Pokání

Pokání je jednou z prvních zásad evangelia (viz Články víry 1:4). Je nezbytné pro vaše štěstí v tomto životě i během věčnosti. Pokání znamená mnohem více než jen vyznat špatné činy. Jde o změnu mysli a srdce, která vám dává nový pohled na Boha, na sebe a na svět. Zahrnuje odvrácení se od hříchu a obrácení se k Bohu s prosbou o odpuštění. Je motivováno láskou k Bohu a upřímnou touhou dodržovat Jeho přikázání.

Potřeba pokání

Pán prohlásil, že „žádná nečistá věc nemůže zděditi království nebeské“ (Alma 11:37). Vaše hříchy vás znečisťují – činí vás nehodnými návratu k vašemu Nebeskému Otci a přebývání v Jeho přítomnosti. Také vám přinášejí bolest do duše v tomto životě.

Skrze usmíření Ježíše Krista opatřil Nebeský Otec jediný způsob, jak vám mohou být odpuštěny vaše hříchy (viz „Odpuštění“, strany 86–88). Ježíš Kristus vytrpěl trest za vaše hříchy, aby vám mohlo být odpuštěno, budete-li činit upřímné pokání. Když činíte pokání a spoléháte se na Jeho spásnou milost, budete očištěni od hříchu. On prohlásil:

„Tudíž přikazuji ti, abys činil pokání – čiň pokání, jinak tě budu bíti holí úst svých a prchlivostí svou a hněvem svým, a utrpení tvá budou těžká – jak těžká, nevíš, jak pronikavá, nevíš, ano, jak těžko snesitelná, nevíš.

Neboť viz, já, Bůh, jsem vytrpěl tyto věci za všechny, aby oni nemuseli trpěti, jestliže budou činiti pokání;

Ale jestliže nebudou činiti pokání, musejí trpěti stejně jako já;

Kteréžto utrpení způsobilo mně, dokonce Bohu, největšímu ze všech, že jsem se chvěl bolestí a krvácel v každém póru a trpěl v těle i v duchu – a přál jsem si, abych nemusel píti ten hořký kalich a mohl se stáhnouti –

Nicméně, sláva buď Otci, a já jsem vypil a dokončil jsem přípravy své pro děti lidské.“ (NaS 19:15–19.)

Nebezpečí spočívající v odkládání pokání

Neodůvodňujte své hříchy ani neodkládejte pokání. Amulek varoval: „Tento život je dobou na to, aby se lidé připravili na setkání s Bohem; ano, vizte, den tohoto života je dnem na to, aby lidé vykonávali práce své… Prosím vás, abyste neodkládali den pokání svého až na konec; neboť po tomto dnu života, který nám je dán, abychom se připravili na věčnost, vizte, nevyužijeme-li řádně času svého, zatímco jsme v tomto životě, pak přijde noc temnoty, kdy nemůže býti žádná práce vykonána.“ (Alma 34:32–33.)

Prvky pokání

Pokání je bolestivý proces, ale vede k odpuštění a trvalému pokoji. Pán, prostřednictvím proroka Izaiáše, řekl: „Budou-li hříchové vaši jako červec dvakrát barvený, jako sníh zbělejí; budou-li červení jako šarlat, jako vlna budou.“ (Izaiáš 1:18.) V této dispensaci Pán slíbil: „Vizte, ten, kdo činil pokání z hříchů svých, tomu je odpuštěno, a já, Pán, již na ně nevzpomínám.“ (NaS 58:42.) Pokání obsahuje tyto prvky:

Víra v Nebeského Otce a v Ježíše Krista. Moc hříchu je veliká. Abyste se od něj mohli osvobodit, musíte se obrátit ke svému Nebeskému Otci a modlit se s vírou. Satan se může snažit přesvědčit vás, že nejste hodni toho, abyste se modlili – že Nebeský Otec je s vámi tak nespokojen, že nikdy vaše modlitby nevyslyší. To je lež. Váš Otec v nebi je vždy připraven vám pomoci, jestliže k Němu přijdete s kajícným srdcem. Má moc vás uzdravit a pomoci vám zvítězit nad hříchem.

Pokání je činem víry v Ježíše Krista – uznáním moci Jeho usmíření. Pamatujte na to, že odpuštění můžete získat pouze na základě Jeho podmínek. Když s vděčností uznáváte Jeho usmíření a Jeho moc očistit vás od hříchu, jste schopni „uplatňovati víru svoji ku pokání“ (Alma 34:17).

Lítost nad hříchem. Abyste mohli získat odpuštění, musíte si nejprve sami přiznat, že jste hřešili. Snažíte-li se žít podle evangelia, takové přiznání povede k zármutku, „kterýž jest podlé Boha,“ který „pokání k spasení působí“ (2. Korintským 7:10). Zármutek podle Boha nepřichází kvůli přirozeným následkům hříchu nebo kvůli strachu z trestu; spíše přichází na základě poznání, že jste zarmoutili svého Nebeského Otce a svého Spasitele. Když pocítíte zármutek podle Boha, získáte upřímnou touhu změnit se a ochotu podrobit se jakémukoli požadavku pro získání odpuštění.

Vyznání. „Kdo přikrývá přestoupení svá, nepovede se jemu šťastně; ale kdož je vyznává a opouští, milosrdenství důjde.“ (Přísloví 28:13.) Pro odpuštění je nezbytná ochota plně odhalit svému Nebeskému Otci vše, co jste učinili. Poklekněte před Ním s pokornou modlitbou a přiznejte Mu své hříchy. Vyznejte svou hanbu a vinu a potom proste o pomoc.

Vážné přestupky, například porušení zákona cudnosti, mohou ohrozit vaše členství v Církvi. Proto musíte vyznat tyto hříchy Pánovi i Jeho zástupcům v Církvi. Toto vyznání je třeba učinit vašemu biskupovi nebo presidentovi odbočky a možná i presidentovi vašeho kůlu nebo misie, kteří slouží jako strážní a soudci v Církvi. I když pouze Pán může odpouštět hříchy, tito vedoucí kněžství hrají v procesu pokání zásadní úlohu. Vaše vyznání budou uchovávat jako důvěrné a během procesu pokání vám budou pomáhat. Buďte vůči nim naprosto čestní. Bude-li vaše vyznání jen částečné a vy se zmíníte pouze o menších chybách, nebudete schopni napravit vážnější zatajený přestupek. Čím dříve tento proces zahájíte, tím dříve najdete pokoj a radost, které přicházejí se zázrakem odpuštění.

Opuštění hříchu. I když vyznání je nezbytným prvkem pokání, samo o sobě nepostačuje. Pán řekl: „Podle toho můžete poznati, činí-li člověk pokání z hříchů svých – vizte, vyzná je a zanechá jich.“ (NaS 58:43.)

Uchovávejte si pevné a trvalé odhodlání, že svůj přestupek nebudete nikdy opakovat. Když tento závazek dodržíte, již nikdy nepocítíte bolest kvůli onomu hříchu.

Prchejte okamžitě z jakékoli nebezpečné situace. Vede-li určitá situace k tomu, že hřešíte, nebo by mohla vést k tomu, že byste hřešili, odejděte. Nemůžete setrvávat v pokušení a očekávat, že hřích překonáte.

Náprava. Nakolik je to možné, musíte dát do pořádku to, co bylo vašimi činy poškozeno nebo pokaženo, ať již se jedná o něčí majetek nebo o dobrou pověst. Ochotná náprava ukazuje Pánovi, že chcete dělat vše, co dokážete, abyste činili pokání.

Spravedlivý život. Nepostačí jen snažit se odolávat zlu nebo vytlačit ze svého života hřích. Svůj život musíte naplnit spravedlivostí a musíte se věnovat činnostem, které přinášejí duchovní moc. Ponořte se do písem. Modlete se denně k Pánu, aby vám dal sílu, která přesahuje vaši vlastní sílu. Občas se postěte o zvláštní požehnání.

Naprostá poslušnost vám přináší do života úplnou moc evangelia, včetně větší síly překonávat slabosti. Tato poslušnost zahrnuje činy, které jste možná původně za součást pokání nepokládali, například navštěvování shromáždění, placení desátku, službu a odpouštění druhým. Pán slíbil: „Tomu, kdo činí pokání a poslouchá přikázání Páně, bude odpuštěno.“ (NaS 1:32.)

Další odkazy: Lukáš 15:11–32; 2. Nefi 9:19–24; Mosiáš 4:1–3, 10–13; 26:30–31; NaS 18:10–16

Viz také Církevní disciplinární rady; Hřích; Křest; Odpuštění; Plán spasení; Pokušení; Usmíření Ježíše Krista; Víra