Kapitola 17

Kněžství – „pro spasení lidské rodiny“

„Kněžství, jehož jsme nositeli, bylo zjeveno pro spasení lidské rodiny. Musíme na to aktivně pamatovat.“

Ze života Lorenza Snowa

Starší Lorenzo Snow byl vysvěcen apoštolem 12. února 1849. O osm měsíců později byl povolán založit misii v Itálii. 19. října 1849 odjel na misii spolu s ostatními bratry, kteří byli povoláni sloužit. Se svými společníky se vydal na dlouhou cestu, kterou zdolával pěšky, na koni i na lodi.

Když on a jeho společníci dorazili v červnu 1850 do Itálie, zjistili, že lidé ve velkých italských městech nejsou dosud připraveni přijmout evangelium. Jejich pozornost ale zaujali lidé, kteří byli známi jako Valdenští, a pocítili inspiraci pracovat mezi nimi. Valdenští žili celá staletí v odlehlé piedmontské oblasti – v horském údolí jižně od hranice mezi Itálií a Švýcarskem a východně od hranice mezi Itálií a Francií. Jejich společenství bylo založeno z touhy po náboženské reformě, a proto se věnovali studiu Bible a následování příkladu Spasitelových apoštolů.

Starší Snow řekl, že když přemýšlel o kázání evangelia mezi Valdenskými, „jakoby ho v mysli ozářila záplava světla“.¹ Navzdory těmto ujištěním měl ale pocit, že by bylo nemoudré pustit se ihned do aktivní misionářské práce, protože nepřátelé Církve rozdávali lidem publikace, které o Církvi šířily lživé informace.² Starší Snow zaznamenal: „Vzhledem k tomu, že jsem pociťoval, že záměrem Ducha je, abychom nejprve podnikli pomalé a opatrné kroky, podrobil jsem se vůli nebes.“³

I když misionáři nezačali ihned kázat evangelium, starší Snow dohlížel na vydávání brožurek v italštině a francouzštině. Kromě toho se on a jeho společníci spřátelili s lidmi kolem nich. „Snažili jsme se položit základ, který bude užitečný v budoucnu,“ řekl, „snažili jsme se nenápadně připravovat mysl lidí na to, aby mohli přijmout evangelium, tím, že jsme pěstovali přátelské pocity mezi těmi, kteří žili kolem nás. Přesto jsem se cítil poněkud zvláštně a byla to velká zkouška trpělivosti – být celé týdny a měsíce mezi zajímavými lidmi, aniž bych se aktivně a veřejně snažil oznamovat ony vznešené zásady, které jsem přijel hlásat.“⁴

Názor Valdenských na Církev se začal významně měnit poté, co starší Snow udělil kněžské požehnání chlapci, který velmi vážně onemocněl. Starší Snow si zapsal do deníku:

„6. září – Dnes ráno mou pozornost upoutal Joseph Guy, tříletý chlapec, který je nejmladším synem našich hostitelů. Za dítětem se přišlo podívat mnoho přátel, protože se všem zdálo, že se blíží jeho konec. Šel jsem se za ním podívat odpoledne – smrt si začínala činit nárok na jeho tělo; jeho dříve zdravá tělesná schránka byla nyní pouhou kostrou a jen zblízka jsme dokázali rozpoznat, že je stále naživu.“

Zarmoucen kvůli protivenství, které bránilo kázání evangelia, a kvůli starostem o malého Josepha Guye se starší Snow onoho večera obrátil o pomoc k Pánu. Později vzpomínal: „Několik hodin před tím, než jsem se uložil ke spánku, jsem volal k Pánu, aby nám v tuto chvíli pomohl. Na pocity, které jsem při oné příležitosti měl, jen tak snadno nezapomenu.

7. září – Dnes ráno jsem navrhl, … abychom se postili, odebrali se do hor a tam se modlili. Když jsme odcházeli, šli jsme se na chlapce podívat; oči měl obrácené v sloup; víčka zavřená; obličej a uši měl pohublé, v odstínu bledého mramoru, což byla známka blížící se smrti. Jeho tělo obestíral chladný vánek smrti; život téměř vyprchal. Paní Guyová a další ženy plakaly, pan Guy měl svěšenou hlavu.“ Pan Guy zašeptal staršímu Snowovi a ostatním misionářům: „On umírá. On umírá.“

Starší Snow pokračoval: „Po krátkém odpočinku na horách, stranou od jakéhokoli možného vyrušení, jsme volali k Pánu v posvátné modlitbě, aby ušetřil život onoho dítěte. Když jsem přemýšlel o tom, co jsme chtěli podniknout a jaká tvrzení jsme chtěli brzy předložit světu, považoval jsem tuto událost za nesmírně důležitou. Nevím o žádné oběti, kterou bych dokázal přinést, kterou bych tehdy nebyl ochoten předložit, aby Pán mohl vyhovět našim požadavkům.“

Když se odpoledne onoho dne vrátili ke Guyovým, starší Snow dal Josephovi kněžské požehnání. O několik hodin později se šli znovu podívat za rodinou a Josephův otec jim „s vděčným úsměvem“ řekl, že chlapci se daří mnohem lépe.

8. září – Dítě se cítilo natolik dobře, že rodiče si mohli jít po dlouhé době odpočinout. Dnes již od něj mohli odejít a věnovat se svým záležitostem.“ Když Josephova matka vyjádřila radost z chlapcova uzdravení, starší Snow odvětil: „To pro vás učinil Bůh nebes.“

„Od oné chvíle se začal zotavovat,“ zaznamenal starší Snow, „a jsem rád, že mohu s vděčností v srdci vůči Nebeskému Otci říci, že za několik málo dnů opustil lůžko a přidal se ke svým malým kamarádům.“⁵

Starší Snow po tomto zážitku pocítil, že okolnosti pro to, aby se dílo Páně šířilo mezi lidmi, byly „tak příznivé, jak jen mohly být“. 19. září 1850, přesně 11 měsíců poté, co odešel z domova, aby sloužil v Itálii, řekl svým společníkům, že mají „zahájit [své] veřejné působení“. Znovu vystoupili na horu a starší Snow tam zasvětil zemi pro kázání znovuzřízeného evangelia.⁶

Slova staršího Snowa adresovaná paní Guyové – „To pro vás učinil Bůh nebes“ – odrážela jeho celoživotní učení týkající se kněžství. Připomínal Svatým, že skrze skutky nositelů kněžství se „projevuje sláva a moc Boží“ pro dobro druhých.⁷ [Viz námět č. 1 na straně 208.]

Učení Lorenza Snowa

Nositelé kněžství jsou poslové Všemohoucího, kteří mají pravomoc delegovanou z nebe, aby mohli vykonávat svaté obřady.

My, Svatí posledních dnů, vyznáváme, že jsme od Boha obdrželi plnost věčného evangelia; vyznáváme, že máme svaté kněžství – pravomoc, kterou člověku delegoval Bůh a jejíž mocí vykonáváme obřady evangelia tak, aby byly pro Boha přijatelné.⁸

Kdokoli, kdo se pokoří před Bohem a bude ponořen do vody na odpuštění hříchů, poté, co učinil pokání, obdrží prostřednictvím vkládání rukou dar Ducha Svatého. Mohu mu toto dát já sám? Nikoli – já, jakožto posel Všemohoucího, kterému byla delegována pravomoc, vykonávám ponoření na odpuštění hříchů; já ho zkrátka ponořím do vody, neboť mám pravomoc tak učinit. Já na něj zkrátka vložím ruce pro přijetí Ducha Svatého, a poté Bůh, ve své přítomnosti, uznává mou pravomoc, uznává, že jsem Jeho posel, a udílí dotyčnému jedinci Ducha Svatého.⁹

Když [jsem] lidi pokřtil a vykonal obřady tohoto svatého kněžství, Bůh potvrdil vykonání tohoto obřadu tím, že udělil Ducha Svatého, čímž dal jedincům, kteří těmito obřady prošli, určité poznání, a přesvědčil je o tom, že daná pravomoc byla delegována z nebe. A každý starší, který vyšel kázat toto věčné evangelium a jednal v duchu svého povolání, může vydat totéž svědectví, že skrze vykonání těchto svatých obřadů se těm, kteří těmito obřady prošli, projevila sláva a moc Boží přesvědčivým způsobem. Toto je naše svědectví; toto bylo i svědectví jistého jedince, který [v roce 1830] prohlašoval, že Bůh mu dal oprávnění křtít druhé na odpuštění hříchů a vkládat na ně ruce pro přijetí Ducha Svatého, který jim měl dát poznání z věčných světů, že tento jedinec tuto pravomoc má. Tímto jedincem byl Joseph Smith; a on předal tuto pravomoc, kterou dostal od svatých andělů, druhým, kteří byli vysláni vydávat světu svědectví o tom, že ti, kteří přijmou ony svaté obřady, obdrží svědectví od Všemohoucího, že dotyční jedinci jsou oprávněni tyto obřady vykonávat. A toto je naše svědectví; a toto je mé svědectví před tímto lidem a před světem.¹⁰

Kde na celém světě najdete takovou skupinu duchovních, kteří se odváží tvrdit to, co tvrdí naši starší? Kde lze najít muže nebo skupinu mužů, kteří by se odvážili předstoupit před svět a říci, že jim Bůh dal oprávnění vykonávat pro lidi určité obřady, kterými by tito lidé mohli získávat zjevení od Boha? Kdokoli, kdo by hlásal takovou nauku, by byl brzy vypátrán, pokud by byl podvodník – ocitl by se ve velmi nebezpečném postavení a byl by brzy odhalen, pokud by žádnou takovou pravomoc neměl. Naši starší se to však odvažují tvrdit. … Bůh seslal z nebe své svaté anděly a znovuzřídil člověku pravomoc vykonávat [obřady] evangelia.¹¹ [Viz námět č. 2 na straně 209.]

Kněžství nám pomáhá najít štěstí v tomto životě i po celou věčnost.

Kněžství bylo znovuzřízeno; bylo předáno člověku, aby prostřednictvím kněžství měli všichni, kteří chtějí být dobrými a šťastnými lidmi, výsadu toho dosáhnout. Evangelium nám říká, jak máme být vznešení, dobří a šťastní. Duch Kristova evangelia nás učí všem věcem, které jsou nutné pro naše současné i budoucí blaho.

Tyto cíle dnes máme na zřeteli a měli bychom na ně stále myslet. Ohlédněte se zpátky, před pětadvaceti lety, nebo jen před deseti lety – kolik lidí přišlo za tuto dobu do Církve, a podívejte se, kolik jsme toho dosáhli. Jsme schopni hledět dál a chápat lépe, a proto jsme lépe připraveni na to, co se bude dít na zemi, než jsme byli před deseti, patnácti, dvaceti či pětadvaceti lety – víme, jak být užiteční, víme, jak se co má dělat. …

… Účelem kněžství je učinit všechny [lidi] šťastnými, šířit poznání a postupně učinit všechny lidi podílníky týchž požehnání.¹²

Právě pro tento účel nám bylo v dnešní době kněžství předáno – aby zde vedlo a zdokonalovalo Svaté Boží, a do té míry, do jaké dosáhneme poznání, bezúhonnosti a věrnosti na tomto světě, … takový bude náš oslavený stav, v němž se ukážeme za závojem.¹³

Pán řekl, že nám dá vše, co má On – a to podle přísahy a smlouvy, která náleží ke kněžství. [Viz NaS 84:33–44.] Nikdo by neměl zpochybňovat to, co říká Ježíš, a On praví, jak je to zaznamenáno ve Zjeveních svatého Jana: „Kdož svítězí, dám jemu seděti s sebou na trůnu svém, jako i já svítězil jsem, a sedím s Otcem svým na trůnu jeho.“ [Zjevení 3:21.] Lze snad říci něco více než toto? Což toto nezahrnuje vše?¹⁴

Toto evangelium, které jsme přijali, bylo zjeveno z nebe, a kněžství, jehož jsme nositeli, bylo zjeveno pro spasení lidské rodiny. Musíme na to aktivně pamatovat.“¹⁵ [Viz námět č. 3 na straně 209.]

Spravedliví nositelé kněžství pilně a aktivně usilují o duchovní dary, které by jim pomohly sloužit druhým.

Mým bratřím v kněžství bych rád nabídl několik rad, pokynů a nabádání. Spočívají na vás vznešené a posvátné zodpovědnosti, které se týkají nejen spasení této generace, ale i mnoha generací minulých a mnoha těch, které teprve přijdou. Slavná korouhev království Emanuela, která byla opět vztyčena ve světě, musí být rozvinuta v každém národě, království a říši; varovný hlas … musí zaznít všem lidem; vy jste těmi, které Pán vybral pro tento účel, ano, vy jste ten roh Jozefův, který má porazit všechny národy. [Viz Deuteronomium 33:13–17.] Dozajista nemůžete být až příliš horlivě či přičinlivě zaměstnáni snahou co nejlépe a co nejužitečněji, pro sebe i pro lidstvo, zvelebovat svůj svatý a posvátný úřad.¹⁶

V této Církvi jsou muži, kteří jsou v srdci i v pocitech právě tak dobří, jako kdokoli jiný, ale kteří postrádají víru a činorodost a kteří ve skutečnosti nezískávají to, co je jejich výsadou obdržet. Kdyby jejich víra, činorodost a odhodlání byly na stejné úrovni jako jejich dobré pocity a touhy, jejich čestnost a dobrotivost, pak by se vskutku stali mocnými muži v Izraeli; a nemoci a neduhy a moc onoho zlého by před nimi prchaly jako plevy před větrem. Přesto říkáme, že jsme dobrými lidmi a že za daných okolností děláme nejen to, co je správné, ale činíme velké pokroky ve spravedlivosti před Bohem; dobrými lidmi bezpochyby jsme. Ale rád bych zdůraznil, bratří a sestry, že mezi námi jsou starší, kteří jsou obdarováni duchovními dary, které by se s pomocí Ducha Svatého mohly využívat. Dary evangelia se musí zušlechťovat pílí a vytrvalostí. Když si proroci v dávných dobách přáli nějaké zvláštní požehnání nebo důležité poznání, zjevení či vidění, často se kvůli tomu postili a modlili několik dnů, ba i týdnů.¹⁷

Moji mladí bratří, když jde vše proti vám, když se vše zdá být černé, konejte svou povinnost a stanete se silnými a mocnými muži; nemocní budou díky vaší duchovní službě uzdraveni; ďáblové před vámi budou prchat; mrtví budou vzkříšeni; a cokoli, co kdy člověk vykonal ode dnů Adama, budete schopni vykonat i vy prostřednictvím moci Boží a prostřednictvím správné touhy.¹⁸

Je nutné toužebně usilovat o čistotu, ctnost, věrnost a božskost, jinak onu korunu nelze získat. Tyto zásady musí být vštípeny do naší bytosti, musejí být vetkány do naší tělesné schránky, musejí se stát naší součástí, díky čemuž se pak můžeme stát zdrojem a pramenem pravdy, poctivosti, spravedlnosti a milosrdenství, všeho, co je dobré a vznešené, aby tak z nás vycházelo světlo, moc a zákon, podle něhož lze řídit a spravovat a pomáhat spasit bloudící svět; jednajíce jako synové Boží v zastoupení a v zájmu našeho Otce v nebi. Očekáváme, že při vzkříšení budeme používat moci svého kněžství – můžeme je používat jen do té míry, do jaké dosáhneme spravedlivosti a dokonalosti těchto mocí; těchto oprávnění lze dosáhnout jen tehdy, když o ně usilujeme a když je získáme, takže v jitru vzkříšení budeme vlastnit jen to, co jsme získali na tomto světě! Božskost nelze nikomu předat, musí se získat, což je skutečnost, které si, jak se zdá, náboženský svět z podivného a politováníhodného důvodu není vědom. Snažte se přinášet užitek druhým a druzí se budou snažit přinášet užitek vám; a nechť je ten, kdo se chce stát velikým, dobrým člověkem a usiluje o zájmy celku a stane se služebníkem všech.¹⁹

My, jako Svatí Boží, starší Izraele, máme být ochotni udílet ze svého času, vyvíjet úsilí a přinášet každou nutnou oběť, abychom získali náležitou duchovní způsobilost k tomu, abychom v našich různých povoláních byli vysoce užiteční. A kéž Pán vštípí do srdce každého vědomí důležitosti těchto záležitostí, abychom mohli pilně a aktivně usilovat o dary a moci, které nám slibuje evangelium, jehož jsme poslušni. ²⁰ [Viz námět č. 4 na straně 209.]

Náměty ke studiu a k výuce

Při studiu této kapitoly nebo při přípravě na výuku zvažte níže uvedené náměty. Další užitečné informace najdete na stranách v–viii.

Projděte si to, co se popisuje na stranách 201–203. Jak se mohou nositelé Melchisedechova kněžství připravit na to, aby mohli udílet kněžská požehnání? Jak se můžeme my všichni připravit na přijetí kněžského požehnání?
Přečtěte si druhý odstavec na straně 204. V jakém smyslu projevují kněžské obřady moc Boží v našem životě?
V jakém smyslu nám všem kněžské obřady a požehnání pomáhají najít v tomto životě štěstí? Jak nám pomáhají zajistit si věčné štěstí? V souvislosti s těmito otázkami přemítejte o tom, čemu president Snow učil v oddíle, který začíná na straně 205.
Projděte si duchovní dary uvedené na stranách 206–208, k jejichž zušlechťování president Snow nositele kněžství povzbuzoval. Co podle vás znamená zušlechťovat duchovní dar? Jak se tato rada týká úsilí všech členů Církve?

Související verše z písem: Jakub 5:14–15; Alma 13:2–16; NaS 84:19–22; 128:8–14; Články víry 1:3, 5

Pomůcka k výuce: „Abyste pomohli studentům připravit se na zodpovězení otázek, můžete jim předtím, než bude něco přečteno nebo proneseno, říci, že je požádáte o jejich reakci. … Mohli byste například říci: ‚Až budu číst tuto pasáž, věnujte tomu pozornost, abyste se mohli podělit o to, co vás na ní nejvíce zaujalo‘ nebo ‚Až budeme číst tento verš, zamyslete se, zda rozumíte tomu, co nám Pán říká o víře‘.“ (Učení – není většího povolání, 69.)

Novodobá fotografie piedmontské oblasti v Itálii, kde starší Lorenzo Snow sloužil jako misionář na začátku 50. let 19. století.

Všichni věrní členové Církve jsou požehnáni díky kněžským obřadům a smlouvám.

Dávní apoštolové Petr, Jakub a Jan předali Josephu Smithovi a Oliveru Cowderymu Melchisedechovo kněžství.