Hřích

Když vědomě nedodržujeme Boží přikázání, dopouštíme se hříchu. Hříchu se dopouštíme také tehdy, když nejednáme spravedlivě navzdory tomu, že známe pravdu (viz Jakub 4:17).

Pán řekl, že „[nemůže] pohlížeti na hřích se sebemenší mírou shovívavosti“ (NaS 1:31). Následkem hříchu je to, že se Duch Svatý stáhne a že ve věčnosti nebudeme moci přebývat v přítomnosti našeho Nebeského Otce, neboť „žádná nečistá věc nemůže přebývati s Bohem“ (1. Nefi 10:21).

Každý z nás někdy porušuje přikázání nebo nejedná podle své znalosti pravdy. Apoštol Jan učil: „Pakliť díme, že hříchu nemáme, sami se svodíme, a pravdy v nás není. Jestliže pak budeme vyznávati hříchy své, věrnýť jest [Ježíš Kristus] a spravedlivý, aby nám odpustil hříchy, a očistil nás od všeliké nepravosti.“ (1. Janova 1:8–9.) Skrze usmíření Ježíše Krista můžeme činit pokání a mohou nám být odpuštěny hříchy.

Další odkazy: Římanům 3:23; 6:23; Alma 5:41–42; 11:37; Helaman 5:10–11; NaS 82:1–3; 88:34–35

Viz také Milosrdenství; Odpuštění; Pokání; Pokušení; Poslušnost; Smrt, duchovní; Spravedlnost; Usmíření Ježíše Krista