Oběť, obětovat

Obětovat znamená vzdát se něčeho, čeho si ceníme, pro něco jiného, co má větší hodnotu. Jako Svatí posledních dnů máme příležitost obětovat světské věci pro Pána a Jeho království. Členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů mají být ochotni obětovat cokoli, co Pán požaduje. Kdyby na nás nebylo požadováno přinášet oběti, nikdy bychom nebyli schopni vyvinout víru nutnou pro věčné spasení.

Usmíření Ježíše Krista je velikou a věčnou obětí, která je středem evangelia (viz Alma 34:8–16). Než Spasitel uskutečnil usmíření, Jeho lid smlouvy obětoval zvířata jako symbol Jeho oběti. Tento obřad jim pomáhal vyhlížet usmíření (viz Mojžíš 5:4–8). Příkaz přinášet zvířecí oběti ukončila smrt Ježíše Krista. Dnes v Církvi přijímáme svátost, abychom si připomínali Spasitelovu smírnou oběť.

Kromě toho, že si připomínáme smírnou oběť Ježíše Krista, máme přinášet svou vlastní oběť: srdce zlomené a ducha zkroušeného. Spasitel řekl: „Nebudete mi již obětovati proléváním krve; ano, oběti vaše a zápalné oběti vaše skončí… A budete mi přinášeti jako oběť srdce zlomené a ducha zkroušeného. A kdo ke mně přijde se srdcem zlomeným a duchem zkroušeným, toho pokřtím ohněm a Duchem Svatým“ (3. Nefi 9:19–20).

Mít srdce zlomené a ducha zkroušeného znamená být pokorným a vnímavým vůči vůli Boží a vůči radám těch, které Bůh povolal, aby vedli Jeho Církev. Znamená to také pociťovat hlubokou lítost nad hříchem a mít upřímnou touhu činit pokání. Prorok Lehi zdůraznil, jak je důležité tuto oběť přinášet: „Vizte, [Kristus] dává sebe jako oběť za hřích, aby naplnil smysl zákona pro všechny ty, kteří mají srdce zlomené a ducha zkroušeného; a pro nikoho jiného nemůže býti smysl zákona naplněn.“ (2. Nefi 2:7.) Nepřinášíme-li oběť zlomeného srdce a zkroušeného ducha, nemůžeme plně obdržet požehnání, která přicházejí skrze usmíření.

Jste-li ochotni obětovat tak, jak Pán přikázal, On vás přijme. Učil: „Všichni… již vědí, že srdce jejich je upřímné a zlomené a duch jejich zkroušený, a jsou ochotni dodržovati smlouvy své skrze obětování – ano, každou oběť, kterou já, Pán, přikáži – jsou mnou přijati.“ (NaS 97:8.) Z hlediska věčnosti můžete vidět, že vzdát se věcí světa není ve skutečnosti vůbec žádná oběť. Požehnání, která dostáváte, jsou větší než cokoli, čeho se kdy vzdáte.

Další odkazy: Matouš 19:16–22; NaS 59:8

Viz také Láska; Pokání; Poslušnost; Služba; Svátost; Usmíření Ježíše Krista