Kapitola 10
„Vstupte do chrámu“
„Vyhlídky, které Bůh otevřel našemu pohledu, jsou úžasné a vznešené; lidská představivost je nedokáže pochopit. Vstupte do chrámu a my vám je ukážeme.“
Ze života Lorenza Snowa
Lorenzo Snow se začal krátce po svém křtu a konfirmaci účastnit shromáždění v chrámu Kirtland. Tam společně s Prorokem Josephem Smithem a dalšími vedoucími Církve obdržel velká duchovní požehnání. Do deníku si zapsal: „Měli jsme dar proroctví – dar jazyků – vykládání jazyků – lidé vyprávěli o viděních a úžasných snech – slyšeli zpívat nebeské chóry a byli svědky úžasných projevů uzdravující moci skrze přisluhování starších. Ve velmi mnoha případech byli nemocní uzdraveni – hluší slyšeli – slepí viděli a chromí chodili. Bylo očividné, že onu svatou budovu prostupoval posvátný a božský vliv – duchovní atmosféra.“1
Lorenzo Snow chrám Kirtland miloval, neboť si byl vědom toho, že „Syn Boží ve své slávě poctil [chrám] svou královskou přítomností“. A proto pociťoval posvátnou bázeň, když stál poprvé u kazatelnice, odkud měl učit. „Slova nedokáží popsat mé pocity,“ řekl, „když jsem poprvé stál u jedné z kazatelnic, abych promluvil ke shromážděným – u kazatelnice, na jejímž hrazení teprve nedávno stála tato svatá Osoba – ‚Jeho vlasy bílé jako čistý sníh, Jeho oči jako plamen ohně‘ – a kam také přišli Mojžíš, Elias a Eliáš a předali Josephu Smithovi klíče od svých dispensací.“ [Viz NaS 110.]2
O mnoho let později, 6. dubna 1892, stál president Lorenzo Snow před jiným shromážděním, tentokrát před téměř dokončeným chrámem Salt Lake. Kolem 40 000 Svatých posledních dnů se shromáždilo mezi zdmi obklopující Chrámové náměstí a dalších asi 10 000 „obsadilo místa na vršcích přilehlých domů a míst, odkud mohli vidět“.3 Tento zástup se shromáždil kvůli slavnosti, během níž byl na nejvyšší věž chrámu umístěn krycí kámen. Později téhož dne měla být na krycí kámen umístěna socha anděla Moroniho. Z pověření Prvního předsednictva měl president Snow, který byl tehdy presidentem Kvora Dvanácti apoštolů, za úkol vést Svaté při zvolání hosana. Když shromážděnému zástupu vysvětloval toto zvolání, vyjádřil i svou lásku a nadšení, které choval k chrámové práci.
„Slova zvolání hosana,“ řekl, „která dnes budou pronesena při, nebo po pokládání závěrného kamene, byla zavedena presidentem Josephem Smithem v chrámu Kirtland a byla vyslovována při posvátných shromážděních, kde se projevila moc Boží a kdy bratří obdrželi vidění Všemohoucího. Není to vůbec obyčejné provolání, nýbrž je to – a přejeme si, aby to bylo jasně pochopeno – posvátné zvolání, které se používá pouze při mimořádných příležitostech, jako je ta, která je nyní před námi. Přejeme si také, aby bylo jasně pochopeno, že chceme, aby bratří a sestry nejen pronesli tato slova, ale také aby jejich srdce bylo naplněno díkuvzdáním vůči Bohu nebe, který naším prostřednictvím vykonal toto mocné a mimořádné dílo. V tento den před devětatřiceti lety byl položen základní kámen – úhelný kámen – tohoto chrámu, a když uvažujeme a přemítáme o úžasných požehnáních, která Bůh udílel tomuto svému lidu během těchto let, které od onoho dne uplynuly, přejeme si, aby Svatí, až budou pronášet toto zvolání, pociťovali, že jim vychází ze srdce. Nechť je vaše srdce naplněno díkůvzdáním.“ Pak předvedl zvolání hosana a řekl: „Nyní, když přicházíme před chrám a pronášíme toto zvolání – přejeme si, aby každý muž a každá žena zvolali tato slova z plných plic, aby se každý dům v tomto městě zatřásl, aby to slyšeli lidé v každém koutu tohoto města a aby toto zvolání dosáhlo až do věčných světů.“4
Níže popsaný záznam slavnosti položení krycího kamene dokládá, jakou uctivost a jaké nadšení Svatí pociťovali během této události:
„Když se přiblížilo poledne, president Wilford Woodruff vykročil k přední části pódia, aby ho mohl vidět celý shromážděný zástup lidí, mezi nimiž panovalo posvátné ticho. Když promluvil, srdce lidí se rozechvělo:
‚Slyšte, vy všichni z domu Izraele a vy všechny národy země! Nyní položíme nejvyšší kámen chrámu našeho Boha, jehož základ položil a zasvětil prorok, vidoucí a zjevovatel Brigham Young.‘
President Woodruff pak stiskl elektrické tlačítko a krycí kámen byl bezpečně usazen na své místo. To, co následovalo, nelze slovy popsat. Ctihodný president Dvanácti, apoštol Lorenzo Snow, předstoupil a vedl čtyřicet tisíc Svatých při společném zvolání:
‚Hosana! Hosana! Hosana! Bohu a Beránku. Amen, amen a amen!
Hosana! Hosana! Hosana! Bohu a Beránku. Amen, amen a amen!
Hosana! Hosana! Hosana! Bohu a Beránku. Amen, amen a amen!‘
Každé zvolání doprovázelo mávání kapesníky. … Tisíce lidí mělo v očích slzy, neboť byli naplněni radostí. Zdálo se, jakoby se země třásla silou zvuku, který vysílal ozvěnu k okolním pahorkům. Historie nezná vznešenějšího či velkolepějšího výjevu, než tuto slavnost položení krycího kamene chrámu. Sotva doznělo zvolání hosana, ohromný zástup začal zpívat úžasnou a inspirující píseň ‚Hlas z výšin v plameném posvátném nadšení‘.“5
President Woodruff zasvětil chrám Salt Lake přesně o rok později, 6. dubna 1893 – po 40letém úsilí Svatých chrám dostavět. President Lorenzo Snow byl povolán sloužit jako první president tohoto chrámu a toto povolání vykonával až do září 1898, kdy se stal presidentem Církve. Dnes visí v chrámu Salt Lake portrét presidenta Snowa jako připomínka jeho oddanosti tomu, co nazýval „mocným dílem, které konáme“ v domě Páně.6 [Viz námět č. 1 na straně 142.]
Učení Lorenza Snowa
V chrámu se dozvídáme, že Bůh má pro věrné připravena úžasná požehnání.
Vyhlídky, které Bůh otevřel našemu pohledu, jsou úžasné a vznešené; lidská představivost je nedokáže pochopit. Vstupte do chrámu a my vám je ukážeme. Předpokládám, že mnozí z vás tam již byli a vyslechli si ony úžasné věci, které má Bůh připraveny pro ty, kteří Ho milují a kteří zůstávají věrní až do konce. …
… Bůh připravil pro Svaté posledních dnů vše, co by si mohli přát či představovat, aby zajistil jejich úplné štěstí po celé nesmírné věčnosti.7 [Viz námět č. 2 na straně 142.]
Skrze chrámové obřady vytváříme posvátné svazky, které mohou spojovat rodiny na čas a věčnost.
Myslete na zaslíbení, která jsou vám dána během krásného a vznešeného obřadu uzavření manželské smlouvy v chrámu. Když jsou [muž a žena] Svatých posledních dnů spojeni v manželství, jsou jim dána zaslíbení ohledně jejich potomstva, která dosahují od věčnosti do věčnosti.8
Obdrželi jsme mnoho moudrosti a poznání věcí, které svět uvádí v úžas, když o nich mluvíme. Dozvídáme se, že v chrámu můžeme uzavírat svazky, které nekončí smrtí, ale které dosahují do věčnosti; posvátné svazky, které spojují rodiny na čas a věčnost.9 [Viz námět č. 3 na straně 142.]
V chrámu přijímáme obřady oslavení v zastoupení svých zesnulých příbuzných.
Každý syn a každá dcera Boží budou mít příležitost nezbytnou pro získání oslavení a slávy. … Existuje jen jeden způsob, kterým lze oslavení a slávu získat. Musíme být pokřtěni na odpuštění hříchů a musí na nás být vloženy ruce pro přijetí Ducha Svatého. Tyto i další obřady jsou naprosto nezbytné pro získání oslavení a slávy; a pokud jedinci žili v době, kdy evangelium nebylo dostupné, mohou pro ně tyto obřady zajistit jejich přátelé. Přišli jsme nyní na svět, abychom toto vykonávali – přinejmenším je to jeden z hlavních účelů, pro který jsme přišli. Nelze dostatečně zdůraznit důležitost této práce.10
Nepřišli jsme na tento svět náhodou. Přišli jsme kvůli konkrétnímu účelu a bezpochyby jsme vstoupili do tohoto života díky určitým opatřením v onom jiném životě, kde jsme přebývali. V chrámech vykonáváme veliké dílo, které se týká našich zesnulých příbuzných. Čas od času získáváme důležité projevy týkající se toho, že Bůh schvaluje práci, kterou v chrámech vykonáváme. Jedinci, kteří pracují za své předky, zažívají nanejvýš mimořádné projevy. To, co konáme, je veliké dílo. Během naší práce v chrámech byly za své zemřelé předky pokřtěny tisíce lidí. …
Umožňujeme lidem, aby přišli do chrámu – poté, co vypátrali své předky, nehledě na to, jak daleko do minulosti – a byli pokřtěni za svého zesnulého otce, dědečka a pradědečka, a tak dále, tak daleko, jak dokáží vysledovat svůj rodokmen. Pak jim umožňujeme, aby manželky byly zpečetěny ke svým manželům – v celém rodokmenu jejich předků, tak daleko, jak to dokáží vysledovat. Uvažte příklad ctnostného mladého muže, který žil předtím, než bylo evangelium dáno dětem lidským. … Oženil se s manželkou a vychoval rodinu; ale neměl tu výsadu, kterou máme vy a já, přijmout evangelium. Avšak učil svou rodinu zásadám mravnosti a byl milující a laskavý k manželce a dětem. Co více snad mohl udělat? Neměl by být odsouzen jen proto, že nepřijal evangelium; neboť žádné evangelium, které by mohl přijmout, neexistovalo. Neměl by přijít o svou manželku jen proto, že když se s ní oženil, nemohl vstoupit do chrámu a nemohl ji mít k sobě připečetěnou na čas a věčnost. Jednal podle svého nejlepšího poznání, které tehdy měl, a oženil se s ní jen na čas, podle zvyklostí dané země. A my ctíme tento sňatek uzavřený podle zákonů jeho země. … Pečetíme děti k jejich rodičům a manželky k jejich manželům – v celém rodokmenu.11
Spasitel při jisté příležitosti pravil: „Amen, amen pravím vám: Že přijde hodina, a nyníť jest, když mrtví uslyší hlas Syna Božího,“ a pokračoval těmito úžasnými slovy: „A kteříž uslyší, živi budou.“ [Jan 5:25.] Jsem přesvědčen, že bude jen velmi málo těch, kteří pravdu nepřijmou. Uslyší hlas Syna Božího; uslyší hlas kněžství Syna Božího a přijmou pravdu a budou žít. Tito bratří a sestry, kteří tak pilně pracují v chrámech, budou poctěni tím, že budou takříkajíc spasiteli pro své příbuzné a přátele, za něž tyto obřady vykonali.12 [Viz námět č. 4 na straně 142.]
Máme se snažit vykonávat chrámovou práci a práci na rodinné historii, i když to z naší strany vyžaduje určitou oběť.
Každý muž a každá žena mají pamatovat na to, aby přicházeli do chrámu a vykonávali tuto práci. Je to vznešená práce, a také důležitá. Když se pak vrátíme do onoho dalšího života a zjistíme, že tam žijí naši zesnulí přátelé, nebudeme se cítit moc šťastně a nebude to moc příjemné setkání, pokud jsme nevykonali práci nutnou pro jejich oslavení a slávu.
Neměli bychom čekat na příznivé a vstřícné příležitosti, ale měli bychom se snažit, dokonce i když to bude z naší strany vyžadovat určitou oběť, být v takovém stavu, abychom toto dílo mohli vykonávat. … Dychtivě si přejeme, aby bratří a sestry nezanedbávali toto důležité dílo. Víte, co bude hlavní činností během onoho tisíce let odpočinku [milénia]? Bude to tatáž činnost, ke které se snažíme naléhavě vybízet Svaté posledních dnů v současnosti. Po celé této zemi budou stát chrámy a bratří a sestry do nich budou chodit a možná budou pracovat dnem i nocí, aby uspíšili toto dílo a vykonali nezbytnou práci před tím, než bude Syn Muže moci předložit své království svému Otci. Tato práce musí být vykonána ještě předtím, než bude moci Syn Muže přijít a přijmout své království, aby ho předložil svému Otci.13 [Viz námět č. 5 na straně 142.]
Když vstupujeme do chrámu s čistým srdcem, Pán nám žehná podle toho, co je podle Jeho uvážení pro nás nejlepší.
Když vcházíme do těchto chrámů, pociťujeme Ducha Páně v plnější míře než na jakémkoli jiném místě. Jsou to budovy Páně a uvnitř nich se vykonává Jeho nanejvýš důležitá práce. …
… Jsem přesvědčen, že když lidé vcházejí do těchto chrámů, [neodcházejí] z nich, aniž by se cítili lépe a aniž by byli odhodláni snažit se dělat něco o trochu lépe než předtím. A právě tak chceme, aby se Svatí cítili. …
… Buďte věrní, bratří a sestry, a vytrvejte; přicházejte do chrámu a vykonávejte tam svou práci a budete se z toho těšit a budete lépe připraveni na to, abyste odolávali nepříjemnostem světa.14
Ti, kteří [vstupují] do chrámu s čistým srdcem a zkroušeným duchem, z něho [nevyjdou], aniž by obdrželi zvláštní požehnání, i když tato požehnání mohou být v některých, či možná mnohých případech jiná, než jaká někteří možná očekávají. … Někteří Svatí možná očekávají, že se jim zjeví sloužící andělé, … nebo očekávají, že spatří tvář Boží. Možná by pro vás nebylo užitečné získat takové projevy. Pán ví, co je nejlepší pro každého jedince, a uzpůsobí své dary tak, aby přinesly co největší dobro těm, kteří je přijímají. Lze bezpečně předpokládat, že každý věrný Svatý, který vstoupí do tohoto domu, obdrží požehnání, které mu přinese velké uspokojení. Než ti, kteří do chrámu vstupují, z chrámu [odejdou], vzklíčí jim v srdci a v mysli něco, co pro ně [bude] užitečné v budoucím životě. Na toto mají opravdoví Svatí posledních dnů právo.15 [Viz námět č. 6 na straně 143.]
Náměty ke studiu a k výuce
Při studiu této kapitoly nebo při přípravě na výuku zvažte níže uvedené náměty. Další užitečné informace najdete na stranách v–viii.
-
Přečtěte si vyprávění o slavnosti položení krycího kamene chrámu Salt Lake. (Strany 135–137.) Pokud jste měli možnost zúčastnit se zasvěcení chrámu, vzpomeňte si, jak jste se přitom cítili. Co vyjadřujeme Pánu, když se účastníme zvolání hosana?
-
Projděte si výzvu presidenta Snowa, abychom vstoupili do chrámu. (Strana 137.) Přemýšlejte o tom, jak můžete tuto výzvu přijmout a jak ji můžete předat členům své rodiny a přátelům.
-
Při studiu prvního oddílu, který začíná na straně 138, přemítejte o požehnáních, která lze získat tím, že přijmeme chrámové obřady a uzavřeme chrámové smlouvy. Jaký vliv mají tato požehnání na vás a na vaši rodinu?
-
Přečtěte si druhý oddíl, který začíná na straně 138. V jakém smyslu jednáme při vykonávání této práce jako „[spasitelé] pro své příbuzné a přátele“? Jaké zdroje nám Církev poskytuje, aby nám v této práci pomáhala?
-
Co můžeme dělat pro to, abychom chrámové práci a práci na rodinné historii věnovali takovou pozornost a tolik času, kolik si tato práce zasluhuje? (Projděte si oddíl, který začíná dole na straně 139.)
-
Jaká osobní a duchovní požehnání můžeme obdržet, když se účastníme chrámové práce? (Několik příkladů je uvedeno na stranách 141–142.)
Související verše z písem: NaS 97:15–17; 109:1–23; 128:15–18; 132:19; 138:57–59
Pomůcka k výuce: „Pokud pozitivně reagujete na každou upřímnou poznámku, můžete pomoci těm, které učíte, pocítit větší důvěru v jejich schopnosti zapojit se do diskuse. Můžete například říci: ‚Děkuji za vaši odpověď. Byla velmi promyšlená‘ … nebo ‚To je dobrý příklad‘ nebo ‚Děkuji za vše, co jste dnes řekli‘.“ (Učení – není většího povolání, 64.)
6. dubna 1892 se shromáždily tisíce lidí, aby mohly sledovat položení krycího kamene na nejvyšší věž chrámu Salt Lake.
Rodiče mohou pomáhat svým dětem připravit se na to, aby přijaly pozvání vstoupit do chrámu.