Kapitola 16
Manželství – věčné partnerství
„Nejdůležitější partnerství v životě spočívá v manželství – v onom vztahu, který má trvalý a věčný význam.“
Ze života Howarda W. Huntera
Když bylo Howardu W. Hunterovi 20 let, seznámil se na církevním tanečním večeru v kalifornském Los Angeles s Claire Jeffsovou, která tam byla na schůzce s jedním z jeho přátel. Po tanečním večeru šlo několik mladých dospělých k moři brouzdat se v příboji. Howard ztratil vázanku a Claire se nabídla, že půjde po pláži s ním a pomůže mu ji najít. Howard později řekl: „Když jsme pak příště někam šli, já jsem vzal Claire, a [můj přítel] vzal někoho jiného.“1
Následujícího roku spolu začali chodit a jednoho večera na jaře, téměř po třech letech od svého seznámení, vzal Howard Claire na krásnou vyhlídku nad oceánem. „[Dívali jsme se], jak se za svitu úplňku valí vlny Tichého oceánu a tříští se o skály,“ napsal. Toho večera Howard požádal Claire o ruku a ona souhlasila. „Povídali jsme si o společných plánech,“ řekl, „[a] onoho večera jsme učinili mnoho rozhodnutí a důležitých předsevzetí týkajících se našeho života.“2
Howard a Claire byli oddáni 10. června 1931 v chrámu Salt Lake. Během následujících 52 let se jejich vzájemná láska prohlubovala, zatímco vychovávali své syny, sloužili v Církvi a čelili s vírou různým obtížím.
Jejich šťastné manželství bylo pro členy jejich rodiny zjevné. Robert Hunter, jejich nejstarší vnuk, řekl: „Když myslím na dědečka Huntera, tak mě více než cokoli jiného napadá příklad milujícího manžela. … Skutečně jste mezi těmito dvěma lidmi mohli vnímat láskyplné pouto.“3
Láska, kterou president Hunter choval k manželce, byla zvláště patrná v tom, jak o ni pečoval v poslední dekádě jejího života, když zápolila s vážnými zdravotními problémy. Když Claire 9. října 1983 zemřela, byla to pro presidenta Huntera „zdrcující rána“.4 Napsal, že když v den jejího úmrtí přijel domů, „dům [mu] připadal chladný, a když … jím procházel, všechno [mu] ji připomínalo“.5
Po téměř sedmi letech samoty se president Hunter v dubnu 1990 oženil s Inis Stantonovou. Obřad vykonal president Gordon B. Hinckley v chrámu Salt Lake. Inis byla pro presidenta Huntera během jeho služby v povolání presidenta Kvora Dvanácti a presidenta Církve zdrojem velké útěchy a posily. Doprovázela ho na mnoha cestách, při nichž se setkával se Svatými po celém světě.
Starší James E. Faust z Kvora Dvanácti mluvil o tom, jakým požehnáním Inis pro presidenta Huntera byla: „Po smrti [Claire] se několik let cítil osaměle, dokud se neoženil s Inis. Společně mají mnoho radostných vzpomínek a zážitků.“ Poté promluvil k sestře Hunterové a řekl: „Nelze ani vyjádřit, jak jsme vám, Inis, vděčni za to, že jste jeho společnicí, a za vaši láskyplnou a oddanou péči, kterou mu věnujete. Vnesla jste mu do očí jiskru a radost do těchto vrcholných let jeho života a jeho duchovní služby.“6
„V chrámu přijímáme ten nejvyšší obřad, který je mužům a ženám dostupný – pečetění manžela a manželky na věčnost.“
Učení Howarda W. Huntera
1
Manželství mezi mužem a ženou je ustanoveno Bohem a má být věčné.
Pán pro nás manželství definoval. Řekl: „Protož opustí člověk otce i matku, a připojí se k manželce své, i budou dva jedno tělo.“ (Matouš 19:5.)7
Nejdůležitější partnerství v životě spočívá v manželství – v onom vztahu, který má trvalý a věčný význam.8
Muž, který je nositelem kněžství, díky znalosti plánu spasení, která je pro něj základem, pohlíží na manželství jako na posvátnou výsadu a povinnost. Není dobré, aby muž či žena byli samotní. Muž není bez ženy úplný. Ani jeden bez druhého nemohou naplnit míru svého stvoření. (Viz 1. Kor. 11:11; Mojžíš 3:18.) Manželství mezi mužem a ženou je ustanoveno Bohem. (Viz NaS 49:15–17.) Jedině skrze novou a věčnou smlouvu manželství mohou dosáhnout plnosti věčných požehnání. (Viz NaS 131:1–4; 132:15–19.)9
O manželství se často mluví jako o partnerství s Bohem. Toto není jen řečnický obrat. Pokud toto partnerství zůstává pevné a aktivní, muž a žena budou milovat jeden druhého tak, jako milují Boha, a do jejich domova vstoupí vlídnost a náklonnost, která přinese věčný úspěch.10
První obřad sňatku vykonal Pán. Byl to sňatek věčný, protože když k tomuto obřadu došlo, neexistovalo nic takového jako čas. Obřad byl vykonán pro dvojici lidí, kteří tehdy nebyli podrobeni smrti; a tak za těchto okolností tento vztah neměl nikdy skončit. Po Pádu byli naši první rodiče vyhnáni ze zahrady. Poté byli podrobeni smrti, ale bylo jim slíbeno vzkříšení. Nikdy nebylo řečeno, že jejich věčné manželství má dospět ke konci.11
V chrámu přijímáme ten nejvyšší obřad, který je mužům a ženám dostupný – pečetění manžela a manželky na věčnost. Doufáme, že se naši mladí členové nespokojí s ničím menším než s chrámovým sňatkem.12
Křest je přikázání od Pána, a tak je tomu i s chrámovým sňatkem. Křest je nutný pro vstup do Církve, a stejně tak je chrámový sňatek nutný pro naše oslavení v přítomnosti Boží. Je to součást naší cesty. Bez něho nemůžeme naplnit svůj nejvyšší cíl. Nespokojte se s ničím menším.
Světskou podobu křtu byste nepřijali, že? Bůh má svůj způsob provedení křtu – pohroužením tím, kdo má pravomoc. Přijali byste tedy světskou podobu sňatku? Bůh má i svůj způsob provedení sňatku – jedná se o sňatek chrámový.13
Modlím se o to, aby nám Pán žehnal, abychom pochopili důvod své existence a to, co musíme dělat, abychom našli svou cestu k oslavení a k věčnému životu. Součástí tohoto věčného plánu je i manželství, které považujeme za posvátné. Jsme-li ochotni splnit dané požadavky, tyto obřady se mohou stát na věky platnými. Jak úžasné je, že máme toto poznání a že nám jsou tyto pravdy zjeveny!14
2
Při rozhodování ohledně toho, koho si vezmete, buďte trpěliví, mějte víru a zůstaňte hodni přijímat božskou pomoc.
Myslím, že tím nejdůležitějším rozhodnutím, které musíte učinit, … je rozhodnutí, které bude formovat váš život ve věčnosti, a to je vaše manželství. Jistě se mnou budete souhlasit, že toto rozhodnutí bude daleko důležitější než cokoli jiného, co v životě budete dělat, protože vaše práce a profese či cokoli, čemu se budete věnovat, nejsou ani trochu tak důležité jako věčné hodnoty. … [Rozhodnutí týkající se manželství] vás bude ovlivňovat po celou věčnost; a bude vás ovlivňovat i během zdejšího života na zemi.15
Nespěchejte … do vztahu bez náležitého předchozího promyšlení a inspirace. Usilujte ohledně této záležitosti s modlitbou o Pánovo vedení. Zůstaňte hodni přijímat božskou pomoc.16
Mnozí z vás … si děláte starosti ohledně námluv, sňatku a založení rodiny. Nejspíše nenajdete jméno svého budoucího manželského partnera v Nefiově vidění ani v knize Zjevení; nejspíše vám ho neřekne anděl ani váš biskup. Něco zkrátka musíte vyřešit vy sami. Mějte víru a buďte poslušní, a požehnání přijdou. Snažte se být trpěliví. Snažte se nedopustit, aby vás to, co nemáte, zaslepilo vůči tomu, co máte. Pokud si ohledně manželství děláte až příliš velké starosti, může to narušit samotnou schopnost manželství uzavřít. Žijte naplno a věrně jako jeden člověk, než abyste se nepřiměřeně znepokojovali ohledně života ve dvou.17
Zatímco člověk čeká na slíbená požehnání, nemá jen tak přešlapovat na místě, neboť nepostupovat kupředu znamená do určité míry úpadek. Buďte horlivě zaměstnáni v dobrých věcech, včetně vlastního osobního rozvoje.18
„Zatímco [čekáte] na slíbená požehnání, … buďte horlivě zaměstnáni v dobrých věcech, včetně vlastního osobního rozvoje.“
3
Těm, kteří neuzavřou sňatek, ale jsou způsobilí, nebude odepřeno žádné požehnání.
Toto je Církev Ježíše Krista, nikoli církev sezdaných nebo svobodných či nějaké jiné skupiny nebo jednotlivce. Evangelium, které kážeme, je evangelium Ježíše Krista, jež zahrnuje všechny spásné obřady a smlouvy nutné k tomu, aby spasily a oslavily každého jednotlivce, který je ochoten přijmout Krista a dodržovat přikázání, která nám On a Otec v nebi dali.19
Žádné požehnání, včetně požehnání věčného manželství a věčné rodiny, nebude žádnému způsobilému jedinci odepřeno. I když některým může trvat trochu déle, možná dokonce za hranice tohoto smrtelného života, než tohoto požehnání dosáhnou, nebude jim odepřeno. …
Nyní mi dovolte nabídnout vám několik slov naplněných radou a láskou.
Vám, neženatým mužům, říkám: neodkládejte manželství jen kvůli tomu, že nemáte dokonalou práci a finanční postavení. … Pamatujte na to, že jako nositelé kněžství máte povinnost ujmout se při hledání věčné společnice vedení.
Vám, neprovdaným ženám, říkám: zaslíbení proroků Božích vždy zněla v tom smyslu, že Pán o vás ví; jste-li věrné, veškerá požehnání budou vaše. Být v tomto životě bez manželství a bez rodiny je jen dočasný stav – a věčnost je dlouhá doba. President Benson nám připomínal, že „čas je počítán jen člověku. Bůh má na mysli vaši věčnou perspektivu.“ (Ensign, Nov. 1988, str. 97.) Naplňte svůj život užitečnými a smysluplnými činnostmi.
Vám, kteří jste prošli rozvodem, říkám: nedopusťte, aby zklamání nebo pocit nezdaru zastřely váš pohled na manželství či na život. Neztraťte víru v manželství ani nedopusťte, aby vám zahořklost rozežírala duši a ničila vás nebo ty, které máte či jste měli rádi.20
4
Úspěšné manželství vyžaduje naše nejlepší úsilí žít podle zásad evangelia.
[Život v manželství] … je naučené chování. O úspěchu rozhoduje naše vědomé úsilí, nikoli instinkt. Hnací silou je laskavost, opravdová náklonnost a ohled na štěstí a blaho toho druhého.
Před manželstvím jsme se dívali na život ze svého vlastního pohledu, ale poté, co jsme překročili onen práh, začali jsme brát v úvahu i pohled druhého člověka. Jako projev ujištění a lásky je nutné přinášet určité oběti a přizpůsobovat své chování.
Často se říká, že mít šťastné a úspěšné manželství není obecně vzato ani tak otázkou toho, zda si vezmete tu správnou osobu, jako spíš toho, zda jste tou správnou osobou vy sami. Statistiky dokládající vysokou míru rozvodovosti možná naznačují nemoudrý výběr partnera. Pokud by uzavřeli manželství s někým jiným, konkrétní problém by tím byl nejspíše odstraněn, ale na jeho místě by se dozajista objevil problém jiný. Moudrý výběr partnera či partnerky je pro úspěšné manželství sice velkým přínosem, avšak vědomé úsilí ujmout se plně svých zodpovědností je tím nejdůležitějším prvkem, který přispívá k úspěchu.21
I když je pravda, že způsobilé manželské páry obdrží oslavení v celestiálním království, jednotliví muži a ženy zpečetění ve věčném vztahu musí být tohoto požehnání osobně hodni.
Věčné manželství sestává ze způsobilého muže a způsobilé ženy, přičemž oba byli pokřtěni vodou a Duchem; vstoupili osobně do chrámu, aby přijali vlastní obdarování; osobně přísahali věrnost Bohu a svému partnerovi v manželské smlouvě a osobně dodržují své smlouvy a dělají vše, co od nich Bůh očekává.22
Štastné manželství vzniká tehdy, když žijeme podle zásad evangelia. … Když dva lidé dokáží žít podle zásad evangelia, může být manželství radostné a šťastné.23
5
Manželé a manželky mají společně pracovat na posilování manželského svazku.
Pravá láska a trpělivost s nedokonalostmi
Většina manželských partnerů má nějaké nedokonalosti. … Richard L. Evans kdysi řekl: „Každý z nás by možná dokázal vyjít s dokonalými lidmi, ale naším úkolem je vyjít s lidmi nedokonalými.“ [Richard Evans’ Quote Book (1971), 165.] Jsme si vědomi toho, že v manželství nejednáme s dokonalými lidmi; usilujeme o dokonalost a kráčíme po cestě, na níž doufáme, že nalezneme dokonalost, ale musíme mít pochopení, musíme vynakládat své nejlepší úsilí a musíme ze života vytvořit něco krásného. …
Bible nám říká: „[Pravá] láska trpělivá jest, dobrotivá jest.“ (Viz 1. Korintským 13:4.) Takovýto druh lásky – lásky, která není brána na lehkou váhu, nekončí potěšením a není pak odhozena jako kus plastu na jedno použití, ale která čelí všem těm malým životním těžkostem ruku v ruce a ve spojení dvou duší – je vrcholným vyjádřením lidského štěstí.24
Jednota srdce
Nejšťastnější manželství jsou dozajista ta, kde tvé utrpení je i mým utrpením, má bolest je i tvou bolestí, mé vítězství je tvým vítězstvím a mé starosti jsou tvými starostmi. Jednota srdce, duše a těla se zdá být ve světě, v němž je jakoby tou nejdůležitější otázkou: „Co z toho budu mít já?“, větší výzvou než kdy předtím. Až příliš mnoho manželských partnerů se stává pouhou ozdobou na rukávu než součástí srdce.25
Když manžel a manželka milují „jeden druhého tak, jako milují Boha, … do jejich domova vstoupí vlídnost a náklonnost, která přinese věčný úspěch“.
Věrnost v myšlenkách, slovech i skutcích
Muž, který je nositelem kněžství, projevuje své manželce naprostou věrnost v oblasti mravnosti a nezavdává jí žádný důvod k tomu, aby o jeho věrnosti pochybovala. Manžel má milovat manželku celým svým srdcem a lnout k ní, a k nikomu jinému. (Viz NaS 42:22–26.) President Spencer W. Kimball vysvětlil:
„Slova k nikomu jinému vylučují kohokoli a cokoli. Manželský partner tudíž zaujímá prvořadé místo v životě manžela nebo manželky a ani společenský život, ani zaměstnání, ani politický život, ani jakýkoli další zájem nebo osoba či věc nemají mít nikdy přednost před manželským partnerem.“ (The Miracle of Forgiveness, Salt Lake City: Bookcraft, 1969, str. 250.)
Pán zapovídá a Jeho Církev odsuzuje jakýkoli intimní vztah mimo rámec manželství. Kvůli nevěře ze strany muže má manželka zlomené srdce a on ztrácí její důvěru i důvěru svých dětí. (Viz Jákob 2:35.)
Buďte věrni své manželské smlouvě v myšlenkách, slovech i skutcích. Pornografie, flirtování a nemravné představy nahlodávají charakter člověka a podkopávají základ šťastného manželství. Jednota a důvěra v manželství je tímto zničena. Nečiní-li ten, kdo neovládá své myšlenky, a tudíž se dopouští cizoložství ve svém srdci, pokání, nebude mít Ducha, ale zapře víru a bude se bát. (Viz NaS 42:23; 63:16.)26
Něžnost a úcta v intimním vztahu
V delikátním intimním vztahu mezi manželem a manželkou se vyvarujte jakéhokoli despotického nebo nedůstojného chování. Vzhledem k tomu, že manželství je ustanoveno Bohem, je v očích Božích intimní vztah mezi manželem a manželkou dobrý a úctyhodný. Bůh přikázal, že mají být jedno tělo a že se mají rozmnožovat a zalidnit zemi. (Viz Mojžíš 2:28; 3:24.) Máte milovat svou manželku jako Kristus miloval Církev a vydal sebe samého za ni. (Viz Efez. 5:25–31.)
Základními zásadami v intimních vztazích mezi manželem a manželkou musejí být něžnost a úcta – nikdy ne sobectví. Každý partner musí být ohleduplný a citlivý vůči potřebám a přáním toho druhého. Pán odsuzuje jakékoli despotické, neslušné nebo bezuzdné chování v intimních vztazích mezi manželem a manželkou.
Pokud jakýkoli muž týrá nebo ponižuje svou manželku fyzicky nebo duchovně, je vinen závažným hříchem a je třeba, aby činil upřímné a opravdové pokání. Odlišné názory se mají řešit s láskou a laskavě a v duchu vzájemného smíření. Muž má vždy mluvit se svou manželkou láskyplně a laskavě a má se k ní chovat s nejvyšší úctou. Manželství je jako křehká květina … a musí se neustále vyživovat projevy lásky a náklonnosti.27
Pozorné naslouchání
Pokud bychom dokázali pochopit, že jsou chvíle, kdy je třeba naslouchat, mnoho problémů by se mohlo rychle urovnat a mnoho složitých situací by se mohlo vyřešit. Ve škole jsme se naučili danou látku tehdy, když jsme naslouchali, ale když jsme tomu nechtěli věnovat pozornost, neuspěli jsme. Nejsme-li ochotni naslouchat, bude v manželství naprosto chybět porozumění. … Samozřejmě že je zapotřebí něco říci, ale musíme naslouchat názoru toho druhého, abychom natolik prohloubili své porozumění, že budeme schopni učinit inteligentní rozhodnutí. Tím, na čem může často záležet nejvíce, je ucho připravené naslouchat.28
Nesobeckost
Přátelství nemůže vydržet, pokud je založeno na písku sobeckosti. Manželství nevydrží, jestliže nestojí na ničem jiném než na fyzické přitažlivosti a jestliže nemá základ spočívající v hlubší lásce a oddanosti.29
Doufáme, že vy, kteří jste uzavřeli manželství, si budete pamatovat pocity lásky, které vás vedly k oltáři v domě Páně. Jsme v srdci zarmouceni, když se dozvídáme o mnohých, jejichž láska ochladla nebo kteří ze sobeckých důvodů či kvůli prohřeškům zapomínají na manželské smlouvy, které uzavírají v chrámu, nebo je berou na lehkou váhu. Naléhavě žádáme manžele a manželky, aby k sobě vzájemně chovali lásku a úctu. Naší nejtajnější nadějí by vskutku bylo, kdyby každá rodina byla požehnána matkou a otcem, kteří si vzájemně vyjadřují lásku, kteří jsou k sobě navzájem uctiví a kteří společně pracují na posilování manželského svazku.30
Náměty ke studiu a k výuce
Otázky
-
V 1. oddíle president Hunter zdůrazňuje, že manželství je ustanoveno Bohem a že má být věčné. Jaký vliv může mít tato znalost na váš vztah s manželským partnerem? Co to pro vás znamená, že manželství je „partnerství s Bohem“? Jak můžeme dětem a mládeži pomáhat připravit se na to, aby uzavřely sňatek v chrámu?
-
Jaké myšlenky nebo dojmy vás napadají, když studujete rady presidenta Huntera týkající se rozhodování o tom, s kým uzavřít sňatek? (Viz 2. oddíl.)
-
Jak mohou zaslíbení a rady presidenta Huntera, které jsou uvedeny ve 3. oddíle, pomoci těm, kteří nejsou sezdaní? Jak můžeme uplatňovat slova presidenta Huntera, že „toto je Církev Ježíše Krista, nikoli církev sezdaných nebo svobodných“?
-
Co měl podle vás president Hunter na mysli, když řekl, že manželství „je naučené chování“? (Viz 4. oddíl.) Kdy jste byli svědky toho, že dodržování zásad evangelia přineslo do manželského života štěstí? Pokud jste již uzavřeli sňatek, zamyslete se nad tím, co byste mohli dělat, abyste svému manželskému partnerovi více projevovali lásku.
-
Přemítejte o radách presidenta Huntera v 5. oddíle. Jak si mohou manželé vypěstovat větší trpělivost s nedokonalostmi toho druhého? Jak si mohou manželští partneři vypěstovat větší jednotu srdce? Jak mohou partneři v manželském vztahu projevovat věrnost v myšlenkách, slovech i skutcích?
Související verše z písem
Genesis 2:18, 21–24; Jákob 2:27, 31–33; 4. Nefi 1:11; NaS 42:22; Mojžíš 3:19–24; viz také „Rodina – prohlášení světu“, Liahona, listopad 2010, 129
Pomůcka ke studiu
„Vaše studium evangelia je nejefektivnější, když vás učí Duch Svatý. Na začátku studia evangelia se vždy pomodlete o to, aby vám Duch Svatý při studiu pomáhal.“ (Kažte evangelium mé [2004], 18.)