Kapitola 24
Následujme příklad Ježíše Krista
„Při každé příležitosti se máme ptát sami sebe: ‚Co by udělal Ježíš?‘ a poté máme s větší odvahou jednat podle dané odpovědi.“
Ze života Howarda W. Huntera
President Thomas S. Monson, který sloužil jako druhý rádce presidenta Huntera, řekl, že president Hunter „žil podle toho, čemu učil; podle vzoru Spasitele, kterému sloužil“.1
Jeden blízký přítel poznamenal, že „charakterové rysy, které ztělesňoval náš Pán a Spasitel, Ježíš Kristus, se nádherně odrážely v pozoruhodném a nesobeckém životě presidenta Huntera. Všechny lidi považoval za přátele.“2
Jiný přítel, který s presidentem Hunterem úzce spolupracoval více než tři desetiletí, řekl: „Instinktivně věděl, jakým směrem se má ubírat. A tímto směrem bylo napodobování charakteru jeho Spasitele Ježíše Krista.“3
President Hunter během svého působení s láskou povzbuzoval členy Církve, aby následovali Spasitelův příklad. Ve svém prvním proslovu v úřadu presidenta Církve řekl:
„Chtěl bych vyzvat všechny členy Církve, aby v životě upínali stále větší pozornost na život a příklad Pána Ježíše Krista, a zvláště na lásku, naději a soucit, které projevoval.
Modlím se, abychom se k sobě navzájem chovali s větší laskavostí, zdvořilostí, s větší pokorou, trpělivostí a ochotou odpouštět si. Máme od sebe navzájem vysoká očekávání a všichni se můžeme zlepšit. Náš svět volá po ukázněnějším životu podle Božích přikázání. Ale to, jak k tomuto životu máme povzbuzovat druhé, jak Pán řekl Proroku Josephovi v mrazivé kobce v žaláři v Liberty, je ‚přesvědčováním, shovívavostí, jemností a mírností a láskou nepředstíranou; … bez pokrytectví a beze lsti‘. (NaS 121:41–42.)“4
„Máme-li následovat Kristův příklad a kráčet v Jeho šlépějích, musíme se snažit dělat totéž, co dělal On, podle způsobu, který stanovil.“
Učení Howarda W. Huntera
1
Ježíš Kristus nám dal dokonalý příklad.
Být světlem znamená být příkladem – tím, kdo dává příklad druhým a je pro ně vzorem, který mohou následovat. … [Uzavřeli jsme smlouvu], že budeme následovat Krista, onen velký příklad. Máme zodpovědnost učit se o Něm a zjistit, čemu učil a co dělal během svého pozemského působení. Poté, co toto zjistíme, je nám přikázáno, abychom následovali Jeho příklad, a toto jsou některé oblasti, v nichž nám takový příklad poskytl:
1. Kristus byl poslušný a odvážný v předsmrtelném životě, a tudíž získal výsadu vstoupit do smrtelnosti a obdržet tělo z masa a kostí.
2. Byl pokřtěn, aby se otevřely dveře do celestiálního království.
3. Měl kněžství a obdržel všechny obřady evangelia nutné pro spasení a oslavení.
4. Ježíš působil asi tři roky v duchovní službě, při níž učil evangeliu, vydával svědectví o pravdě a učil druhé, co musí dělat, aby našli radost a štěstí v tomto životě a věčnou slávu v životě, který přijde.
5. Vykonával obřady, včetně žehnání dětí, křtů, žehnání nemocným a vysvěcení ke kněžství.
6. Konal zázraky. Na Jeho příkaz slepí získali zrak, hluší slyšeli, chromí začali chodit a mrtví se vrátili k životu.
7. Ježíš vedl v souladu s myslí a vůlí Otce dokonalý život bez hříchu a osvojil si všechny charakterové rysy božskosti.
8. Překonal svět; to znamená, že držel na uzdě všechny vášně a povznesl se nad tělesnou a smyslnou rovinu, takže žil a kráčel podle vedení Ducha.
9. Uskutečnil Usmíření, díky čemuž vykoupil lidi z [duchovní a fyzické] smrti způsobené pádem Adama.
10. Nyní, vzkříšený a oslavený, obdržel veškerou moc na nebi i na zemi, získal plnost Otcovu a je s Otcem zajedno.
Máme-li následovat Kristův příklad a kráčet v Jeho šlépějích, musíme se snažit dělat totéž, co dělal On, podle způsobu, který stanovil.5
Je důležité pamatovat na to, že Ježíš byl schopen hřešit, že mohl podlehnout, že plán života a spasení mohl být zmařen, ale že On zůstal věrný. Kdyby neměl možnost poddat se Satanovým svodům, nebyla by to opravdová zkouška a výsledkem by nebylo žádné opravdové vítězství. Kdyby byl zbaven schopnosti hřešit, byl by zbaven své vlastní svobody jednání. Byl to ale On, kdo přišel střežit a zaručit svobodu jednání člověka. Musel si ponechat možnost a schopnost hřešit, pokud by hřešit chtěl.6
Ježíš až do samého konce svého smrtelného života projevoval majestátnost svého ducha a velkolepost své síly. Dokonce ani v této své poslední hodině nebyl sobecky pohroužen do svého trápení ani nemyslel na bolest, která ho čekala. Věnoval horlivou pozornost přítomným i budoucím potřebám svých milovaných následovníků. Věděl, že jejich bezpečí, jak jednotlivců, tak i celé Církve, spočívalo pouze v jejich vzájemné bezpodmínečné lásce. Zdá se, že veškeré Jeho úsilí se zaměřovalo na jejich potřeby, a tak nás svým příkladem učil tomu, čemu učil slovy. Věnoval jim slova útěchy, přikázání a varování.7
Pán během svého působení ve smrtelnosti mezi svým stádem ve Svaté zemi i během svého působení po smrtelnosti mezi svými rozptýlenými ovcemi na západní polokouli projevoval lásku k jednotlivci a svůj zájem o něj.
Když se na Něj tísnily zástupy, pocítil jediný dotek ženy, jež hledala úlevu od nemoci, kterou trpěla asi dvanáct let. (Viz Lukáš 8:43–48.) Při jiné příležitosti dokázal vidět za hranice úzkoprsých předsudků zatracujícího davu a za hranice hříchu ženy, která byla obviněna. Kristus nejspíše vycítil její ochotu činit pokání a rozhodl se vidět její osobní hodnotu, a tak jí pokynul, aby šla a již nehřešila. (Viz Jan 8:1–11.) Při jiné příležitosti „bral jejich malé děti, jedno po druhém, a žehnal jim a modlil se za ně k Otci“. (3. Nefi 17:21; zvýraznění přidáno.)
Když se zkoušky spojené s Getsemany a Kalvárií rychle blížily a Spasitel si v mysli nesl těžké břímě, věnoval čas tomu, aby si všiml vdovy, která hodila do pokladnice drobné mince. (Viz Marek 12:41–44.) Podobně Jeho zrak spočinul i na nevysokém Zacheovi, který kvůli výšce ostatních shromážděných kolem Spasitele nic neviděl, a tak vylezl na fíkovník, aby měl na Syna Božího výhled. (Viz Lukáš 19:1–5.) Když visel v mukách na kříži, nedbal na vlastní utrpení a projevil starostlivý zájem o plačící ženu, která Mu dala život. (Viz Jan 19:25–27.)
Jak úžasný příklad k následování! Dokonce i uprostřed velkého osobního trápení a bolesti náš Příklad projevoval zájem o druhé a žehnal jim. … Jeho život se nezaměřoval na to, co neměl. Vedl takový život, v němž projevoval zájem o druhé a sloužil jim.8
2
Následujme Syna Božího na všech cestách a ve všech oblastech života.
Jednu z nejdůležitějších otázek, které kdy byly smrtelníkům položeny, vznesl samotný Syn Boží, Spasitel světa. Skupiny učedníků v Novém světě – učedníků, kteří si dychtivě přáli, aby je učil, a toto si přáli dokonce ještě dychtivěji, protože je měl brzy opustit – se Spasitel zeptal: „Jakými lidmi máte býti?“ A jedním dechem odpověděl takto: „Dokonce jako já jsem.“ (3. Nefi 27:27.)
Svět je plný lidí, kteří nám chtějí říkat: „Dělej to, co říkám.“ Určitě nestrádáme nedostatkem těch, kteří dávají rady druhým snad ohledně každé záležitosti. Ale máme jen málo těch, kteří jsou připraveni říci: „Dělej to, co dělám.“ A samozřejmě jen Jeden v celé lidské historii mohl tato slova pronést oprávněně a patřičně. V historii nacházíme mnoho příkladů dobrých mužů a žen, ale i ti nejlepší smrtelníci mají tak či onak své chyby. Nikdo by nemohl být dokonalým vzorem ani neomylným příkladem k následování, ať již by měl jakkoli dobré úmysly.
Jedině Kristus může být naším ideálem, naší hvězdou jasnou a jitřní. (Viz Zjev. 22:16.) Jedině On může bez jakýchkoli výhrad říci: „Následujte mě, učte se ode mne [a] dělejte to, co vidíte dělat mě. Pijte mou vodu a jezte můj chléb. Já jsem ta cesta, pravda a život. Já jsem zákon a světlo. Hleďte ke mně a budete žít. Milujte jeden druhého tak, jako jsem já miloval vás.“ (Viz Mat. 11:29; 16:24; Jan 4:13–14; 6:35, 51; 7:37; 13:34; 14:6; 3. Nefi 15:9; 27:21.)
Jaká to jasná a zvučná výzva! Jaká to jistota a příklad v době nejistoty a nepřítomnosti příkladu! …
Jak vděční bychom měli být za to, že Bůh seslal svého Jednorozeného Syna na zemi, … aby nám poskytl dokonalý příklad správného života, laskavosti, milosrdenství a soucitu, aby všichni ostatní lidé mohli vědět, jak žít, jak se zdokonalovat a jak poznat, jak se můžeme stát více takovými, jako je Bůh!
Následujme Syna Božího na všech cestách a ve všech oblastech života. Učiňme Ho svým příkladem a svým průvodcem. Při každé příležitosti se máme ptát sami sebe: „Co by udělal Ježíš?“ a poté máme s větší odvahou jednat podle dané odpovědi. Musíme následovat Krista v tom nejlepším smyslu tohoto slova. Musíme konat Jeho dílo, jako On konal dílo svého Otce. Máme se snažit být takovými, jako je On, tak jak zpívají děti v Primárkách: „Snaž se, snaž se, snaž se.“ (Children’s Songbook, str. 55.) Do té míry, do jaké nám to smrtelné schopnosti umožňují, máme vyvíjet veškeré úsilí, abychom se stali takovými, jako je Kristus – jediný dokonalý a bezhříšný příklad, který kdy tento svět viděl.9
Náš Pán během svého působení ve smrtelnosti pronášel opakovaně slova, která byla zároveň pozvánkou i výzvou. Petrovi a jeho bratru Ondřejovi Kristus řekl: „Poďte za mnou, a učiním vás rybáře lidí.“ (Mat. 4:19.) Bohatému mladíkovi, který se zeptal, co musí dělat, aby měl věčný život, Ježíš odpověděl: „Jdiž a prodej statek svůj, a rozdej chudým, … a poď, následuj mne.“ (Mat. 19:21.) A každému z nás Ježíš říká: „Slouží-li mi kdo, následujž mne.“ (Jan 12:26.)10
Studujme každou Mistrovu nauku a oddejme se více Jeho příkladu. Dal nám „všecko, což k životu a ku pobožnosti [náleží]“. „Povolal nás k slávě a k ctnosti“ a dal nám „veliká … a drahá zaslíbení …, [abychom] skrze ně“ mohli být podílníky božské přirozenosti. (2. Petr. 1:3–4.)11
Ti, kteří následují Krista, se snaží řídit Jeho příkladem. Jeho utrpení za naše hříchy, nedostatky, strasti a nemoci nás má motivovat k tomu, abychom i my projevovali pravou lásku a soucit lidem, kteří jsou kolem nás. …
Vyhledávejte příležitosti ke službě. Nezaobírejte se příliš svým postavením. Vybavujete si radu Spasitele, která se týkala těch, kdo vyhledávají „přední stolice“ nebo „přední místa“? „Kdo z vás největší jest, buď služebníkem vaším.“ (Mat. 23:6, 11.) Je důležité, aby vás druzí uznávali. Ale máte se zaměřovat na spravedlivost, nikoli na uznání; na službu, nikoli na společenské postavení. Věrná navštěvující učitelka, která neokázale koná svou práci měsíc za měsícem, je pro dílo Páně právě tak důležitá jako ti, kteří zaujímají postavení v Církvi, jež někteří považují za významnější. Viditelnost se nerovná hodnotě.12
Jedním ze způsobů, jak můžeme vést svůj život po vzoru Spasitelova příkladu, je řídit se Jeho příkazem Petrovi: „Pasiž beránky mé. … Pasiž ovce mé.“ (Jan 21:15–17.)
3
Naše spasení závisí na našem závazku následovat Spasitele.
Pánova výzva, abychom Ho následovali, je zaměřená na jednotlivce, je osobní a je závažná. Nemůžeme na věky stát mezi dvěma názory. Každý z nás musí v určité chvíli čelit této zcela zásadní otázce: „Vy pak kým mne býti pravíte?“ (Mat. 16:15.) Na odpovědi na tuto otázku a na našem závazku jednat podle této odpovědi závisí naše osobní spasení. Petrova zjevená odpověď zněla: „Ty jsi Kristus, ten Syn Boha živého.“ (Mat. 16:16.) Mnoho a mnoho dalších svědků může stejnou mocí odpovědět naprosto stejně a já se k nim s pokornou vděčností připojuji. Každý z nás však musí na tuto otázku odpovědět sám za sebe – a pokud ne nyní, tak později; neboť posledního dne se každé koleno skloní a každý jazyk vyzná, že Ježíš je Kristus. Naším úkolem je odpovědět na ni správně a žít podle této odpovědi dřív, než bude na věky příliš pozdě. Protože Ježíš je vskutku Kristus, co je třeba, abychom udělali?
Kristova nejvyšší oběť se může v našem životě uplatnit naplno jedině tehdy, když přijmeme výzvu, abychom Ho následovali. [Viz NaS 100:2.] Tato výzva není nepodstatná, nerealistická ani neproveditelná. Následovat nějakého jedince znamená pozorně ho sledovat a naslouchat mu; přijímat jeho pravomoc, brát ho jako vedoucího a poslouchat ho; podporovat a hájit jeho názory a považovat ho za svůj vzor. Každý z nás může tuto výzvu přijmout. Petr řekl: „Kristus trpěl za nás, nám pozůstaviv příklad, abyste následovali šlepějí jeho.“ (1. Petr. 2:21.) Právě tak jako nauky, které nejsou v souladu s Kristovou naukou, jsou falešné, tak i život, který není v souladu s Kristovým příkladem, vede nesprávným směrem a nemusí dosáhnout svého vysokého potenciálního určení. …
Spravedlivost musí začít v našem osobním životě. Musí být začleněna do rodinného života. Rodiče mají zodpovědnost řídit se zásadami evangelia Ježíše Krista a učit jim své děti. [Viz NaS 68:25–28.] Náboženství musí být součástí našeho života. Evangelium Ježíše Krista se musí stát motivujícím vlivem ve všem, co děláme. Máme-li se stát více takovými, jako je Spasitel, musíme se více snažit uvnitř sebe sama, abychom následovali onen velký příklad, který nám dal. Toto se stává naší velkou výzvou.13
Dokážeme-li žít podle vzoru našeho Mistra a budou-li pro nás Jeho učení a příklad tím nejvyšším vzorem, pak nám nebude připadat těžké být hodni návštěvy chrámu a být pevní a věrní ve všech oblastech života, neboť budeme oddáni jedinečnému posvátnému vzoru chování a víry. Ať budeme doma, nebo na tržišti, ať budeme školou povinní, nebo budeme mít školu už dávno za sebou, ať budeme jednat úplně o samotě, nebo společně s mnoha jinými lidmi, náš směr bude jasný a naše měřítka budou zjevná. Budeme rozhodnuti, jak pravil prorok Alma, že budeme „státi jako svědkové Boží za všech dob a ve všech věcech a na všech místech, kde může[m]e býti, až do smrti“. (Mosiáš 18:9.)14
4
Měli bychom si udělat místo pro Krista.
Oné noci v Betlémě pro Něj nebylo žádné místo v hostinci a nebylo to jedinkrát, co pro Něj nebylo žádné místo během třiatřiceti let Jeho putování ve smrtelnosti. Heródes vyslal do Betléma vojáky, aby pobili děti. Pro Ježíše nebylo v Heródesově panství místo, a tak Ho rodiče vzali do Egypta. Během Jeho působení bylo mnoho těch, kteří si neudělali žádné místo pro Jeho učení – žádné místo pro evangelium, kterému učil. Nebylo žádné místo pro Jeho zázraky, pro Jeho požehnání; žádné místo pro božské pravdy, které promlouval, žádné místo pro Jeho lásku či víru. Řekl jim: „Lišky doupata mají, a ptactvo nebeské hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu [složil].“ (Matouš 8:20.)
Dokonce i v dnešní době, i když již uplynulo dva tisíce let, mnozí říkají totéž, co bylo řečeno oné noci v Betlémě. „Nemáme zde místo, žádné místo.“ (Viz Lukáš 2:7.) Děláme si místo pro dárky, ale někdy nemáme připravené žádné místo pro dárce. Máme místo pro komerčnost Vánoc, a dokonce pro hledání zábavy během dne sabatu, ale jsou chvíle, kdy nemáme místo pro uctívání. V myšlenkách se zabýváme něčím jiným – není v nich žádné místo.15
I když bude krásné dívat se na vánoční světla …, je důležitější, aby život lidí byl osvětlen přijetím toho, kdo je světlem světa. [Viz Alma 38:9; NaS 10:70.] Máme Ho vskutku vyzdvihovat jako svého průvodce a svůj příklad.
Oné noci, kdy se narodil, andělé zpívali: „Sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle.“ (Lukáš 2:14.) Pokud by lidé následovali Jeho příklad, byl by tento svět světem pokoje a lásky ke všem lidem.16
Jaká je v dnešní době naše zodpovědnost jakožto členů Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů? Dbát na to, aby náš osobní život odrážel slovem i skutkem evangelium, tak jak mu učil náš Pán a Spasitel Ježíš Kristus. Vše, co děláme a říkáme, se má řídit podle příkladu tohoto jediného bezhříšného člověka, který kdy po zemi kráčel, ano, Pána Ježíše Krista.17
Náměty ke studiu a k výuce
Otázky
-
Projděte si, v čem všem nám Spasitel dal příklad, jak je to uvedeno v 1. oddíle. Jaký vliv má na vás Spasitelův příklad? Čemu se můžeme naučit z Jeho příkladu, který nám dal během poslední části svého smrtelného života?
-
President Hunter nám dává radu, abychom se ptali „sami sebe: ‚Co by udělal Ježíš?‘ a poté s větší odvahou jedna[li] podle dané odpovědi“. (2. oddíl.) Zamyslete se nad tím, jak můžete následovat Spasitelův příklad s větší odvahou. Jak můžeme této zásadě učit ve své rodině?
-
Jak nám může učení uvedené ve 3. oddíle pomoci pochopit, jak následovat Ježíše Krista? V čem by se váš život lišil, kdybyste nepociťovali vliv Spasitelova učení a Jeho příkladu? Jak můžeme učinit své náboženství ve větší míře součástí svého každodenního života?
-
Přemítejte o tom, co podle slov presidenta Huntera znamená, že pro Spasitele není v životě lidí „žádné místo“. (4. oddíl.) Jak můžeme ve svém životě vytvořit pro Spasitele více místa? Jak jste byli požehnáni, když jste pro Něj vytvořili více místa?
Související verše z písem
Matouš 16:24–27; Jan 10:27–28; 14:12–15; 1. Petrova 2:21–25; 2. Nefi 31:12–13; 3. Nefi 12:48; 18:16; 27:20–22; NaS 19:23–24
Pomůcka k výuce
Dejte každému studentovi zpěvník. Vyzvěte je, aby našli nějakou náboženskou píseň, která se týká konkrétních pasáží, o nichž četli v této kapitole, a aby se poté o tuto píseň podělili.