Navazování přátelství
Ahoj! Jmenuji se Clara Christensenová. Bydlím v Keewatinu v kanadské provincii Ontario
Ze zahrady za domem má Clara Christensenová, které je 11 let, výhled natolik pěkný, že by bylo možné nafotit ho do kalendáře. Jejich dům stojí na okraji pahorku, ze kterého je vidět jezero Lake of the Woods, což je ohromná plocha průzračné vody, která na jihu zasahuje do území Spojených států a na západě do kanadské provincie Manitoba. V létě se hladina vody třpytí od slunečních paprsků. V zimě zamrzlé jezero září sněhem.
Jezero a lesy, které ho obklopují, jsou rájem pro činorodého a přírodymilovného člověka jako je Clara. V létě chodí Clara plavat, jezdí na loďce, chytá ryby, chodí na výlety a jezdí tábořit. V zimě ráda bruslí, jezdí na motorových saních, na běžkách i na sjezdovkách a na kusu koberce sáňkuje na strmých kopcích. V zimě teplota v noci klesá až na -40˚C a sněhová pokrývka je 1 až 2 metry vysoká. A přesto jsou pro Claru podzim a zima oblíbená roční období.
Tato zdatná dívka, která ráda tráví čas v přírodě, má také mnoho koníčků, kterým se věnuje doma. Ráda čte, plete a hraje na zobcovou flétnu a na piano. Dala si za cíl naučit se zahrát všechny náboženské písně a písně z Primárek. Clara má dobré srdce a ráda pečuje o druhé lidi i o zvířata. Často hlídá své malé bratrance a sestřenice, a když nejsou po ruce skutečné děti, stará se o svou sbírku panenek. Kočky jsou také její velkou láskou. Lilo, Hero a Hope ji zbožňují a často spí na její posteli. Jejím oblíbeným příběhem z písem je archa Noémova, kvůli všem těm zvířatům. Až vyroste, chce pracovat buď s miminky, nebo s kočkami.
Ať dělá cokoli, je schopna to udělat dobře, protože se snaží tak dlouho, dokud to neudělá správně. Tato vlastnost jí pomohla zvládnout některé obtížné problémy. Lékaři u Clary zjistili dětskou apraxii řeči. To znamená, že ačkoli věděla, co chce říci, podněty vysílané mozkem, jak se mají pohybovat její ústa, se nepřenášely správně a ona nedokázala mluvit zřetelně. Clara strávila bezpočet hodin tím, že se učila, jak pohybovat čelistmi, rty a jazykem, aby ze sebe vydala ty správné zvuky a aby z těchto zvuků poskládala slova. Bylo to velmi náročné, ale s pomocí rodičů neúnavně trénovala a pokračuje v tom i nyní. Nyní již mluví dobře, ačkoli výslovnost některých slov dosud zvládá jen s velkým úsilím.
Vloni dostaly děti ve čtvrté třídě, kam Clara chodí, za úkol připravit si čtyř až pětiminutový proslov. Clara se rozhodla mluvit o holocaustu a svůj proslov pojala tak, jako kdyby byla dívkou v koncentračním táboře. Když si zpočátku cvičila svůj proslov, trvalo jí to osm minut a 40 vteřin, protože mnoho slov bylo pro ni těžké vyslovit. A tak proslov trénovala znovu a znovu. Naučila se vyslovovat plynně a délka proslovu se pomalu zkracovala. Nakonec jí přednes trval čtyři minuty a 40 vteřin a její spolužáci ji vybrali, aby je zastupovala před celou školou. Po jejím proslovu ji všichni studenti odměnili bouřlivým potleskem. Mnozí z nich znali Claru již od první třídy a její pokrok se zdál být zázračný. „Ředitel plakal,“ vzpomíná Clařina matka. „Učitelka, kterou měla Clara ve druhé třídě, plakala. Učitelka, která ji učila ve čtvrté třídě, jásala radostí. Bylo to velké vítězství – a jeden z nejúžasnějších okamžiků v mém životě!“
A co se díky tomu Clara naučila? „Vytrvejte ve svém úsilí,“ říká vždy ostatním dětem. „Nikdy se nevzdávejte.“
Modlitba je samozřejmě také důležitou součástí Clařina vítězství. Má velkou víru v Nebeského Otce a Ježíše Krista. Primárky, domácí večery, studium písma a to, čemu ji učí rodiče, to vše jí také pomáhá. Její starší sestry na ni mají také vliv, ať již díky svému dobrému příkladu, nebo díky tomu, co čtou. Jakmile Carly, které je nyní osmnáct, a Josie, které je nyní patnáct, dosáhly dvanácti let, začaly si dávat na zrcadlo plakáty z církevního časopisu pro mladé New Era. Clara se také se svými sestrami naučila nazpaměť verše z mistrovství v písmu v semináři a „šest B“ presidenta Hinckleyho.
Tatínek je presidentem odbočky a maminka je presidentkou Mladých žen, takže Clara se zapojuje do aktivit odbočky. Odbočka Kenora je během podzimu, zimy a jara malá. Clara je obvykle jedinou členkou v její třídě Primárek, kterou učí její babička – presidentka Primárek. Ale v letním období, kdy tisíce turistů přijedou k jezeru Lake of the Woods, je kaple každou neděli plná návštěvníků. Clara se pak těší ze všech těch úžasných nových přátelství. Její rodina se snaží být aktivní v Církvi po celý rok tím, že se účastní akcí kůlu ve Winnipegu v provincii Manitoba, který je vzdálen asi dvě a půl hodiny cesty směrem na západ. Když se pak v noci vracejí domů, často vídají na obloze polární záři.
Clara také udržuje kontakt se svou širší rodinou. Na Štědrý den všichni bratranci a sestřenice, strýcové a tety přespávají u Clařiny babičky. Hodují, zpívají, připravují si punčochy na dárky, stavějí betlém, poslouchají vánoční příběh a společně poklekají k modlitbě. Druhý den ráno – v první svátek vánoční – je již přichystáno kakao, tradiční sladké žemle a dárky. Téhož dne večer se rodiny znovu setkávají u Clary doma, kde mají večeři. Další den je takzvaný Boxing Day (druhý svátek vánoční), kdy jsou rodiny doma a mají společnou večeři o několika chodech.
Clara vyrůstá obklopena krásou přírody, vřelostí rodinné lásky a světlem evangelia Ježíše Krista. Všechny tyto vlivy se zřetelně odrážejí v jejím obličeji i v jejím duchu. I v těch nejchladnějších zimních dnech dokáže rozehřát život těch, kteří ji znají nejlépe. Jak říká její maminka: „Díky Bohu za Claru.“