Proč to Duch říkal mně?
V létě roku 1980 se má služba v Massachusettské misii Boston blížila ke konci. Jednou večer jsme měli schůzku se slibným vysokoškolským studentem, kterého jsme měli učit o plánu spásy.
Během lekce jsem se několikrát cítil téměř přemožen Duchem Svatým, jenž mi opakovaně dosvědčoval, že zásady, kterým učíme, jsou pravdivé. Vzpomínám si, že jsem se modlil téměř nahlas: „Já to už vím. V posledních dvou letech jsem tuto lekci učil mnohokrát. Jsem vděčný, že pociťuji tvého Ducha, ale dosvědči to prosím i našemu zájemci!“
Nedlouho poté jsem se sešel se svým presidentem misie, který mi sdělil, že má matka zahynula při tragické automobilové nehodě. Moje rodina i všichni známí byli touto náhlou ztrátou přirozeně velmi otřeseni. Když však emoce poněkud odezněly a já jsem měl příležitost poohlédnout se zpět, s dokonalou jasností se mi vybavilo mocné svědectví Ducha, které jsem obdržel během lekce o plánu spasení. Věděl jsem, že to bylo dílo milujícího Nebeského Otce, který mě připravoval na ztrátu, jež měla přijít.
Neuběhne den, kdy by mi nechybělo učení a společnost mé matky. Ale neuběhne ani den, ve kterém bych si nevzpomněl na to, jak mne milující Nebeský Otec šetrně připravil na ztrátu, jež měla přijít.