Kapitola 23

Prorok Joseph Smith

„Znal jsem Josepha Smitha jako čestného muže, jako muže pravdy, cti a věrnosti, ochotného obětovat vše, co vlastnil, dokonce i vlastní život jako svědectví nebesům a světu, že lidskému pokolení přinesl pravdu.“

Ze života Lorenza Snowa

„Dnes žije zřejmě již jen velmi málo lidí, kteří znali Proroka Josepha Smitha tak dobře jako já,“ řekl president Lorenzo Snow v roce 1900. „Byl jsem s ním mnohokrát. Navštěvoval jsem ho doma, sedával jsem u jeho stolu, stýkal jsem se s ním při různých příležitostech a radil jsem se s ním při osobních pohovorech.“¹

Kromě těchto soukromých setkání byl Lorenzo Snow také svědkem veřejného působení Josepha Smitha – když působil mezi Svatými jako jejich přítel a také když působil jako prorok Znovuzřízení. Vyprávěl o jednom shromáždění v rozestavěném chrámu Nauvoo, kterého se Joseph Smith účastnil. Prorok přišel na stupínek za doprovodu duchovního jiného vyznání. Tento duchovní „byl nesmírně vážný. Když bylo řečeno něco, co ostatní lidi rozveselilo nebo rozesmálo, zůstal naprosto klidný a neprojevil ani sebemenší změnu výrazu v obličeji.“ Joseph Smith se na rozdíl od něj „onoho rána cítil velmi dobře“ a ještě před začátkem shromáždění pronesl poznámku, kterou „mezi lidmi vyvolal smích“. Lorenzo vyprávěl, že „po zahájení shromáždění president Smith povstal, a ještě nikdy jsem ho neslyšel mluvit s takovou mocí, jako při této příležitosti. Lidé byli nadšení, on byl naplněn Duchem Božím a mluvil velmi výmluvně a přesvědčivě.“²

Ačkoli zážitky, které měl president Snow s Josephem Smithem, na presidenta Snowa silně zapůsobily, nebylo na nich založeno jeho svědectví o Prorokově poslání. Opakovaně prohlašoval, že své svědectví obdržel od Ducha Svatého. Řekl: „Já, ani nikdo jiný, kdo [Josepha Smitha] znal, neměl nikdy sebemenší důvod zpochybňovat, že byl mužem pravdy a cti. Nikdy jsem se však nevydal kázat zásady tohoto evangelia spoléhaje se pouze na informace, které jsem získal skrze něho nebo skrze nějakého jiného člověka; věřil jsem však jeho slovům, která ke mně přicházela jako slova pravdy od inspirovaného muže Božího. … Duch Boží, Duch Svatý, kterého může obdržet a pociťovat každý, … mi potvrdil pravdivost toho, co mi řekl, a stalo se to pro mne takovou znalostí, kterou nikdo nemůže dát ani vzít.“³ [Viz námět č. 1 na straně 268.]

Učení Lorenza Snowa

Když Joseph Smith obdržel své božské povolání, byl čistým, upřímným a čestným mladým mužem.

Joseph Smith, kterého Bůh vybral, aby založil toto dílo, byl chudý a nevzdělaný, a nebyl členem žádné všeobecně rozšířené křesťanské denominace. Byl to pouhý chlapec, čestný, plný bezúhonnosti, neposkvrněný lstivostí, vychytralostí a sofistikou používanou politiky a náboženskými pokrytci k dosažení jejich cílů. Podobně jako Mojžíš v dávných dobách i on měl pocit, že nemá dostatečné schopnosti a způsobilosti k tomu, aby předstoupil jako náboženský reformátor v nanejvýš neoblíbeném postavení – aby bojoval proti názorům a náboženským vyznáním, která jsou zde již celé věky a která jsou posvěcená a podporovaná lidmi s hluboce zakořeněnou teologickou tradicí; ale Bůh ho povolal, aby ze všech národů vysvobodil ty, kteří jsou chudí a mají poctivé srdce, z jejich duchovního i časného nevolnictví. A Bůh mu slíbil, že kdokoli přijme jeho poselství a bude tohoto poselství poslušen – bude pokřtěn na odpuštění hříchů s poctivým úmyslem –, bude moci obdržet božské projevy, obdrží Ducha Svatého, obdrží tatáž požehnání evangelia, která byla lidem slíbena a která získali prostřednictvím evangelia, když ho hlásali dávní apoštolové. A toto poselství, toto zaslíbení, má být v platnosti kdekoli a pro kohokoli, komu ho přinesou starší – Bohem oprávnění poslové. Tak pravil Joseph Smith, nevzdělaný, obyčejný, prostý, jednoduchý, čestný chlapec.⁴

Když jsem viděl Proroka Josepha Smitha poprvé, bylo mi okolo osmnácti let. Bylo to přibližně v roce 1832, na podzim. Rozneslo se, že Prorok bude přítomen na shromáždění v Hiramu v kraji Portage ve státě Ohio, asi tři kilometry od domu mého otce. Již jsem o něm slyšel hodně z vyprávění, což ve mně vyvolalo značnou zvědavost, a tak jsem si řekl, že využiji této příležitosti, abych ho viděl a slyšel. A tak jsem se vydal spolu s dalšími členy rodiny mého otce do Hiramu. Když jsme tam dorazili, lidé už byli shromážděni v malém dvoře; bylo tam asi sto padesát nebo dvě stě lidí. Shromáždění již začalo a Joseph Smith stál ve dveřích domu [Johna] Johnsona, díval se do dvora a promlouval k lidem. Když jsem poslouchal, jak mluví, zevrubně jsem si prohlížel jeho zevnějšek, šaty a jeho vystupování. Jeho slova se omezovala zejména na jeho vlastní zážitky, především na navštívení andělem, přičemž vydával přesvědčivé a mocné svědectví o těchto zázračných projevech. Z počátku se zdál poněkud ostýchavý a mluvil spíše tichým hlasem, ale postupně nabíral na síle a moci, až se zdálo, že zjevně zapůsobil na celé publikum natolik, že pocítili, že mluví upřímně a bez přetvářky. Na mne takto dozajista zapůsobil, a zanechalo to na mně dojem, který přetrvává dodnes.⁵

Když jsem na něj [tehdy poprvé] pohlédl a naslouchal mu, pomyslel jsem si, že muž, který vydává tak úžasné svědectví a má takový výraz jako on, může stěží být falešný prorok.⁶ [Viz námět č. 2 na straně 268.]

Prorok Joseph si po celý život uchovával čestnost a vysoký morální charakter.

Znám Josepha Smitha, Proroka, se kterým jsem se celá léta důvěrně znal tak dobře jako s vlastním bratrem, jako bezúhonného muže, jako muže oddaného zájmům lidstva a požadavkům Boha po všechny dny, které mu bylo dovoleno prožít. Nikdy nikdo nedosahoval vyššího stupně bezúhonnosti a oddanosti zájmům lidstva než Prorok Joseph Smith.⁷

Znal jsem Josepha Smitha jako čestného muže, jako muže pravdy, cti a věrnosti, ochotného obětovat vše, co vlastnil, dokonce i vlastní život, jako svědectví nebesům a světu, že lidskému pokolení přinesl pravdu.⁸

Znal jsem ho jako muže Božího naplněného duchem svého povolání – muže, jehož bezúhonnost nemohla být zpochybněna a jenž byl čestný ve veškerém svém konání. Nikdo z těch, kteří ho znali tak důvěrně jako já, na něm nemohl najít žádnou chybu, pokud jde o jeho morální charakter. … Vydávám svědectví o dobrém charakteru bratra Josepha Smitha, o jeho čestnosti, věrnosti, víře, štědrosti a dobrotivosti, kteréžto vlastnosti měl jako člověk a jako služebník Boží.⁹ [Viz námět č. 2 na straně 268.]

Joseph Smith se dokázal bez jakéhokoli pokrytectví podílet na nevinné zábavě i učit s mocí Boží.

Účastnil jsem se … pravidelně shromáždění v chrámu a slyšel jsem Proroka promlouvat o nejvznešenějších tématech. Někdy byl naplněn Duchem Svatým a mluvil jakoby hlasem archanděla a byl naplněn Boží mocí, celá jeho bytost zářila a jeho tvář byla rozjasněná. …

Někdy mluvil o méně významných věcech a jindy vysvětloval tajemství království. Přechod mezi tím byl tak znatelný, že se zdálo, jako by byl vyzdvižen do nebe, zatímco promlouval k lidem, kteří byli na zemi, a poté se opět vrátil k běžnějším tématům. …

Joseph Smith byl vždy přirozený a nanejvýš klidný, nikdy se nenechal lidmi či věcmi kolem sebe zmást ani vyprovokovat. Mnoho duchovních ho navštěvovalo ve snaze přistihnout ho nepřipraveného při něčem, z čeho by ho mohli obvinit; on se však choval stále stejně, i když nebyl mezi lidmi. Nikdy se neprovinil pokrytectvím. Věnoval se všem zdravým pohybovým aktivitám a nepřipadalo mu nevhodné hrát míčové hry, závodit v běhu nebo provozovat jakýkoli jiný venkovní sport. Když byl jednou jeden duchovní u Proroka doma, vyhlédl náhodně z okna a viděl, jak Prorok zápasí na zahradě s přítelem. Toto i další případy nevinné zábavy tohoto duchovního přesvědčilo o Prorokově upřímnosti a naprosté nepokryteckosti. …

Při jiné příležitosti hrál Joseph Smith s několika mladými muži v Nauvoo hru s míčem. Když to viděl jeho bratr Hyrum, chtěl Proroka napomenout, a dokonce ho i pokárat, protože, jak řekl, takové chování je v případě proroka Páně nevhodné. Prorok však klidným hlasem odpověděl: „Bratře Hyrume, to, že trávím čas s chlapci neškodnou hrou, jako je tato, mě žádným způsobem nepoškozuje, a je to naopak rozveseluje a sbližuje to naše srdce.“¹⁰ [Viz námět č. 3 na straně 268.]

Joseph Smith, posilován Duchem Svatým, prohluboval svou duchovní moc a vliv.

Joseph Smith, onen veliký prorok, nebyl učeným člověkem, když si ho Bůh vybral a oznámil mu jeho poslání. Pán uděluje duchovní dary a poznání i neučeným, a mocí Ducha Svatého je jim oznamována vznešenost království, až postupně získají veliké poznání věcí Božích.¹¹

V pozdějším období svého života se Joseph Smith stal velmi zdatným v tom, jakou moc a vliv měl na své bližní. Tuto skutečnost jsem si velmi jasně uvědomil po svém návratu z misie v Evropě. Povšiml jsem si, a také jsem se mu o tom zmínil, že se od našeho posledního setkání výrazně změnil; stal se silnějším a mocnějším. Uznal, že tomu tak je, a vysvětlil, že ho Pán obdařil větší mírou svého Ducha.

Jednoho dne svolal bratří z Kvora Dvanácti apoštolů a další významné starší Církve, aby je povolal k různým zodpovědnostem a do různých misií. Každý z nich napjatě seděl a čekal, až uslyší Prorokova slova týkající se svých budoucích povinností. Měli pocit, že se nacházejí v přítomnosti vznešené bytosti. V Kirtlandu se nezdálo, že by měl Prorok takovou sílu a moc, … avšak v pozdějších letech se stal natolik silným v moci Páně, že to lidé vnímali. A tak tomu bylo i při této příležitosti. Starší si uvědomovali jeho vznešenou sílu. „Bratře Brighame,“ řekl, „chci, abys šel na východ a řídil záležitosti Církve ve východních státech, a bratr Kimball tě může doprovázet.“ Pak se otočil k dalšímu a řekl: „Ty se věnuj vydávání našich novin,“ a takto povolal každého z nás na jeho konkrétní misii; všichni přijali jeho slovo jako vůli Páně. …

Prorok měl schopnost zapůsobit velmi silným dojmem na každého, kdo se s ním setkal. Měl cosi zvláštního, co pronikalo až k jejich srdci. Bylo tomu tak zejména v případech, kdy od něj bratří přijímali pověření, aby šli a kázali evangelium. Inspirace, která z něj proudila, se zmocnila jejich duše, a jeho slova pronikala do nejniternějších zákoutí jejich bytosti. Měli ho rádi, věřili mu a byli připraveni udělat pro podporu díla Božího cokoli, co nařídil. Naplňoval je mocí své přítomnosti a uchvacoval je svědectvím o svém prorockém poslání. Na světě je mnoho lidí, kteří mají zvláštního ducha přátelskosti a srdečnosti, kterého vycítí každý, kdo se s nimi setká. Setkal jsem se s mnoha takovými lidmi, ale nikdy jsem se nesetkal s člověkem, v jehož společnosti bych pociťoval tak zvláštní a silný vliv, jaký jsem pociťoval v přítomnosti Proroka Josepha Smitha. Bylo to díky oné vysoké míře Ducha Božího, kterou měl; i pouhé potřesení si s ním rukou stačilo, aby byl člověk naplněn tímto vlivem, a každý citlivý člověk poznal, že si třese rukou s výjimečnou osobností.¹² [Viz námět č. 4 na straně 268.]

Každý z nás může obdržet svědectví, že Joseph Smith byl prorok a že skrze něj bylo znovuzřízeno evangelium.

Přijal jsem poselství [Josepha Smitha] s bezúhonností v srdci, s upřímným záměrem poznat pravdu – byl jsem poslušen této nauky a obdržel jsem nanejvýš hmatatelným a uspokojivým způsobem božský projev – ono zaslíbené požehnání – poznání tohoto díla. Jsem snad jediným svědkem? Jakou zkušenost mají ony tisíce lidí, ke kterým nyní promlouvám? Nejste snad také svědkové?¹³

Co je podstatou našeho svědectví? Je to toto: že toto je dispensace plnosti časů; že anděl, kterého viděl Jan Zjevovatel, jak letí po prostředku nebe maje věčné evangelium, aby je zvěstoval těm, kteří přebývají na zemi, a každému národu, pokolení, jazyku a lidu – že tento anděl se zjevil a znovuzřídil evangelium na zemi, přičemž Joseph Smith byl oním nástrojem, skrze nějž bylo toto znovuzřízení uskutečněno [viz Zjevení 14:6].¹⁴

Joseph Smith potvrdil, že ho navštívili Petr, Jakub a Jan a předali mu pravomoc vykonávat svaté obřady evangelia, skrze něž byl každému muži a každé ženě, kteří mají upřímné srdce, přislíben Duch Svatý a dokonalé poznání nauky.¹⁵

Josephu Smithovi byla udělena pravomoc, aby otevřel cestu a vyznačil plán, skrze nějž může člověk obdržet poznání těchto věcí, abychom nezůstali závislí na svědectví proroků ani na svědectví dávných apoštolů ani na svědectví současných apoštolů ani na Knize Mormonově ani na ničem, co bylo vykonáno nebo řečeno v minulosti, nýbrž abychom to mohli poznat sami pro sebe. Je to osobní poznání.¹⁶

Vím, že Joseph Smith byl opravdovým Prorokem žijícího Boha. Svědčím o tom, že viděl Boha a Jeho Syna, Ježíše Krista, a mluvil s Nimi. Pán mi dal toto živoucí svědectví, které hoří v mé duši od chvíle, kdy jsem ho získal. Nyní je vydávám celému světu. Nesvědčím celému lidstvu pouze o tom, že Joseph Smith byl poslán Bohem a že dílo, které skrze něj bylo založeno, je dílo Boží, ale také varuji všechny národy země ohledně předpovědí vyslovených Prorokem a vydávám slavnostní svědectví o tom, že vím, že jsou pravdivé.¹⁷ [Viz náměty č. 5 a 6 na straně 268.]

Náměty ke studiu a k výuce

Při studiu této kapitoly nebo při přípravě na výuku zvažte níže uvedené náměty. Další užitečné informace najdete na stranách v–viii.

V duchu si představte událost popsanou na straně 261. Co toto vyprávění vypovídá o Josephu Smithovi?
Projděte si popis charakteru Josepha Smitha zaznamenaný presidentem Snowem. (Strany 262–264.) Jak podle vás pomohl Josephu Smithovi jeho charakter stát se nástrojem v rukou Páně?
Co vás napadá, když čtete o tom, jak Prorok Joseph trávil čas „nevinnou zábavou“? (Strany 264–265.) Jak můžeme zajistit, aby naše zábava posilovala naši schopnost být naplněni Duchem Svatým, místo aby nás o ni připravovala?
Jak Joseph Smith „postupně [získal] veliké poznání věcí Božích“? (Několik příkladů je uvedeno na stranách 265–266.) Jak můžeme následovat Prorokův příklad, zatímco usilujeme o duchovní růst?
Přečtěte si první odstavec na straně 267, jako kdyby president Snow promlouval přímo k vám. Jak byste odpověděli na jeho otázky?
Projděte si oddíl, který začíná na straně 267. Jaké zážitky vám pomohly osobně poznat, že evangelium bylo znovuzřízeno skrze Proroka Josepha Smitha? Co byste poradili rodinnému příslušníkovi nebo příteli, který chce obdržet toto svědectví?

Související verše z písem: NaS 1:17; 5:9–10; 35:17–18; 135:3; Joseph Smith–Životopis 1:1–26

Pomůcka k výuce: „Když někdo položí otázku, zvažte možnost vyzvat ostatní, aby na ni odpověděli, namísto toho, abyste na ni odpověděli sami. Mohli byste například říci: ‚To je zajímavá otázka. Co si vy ostatní o tom myslíte?‘ nebo ‚Může mi někdo pomoci s odpovědí na tuto otázku?‘“ (Učení – není většího povolání, 64.)

Prorok Joseph Smith byl „muž Boží, naplněný duchem svého povolání“.

Joseph Smith se s rodinou a s přáteli rád věnoval „nevinné zábavě“.