Kapitola 12
Vraťte se a hodujte u stolu Páně
„Nabídněte pomocnou ruku méně aktivním a získejte radost, která se dostaví k vám i k těm, kterým pomáháte.“
Ze života Howarda W. Huntera
Howard W. Hunter den poté, co se stal presidentem Církve, pronesl tuto láskyplnou výzvu k členům Církve, kteří se aktivně neúčastnili církevních činností:
„Vám, kteří jste se dopustili přestupku nebo vůči kterým se někdo prohřešil, říkáme: vraťte se. Vám, kterým někdo ublížil a kteří zápolíte s těžkostmi a obavami, říkáme: dovolte nám stát po vašem boku a osušit vám slzy. Vám, kteří se cítíte zmateni a na které zleva i zprava útočí bludy, říkáme: přijďte k Bohu veškeré pravdy a k Církvi pokračujícího zjevení. Vraťte se. Stůjte po našem boku. Pokračujte v cestě. Mějte víru. Vše je dobré a vše bude dobré. Hodujte u stolu, který vám prostírá Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů, a snažte se následovat Dobrého pastýře, který toto vše poskytuje. Mějte naději, uplatňujte víru, přijímejte – a dávejte – pravou lásku, čistou lásku Kristovu.“1
President Hunter na své první generální konferenci v povolání presidenta Církve konané o několik měsíců později řekl, že pociťuje, že má dál klást důraz na toto téma. „Vraťte se,“ zopakoval. „Vezměte doslova [Spasitelovu] výzvu: ‚Pojďte a následujte mne.‘ … On je tou jedinou spolehlivou cestou; On je světlem světa.“2
President Hunter během svého života pomohl mnoha členům Církve vrátit se k aktivitě. Když vyprávěl o jedné takové zkušenosti z doby svého mládí, řekl:
„Biskup mého sboru mě pověřil, abych byl sborovým učitelem jistého bratra, který se chlubil tím, že je nejstarším jáhnem v Církvi. V té době se domácí učení nazývalo sborovým učením. Jeho problém spočíval v tom, že hrál rád v neděli golf. Ztrácel jsem naději, když jsme se s ním a s jeho manželkou setkávali měsíc co měsíc a nezaznamenali jsme žádný zjevný pokrok. Ale nakonec bylo proneseno to správné slovo, které ho zasáhlo. Tím slovem byla smlouva. Zeptali jsme se ho: ‚Co pro vás znamená smlouva křtu?‘ Jeho výraz se změnil a poprvé jsme byli svědky toho, jak zvážněl. Nakonec přišel do naší třídy, vzdal se golfu a vzal manželku do chrámu.“3
„Každý z nás by si měl přečíst a pak znovu pročítat podobenství o ztracené ovci. … Doufám, že poselství tohoto podobenství se každému z nás vštípí do srdce.“
Učení Howarda W. Huntera
1
Podobenství o ztracené ovci nás učí vyhledávat ty, kteří se ztratili.
První předsednictvo [předalo] členům Církve důležitou výzvu … :
„Vám, kteří jste přestali být aktivními, a vám, kteří jste se stali kritickými, říkáme: ‚Vraťte se. Vraťte se a hodujte u stolu Páně a ochutnejte opět sladké a uspokojující plody společenství se Svatými.‘
Jsme přesvědčeni, že mnozí z vás se toužíte vrátit, ale je vám nepříjemné to udělat. Ujišťujeme vás, že najdete otevřenou náruč, která vás přijme, a ochotné ruce, které vám pomohou.“ (Ensign, March 1986, str. 88.)
Myslím, že na každého z nás zapůsobila tato velkomyslná výzva, která se podobá tomu, co řekl prorok Alma v Knize Mormonově ohledně Pánovy nabídky. Prohlásil:
„Vizte, on nabízí pozvání všem lidem, neboť rámě milosrdenství je k nim vztaženo a on praví: Čiňte pokání a já vás přijmu.
Ano, on praví: Pojďte ke mně a pojíte z ovoce stromu života; ano, budete volně jísti a píti z chleba a z vod života;
Ano, pojďte ke mně a přinášejte díla spravedlivosti.“ (Alma 5:33–35.)
Každý z nás by si měl přečíst a pak znovu pročítat podobenství o ztracené ovci, které se nachází v patnácté kapitole Lukáše a začíná čtvrtým veršem:
„Kdyby někdo z vás měl sto ovec, a ztratil by jednu z nich, zdaliž by nenechal devadesáti devíti na poušti, a nešel k té, kteráž [se ztratila], až by i nalezl ji?
A nalezna, vložil by na ramena svá s radostí.
A přijda domů, svolal by přátely a sousedy, řka jim: Spolu radujte se se mnou, nebo jsem nalezl ovci svou, kteráž [se ztratila].“ [Lukáš 15:4–6.] …
Prorok Joseph Smith ve svém překladu jeden verš významně upravil. Zní takto: „Kdyby někdo z vás měl sto ovcí, a ztratil by jednu z nich, zdaliž by nenechal devadesáti devíti a nešel by na poušť k té, kteráž se ztratila, až by i nalezl ji?“ (JST, Luke 15:4; kurzíva přidána.)
Tento překlad naznačuje, že pastýř opouští své stádo, které je v bezpečí, a vydává se na poušť – neboli vydává se do světa, aby našel toho, kdo se ztratil. Ztratil komu? Ztratil se stádu, které poskytuje ochranu a bezpečí. Doufám, že poselství tohoto podobenství se každému z nás vštípí do srdce.4
2
Pán od nás očekává, že budeme Jeho pomocnými pastýři a že budeme zachraňovat ty, kteří zápolí s problémy nebo se ztratili.
Co máme dělat, abychom pomohli těm, kteří se ztratili na poušti?
Vzhledem k tomu, co Mistr řekl o pastýři, který opustil oněch devadesát devět a vypravil se na poušť najít tu, která se ztratila, a vzhledem k výzvě Prvního předsednictva k návratu, která je určena těm, kteří přestali být aktivními nebo se stali kritickými, vás vyzýváme, abyste se zapojili do práce na spasení duší. Nabídněte pomocnou ruku méně aktivním a získejte radost, která se dostaví k vám i k těm, kterým pomáháte, pokud se vy i oni zapojíte do výzvy k návratu a k hodování u stolu Páně.
Pán, náš Dobrý pastýř, od nás očekává, že budeme Jeho pomocnými pastýři a že budeme zachraňovat ty, kteří zápolí s problémy nebo se ztratili. Nemůžeme vám říci, jak to udělat, ale když se do této práce zapojíte a budete hledat inspiraci, dosáhnete díky svému úsilí úspěchu ve svém území, … kůlu i sboru. Některé kůly přijaly předešlé naléhavé výzvy a měly pozoruhodný úspěch.
Slova známé náboženské písně obsahují tuto Spasitelovu výzvu:
Slyš, On usilovně volá,
prosí s něžnou účastí:
„Půjdete ztracené hledat,
jež ovčinec opustí?“
A poté se v této tak často zpívané písni mluví o tom, jak má znít naše odpověď:
„Chceme být Tví pomocníci,
dej nám lásku nezměrnou.
Do pustin hledat nás pošli,
ovečku svou ztracenou.“
(Náboženské písně, 2015, č. 135.)
Budeme-li tak činit, dostane se nám věčných požehnání.5
Vyhledávání ztracených, svéhlavých a zbloudilých je Pánova práce. … Almova zbožná prosba je dobrou připomínkou posvátnosti našeho úkolu:
„Ó Pane, dej prosím, ať máme úspěch při opětném přivádění [jejich duše] k tobě v Kristu.
Viz, ó Pane, duše jejich je drahocenná.“ (Alma 31:34–35.)6
„Ó Pane, dej prosím, ať máme úspěch při opětném přivádění [jejich duše] k tobě v Kristu. Viz, ó Pane, duše jejich je drahocenná.“ (Alma 31:34–35.)
3
Naším hlavním úkolem je pomáhat lidem vrátit se do Boží přítomnosti.
V průběhu let Církev vynaložila ohromné úsilí, aby znovu zaktivizovala ty, kteří jsou méně aktivní. … A to vše k jakému účelu? Abychom zachránili duši našich bratrů a sester a zajistili, aby obdrželi obřady oslavení.
Když jsem sloužil jako president kůlu v oblasti Los Angeles, společně se svými rádci jsme požádali naše biskupy, aby pečlivě vybrali čtyři nebo pět manželských párů, které chtějí v Církvi pokročit o kus dál. Některé byly méně aktivní, jiné nově obrácené – ale měly motivaci k duchovnímu rozvoji. Shromáždili jsme je v jedné třídě v kůlu a učili je evangeliu. Místo abychom kladli důraz na chrám, zdůrazňovali jsme, jak je důležité mít lepší vztah s Nebeským Otcem a s Jeho Synem Ježíšem Kristem. Náš pečlivý výběr byl zárukou úspěchu a většina z těchto manželských párů se opravdu stala aktivními a vstoupila do chrámu.
Dovolte mi podělit se ještě o [další] zážitek. … V jednom sboru jsme měli bratra, který nechodil na žádné shromáždění. Jeho manželka nebyla členkou. Byla poněkud nepřátelsky naladěná, a tak jsme k nim domů nemohli poslat domácí učitele. Biskup k tomuto bratrovi zašel a řekl mu, že musí prohloubit a posílit svůj vztah se Spasitelem. Tento bratr biskupovi popsal problém s manželkou, která nebyla členkou Církve, a tak si s ní biskup promluvil a kladl přitom důraz na tentýž postoj – na to, že je potřeba, aby prohloubila svůj vztah s Pánem. Přestože nebyla moc otevřená, byla ráda, když se dozvěděla, že Svatí posledních dnů věří v Krista, a nakonec svůj obranný postoj zmírnila.
Úspěch se nedostavil okamžitě, ale ti, kteří tuto rodinu navštěvovali, dál kladli důraz na jejich vztah s Pánem. Žena časem získala přátelský postoj a nakonec souhlasila s tím, že s manželem navštíví třídu kůlu, kterou učili členové vysoké rady. Kladli jsme důraz na smlouvu, kterou člověk uzavírá při křtu, a na další smlouvy. Nakonec se stala členkou Církve a on se stal výkonným vedoucím kněžství. …
Zaujala mě slova na titulní straně Knihy Mormonovy, která popisují jeden z účelů této posvátné knihy: „Aby [dům Izraele v posledních dnech mohl] znáti smlouvy Páně.“ (Kurzíva přidána.) Jako členové předsednictva kůlu jsme pocítili, že právě toto máme zdůrazňovat méně aktivním. Snažili jsme se na ně apelovat na základě toho, jak důležité jsou smlouvy, které s Pánem uzavřeli; a pak jsme je učili tomu, jak důležitá je smlouva křtu a další smlouvy, které mohou uzavřít a které je sjednotí jako věčnou rodinu.7
Celkovým účelem Církve, která hladce funguje na místní úrovni, je pomáhat jedincům být způsobilými k návratu do přítomnosti Boží. Toho lze dosáhnout jedině tím, že přijmou obřady a uzavřou smlouvy v chrámu.8
Naše úsilí se zaměřuje na to, abychom spásné smlouvy a obřady dali k dispozici celému lidstvu – nečlenům skrze svou misionářskou práci; méně aktivním skrze přátelství a aktivizační úsilí; aktivním členům skrze zapojení do práce a službu v Církvi; a těm, kteří již odešli za závoj, skrze vykupující práci za mrtvé.9
Pokud jde o každého jednotlivého člena Církve, směřujeme k jednomu cíli. A tím je to, aby všichni obdrželi obřady evangelia a uzavřeli smlouvy s naším Nebeským Otcem, aby se tak mohli vrátit do Jeho přítomnosti. Toto je naším velkým cílem. Obřady a smlouvy jsou prostředkem k dosažení božského charakteru, který nás vrátí zpátky do Jeho přítomnosti. …
Mějte na mysli tento cíl: vyzývat všechny, aby přišli ke Kristu. …
Bratří a sestry, svědčím o Jeho božskosti a moci spasit ty, kteří k Němu přijdou se zlomeným srdcem a zkroušeným duchem. Skrze obřady a Jeho Svatého Ducha se může každý jedinec stát čistým.10
Náměty ke studiu a k výuce
Otázky
-
President Hunter povzbuzuje každého člena Církve, aby si přečetl a pak znovu pročítal podobenství o ztracené ovci. (Viz 1. oddíl; Lukáš 15:4–7.) Jaké poselství nacházíte v tomto podobenství a v ostatních slovech v tomto prvním oddíle? Zamyslete se nad tím, jak vás toto učení může při vaší službě v Církvi vést.
-
Jaká je naše zodpovědnost jakožto Pánových pomocných pastýřů? (Viz 2. oddíl.) Jak můžeme pomáhat lidem vrátit se k aktivitě v Církvi? Jak jste byli vy (nebo někdo, koho znáte) požehnáni někým, kdo vám nabídl pomocnou ruku, když jste „[zápolili] s problémy nebo se ztratili“?
-
Čemu se můžeme naučit ze zkušeností, o kterých president Hunter vypráví ve 3. oddíle? Jak může důraz kladený na smlouvy pomoci členům Církve vrátit se k aktivitě?
Související verše z písem
Ezechiel 34:1–16; Lukáš 15:11–32; Jan 10:1–16, 26–28; 13:35; 1. Janova 1:7; Mosiáš 18:8–10; Helaman 6:3; 3. Nefi 18:32; Moroni 6:4–6; NaS 38:24
Pomůcka ke studiu
Zásada je určitá pravda, která řídí naše rozhodnutí a skutky. „Během četby se ptejte sami sebe: ‚Jaké zásadě evangelia učí tato pasáž? Jak toto mohu uplatnit ve svém životě?‘“ (Učení – není většího povolání [1999], 17.)