světským zmatkem a nepokojem. Poznání, že Bůh žije, že jsme Jeho děti a že nás miluje, dodává útěchu ztrápenému srdci. Odpověď na toto hledání spočívá ve víře v Boha a v Jeho Syna Ježíše Krista. Toto nám přinese pokoj nyní i ve věčnosti, která přijde.¹⁷

V tomto světě zmatku a shonu a časného pokroku se musíme obrátit k jednoduchosti Krista. … Je třeba, abychom studovali jednoduché základy pravd, kterým učil Mistr, a vyloučili sporné záležitosti. Naše víra v Boha musí být opravdová, nikoli spekulativní. Znovuzřízené evangelium Ježíše Krista může být dynamickým a hybným vlivem, a pokud ho opravdově přijmeme, poskytuje nám smysluplné náboženské prožitky. Jednou z nejsilnějších stránek mormonského náboženství je toto přenesení náboženského přesvědčení do každodenního myšlení a jednání. To pak nepokoj a zmatek nahrazuje pokojem a klidem.¹⁸

Budeme-li mít svůj zrak upřený na Ježíše, můžeme zvítězit nad tím, co chce zničit náš pokoj.

Dovolte mi připomenout jeden z úžasných příběhů o Kristově vítězství nad tím, co je pro nás zkouškou, co nás prověřuje a co nám do srdce vnáší obavy. Když se Kristovi učedníci vydali na jednu ze svých častých plaveb přes Galilejské moře, noc byla temná a přírodní živly silně bouřily. Byly rozbouřené vlny a prudký vítr a tito smrtelní křehcí muži se báli. Naneštěstí s nimi nebyl nikdo, kdo by je uklidnil a zachránil, neboť Ježíš zůstal sám na břehu.

Jako vždy nad nimi bděl. Měl je rád a měl o ně starost. V okamžiku krajní úzkosti vzhlédli a uviděli v temnotě postavu ve vlajícím rouchu, jak k nim kráčí po mořských vlnách. Při tomto pohledu vykřikli hrůzou, neboť se domnívali, že po vlnách kráčí nějaký přízrak. A skrze bouři a temnotu – jak to tak často bývá i v našem případě, kdy se uprostřed temnoty života zdá být oceán tak velký a naše loďka tak malá – k nim promluvil onen opravdový a uklidňující hlas plný pokoje a pronesl tato prostá slova: „Jáť jsem [to], nebojte se.“ Petr zvolal: „Pane, jestliže jsi [to] ty, rozkaž mi k sobě přijíti po vodě.“ A Kristova odpověď určená jemu byla tatáž, jako odpověď určená nám všem: „Pojď.“

Petr přeskočil bočnici lodě a vydal se do rozbouřených vln – a když měl zrak upřený na Pána, vítr mu možná rozcuchával vlasy a vodní tříšť mu možná smáčela roucho, ale vše bylo v pořádku. Teprve tehdy, když kvůli kolísající víře odvrátil zrak od Mistra, aby se podíval na rozběsněné vlny a na černou propast pod sebou, teprve tehdy se začal topit. A znovu, jako většina z nás, zvolal: „Pane, pomoz mi.“ A ani tehdy ho Ježíš nezklamal. Natáhl ruku a uchopil topícího se učedníka se slovy jemného pokárání: „Ó malé víry, [proč jsi] pochyboval?“

Ostatní pak v bezpečí svého malého plavidla spatřili, jak se vítr utišil a z vlnobití se stalo čeření vlnek. Zakrátko se ocitli v přístavu, ve svém bezpečném útočišti, kde, jak doufáme, se ocitneme my všichni. Posádka i učedníci byli naplněni nesmírným úžasem. Někteří se o Něm zmínili slovy, které prohlašuji i já dnes: „Vskutku Syn Boží jsi.“ (Upraveno z: Farrar, The Life of Christ, str. 310–313; viz Mat. 14:22–33.)

Pevně věřím, že pokud bychom jako jednotlivci, jako rodiny, obce a národy dokázali podobně jako Petr upřít svůj zrak na Ježíše, dokázali bychom i my vítězně kráčet po vzdouvajících se vlnách nevíry a zůstat nezastrašeni uprostřed zvedajících se vichrů pochybností. Pokud však odvracíme zrak od toho, v Něhož musíme věřit, a je velmi snadné se odvrátit a svět je k tomu tolik pokoušen, pokud spíše hledíme na moc a zuřivost oněch strašlivých a ničivých živlů kolem sebe než k tomu, který nám může pomoci a může nás zachránit, pak se nevyhnutelně potopíme do moře konfliktů, bolesti a zoufalství.

Modlím se o to, abychom v takových chvílích, kdy máme pocit, že nás přívaly vody stáhnou dolů a že hlubiny pohltí zmítající se loďku naší víry, vždy zaslechli, uprostřed bouře a temnoty, ona příjemná slova Spasitele světa: „[Buďte dobré mysli], jáť jsem, nebojte se.“ (Mat. 14:27.)¹⁹

Náměty ke studiu a k výuce

Otázky

President Hunter učí o tom, že Ježíš Kristus je zdrojem opravdového pokoje. (Viz 1. oddíl.) Jaké zážitky vám pomohly poznat tuto pravdu? Jak můžeme obdržet pokoj, který nám Ježíš nabízí?
Jak nám láska k druhým přináší pokoj? (Viz 2. oddíl.) Jak nám život podle evangelia pomáhá pociťovat pokoj? Proč je „bezpodmínečné podrobení se“ Spasiteli nezbytné pro to, abychom pociťovali pokoj?
Projděte si učení presidenta Huntera uvedené ve 3. oddíle. Jaké máte zkušenosti s naplněním Spasitelova zaslíbení, že když k Němu přijdete, dá „vám odpočinutí“ od vašich břemen?
Zamyslete se nad vyprávěním presidenta Huntera o Petrovi, který kráčel po vodě. (Viz 4. oddíl.) Čemu se z tohoto příběhu můžete naučit ohledně toho, jak nacházet pokoj ve chvílích starostí a neklidu? Jak vám Spasitel v obtížných chvílích pomáhá být dobré mysli a nebát se?

Související verše z písem

Žalmy 46:11; 85:8; Izaiáš 32:17; Marek 4:36–40; Římanům 8:6; Galatským 5:22–23; Filipenským 4:9; Mosiáš 4:3; NaS 19:23; 59:23; 88:125

Pomůcka k výuce

Vyzvěte členy třídy, aby si v této kapitole vybrali jeden oddíl, o kterém by chtěli diskutovat, a aby vytvořili skupinu s dalšími studenty, kteří si vybrali tentýž oddíl. Vybídněte každou skupinu, aby probrala odpovídající otázky uvedené na konci kapitoly.