Pád

Bůh v zahradě Eden přikázal: „Z každého stromu zahrady můžeš volně jísti, ale ze stromu poznání dobrého a zlého, z něho nebudeš jísti, nicméně, můžeš se sám rozhodnouti, neboť to je ti dáno; ale pamatuj, že to zakazuji, neboť v ten den, kdy z něho pojíš, zajisté zemřeš.“ (Mojžíš 3:16–17.) Protože Adam a Eva přestoupili toto přikázání a pojedli z ovoce stromu poznání dobra a zla, byli vyvrženi z přítomnosti Páně (viz NaS 29:40–41). Jinými slovy – zakusili duchovní smrt. Stali se také smrtelnými – podrobeni tělesné smrti. Tato duchovní a tělesná smrt se nazývá pád.

Náš padlý stav

Protože jsme potomci Adama a Evy, ocitáme se ve smrtelnosti v tomto padlém stavu, který jsme zdědili (viz Alma 42:5–9, 14). Jsme odděleni z přítomnosti Páně a podrobeni tělesné smrti. Jsme také vystaveni působení protikladů a v rámci tohoto působení jsme zkoušeni těžkostmi života a pokušeními protivníka (viz 2. Nefi 2:11–14; NaS 29:39; Mojžíš 6:48–49).

V tomto padlém stavu se v nás odehrává konflikt. Jsme duchovní děti Boží s možností stát se příjemci božské povahy (viz 2. Petrova 1:4). Avšak „jsme před [Bohem] nehodni; kvůli pádu je povaha naše trvale zlá“ (Eter 3:2). Musíme se stále snažit překonávat nespravedlivé vášně a touhy.

Král Beniamin, opakuje slova anděla, řekl: „Přirozený člověk je nepřítelem Boha a byl jím od pádu Adamova.“ Král Beniamin varoval, že v tomto přirozeném neboli padlém stavu bude každý člověk nepřítelem Boha na věky, „ledaže se poddá nutkáním Svatého Ducha a odloží přirozeného člověka a stane se svatým skrze usmíření Krista Pána a stane se jako dítě, poddajným, mírným, pokorným, trpělivým, plným lásky, ochotným podrobiti se všemu, co Pán považuje za vhodné na něj vložiti, stejně jako se dítě podrobuje otci svému“ (Mosiáš 3:19).

Přínos pádu

Pád je důležitou součástí plánu spasení, který připravil Nebeský Otec (viz 2. Nefi 2:15–16; 9:6). Má dvojí směr – dolů, a přesto vpřed. Kromě toho, že uvedl tělesnou a duchovní smrt, dal nám příležitost narodit se na zem, učit se a dělat pokroky. Používáme-li spravedlivě svobodu jednání a činíme-li upřímně pokání, když zhřešíme, můžeme přijít ke Kristu a skrze Jeho usmíření se můžeme připravit na přijetí daru věčného života. Prorok Lehi učil:

„Kdyby Adam neučinil přestupek, nepadl by, ale zůstal by v zahradě Eden. A vše, co bylo stvořeno, by muselo zůstati v témže stavu, v jakém to bylo poté, co to bylo stvořeno; a muselo by to zůstati na věky a nemíti žádného konce.

A [Adam a Eva] by neměli žádných dětí; pročež by zůstali ve stavu nevinnosti, nemajíce žádné radosti, neboť neznali žádné bídy; nečiníce žádného dobra, neboť neznali žádného hříchu.

Ale vizte, vše bylo učiněno moudrostí toho, který zná vše.

Adam padl, aby lidé mohli býti; a lidé jsou, aby mohli míti radost.

A Mesiáš přichází v plnosti času, aby mohl děti lidské z pádu vykoupiti.“ (2. Nefi 2:22–26; viz také verše 19–21, 27.)

Adam a Eva vyjádřili svou vděčnost za požehnání, která přišla v důsledku pádu:

„Adam velebil Boha a byl naplněn a počal prorokovati ohledně všech rodin země řka: Velebeno buď jméno Boží, neboť pro přestupek můj oči mé jsou otevřeny a v tomto životě budu míti radost a opět v těle uvidím Boha.

A Eva, manželka jeho, slyšela všechny tyto věci a radovala se řka: Kdyby nebylo našeho přestupku, nikdy bychom neměli símě a nikdy bychom neznali dobré a zlé a radost svého vykoupení a věčný život, který Bůh dává všem poslušným.“ (Mojžíš 5:10–11.)

Vykoupení z pádu

Kvůli našemu padlému a smrtelnému stavu a osobním hříchům spočívá naše jediná naděje v Ježíši Kristu a v plánu vykoupení.

Usmířením Ježíše Krista budou všichni vykoupeni z následků pádu. Budeme vzkříšeni a přivedeni zpět do přítomnosti Páně, abychom byli souzeni (viz 2. Nefi 2:5–10; Alma 11:42–45; Helaman 14:15–17).

Kromě toho, že nás Spasitel vykoupil ze všeobecných následků pádu, může nás také vykoupit z našich vlastních hříchů. Ve svém padlém stavu hřešíme a vzdalujeme se od Pána, uvádějíce na sebe duchovní smrt. Apoštol Pavel o tom řekl: „Všickniť zajisté zhřešili, a nemají slávy Boží.“ (Římanům 3:23.) Zůstáváme-li ve svých hříších, nemůžeme přebývat v přítomnosti Boží, neboť „žádná nečistá věc… nemůže přebývati… v přítomnosti jeho“ (Mojžíš 6:57). Jak jsme vděčni, že usmíření „naplňuje podmínky pokání“ (Helaman 14:18) a umožňuje nám získat odpuštění hříchů a přebývat v přítomnosti Boží na věky! Alma učil: „Člověku byla dána doba, v níž může činiti pokání; tudíž tento život se stal stavem zkušebním; dobou přípravy na setkání s Bohem; dobou přípravy na onen nekonečný stav, o němž jsme mluvili, jenž nastane po vzkříšení mrtvých.“ (Alma 12:24.)

Vděčnost za Spasitelovu smírnou oběť

Stejně jako nemáme opravdovou chuť na jídlo, dokud nemáme hlad, netoužíme v plné míře po věčném spasení, dokud si neuvědomíme, že potřebujeme Spasitele. Toto zjištění se dostavuje, když se prohlubuje naše porozumění pádu. Prorok Lehi o tom učil: „Celé lidstvo je ve ztraceném a v padlém stavu a navždy bude, ledaže se bude spoléhati na tohoto Vykupitele.“ (1. Nefi 10:6.)

Další odkazy: Genesis 3; Mormon 9:12–14; Mojžíš 4

Viz také Hřích; Plán spasení; Prvotní hřích; Svoboda jednání; Usmíření Ježíše Krista