Lekce z Nového zákona
Radost skrývající se v pokání
Spasitel během svého působení ve smrtelnosti projevoval velkou lásku ke každému synovi a dceři Boží – a zvláště k těm, kteří zhřešili. V podobenství o ztracené ovci, o ztraceném groši a o marnotratném synovi Pán zdůraznil, jak je důležité zajímat se o ty, kteří zbloudili nebo se ztratili, a mluvil o tom, jakou radost můžeme pociťovat, když se vrátí (viz Lukáš 15). Například řekl: „[Větší bude] radost v nebi nad jedním hříšníkem pokání činícím,… než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteříž nepotřebují pokání.“ (Lukáš 15:7.)
Chtěl bych se zaměřit na tuto velkou radost, kterou pociťují ti, již činí pokání, a na radost, kterou pociťujeme my, když pomáháme druhým procházet procesem pokání.
„Lidé jsou, aby mohli míti radost“
Radost je něco mnohem hlubšího než jen prchavé okamžiky spokojenosti nebo pocity štěstí. Skutečná radost neboli „věčná radost“ (2. Nefi 8:11) se dostavuje tehdy, když pociťujeme moc usmíření skrze upřímné pokání a když získáme duchovní potvrzení o tom, že můžeme být skrze Pána Ježíše Krista vykoupeni z hříchů a můžeme zdědit věčný život.
Prorok Lehi učil, že cílem plánu Nebeského Otce pro každého z nás je, abychom „mohli míti radost“ (2. Nefi 2:25), a že jediná spolehlivá cesta, jak získat věčnou radost, je skrze usmíření Ježíše Krista.
Ačkoli nemůžeme získat plnost radosti v tomto životě (viz NaS 93:33–34), můžeme každý den prožívat radost, když žijeme podle evangelia. Mormon učil o způsobu, kterým lze získat radost, když o věrných Nefitech pravil: „Často se postili a modlili a stávali se silnějšími a silnějšími v pokoře své, a pevnějšími a pevnějšími ve víře v Krista, až se jejich duše naplnila radostí a útěchou, ano, až k očištění a posvěcení svého srdce, kteréžto posvěcení přichází proto, že vzdali své srdce Bohu.“ (Helaman 3:35.)
Naplněni radostí skrze Ducha Svatého
Na mnoha místech v písmech proroci mluví o pociťování radosti a o pociťování Ducha Svatého v podobných souvislostech. Například v knize Skutků se dozvídáme, že „učedlníci… naplněni byli radostí a Duchem svatým“. (Skutkové 13:52.) A Pán slibuje těm, kteří Ho následují, toto: „Udělím ti ze svého Ducha, který osvítí mysl tvou, který naplní duši tvou radostí.“ (NaS 11:13.)
Když porozumíme tomu, že být naplněn radostí znamená být naplněn Duchem Svatým, poznáme, že skutečné štěstí se dostavuje poté, co činíme pokání z hříchů a žijeme tak, abychom byli hodni Ducha. Kromě toho, když pociťujeme Ducha, můžeme se velice radovat z vědomí, že jsme posvěcováni před Bohem.
Radost pocházející z pokání je patrná v mnoha rovinách. Zaprvé je to radost a útěcha, která vstupuje do srdce člověka činícího pokání, když je z něj sňato břímě hříchu. Zadruhé jsou to hluboké pocity radosti a lásky, které pociťují ti, kteří se snaží pomáhat druhým procházet procesem pokání. A nakonec jsou to radostné pocity, které prožívá milující Spasitel, když nás vidí, jak následujeme Jeho nabádání a spoléháme se na uzdravující moc Jeho smírné oběti.
Když uplatňujeme usmíření ve svém životě, musíme přemítat o Spasiteli a o Jeho nekonečném daru, který nám dal, musíme používat víru v Něho a usilovat o duchovní potvrzení, že nás může vykoupit a že nás vykoupí ze všech našich hříchů a slabostí. Takto budeme pociťovat radost a pokoj, který nám může přinést pouze Jeho Svatý Duch. Prožijeme pak něco podobného jako lidé v Zarahemle: „Sestoupil na ně Duch Páně a byli naplněni radostí, obdrževše odpuštění hříchů svých, majíce pokoj svědomí pro nesmírnou víru, kterou měli v Ježíše Krista, který přijde.“ (Mosiáš 4:3.)
„Abych mohl přiváděti duše ku pokání“
Poté, co pocítíme radost, která přichází skrze požehnání usmíření, můžeme také nacházet velkou radost v tom, že budeme zvát druhé, aby přišli ke Kristu. Když Alma učil svého syna Helamana, řekl: „Bez ustání [jsem] pracoval, abych mohl přiváděti duše ku pokání; abych je mohl přiváděti k tomu, aby okusily onu nesmírnou radost, kterou jsem okusil já; aby mohly také býti zrozeny z Boha a naplněny Duchem Svatým.
„Ano, a nyní viz, ó synu můj, Pán mi dává převelikou radost z ovoce práce mé.“ (Alma 36:24–25.)
Samotný Spasitel učil: „Pakliže budete pracovati po všechny dny své při hlásání pokání tomuto lidu a přivedete jen jednu duši ke mně, jak veliká bude radost vaše s ní v království mého Otce!
A nyní, jestliže budete míti velikou radost s jednou duší, kterou jste přivedli ke mně,… jak velikou budete míti radost, jestliže přivedete mnoho duší ke mně!“ (NaS 18:15–16.)
„Jak veliká je radost jeho z duše, která činí pokání“
A nakonec nemohu jinak než si představovat, jaký pocit uspokojení musí Spasitel mít pokaždé, když činíme pokání z hříchů a uplatňujeme Jeho smírnou oběť ve svém životě. Jan zcela jistě odrážel Spasitelovy pocity, když prohlásil: „Nemámť větší radosti, než abych slyšel, že [děti moje] chodí v [pravdě].“ (3. Janova 1:4.) Když Kristus mluvil o sobě, řekl: „Jak veliká je radost jeho z duše, která činí pokání.“ (NaS 18:13.)
Poté, co Ježíš učil Nefity o svém usmíření a o tom, co musejí dělat, aby před Ním mohli stát bez poskvrny, vyjádřil své pocity k nim těmito slovy: „Má radost je veliká, až k plnosti, z vás…; ano, dokonce i Otec se raduje, a taktéž všichni svatí andělé, z vás a z tohoto pokolení; neboť nikdo z nich není ztracen… a z nich mám plnost radosti.“ (3. Nefi 27:30–31.)
Svědčím o tom, že i my můžeme získat radost v tomto životě a plnost radosti v životě příštím tím, že budeme hledět na Ježíše, jakožto „[původce] a dokonavatele [naší] víry, kterýž místo předložené sobě radosti strpěl kříž, opováživ se hanby, i posadil se na pravici trůnu Božího“. (Židům 12:2; zvýraznění přidáno.)
Radost duše činící pokání
Když zkoumáme zážitky apoštola Pavla a Almy mladšího, můžeme se dozvědět mnohé o radosti, která přichází díky skutečnému pokání, ačkoli náš zážitek nemusí být tak dramatický jako zážitek jejich (viz Skutkové 8:1–3; 9:1–31; Mosiáš 27:8–31; Alma 36:5–24). Pavel a Alma byli vlivní mužové, kteří pronásledovali Svaté. Oba muže během jejich ničivého konání navštívili nebeští poslové. Almovi se zjevil anděl Páně a k Pavlovi promluvil sám Ježíš řka: „Proč mi se protivíš?“ (Skutkové 9:4.)
Oba muži padli k zemi následkem toho, co viděli a slyšeli. Alma oněměl a Pavel oslepl. Co je však důležité, oba muži byli vysvobozeni ze svého zlovolného a padlého stavu podobným způsobem. Pavel se jednoduše otázal: „Pane, co chceš, abych činil?“ (Skutkové 9:6.) Okamžitě se obrátil ke Spasiteli a přesně a svědomitě následoval Pánovy pokyny. Alma popisuje své pokání takto:
„Jak jsem tak byl trýzněn mukami, zatímco jsem byl drásán vzpomínkou na mnohé hříchy své, viz, vzpomněl jsem si také, že jsem slyšel otce svého prorokovati lidu ohledně příchodu jistého Ježíše Krista, Syna Božího, který usmíří hříchy světa.
Nyní, když se mysl moje zmocnila této myšlenky, zvolal jsem v srdci: Ó Ježíši, ty Synu Boží, buď milosrdný ke mně, kterýž jsem v žluči hořkosti a obvinut věčnými řetězy smrti.
A nyní viz, když jsem si toto pomyslel, nemohl jsem si již více vzpomenouti na bolesti své; ano, vzpomínka na hříchy mé mne již nedrásala.
A ó, jaká radost a jaké podivuhodné světlo jsem uzřel; ano, duše má byla naplněna radostí tak nesmírnou, jakou byla bolest má!“ (Alma 36:17–20; zvýraznění přidáno.)
Starší Craig C. Christensen ze Sedmdesáti.