Ježíš Kristus

První předsednictvo a Kvorum dvanácti apoštolů vydalo 1. ledna 2000 níže uvedené prohlášení. Toto prohlášení má název „Žijící Kristus“ a přináší svědectví o Pánu Ježíši Kristu a stručně pojednává o Jeho totožnosti a božském poslání:

„Když si připomínáme narození Ježíše Krista, ke kterému došlo před dvěma tisíci lety, předkládáme své svědectví o skutečnosti Jeho nesrovnatelného života a o nekonečné moci Jeho velké smírné oběti. Nikdo jiný neměl tak hluboký vliv na všechny ty, kteří žili a kteří ještě budou na zemi žít.

Byl velkým Jehovou Starého zákona a Mesiášem zákona Nového. Pod vedením svého Otce se stal stvořitelem země. ‚Všecky věci‘ skrze něho učiněny jsou, a ‚bez něho nic není učiněno, což učiněno jest.‘ (Viz Jan 1:3.) Ačkoli byl bez hříchu, byl pokřtěn, aby naplnil veškerou spravedlnost. ‚Chodil, dobře čině‘ (Skutkové 10:38), a přesto byl za to opovrhován. Jeho evangelium bylo poselstvím míru a dobré vůle. Naléhavě všechny žádal, aby následovali Jeho příklad. Kráčel stezkami Palestiny, uzdravoval nemocné, navracel zrak slepým a křísil mrtvé. Učil pravdám věčnosti, skutečnosti naší předpozemské existence, účelu našeho života na zemi a možnostem, které budou mít synové a dcery Boží v životě, který přijde.

Zavedl svátost jako připomínku své velké smírné oběti. Byl uvězněn a souzen na základě falešných obvinění, uznán vinným, aby se uspokojil dav, a odsouzen k smrti na kříži Kalvárie. Obětoval život, aby usmířil hříchy celého lidstva. Byl to velký zástupný dar za všechny ty, kteří kdy žili na zemi.

Se vší vážností vydáváme svědectví, že Jeho život, který je ústředním bodem celé lidské historie, nezačal v Betlémě, ani neskončil na Kalvárii. On byl Prvorozeným Otce, Jednorozeným Synem v těle, Vykupitelem světa.

Povstal z hrobu, aby se stal ‚[prvotinou] těch, kteříž zesnuli‘ (1. Korintským 15:20). Jako vzkříšený Pán navštívil ty, které za života miloval. Také sloužil mezi svými ‚jinými ovcemi‘ (viz Jan 10:16) ve starověké Americe. V nynějším světě se se svým Otcem zjevili chlapci Josephu Smithovi a uvedli dlouho zaslíbenou dispenzaci ‚plnosti časů‘ (Efezským 1:10).

Prorok Joseph Smith o žijícím Kristu napsal: ‚Oči jeho byly jako plamen ohně; vlasy na hlavě jeho byly bílé jako čistý sníh; tvář jeho zářila nad jas slunce; a hlas jeho byl jako zvuk valících se velikých vod, a to hlas Jehovův, řkoucí:

Já jsem první i poslední; jsem ten, kdo žije, jsem ten, kdo byl zabit; jsem přímluvcem vaším u Otce.‘ (NaS 110:3–4.)

Prorok o Něm také prohlásil: ‚A nyní, po mnohých svědectvích, jež o něm byla dána, toto je svědectví poslední ze všech, jež my o něm dáváme: Že on žije!

Neboť jsme ho viděli, vpravdě na pravici Boží; a slyšeli jsme hlas vydávající svědectví, že je Jednorozeným Otcovým –

Že jím a skrze něho a od něho světy jsou a byly stvořeny a obyvatelé jejich jsou syny a dcerami Bohu zplozenými.‘ (NaS 76:22–24.)

S vážností prohlašujeme, že Jeho kněžství a Jeho Církev byly znovuzřízeny na zemi – postaveny ‚na základ apoštolský a prorocký, kdež jest gruntovní úhelný kámen sám Ježíš Kristus.‘ (Efezským 2:20.)

Vydáváme svědectví, že se jednoho dne vrátí na zemi. ‚Nebo se zjeví sláva Hospodinova, a uzří [to] všeliké tělo spolu.‘ (Izaiáš 40:5.) Bude kralovat jako Král králů a panovat jako Pán pánů a každé koleno před Ním poklekne a každý jazyk promluví v uctívání. Každý z nás bude předveden, aby byl od Něho souzen podle svých skutků a tužeb svého srdce.

Jako Jeho řádně vysvěcení apoštolové vydáváme svědectví – že Ježíš je žijící Kristus, nesmrtelný Syn Boží. Je velkým králem Immanuelem, který dnes stojí po pravici svého Otce. Je světlem, životem a nadějí světa. Jeho cesta je cestou, která vede ke štěstí v tomto životě a k věčnému životu ve světě příštím. Buď Bohu dík za nesrovnatelný dar Jeho božského Syna.“ (Liahona, duben 2000, 2–3.)

Viz také Usmíření Ježíše Krista