Kapitola 5

Velkolepý úděl věrných

„Je úžasným potěšením mluvit o velikých věcech, které se Bůh chystá udělit svým synům a dcerám a kterých dosáhneme, budeme-li věrní.“

Ze života Lorenza Snowa

Na jaře roku 1840 byl Lorenzo Snow v Nauvoo ve státě Illinois a připravoval se odejít na misii do Anglie. Navštívil dům svého přítele Henryho G. Sherwooda a požádal bratra Sherwooda, aby mu vysvětlil určitou pasáž z písem. „Zatímco jsem pozorně naslouchal jeho výkladu,“ později vzpomínal president Snow, „spočinul na mně mocně Duch Páně – oči mého porozumění se otevřely a já jsem viděl tak jasně jako slunce v poledne, s údivem a s úžasem, stezku Boha a člověka. Vytvořil jsem toto dvojverší, které vyjadřuje zjevení tak, jak mi bylo ukázáno. …

Jakým je člověk nyní, Bůh kdysi byl –

jakým je Bůh nyní, člověk může být.“¹

Lorenzo Snow měl pocit, že obdržel „posvátné sdělení“, které má pečlivě střežit, a proto tuto nauku veřejně nehlásal, dokud nezjistil, že Prorok Joseph Smith tomu také učí.² Jakmile poznal, že tato nauka je veřejně známa, často o ní vydával svědectví.

Kromě toho, že tato pravda byla tématem mnoha jeho kázání, vytvořil si z ní motto pro svůj život. Jeho syn LeRoi řekl: „Tato zjevená pravda udělala na Lorenza Snowa větší dojem než cokoli jiného; tak hluboce se mu vštípila do duše, že se stala inspirací pro jeho život a poskytla mu širokou vizi jeho vlastní vznešené budoucnosti a velkolepého poslání a díla Církve.“³ Byla jeho „stálým světlem a vodítkem“ a „jasnou a zářivou hvězdou, která byla před ním neustále – která byla v jeho srdci, v jeho duši a skrz naskrz jeho bytostí“.⁴

V této kapitole president Snow učí tomu, že se můžeme stát takovými, jako je náš Nebeský Otec. V 6. kapitole pak poskytuje praktické rady týkající se uplatňování této nauky v osobním životě.

Učení Lorenza Snowa

Díky božskosti, kterou máme ve svém nitru, se můžeme stát takovými, jako je náš Otec v nebi.

Narodili jsme se podle obrazu Boha, našeho Otce; zplodil nás podobnými Jemu. V uspořádání naší duchovní bytosti se nachází božská přirozenost; při našem duchovním zrození nám Otec předal schopnosti, moci a vlohy, které má On sám, právě tak jako dítě na matčině hrudi má, byť v nerozvinutém stavu, vlohy, moci a sklony svého rodiče.⁵

Věřím, že jsme synové a dcery Boží a že nám Bůh udělil schopnost získat nekonečnou moudrost a poznání, protože nám dal část sebe samotného. Je nám řečeno, že jsme stvořeni podle Jeho obrazu, a my zjišťujeme, že duše člověka má nesmrtelnou povahu. V této tělesné schránce je duchovní organismus a tento duchovní organismus má v sobě určitou božskost, byť možná jen v nerozvinutém stavu; ale má v sobě schopnost zdokonalovat se a růst, právě tak, jako dítě získává výživu od své matky. I když může být dítě velmi nevědomé, má v sobě přesto schopnosti, díky nimž je schopno, tím, že projde různými zkouškami v dětství až do dospělosti, povznést se k povýšenému stavu, který je naprosto úžasný v porovnání s jeho dětskou nevědomostí.⁶

Máme v sobě božskost; máme v sobě nesmrtelnost; náš duchovní organismus je nesmrtelný; nelze ho zničit; nelze ho vyhladit. Budeme žít od celé věčnosti do celé věčnosti.⁷

Je úžasným potěšením mluvit o velikých věcech, které se Bůh chystá udělit svým synům a dcerám a kterých dosáhneme, budeme-li věrní. … Naše putování po této stezce oslavení nás dovede k plnosti našeho Pána Ježíše Krista, k tomu, abychom stáli v přítomnosti našeho Otce, abychom přijali z Jeho plnosti, abychom měli to potěšení rozrůstat se ve svém potomstvu, světy bez konce, abychom se těšili z oněch příjemných vztahů, které jsme měli v tomto životě, abychom měli své syny a dcery, své manžele a manželky, obklopeni veškerým potěšením, které nám nebe může dát, s tělem oslaveným jako tělo Spasitele, bez nemocí a všech nesnází života a bez zklamání a trápení a nepříjemných obětí, které zde přinášíme.⁸

Skrze nepřetržitý pokrok získal náš Nebeský Otec oslavení a slávu a ukazuje nám tutéž cestu – a jelikož je oděn mocí, pravomocí a slávou, říká: „Kráčejte vzhůru a získejte tutéž slávu a štěstí, které mám já.“⁹

Lidé Boží jsou vzácní v Jeho očích; Jeho láska k nim vždy přetrvá; a díky Jeho moci, síle a náklonnosti zvítězí a stanou se více než vítězi. Jsou to Jeho děti, stvořené k Jeho obrazu a předurčené k tomu, aby se skrze poslušnost Jeho zákonů staly takové, jako je On. …

… Takový je vznešený osud synů Božích, kteří zvítězí, kteří jsou poslušni Jeho přikázání, kteří se očistí tak, jako je čistý On. Mají se stát takovými, jako je On; uvidí Ho takového, jakým je; uzří Jeho tvář, budou s Ním panovat v Jeho slávě a stanou se v každém ohledu takovými, jako je On.¹⁰ [Viz námět č. 1 na straně 88.]

Písma nás učí o našich božských možnostech.

Pán nám předkládá nanejvýš vznešené podněty. Ve zjeveních, která Bůh dal, zjišťujeme, čeho může dosáhnout člověk, který bude kráčet po této cestě poznání a bude veden Duchem Božím. Byl jsem v této Církvi [teprve krátce], když mi bylo jasně ukázáno, čeho může člověk dosáhnout díky tomu, že je neustále poslušen evangelia Syna Božího. Toto poznání přede mnou neustále září jako hvězda a díky tomu si dávám záležet na tom, abych se snažil dělat to, co je podle Boha správné a co je pro Něj přijatelné. … Zdá se, že po všem tom poučení, které jsme získali ohledně věcí přináležejících celestiálním světům, jsou někteří Svatí posledních dnů natolik spokojeni s tím, že prostě jen vědí, že toto dílo je pravdivé, že když si s nimi jdete promluvit o naší vznešené budoucnosti, vypadají překvapeně a domnívají se, že se jich to nijak zvlášť netýká. Jan Zjevovatel ve třetí kapitole své první epištoly říká:

„Nyní synové Boží jsme.“ [1. Janova 3:2.]

… A dále říká:

„Ale ještěť se neokázalo, co budeme. Vímeť pak, že když se okáže, podobni jemu budeme; nebo viděti jej budeme tak, jakž jest.

A každý, kdož má takovou naději v něm, očišťuje se, jakož i on čistý jest.“ [Viz 1. Janova 3:2–3.]

… Duch Boží nám sděluje, že v těchto vyjádřeních se skrývají závažné a posvátné pravdy. Když Pavel mluvil k Filipenským, doporučil jim, aby rozvíjeli jistou touhu, která je pro lidi v současnosti dosti zvláštní, i když není zvláštní pro Svaté posledních dnů a obzvláště pro ty, kteří se nechtějí spokojit jen s tím, aby byli ohledně věcí Božích pouhými nemluvňaty. Pavel říká:

„To tedy, ciťte při sobě, co i při Kristu Ježíši.

Kterýž jsa v způsobu Božím, nepoložil sobě toho za loupež rovný býti Bohu.“ [Filipenským 2:5–6.]

… Tomuto Pavel učil a rozuměl tomu, o čem mluvil. Byl vzat do třetího nebe a slyšel věci, které, jak říká, člověku nejsou dovoleny vyslovit. [Viz 2. Korintským 12:1–7.] … Bylo by snad nesprávné žádat zdejší lidi, aby pěstovali podobnou touhu? V Bibli a zvláště v Novém zákoně je řada výroků, které se zdají být zvláštní těm, kteří nemají Ducha Páně.

„Kdož svítězí, obdržíť dědičně všecko.“ [Zjevení 21:7.]

Co je to za slova? Kdo jim věří? Kdyby otec řekl svému synovi: „Synu, buď věrný, následuj mé rady, a až dospěješ, zdědíš vše, co vlastním,“ pak by to již něco znamenalo, není-liž pravda? Pokud by otec mluvil pravdu, pak by tohoto syna něco povzbuzovalo k tomu, aby byl věrný. Chtěl nás Ježíš oklamat, když použil tato slova? Ujišťuji vás, že v těchto slovech není žádného klamu. Měl na mysli přesně to, co řekl. Ježíš řekl:

„Kdož svítězí, dám jemu seděti s sebou na trůnu svém, jako i já svítězil jsem, a sedím s Otcem svým na trůnu jeho.“ [Zjevení 3:21.]

To jsou úžasná slova. Je v nich nějaká pravda? Jsou všechna pravdivá. Pronesl je Pán Všemohoucí. Apoštol Pavel nám v písmech říká:

„Víme zajisté, že byl-li by tohoto našeho zemského přebývání stánek zbořen, stavení od Boha máme, příbytek ne rukou udělaný, věčný v nebesích.“ [2. Korintským 5:1.]

Věřím tomu. A když říká, že Ježíš „promění tělo naše ponížené, aby bylo podobné k tělu slávy jeho“ [Filipenským 3:21], věřím tomu také. Věří Svatí posledních dnů tomu, o čem mluvím? Samozřejmě, že tomu určitě věříte. A dále:

„Neboť ten, kdo přijímá služebníky mé, přijímá mne;

A ten, kdo přijímá mne, přijímá Otce mého;

A ten, kdo přijímá Otce mého, přijímá království Otce mého; tudíž vše, co můj Otec má, mu bude dáno.“ [NaS 84:36–38.]

Mohlo by snad někoho napadnout, co více by mohlo být dáno? … Pavel toto velmi dobře chápal, neboť řekl, že „chvátá k cíli – k odměně vysokého povolání Božího v Kristu Ježíši“. [Viz Filipenským 3:14.]

V tom, co jsem právě zmínil, můžeme spatřit něco z toho, co se týká povahy tohoto vysokého povolání v Kristu Ježíši. …

… Nevím, kolik z těch, kteří jsou zde, chovají v srdci opravdové poznání o těchto věcech. Pokud toto poznání máte, řeknu vám, jaké to bude mít účinky. Jan řekl:

„Každý, kdož má takovou naději v něm, očišťuje se, jakož i Bůh čistý jest.“ [Viz 1. Janova 3:3.]

… Bůh poukazuje na to, co se stane, když putujeme po této cestě směřující ke slávě a oslavení, a zaslíbení se dozajista dostaví. Pán přesně věděl, co může dělat. Věděl, s jakými materiály může pracovat, a věděl, co říká. Budeme-li konat svůj díl, který nám přidělil, a zachováme-li svůj druhý stav, dozajista dosáhneme těchto zaslíbení v každém ohledu – dosáhneme toho více, než vy i já vůbec dokážeme pochopit.¹¹ [Viz námět č. 2 na straně 88.]

Když pamatujeme na požehnání, která pro nás Pán připravil, nacházíme radosti i uprostřed životních starostí a trápení.

V dosahu mého hlasu není ani jeden Svatý posledních dnů, který by zcela jistě neměl tuto vyhlídku na to, že vyjde v jitru prvního vzkříšení a že bude povznesen a oslaven v přítomnosti Boha maje výsadu promlouvat s naším Otcem tak, jako promlouváme s otcem pozemským.¹²

Lidem nelze předložit vznešenější vyhlídky, než jaké jsou předloženy Svatým. Žádný smrtelník by si nemohl přát nic lepšího, ani nic, co by mu v konečném důsledku přineslo větší uspokojení. Svatým posledních dnů je předloženo vše, co přináleží dokonalému pokoji, štěstí, slávě a oslavení. Máme se z těchto vyhlídek radovat a máme na ně aktivně pamatovat. Neměli bychom nechat své vyhlídky ani v nejmenším vyblednout tím, že budeme dělat to, co pro Pána není přijatelné.¹³

Mé naděje ohledně budoucího života jsou nanejvýš velkolepé a vznešené, a snažím se tyto vyhlídky udržovat neustále svěží; a taková je výsada a povinnost každého Svatého posledních dnů.¹⁴

Žádný z nás plně nechápe požehnání a výsady, které jsou v evangeliu připraveny a které máme obdržet. Plně nechápeme, ani nevidíme to, co nás čeká ve věčných světech, vskutku ani to, co nás čeká v tomto životě a co má za cíl přinést nám klid a štěstí a splnit touhy našeho srdce. …

Kvůli mnoha starostem, které nás obklopují, se často stáváme zapomětlivými a na tyto věci nemyslíme, a pak nechápeme, že evangelium je ve své podstatě navrženo a určeno k tomu, aby nám bylo dáno to, co nám přinese slávu, čest a oslavení, co nám přinese štěstí, klid a slávu. Uprostřed životních starostí a trápení máme sklon zapomínat na tyto věci a plně nechápeme, že máme tuto výsadu a že Pán nám dal schopnost usilovat o toto evangelium, díky němuž můžeme ve svém nitru získat trvalý pokoj. …

Máme snad příčinu k zármutku? Mají snad Svatí příčinu k tomu, aby se tvářili nešťastně? Máme snad příčinu k tomu, abychom plakali nebo reptali? Nemáme; před námi je však život, nebo smrt; pokud vytrváme a budeme věrní, dosáhneme knížectví a mocí; pokud nebudeme evangelia dbát, přinese nám to zármutek a vyhnanství.

Můžeme si snad přát něco více, než co je obsaženo v našem náboženství? Budeme-li stát pevně na skále a budeme-li následovat Ducha, který nám byl vložen do nitra, budeme správně jednat ve svých povinnostech, budeme správně jednat vůči těm, kteří jsou ustanoveni nad námi, budeme správně jednat, ať již ve světle, nebo za tmy.

Najde se snad někdo, kdo zamítne a zavrhne ony vyhlídky obsažené v evangeliu, které jsme přijali? V něm se skrývá uspokojení, v něm je radost, stálost, v něm je něco, na čem mohou spočinout naše nohy, v něm je spolehlivý základ, na němž lze stavět a na němž lze přinášet to, co se po nás požaduje.¹⁵

Nikdy nedopusťme, aby naše vyhlídky byly zamlženy; uchovejme si je v živé paměti dnem i nocí, a já vás ujišťuji, že budeme-li tak činit, budeme den ode dne a rok od roku úžasně růst.¹⁶

Cílem nás všech je celestiální sláva a velkolepost těchto vyhlídek, které před námi leží, nelze lidskými slovy vyjádřit. Budete-li věrně pokračovat v tomto díle, do něhož jste zapojeni, této slávy dosáhnete a budete se navždy radovat v přítomnosti Boha a Beránka. Stojí za to o to usilovat; stojí za to pro to něco obětovat, a požehnaní jsou muž či žena, kteří jsou natolik věrní, že toho dosáhnou.¹⁷ [Viz námět č. 3 na straně 89.]

Náměty ke studiu a k výuce

Při studiu této kapitoly nebo při přípravě na výuku zvažte níže uvedené náměty. Další užitečné informace najdete na stranách v–viii.

President Lorenzo Snow často učil tomu, že jsme děti Boží. (Strany 82–83.) Jak může tato pravda ovlivnit způsob, jak nahlížíme na sebe a na druhé? Jak můžeme pomoci dětem a mladým lidem pamatovat na to, že jsou syny a dcerami Božími?
Co vás napadá, když čtete verše z písem, které president Snow citoval, když zmiňoval naše božské možnosti? (Viz strany 84–86.)
Přečtěte si oddíl, který začíná na straně 87. Jak nás mohou „životní starosti a trápení“ dovést k tomu, že zapomeneme na věčná požehnání plynoucí z evangelia? Co můžeme dělat, abychom si své možnosti uchovávali „v živé paměti“ a „aktivně na ně pamatovali“? Jak může naše snaha pamatovat na to, kam směřujeme, ovlivňovat to, jak žijeme?
Co jste se dozvěděli o Nebeském Otci, když jste studovali tuto kapitolu? Co jste se dozvěděli o svém určení jakožto dcera nebo syn Boží?

Související verše z písem: Římanům 8:16–17; 1. Korintským 2:9–10; Alma 5:15–16; Moroni 7:48; NaS 58:3–4; 78:17–22; 132:19–24

Pomůcka k výuce: „Vydávejte svědectví, kdykoli vás k tomu Duch nabádá, ne jenom na konci každé lekce. Poskytněte těm, které učíte, příležitosti k vydávání vlastních svědectví.“ (Učení – není většího povolání, 45.)

„Je úžasným potěšením mluvit o velikých věcech, které se Bůh chystá udělit svým synům a dcerám.“

Když studujeme písma, učíme se o své božské podstatě.

Apoštol Pavel ve svých epištolách svědčil o našich možnostech stát se takovými, jako jsou Nebeský Otec a Ježíš Kristus.