Kapitola 9

Posvátné rodinné vztahy

„Budeme-li věrní, budeme se vzájemně sdružovat v nesmrtelném a vznešeném stavu. … Vztahy, které se zde vytvoří a které mají nanejvýš trvalý charakter, budou existovat i na věčnosti.“

Ze života Lorenza Snowa

Když se Lorenzo Snow chystal oslavit 70. narozeniny, pozval všechny své děti a jejich rodiny do Brigham City v Utahu na „velkolepou rodinnou sešlost a oslavu narozenin“. Zajistil pro ně ubytování, stravu a program, který by byl zábavný pro všechny, včetně malých dětí. „Čím více o této události [rodinné sešlosti] přemítám,“ napsal „tím více se na ni těším a toužím po rodinném setkání, abych vás mohl v životě ještě jednou všechny vidět a dát vám otcovské požehnání.“ Naléhavě je žádal, aby nedopustili, aby jim něco zabránilo v účasti, „vyjma nanejvýš závažných a nepřekonatelných překážek“.¹

Snowovi měli setkání od 7. do 9. května 1884 a společně naslouchali hudbě, proslovům a poezii, sledovali divadelní představení, hráli hry, hodovali a přátelsky se bavili.² Eliza, sestra presidenta Snowa, zaznamenala, že během této události se president Snow „účastnil různých setkání se členy rodiny a z pozice patriarchy … jim dával požehnání“ a udílel „mnoho otcovských rad, pokynů a nabádání“. Když se rodinná sešlost chýlila ke konci, všichni se shromáždili, aby vyslechli slova presidenta Snowa. Podle Elizina záznamu vyjádřil „své uspokojení a vděčnost Bohu za to, že měl to potěšení dívat se na přívětivé a rozesmáté tváře členů své velké rodiny, a řekl, že z této sešlosti vzejde podle jeho očekávání mnoho dobrého“. Když se president Snow díval na svou rodinu, řekl: „Srdce mi přetéká těmi nejúžasnějšími pocity vděčnosti Nebeskému Otci. … Slovy nedokáži vyjádřit niterné pocity svého srdce, které se týkají této svaté a posvátné příležitosti stát zde a dívat se při příležitosti oslav mých sedmdesátých narozenin na tuto nádhernou a Bohem inspirovanou podívanou.“

A dále pokračoval: „Toto je poslední rodinná sešlost, kterou můžeme očekávat na této straně duchovního světa. Kéž nám Bůh našich otců pomáhá dodržovat Boží zákony, vést úctyhodný život, uchovat si ctnost a bezúhonnost neporušenou, naslouchat našeptávání Svatého Ducha a snažit se pilně očišťovat, aby se ani jeden člen této rodiny neztratil tím, že by sešel z přímé a těsné stezky, ale abychom všichni prokázali, že jsme hodni vyjít v jitru prvního vzkříšení, být korunováni slávou, pokračovat ve svém rodinném svazku v nesmrtelnosti a nadále se rozrůstat po všechny nekonečné věky věčnosti.“³ [Viz námět č. 1 na straně 132.]

Učení Lorenza Snowa

Rodinné vztahy jsou posvátné a mohou se dál upevňovat ve věčnosti.

Podporujte manželství … a vštěpujte [druhým] posvátnost tohoto svazku a závazek, který na nich spočívá, dodržovat toto veliké přikázání, které Bůh dal našim prvním rodičům – aby se množili a naplňovali zemi. [Viz Genesis 1:28.] Toto je o to víc důležité ve světle současného světského trendu nedbat na tento zákon a znevažovat manželskou smlouvu. Je smutné všímat si toho, jak časté jsou v této zemi rozvody a jak lidé čím dál tím více považují děti spíše za přítěž než za drahocenné dědictví od Pána.⁴

[Pán] nám ukázal, že budeme-li věrní, budeme se vzájemně sdružovat v nesmrtelném a vznešeném stavu; že vztahy, které se zde vytvoří a které mají nanejvýš trvalý charakter, budou existovat i na věčnosti.⁵

Vztahy, které se vytvářejí zde, [budeme] mít i ve věčných světech. Otcové, matky, sestry, bratři – ano, matky, které se dívají, jak jim po jejich boku umírají blízcí, vědí, že budou opět jejich v duchovním světě a že je budou mít v takové podobě, v jaké je ukládají do hrobu. Manželka, která se dívá, jak jí umírá manžel, jak z něj vyprchává život, ví, že svého manžela bude opět mít, a ve zjeveních Všemohoucího nachází klid, útěchu a radost z toho, že bude mít svého manžela ve věčných světech. Tytéž vztahy, které jsou zde, budou dál existovat i za závojem; svazky, které jsou zde utvořeny, se budou dál prohlubovat v dalším životě, který přijde. A Svatí posledních dnů mají toto ujištění, protože Bůh jim ho dal.⁶ [Viz námět č. 2 na straně 132.]

Věrní Svatí posledních dnů, kteří nemohou uzavřít sňatek nebo vychovávat děti v tomto životě, budou moci získat všechna požehnání plynoucí z oslavení v životě, který přijde.

Jedna dáma ke mně onehdy přišla do kanceláře a požádala mne, zda by si se mnou mohla promluvit ohledně jisté osobní záležitosti. Sdělila mi, že se cítí velmi špatně, protože její vyhlídky na to, že by mohla mít manžela, nevypadaly dobře. … Chtěla vědět, jaký bude její stav v příštím životě, pokud se jí v tomto životě nepodaří najít manžela. Předpokládám, že tato otázka vyvstává i v srdci našich mladých členů. … Rád bych něco málo vysvětlil pro uklidnění a útěchu těch, kteří se nacházejí v tomto stavu. Žádný Svatý posledních dnů, který zemřel poté, co vedl věrný život, neztratí nic kvůli tomu, že se mu nepodařilo vykonat určité věci jen proto, že se mu k tomu nenaskytly příležitosti. Jinými slovy, pokud mladý muž nebo mladá žena nemají příležitost uzavřít sňatek a vedou až do okamžiku své smrti věrný život, budou mít všechna požehnání, oslavení a slávu, kterou budou mít každý muž nebo žena, kteří tuto příležitost měli a zušlechtili ji. Toto je jisté a nesporné. …

Pokud ti, kteří nemají příležitost uzavřít sňatek v tomto životě, zemřou v Pánu, bude jim dáno, aby mohli získat všechna požehnání, která nutně získávají ti, kteří sňatek uzavřeli. Pán je milosrdný a laskavý a není nespravedlivý. Není v Něm žádné nespravedlnosti; přesto bychom sotva mohli považovat za spravedlné, pokud by žena nebo muž, když zemřou, aniž by měli příležitost uzavřít sňatek, nemohli dosáhnout nápravy v životě příštím. To by bylo nespravedlné, a my víme, že Pán není nespravedlnou bytostí. Jsem přesvědčen o tom, že má sestra Eliza R. Snowová je stejně tak dobrá žena jako jakákoli jiná žena Svatých posledních dnů, která kdy žila, a přesto nebyla vdaná až do věku, když už byla ve stavu, kdy nemohla mít děti. … Nedokáži si ani na okamžik představit, že by kvůli tomu něco ztratila. Bude jí to vynahrazeno v příštím životě a bude mít právě tak vznešené království, jaké by měla, kdyby měla příležitost vychovávat děti v tomto životě.⁷

Když jsou manžel a manželka sjednoceni v srdci, napomáhají tomu, aby v rodině převládala láska a laskavost.

Dbejte na to, aby ona malá, nicotná nedorozumění v rodinných vztazích neotrávila vaše štěstí.⁸

Manželky, buďte věrné svému manželovi. Vím, že musíte snášet mnoho nepříjemností, a váš manžel musí také ledacos snášet. Bezpochyby je pro vás váš manžel někdy zkouškou – možná kvůli své nevědomosti nebo snad občas i kvůli nevědomosti vaší. …

… Nepravím nic jiného než to, že váš manžel je špatný – právě tak špatný, jako jste vy, a někteří manželé jsou možná horší; ale to nevadí; snažte se vydržet nepříjemnosti, které se občas vyskytují, a až se pak setkáte v příštím životě, budete rádi, že jste tyto věci snášeli.

Manželům pravím toto – mnozí z vás si neceníte manželky tak, jak byste měli. … Buďte k ní laskaví. Když jdete na shromáždění, neste dítě alespoň polovinu času vy. Když potřebuje pohoupat a vy toho nemáte moc na práci, pohoupejte ho. Buďte laskaví, když kvůli tomu někdy musíte přinést nějakou malou oběť; buďte laskaví v každém případě, bez ohledu na to, jakou oběť musíte přinést.⁹

Muži by se měli doma chovat více otcovsky, měli by ke své manželce a dětem, sousedům a přátelům chovat jemnější city, měli by být laskavější a více podobní Bohu. Když navštívím nějakou rodinu, vskutku obdivuji, jak hlava domácnosti slouží rodině jako muž Boží – laskavý a jemný, naplněný Duchem Svatým, moudrostí a porozuměním nebes.¹⁰

Chcete-li založit rodinu v Sionu, chcete-li uzavřít tento nebeský svazek, který zde musí existovat, pak musíte tuto rodinu sjednotit, a hlava této rodiny musí mít Ducha Páně a musí mít ono světlo a inteligenci, které, když se projevují v každodenním životě a v chování dotyčných jedinců, zajistí spasení oné rodiny, neboť hlava rodiny drží spasení ve svých rukou.

Snaží se věnovat city a náklonnost své rodině do té míry, do jaké je toho schopen, a snaží se zajistit vše, co je nutné pro jejich pohodlí a blaho – rovněž i členové jeho rodiny se musí snažit a projevovat tytéž pocity, tutéž laskavost a tytéž sklony, a do té největší míry, do jaké jsou schopni, projevovat vděčnost za požehnání, která získávají.

Je třeba, aby byli sjednoceni v srdci, neboli sjednoceni v pocitech a v odpovídající náklonnosti, aby tak, jak jsou sjednoceni, mohli být i podobným způsobem spojeni.¹¹

Když [muži] poklekají v přítomnosti své manželky a dětí, měli by být inspirováni darem a mocí Ducha Svatého, aby dotyčný manžel byl takovým mužem, kterého bude dobrá manželka ctít, a aby na nich neustále spočívaly dar a moc Boží. Měli by být jednotni ve své rodině, aby na ně mohl sestoupit Duch Svatý, a měli by žít tak, aby manželka mohla být skrze modlitbu posvěcena, aby chápala, že je nutné, aby se posvětila v přítomnosti svého manžela a v přítomnosti svých dětí, aby mohli být společně jednotni a aby se dotyčný muž a jeho manželka mohli stát čistou jednotkou vhodnou pro to, aby zaujala své místo v založení a vytvoření království Božího, aby mohli dýchat čistého ducha a vštěpovat čisté ponaučení svým dětem i dětem svých dětí.¹² [Viz námět č. 3 na straně 132.]

Děti se nejlépe učí evangeliu tehdy, když jejich rodiče usilují o inspiraci a jsou pro ně dobrým příkladem.

Dílo, do něhož jsme zapojeni, není naše – je to dílo Boží. Naše kroky řídí vyšší inteligence. … Budoucnost tohoto království bude spočívat na našich potomcích; a moc a konečné vítězství tohoto království bude spočívat na tom, jak je vzděláváme a náležitě školíme. Pokud si přejeme mít na svou rodinu správný vliv, musíme pro ni být dobrým příkladem a také jí musíme dávat dobrá ponaučení. Máme jim být schopni říci: dělej to, co dělám já, právě tak jako říci: dělej to, co ti říkám.¹³

Snažte se učit své děti tímto způsobem – příkladem i slovem –, aby bez váhání následovaly vaše kroky a staly se právě tak statečné ve vztahu k pravdě, jako jste vy.¹⁴

Muži, kteří si chtějí udržet své postavení před Bohem ve svatém kněžství, musí mít ducha proroctví a musí být způsobilí k tomu, aby lidem přinášeli život a spasení; a [i] kdyby to nedělali ve vztahu ke světu, musí to dělat doma, v rodině, ve svém obchodu a na ulicích, aby jejich srdce bylo inspirováno slovy života u rodinného krbu, když učí evangeliu své děti a své bližní, právě tak, jako když promlouvají ke svým bratřím z tohoto stupínku. Nestačí, když mají trochu Ducha před lidmi a pak Ho odkládají. Někteří budou promlouvat k lidem a pak přijdou domů, … a místo toho, aby v nich zůstávala slova života, stanou se naprosto prázdní a neteční, ale toto již nebude přijatelné.

Je povinností otců v Izraeli, aby se probudili a stali se spasiteli lidí, aby kráčeli před Pánem s takovou silou víry a s tak odhodlanou energií, že díky tomu budou mít inspiraci Všemohoucího, aby mohli učit svou rodinu slovům života. …

V tomto spatřujeme ducha odhodlání, který nás uschopní k tomu, abychom se sjednotili, abychom se naučili mít rádi jeden druhého, a já se modlím k Pánu, aby každému z nás vložil do srdce onu lásku, kterou vložil do svého Syna Ježíše, a aby nám nadále udílel poznání toho, co je dobré.¹⁵

Otec se má postarat o to, aby byl schopen učit a školit své děti a učit je zásadám, aby tak následováním těchto pokynů byly tak šťastné, jak jim to jejich povaha v tomto stádiu dětského věku dovoluje, zatímco se zároveň učí zásadám, které jim mohou přinést to nejvyšší štěstí a uspokojení ve stádiu dospělosti.¹⁶

Budeme-li v sobě pilně pěstovat čisté zásady života a spasení, naše děti budou růst v poznání těchto věcí a budou mít větší schopnost prosazovat řád nebes a utvrzovat kolem sebe štěstí a pokoj, než jakou by měly, kdyby se o to snažily vlastními silami.¹⁷ [Viz náměty č. 4 a 5 na straně 133.]

Náměty ke studiu a k výuce

Při studiu této kapitoly nebo při přípravě na výuku zvažte níže uvedené náměty. Další užitečné informace najdete na stranách v–viii.

Přečtěte si, jak se president Snow cítil, když se sešla celá jeho rodina. (Strany 125, 127.) Co dobrého může například vyplynout z toho, když se sejdeme s celou svou rodinou? Jak můžeme pomoci své rodině, aby zůstala jednotná?
V jakém smyslu je to, co se píše v druhém odstavci na straně 127, platné i dnes? Jak můžeme pomáhat mladým lidem v Církvi porozumět posvátnosti manželské smlouvy? Jak jim můžeme pomáhat připravit se na manželství a na rodičovství?
President Snow řekl, že „malá, nicotná nedorozumění“ mohou otrávit štěstí v rodině. (Strana 129.) Jaké konkrétní doporučení nám mohou pomoci vyvarovat se tohoto „jedu“? (Několik příkladů je uvedeno na stranách 129–132.)
Prostudujte si oddíl, který začíná na straně 130. Proč je podle vás zapotřebí, aby rodiče byli schopni říci kromě „dělej to, co ti říkám“ i „dělej to, co dělám já“? Jak mohou rodiče učit příkladem? Jakým zásadám jste se například naučili díky dobrému příkladu svých rodičů?
President Snow si dělal starosti ohledně rodičů, kteří mocně vyučují na církevních shromážděních, ale ne doma. (Strany 131–132.) Přemýšlejte o tom, jak se můžete dělit o „slova života“ se svou rodinou.

Související verše z písem: 1. Nefi 8:10–12; Helaman 5:12; NaS 68:25–28; 93:40–50; 132:19–20

Pomůcka k výuce: „Dbejte na to, abyste nehovořili více, než je třeba, nebo abyste příliš často nevyjadřovali svůj názor. Toto může způsobit, že studenti ztratí zájem. … Vaše hlavní starost má spočívat v pomáhání druhým učit se evangeliu, ne v předvádění působivé výuky. To také znamená poskytovat studentům příležitosti ke vzájemné výuce.“ (Učení – není většího povolání, 64.)

Děti jsou „drahocenné dědictví od Pána“.

Rodiče se mají snažit „[svou] rodinu sjednotit“.