Pojďme a naslouchejme hlasu proroka

Z jitra navrátí se prozpěvování

President Thomas S. Monson

První rádce v Prvním předsednictvu

Před několika lety otiskly noviny v Salt Lake City zprávu o úmrtí mé blízké přítelkyně v nejlepších letech jejího života. Zúčastnil jsem se smutečního obřadu a přidal se k zástupu lidí, kteří se shromáždili, aby vyjádřili soustrast manželovi a dětem, které právě ztratily maminku. Najednou mě poznala jejich nejmladší dcerka Kelly a chytla mě za ruku. „Pojď se mnou,“ řekla, a zavedla mě k rakvi, ve které spočívalo tělo její milované maminky. „Já nepláču,“ řekla, „a ty taky nesmíš. Maminka mi často vyprávěla o smrti a o životě s Nebeským Otcem. Já patřím k mamince a tatínkovi. Budeme znova všichni spolu.“ Na mysli mi vytanula slova žalmisty: „Z úst nemluvňátek… mocně dokazuješ síly.“ (Žalm 8:2.)

Očima zvlhlýma od slz jsem se díval na krásný a vírou naplněný úsměv své malé přítelkyně. Pro ni, jejíž malá ručka stále držela tu moji, nikdy nepřijde beznadějné svítání. Posilována svým nezlomným svědectvím a se znalostí, že život pokračuje i po smrti, může tato dívka, její otec, bratři, sestry a nakonec i všichni, kteří sdílí znalost této božské pravdy, prohlásit světu: „Z večera potrvá pláč, ale z jitra navrátí se prozpěvování.“ (Žalm 30:5.)

Celou silou své duše svědčím o tom, že Bůh žije, že Jeho Milovaný Syn je prvotinou vzkříšení a že evangelium Ježíše Krista je oním pronikavým světlem, jež mění každé beznadějné svítání v jitro prozpěvování.

Z proslovu proneseného na generální konferenci v dubnu 1976.

Náměty k zamyšlení

1. Není nic špatného na tom, že pláčeme, když nám zemře někdo blízký. Ve skutečnosti nám pláč může pomoci. Ale Kelly se nechtělo plakat. Proč?

2. Proč si myslíte, že Kellyina maminka jí tak často vyprávěla o životě po smrti?

3. Jak se Ježíš stal prvotinou vzkříšení (viz 1. Korintským 15:23; 2. Nefi 2:8–9)? Promluvte si o tom se svými rodiči.