Kněžství

Kněžství je věčná moc a pravomoc Boží. Prostřednictvím kněžství Bůh stvořil nebesa a zemi a prostřednictvím kněžství je ovládá. Prostřednictvím této moci vykupuje a oslavuje své děti a uskutečňuje „nesmrtelnost a věčný život člověka“ (Mojžíš 1:39).

Kněžská pravomoc je dána lidem na zemi

Bůh dává kněžskou pravomoc způsobilým mužským členům Církve, aby mohli jednat v Jeho jménu pro spasení Jeho dětí. Nositelé kněžství mohou být zmocněni kázat evangelium, vykonávat obřady spasení a řídit království Boží na zemi.

Muži, členové Církve, mohou začít svou službu v kněžství již jako chlapci, když dosáhnou 12 let. Nejprve jsou nositeli Aronova kněžství, později mohou získat způsobilost k tomu, aby jim bylo uděleno Melchisedechovo kněžství. V různých stadiích svého života, a zatímco se připravují přijmout různé zodpovědnosti, mají v kněžství různé úřady, například úřad jáhna, učitele nebo kněze v Aronově kněžství a staršího nebo vysokého kněze v Melchisedechově kněžství. (Bližší informace o Aronově a Melchisedechově kněžství najdete na stranách 5–6 a 63–64.)

Aby se muž, člen Církve, stal nositelem kněžství, musí mu ho oprávněný nositel kněžství předat a musí ho vysvětit k nějakému úřadu v tomto kněžství (viz Židům 5:4; NaS 42:11; Články víry 1:5).

I když je pravomoc kněžství udělována pouze způsobilým mužům, členům Církve, požehnání kněžství jsou dostupná všem – mužům, ženám i dětem. My všichni máme prospěch ze spravedlivého vlivu kněžského vedení a my všichni máme výsadu přijmout spásné obřady kněžství.

Kněžství a rodina

Kněžství nachází své nejdůležitější uplatnění v rodině. Každý manžel a otec v Církvi se má snažit, aby byl hoden být nositelem Melchisedechova kněžství. Se svou manželkou, která mu je rovnocennou partnerkou, předsedá ve spravedlivosti a lásce a slouží jako duchovní vedoucí rodiny. Vede rodinu při pravidelných modlitbách, studiu písem a při rodinných domácích večerech. Společně s manželkou učí děti a pomáhá jim připravit se na přijetí obřadů spasení (viz NaS 68:25–28). Dává kněžská požehnání pro vedení, uzdravení a útěchu.

Mnozí členové nemají doma věrného nositele Melchisedechova kněžství. Avšak prostřednictvím služby domácích učitelů a vedoucích kněžství mohou všichni členové Církve přijímat ve svém životě požehnání moci kněžství.

Kněžská kvora

Kněžské kvorum je organizovaná skupina bratří, kteří mají stejný kněžský úřad. Hlavní cíle kvor jsou sloužit druhým, budovat jednotu a bratrství a vzájemně se učit naukám, zásadám a povinnostem.

Kvora existují na všech úrovních organizace Církve. President Církve a jeho rádcové tvoří Kvorum Prvního předsednictva. I dvanáct apoštolů tvoří kvorum. Sedmdesátníci, generální autority i územní autority, jsou organizováni v kvorech. Každý president kůlu předsedá kvoru vysokých kněží, do něhož patří všichni vysocí kněží kůlu. Každý sbor nebo odbočka má zpravidla kvorum starších, kněží, učitelů a jáhnů. Vysocí kněží jsou organizováni i ve sborech, kde slouží ve skupině vysokých kněží.

Domácí učení

Jakmile jsou nositelé kněžství vysvěceni do úřadu učitel, mají příležitost a zodpovědnost sloužit jako domácí učitelé. Tímto plní svou povinnost „bdíti nad církví a býti s jejími členy a posilovati je“ (NaS 20:53).

Domácí učitelé mají posvátnou povinnost být prvním církevním zdrojem pomoci pro jednotlivce a rodiny. Navštěvují alespoň jednou za měsíc členy, kteří jim byli svěřeni. Když slouží svěřeným členům a když je navštěvují, podporují rodiče v plnění jejich zodpovědností, každého člena rodiny učí evangeliu, upevňují přátelství a pomáhají členům připravit se na přijetí chrámových obřadů a žít tak, aby byli hodni požehnání evangelia.

Vedoucí ve sborech a odbočkách dbají na to, aby každá rodina nebo jednotlivec měl domácí učitele. Jsou s domácími učiteli v neustálém kontaktu, aby pomáhali uspokojovat duchovní i časné potřeby každého člena.

Klíče kněžství

Používání pravomoci kněžství v Církvi řídí ti, kteří drží klíče kněžství (viz NaS 65:2; 124:123). Ti, kteří drží klíče kněžství, mají právo v rámci svěřené působnosti předsedat Církvi a řídit ji. Například biskup drží klíče kněžství, které mu umožňují předsedat v jeho sboru. Když je tedy například nějaké dítě v tomto sboru připraveno na křest, osoba, která bude dítě křtít, musí k tomu získat oprávnění od biskupa.

Ježíš Kristus drží všechny klíče kněžství. Svým apoštolům dal klíče, které jsou nutné pro řízení Jeho Církve. Pouze služebně nejstarší apoštol, president Církve, může používat tyto klíče pro řízení celé Církve (nebo může pověřit jinou osobu k jejich používání; viz NaS 43:1–4; 81:2; 132:7).

President Církve deleguje klíče kněžství dalším vedoucím kněžství, aby mohli předsedat v jejich oblasti zodpovědnosti. Klíče kněžství jsou udělovány presidentům chrámů, misií, kůlů a okrsků; biskupům; presidentům odboček; a presidentům kvor. Ten, kdo slouží v některém z těchto postavení, drží klíče pouze do té doby, dokud není uvolněn. Rádcové klíče nedostávají, ale dostávají pravomoc a zodpovědnost prostřednictvím povolání a úkolu.

Používejte kněžství spravedlivě

Jste-li nositeli kněžství, pamatujte na to, že kněžství má být vaší součástí v každé chvíli a za všech okolností. Kněžství není jako plášť, který si můžete oblékat a sundávat podle libosti. Jakékoli vysvěcení do úřadu v kněžství je povoláním k celoživotní službě se slibem, že Pán vás podle vaší věrnosti učiní způsobilými k práci na Jeho díle.

Abyste mohli obdržet moc kněžství a používat ji, musíte toho být hodni. Slova, která promlouváte, a vaše každodenní chování ovlivňují vaši schopnost sloužit. Vaše chování na veřejnosti musí být bezúhonné. Vaše chování v soukromí je ještě důležitější. Pán prostřednictvím proroka Josepha Smitha prohlásil, že „práva kněžství jsou neoddělitelně spojena s mocemi nebeskými a že moci nebeské nemohou býti ovládány ani používány, pouze podle zásad spravedlivosti“ (NaS 121:36). Nositele kněžství varoval:

„Když se snažíme zakrývati hříchy své nebo uspokojovati pýchu svou, marnivou ctižádost svou nebo uplatňovati moc nebo panství nebo donucování na duši dětí lidských v jakékoli míře nespravedlivosti, vizte, nebesa se stáhnou; Duch Páně je zarmoucen; a když se stáhne, amen s kněžstvím neboli s pravomocí onoho muže. Vizte, dříve než si to uvědomí, je ponechán sám sobě.“ (NaS 121:37–38.)

Nemůžete si udržet moc nebo vliv v kněžství, leda by to bylo „přesvědčováním, shovívavostí, jemností a mírností a láskou nepředstíranou; laskavostí a ryzím poznáním, které budou velice rozšiřovati duši bez pokrytectví a beze lsti“. Když „jsi pohnut Duchem Svatým“ někoho pokárat, projev následně více „lásky vůči tomu, jehož jsi pokáral, aby tě nepovažoval za nepřítele svého; aby mohl věděti, že věrnost tvá je silnější než pouta smrti“. (NaS 121:41–44.)

Když používáte kněžství ve spravedlivosti a s láskou, budete mít radost z toho, že sloužíte jako nástroj v rukách Páně. On řekl:

„Nechť nitro tvé je také plné pravé lásky vůči všem lidem a k domácím ve víře a nechť ctnost zdobí myšlenky tvé neustále; potom bude růsti sebedůvěra tvá v přítomnosti Boží; a nauka kněžství bude skrápěti duši tvou jako rosa z nebe.

Duch Svatý bude stálým společníkem tvým a žezlo tvé neměnným žezlem spravedlivosti a pravdy; a panství tvé bude věčným panstvím a bez donucovacích prostředků bude k tobě plynouti na věky věků.“ (NaS 121:45–46.)

Další odkazy: Jan 15:16; Skutkové 8:14–20; Jakub 5:14–15; NaS 13; 20; 84; 107; Joseph Smith–Životopis 1:68–73

Viz také Aronovo kněžství; Církevní správa; Melchisedechovo kněžství; Obřady; Znovuzřízení evangelia