Kapitola 9
Zákon desátku
„Svědectví o zákonu desátku přichází tím, že podle něj žijeme.“
Ze života Howarda W. Huntera
Krátce předtím, než se Howard W. Hunter a Claire Jeffsová měli vzít, zašel Howard za svým biskupem pro chrámové doporučení. Během pohovoru ho překvapilo, když se ho biskup zeptal, zda ze svého příjmu dokáže zaopatřit manželku a rodinu. Howard vzpomínal: „Když jsem mu řekl, kolik vydělávám, odpověděl, že důvodem jeho pochybností, zda jsem schopen zaopatřit manželku, byla výše desátku, který jsem platil.“
Až do té doby Howard nebyl plátcem plného desátku, protože nerozuměl významu placení plného desátku. Vysvětlil: „Můj otec nebyl členem Církve v době, kdy jsem žil ještě doma, o desátku jsme u nás v rodině nikdy nemluvili a já jsem nikdy nepřemýšlel o tom, jak je důležitý.“
Howard řekl, že když pak s biskupem dál hovořili, biskup ho „laskavým způsobem … učil důležitosti tohoto zákona, a když jsem mu řekl, že budu od této chvíle plátcem plného desátku, pokračoval v pohovoru a mně se velmi ulevilo, když doporučení vyplnil a podepsal“.
Když poté Howard o této události vyprávěl Claire, zjistil, že ona vždy plný desátek platila. „Rozhodli jsme se, že budeme během našeho manželství podle tohoto zákona žít a že desátek pro nás bude na prvním místě,“ řekl.1
„Placení desátku posiluje víru, prohlubuje duchovnost a duchovní schopnosti a upevňuje svědectví.“
Učení Howarda W. Huntera
1
Pánova definice zákona desátku je jednoduchá.
Zákon [desátku] je jednoduše definován jako jedna desetina veškerého příjmu. (Viz NaS 119:4.) Příjem znamená zisk, odměna, přírůstek. Je to mzda toho, kdo je zaměstnaný, zisk z podnikatelské činnosti, přírůstek toho, kdo něco pěstuje nebo produkuje, nebo příjem, který člověk získává z jakéhokoli jiného zdroje. Pán řekl, že toto je stálý zákon „na věky“, tak jak tomu bylo v minulosti.2
Podobně jako všechna Pánova přikázání a zákony je i [zákon desátku] jednoduchý, máme-li trochu víry. Pán v podstatě řekl: „Vezměte desetinnou čárku a posuňte ji o jedno místo.“ Takový je zákon desátku. Právě tak je to jednoduché.3
2
Zákon desátku existoval od počátku a pokračuje i v dnešní době.
První konkrétní zmínka o slově „desátek“ v Bibli se nachází hned v první knize Starého zákona. Abram … se setkal s Melchisedechem, králem Salemu a knězem Nejvyššího Boha. Melchisedech mu požehnal a Abram mu dal „desátky ze všech věcí“. (Gen. 14:20.)
Po několika dalších kapitolách v téže knize se Jákob v Bethelu zavázal těmito slovy: „Ze všech věcí, kteréž mi dáš, desátky spravedlivě tobě dám.“ [Gen. 28:20–22.]
Třetí zmínka se objevuje ve spojitosti s levítským zákonem. Pán skrze Mojžíše řekl:
„Všickni také desátkové země, buď z semene země, aneb z ovoce stromů, Hospodinovi budou; nebo posvěceni jsou Hospodinu.“ (Lev. 27:30.)
Podle levítského zákona byly desátky dány Levítům pro jejich zaopatření a těm bylo na oplátku přikázáno, aby platili desátek z toho, co obdrželi – jak to dokládají slova Páně, když nařídil Mojžíšovi:
„Mluv k Levítům a rci jim: Když vezmete desátky od synů Izraelských, kteréž jsem vám dal od nich za dědictví vaše, tedy přinesete z nich obět vzhůru pozdvižení Hospodinu, desátky z desátků.“ (Num. 18:26.)
Toto jasně dokládá, že zákon desátku byl součástí levítského zákona a že desátek platili všichni – dokonce i sami Levíté, kterým bylo nařízeno platit desátek z desátků, které dostávali.
Někteří zastávají názor, že zákon desátku byl jen levítským nařízením, ale historie potvrzuje skutečnost, že byl a je zákonem univerzálním. Byl základní součástí Mojžíšova zákona. Existoval od počátku a nachází se v dávném egyptském zákoně, v Babylonii a lze ho sledovat v průběhu celé biblické historie. Zmiňoval se o něm prorok Amos [viz Amos 4:4] a Nehemiáš, který byl pověřen opětným vybudováním jeruzalémských hradeb [viz Nehemiáš 10:37–38; 12:44; 13:5, 12]. Krátce poté se Malachiáš pustil do ještě většího úkolu – znovu vybudovat víru a morálku národa. Ve vrcholném úsilí vystoupit proti chamtivosti těch, kteří byli nábožensky založeni jen podle jména, je obvinil ze zločinu vůči Bohu.
„Loupiti-liž má člověk Boha, že vy loupíte mne? A však říkáte: V čem tě loupíme? V desátcích a obětech.
Naprosto zlořečení jste, proto že mne loupíte, vy pokolení všecko.
Sneste všecky desátky do obilnice, aby byla potrava v domě mém, a zkuste mne nyní v tom, praví Hospodin zástupů, nezotvírám-liť vám průduchů nebeských, a nevyleji-li na vás požehnání, tak že neodoláte.“ (Mal. 3:8–10.) …
Malachiášova slova uzavírají Starý zákon opětným zdůrazněním zákona desátku a naznačují, že k žádnému zrušení tohoto zákona, který existoval již od počátku, nedošlo. Dispensace Nového zákona tudíž započala tímto nabádáním. …
Nedlouho poté, co bylo evangelium znovuzřízeno v této dispensaci, dal Pán svému lidu skrze proroka posledních dnů zjevení, které tento zákon definovalo … :
„A poté, ti, již takto předali desátek, budou platiti jednu desetinu veškerého příjmu svého ročně; a toto bude pro ně na věky stálým zákonem, pro svaté kněžství mé, praví Pán.“ (NaS 119:4.)4
3
Desátkem dáváme dar a současně splácíme dluh.
Desátek je Boží zákon určený Jeho dětem, avšak placení desátku je zcela dobrovolné. V tomto ohledu se to neliší od zákona sabatu či od kteréhokoli Jeho jiného zákona. Můžeme odmítnout dodržovat kterýkoli z nich i všechny. Naše poslušnost je dobrovolná, ale naše odmítnutí platit desátek tento zákon neruší ani ho neodvolává.
Je-li desátek dobrovolnou záležitostí, jedná se o dar nebo o splácení dluhu? Mezi těmito dvěma pohledy je podstatný rozdíl. Dar je dobrovolný převod peněz nebo majetku bez toho, že za něj něco získáme. Je nezištný. Nikdo není zavázán něco darovat. Je-li desátek dar, mohli bychom dát cokoli, co uznáme za vhodné, kdy to uznáme za vhodné, nebo nemusíme darovat nic. Nebeského Otce by to zařadilo do téže kategorie, ve které je pouliční žebrák, kterému možná hodíme minci, když kolem něj procházíme.
Pán stanovil zákon desátku, a protože se jedná o Jeho zákon, stává se naší povinností ho zachovávat, pokud Ho milujeme a přejeme si dodržovat Jeho přikázání a obdržet Jeho požehnání. V tomto smyslu se z toho stává dluh. Člověk, který neplatí desátek kvůli tomu, že má dluh, by si měl položit otázku, zda rovněž nemá dluh vůči Pánu. Mistr pravil: „Ale hledejte nejprv království Božího a spravedlnosti jeho, a toto vše bude vám přidáno.“ (Mat. 6:33.)
Nemůžeme jít zároveň na východ i na západ. Nemůžeme sloužit Bohu i mamonu. Ten, kdo zavrhuje zákon desátku, je tím, kdo ho dostatečně nevyzkoušel. Samozřejmě, že to něco stojí. Žít podle jakéhokoli zákona evangelia či jeho zásady vyžaduje práci, přemýšlení a úsilí. …
Možná je to tak, že svými desátky dáváme dar a rovněž splácíme dluh. Dluh splácíme vůči Pánu. Dar dáváme svým bližním pro budování Božího království. Pokud si člověk pozorně všímá hlásání evangelia prováděného misionáři, výukového programu Církve, úžasného vzdělávacího systému a programu pro stavbu budov určených k uctívání Boha, dospívá ke zjištění, že placení desátku není břímě, ale velká výsada. Skrze desátky můžeme požehnání plynoucí z evangelia sdílet s mnoha dalšími.5
„Placení desátku není břímě, ale velká výsada.“
4
Oběť Pánu by měla mít pro dávajícího určitou hodnotu.
V 2. Samuelovi 24:18–25 čteme, že David nechtěl dát Pánu oběti, které ho nic nestály. Bezpochyby uvažoval tak, že pokud nemá pro dárce určitý dar nějakou hodnotu, není to patřičné ani vhodné jako oběť pro Pána.
Kristus řekl, že požehnanější je dávat, než dostávat [viz Skutkové 20:35], přesto však někteří dávají jen tehdy, když je to nic nestojí. To ale není v souladu s učením Mistra, který pravil: „Chce-li kdo za mnou přijíti, zapřiž sebe sám.“ (Matouš 16:24.)
Někteří nechtějí žít podle zákona desátku kvůli tomu, že by je to něco stálo. To je v protikladu s tím, jak uvažoval David, který nechtěl přinést oběť Pánu, leda by ho to něco stálo. Ti, kteří neplatí desátek, přehlížejí velké mravní zásady, které jsou v zákonu desátku obsaženy, a chybí jim porozumění tomuto zákonu a důvodům, proč ho máme.6
5
Placení desátku přináší velká požehnání.
Pán nám dal zákon [desátku]. Budeme-li se tímto zákonem řídit, bude se nám dařit, ale když budeme hledat to, co je podle našeho názoru lepší cesta, setkáme se s nezdarem. Když cestuji po Církvi a vidím výsledky placení desátků, docházím k závěru, že to není břímě, ale velké požehnání.7
Plaťte poctivý desátek. Tento věčný zákon, zjevený Pánem a dodržovaný věrnými lidmi od dávných proroků až po současnost, nás v našem životě učí dávat Pána na první místo. Možná po nás nebude požadováno, abychom obětovali vlastní domov či život, jako tomu bylo v případě prvních Svatých. V dnešní době je pro nás výzvou překonat své sobectví. Platíme desátek proto, že milujeme Pána, nikoli proto, že máme prostředky na to, abychom ho platili. Můžeme očekávat, že Pán otevře okna nebes (viz Malachiáš 3:10) a sešle požehnání na ty, kteří jsou věrní.8
Řídíme se zásadou vracet Pánu část dobrotivosti, kterou nám dává, a této části říkáme desátek. Desátek … je zcela dobrovolný. Můžeme platit desátek, nebo můžeme desátek neplatit. Ti, kteří ho platí, získávají požehnání, která ostatní neznají.9
Mary Fielding Smithová [byla] nezlomná pionýrská matka – manželka a vdova po patriarchovi Hyrumu Smithovi, bratrovi Proroka. … Jednou na jaře, když s rodinou otvírala jámy s uskladněnými bramborami, řekla svým synům, aby naložili ty nejlepší brambory a zavezli je do úřadu pro desátky.
Na schodech do úřadu se s ní setkal jistý úředník, který, když její synové začali vykládat brambory, proti tomu [protestoval]. „Vdovo Smithová,“ řekl a bezpochyby si pamatoval její zkoušky a oběti, „je ostuda, abyste platila desátek.“ Vyčinil jí … za to, že desátek platí, a častoval ji vším možným, jen ne slovy moudrá a prozíravá. …
Tato drobná vdova se napřímila a pronesla: „Williame, měl byste se stydět! Chcete mi odepřít požehnání? Kdybych nezaplatila desátek, mohla bych očekávat, že mi Pán svá požehnání odepře; platím desátek nejenom proto, že je to zákon Boží, ale také proto, že za to očekávám požehnání. Tím, že dodržuji tento i další zákony, očekávám, že se mi bude dařit a že budu schopna zaopatřit svou rodinu.“ (Joseph Fielding Smith, Life of Joseph F. Smith [Salt Lake City, 1938], 158–159.)10
Zásada desátku má být něčím více než jen matematickým a bezmyšlenkovitým dodržováním zákona. Pán odsoudil farizeje za to, že bezmyšlenkovitě platili desátek z bylin, aniž se vůbec přiblížili okraji duchovnosti. [Viz Matouš 23:23.] Platíme-li desátek díky lásce k Pánu, v naprosté volnosti a víře, naše vzdálenost od Něho se zkracuje a náš vztah k Němu se stává důvěrnějším. Jsme vysvobozeni ze zajetí dogmatismu, dotýká se nás Duch a pociťujeme jednotu s Bohem.
Placení desátku posiluje víru, prohlubuje duchovnost a duchovní schopnosti a upevňuje svědectví. Přináší nám to uspokojení pramenící z vědomí, že jednáme v souladu s vůlí Páně. Přináší nám to požehnání, která plynou z toho, že se s druhými o něco dělíme skrze účely, pro které se desátek používá. Nemůžeme si dovolit odepřít si tato požehnání. Nemůžeme si dovolit neplatit desátek. Máme určitý vztah k budoucnosti i k přítomnosti. To, co dáváme a jak to dáváme a jak plníme své povinnosti vůči Pánu, má věčný význam.
Svědectví o zákonu desátku přichází tím, že podle něj žijeme.11
Náměty ke studiu a k výuce
Otázky
-
Projděte si definici zákona desátku uvedenou v 1. oddíle. Co je desátek? Čemu se můžeme od presidenta Huntera naučit o jednoduchosti zákona desátku?
-
Jaké postřehy jste získali z učení presidenta Huntera ohledně historie desátku? (Viz 2. oddíl.) Proč podle vás president Hunter chtěl, abychom porozuměli tomu, že zákon desátku „byl a je univerzálním zákonem“?
-
Jak svými desátky „dáváme dar a rovněž splácíme dluh“? (Viz 3. oddíl.) Jak placením desátku dáváme najevo svou lásku k Pánu? Jak můžeme dospět k tomu, že placení desátku je výsada, nikoli břímě?
-
Proč musí mít pro dárce oběť věnovaná Pánu určitou hodnotu? (Viz 4. oddíl.) Jak lze překonat jakékoli těžkosti či neochotu týkající se placení desátku?
-
Projděte si mnohá požehnání, která podle slov presidenta Huntera z placení desátku vyplývají. (Viz 5. oddíl.) Jak se tato požehnání projevují ve vašem životě?
Související verše z písem
Alma 13:15; NaS 64:23; 104:14–18; 119; 120; Průvodce k písmům, „Desátek“
Pomůcka ke studiu
Když si danou kapitolu čtete poprvé, může být užitečné pročíst si ji rychle nebo si přečíst nadpisy, abyste získali přehled o obsahu. Při dalším čtení kapitoly postupujte pomaleji a prostudujte ji více do hloubky. Také si můžete přečíst jednotlivé oddíly s tím, že přitom budete mít na mysli otázky uvedené na konci kapitoly. Díky tomu možná získáte hlubší postřehy a porozumíte tomu, jak lze dané učení uplatňovat v životě.