Pojďte do chrámu
Na přelomu dvacátého století pracovali dva misionáři v horské oblasti na jihu Spojených států. Jednou, když kráčeli podél hřebene v hornaté krajině, spatřili lidi, kteří se shromáždili na pasece poblíž jednoho srubu na stráni kousek pod nimi.
Zjistili, že to měl být pohřeb. Utopil se malý chlapec. Jeho rodiče poslali pro kněze, aby na pohřbu dítěte „promluvil“. Starší zůstali vpovzdálí a sledovali, co se děje. Chlapec měl být pohřben v hrobě, který byl již vykopán poblíž srubu. Kněz se postavil před zarmouceného otce a matku a ostatní shromážděné a začal svou pohřební řeč. Pokud rodiče očekávali, že od tohoto muže v kněžském oděvu obdrží útěchu, byli zklamáni.
Přísně je vyplísnil za to, že malého chlapce nedali pokřtít. Odkládali to kvůli tomu, či onomu a nyní již bylo příliš pozdě. Velice neomaleně jim řekl, že jejich malý chlapec odešel do pekla. Řekl jim, že je to jejich chyba a jejich vina, že svému synovi způsobili nekonečná muka.
Když promluva skončila a hrob byl zasypán, přátelé, sousedi a příbuzní odešli. Starší se přiblížili k zarmouceným rodičům. „Jsme služebníci Páně,“ řekli štkající matce, „a přinášíme vám poselství.“
Když bolestí zasažení rodiče naslouchali, tito dva mladí starší odkryli jejich pohledu část vize o věčnostech. Četli ze zjevení a vydali těmto pokorným, bolestí zasaženým rodičům svědectví o znovuzřízení klíčů vykoupení živých i mrtvých.
Nevyčítám nic tomuto putujícímu kazateli. Vskutku chovám k němu určité sympatie, protože dělal to nejlepší, co uměl, se světlem a poznáním, které obdržel. Existuje ale více, než to, co měl a co předal. Existuje plnost evangelia.
Stezka, kterou misionáři těmto pokorným lidem ukázali, byla více než obrácení, pokání a křest; neboť ty, kteří se po ní vydají, zavede v pravý čas do posvátných místností svatého chrámu. Tam se členové Církve, kteří se učinili způsobilými, mohou podílet na nejvyšších a nejposvátnějších vykupujících obřadech, které byly lidstvu zjeveny. Tam můžeme být omyti a pomazáni, poučeni, obdarováni a zpečetěni. A když tyto obřady přijmeme pro sebe, můžeme sloužit těm, kteří zemřeli, aniž by měli stejnou příležitost.
Doufám, že vám pomohu lépe pochopit, proč stavíme chrámy a proč se tam vykonávají obřady a ceremonie.
Výsada navštěvovat chrám
Vstoupit do svatého chrámu je výsada. Jste-li způsobilí podle daných měřítek, máte udělat cokoli, abyste mohli přijít a obdržet svá požehnání; a potom se máte znovu a znovu a znovu vracet, abyste stejná požehnání dali k dispozici dalším, kteří zemřeli, aniž by měli ve smrtelnosti příležitost je obdržet.
Nemáte jít do chrámu, dokud nejste způsobilí, dokud nesplňujete požadavky, které Pán stanovil. Ale máte přijít, pokud ne nyní, tak jakmile toho budete hodni.
Nauka, která tvoří základ díla ve svatém chrámu, více než cokoli jiného, odděluje Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů od každé jiné náboženské organizace na tváři země a převyšuje ji. Máme něco, co nemá žádná jiná náboženská denominace. Můžeme dát něco, co oni poskytnout nemohou.
Úzkost v srdci těchto zarmoucených rodičů lze rozptýlit pouze naukami této Církve. Tyto nauky se soustřeďují na obřady svatého chrámu.
Pořádek ve všech věcech
Abych vysvětlil něco o významu těchto obřadů, začnu třetím článkem víry: „Věříme, že skrze usmíření Kristovo může býti spaseno veškeré lidstvo, skrze poslušnost zákonů a obřadů evangelia.“
Slovo obřad znamená „náboženský nebo ceremoniální úkon“, „stanovený ritus“.1 A co obřady evangelia? Jak důležité jsou pro nás, členy Církve? Můžete být šťastní, můžete být vykoupeni, můžete být oslaveni bez nich? Odpověď: Jsou více než vhodné nebo žádoucí, nebo dokonce více než nutné. Dokonce více než zásadní nebo podstatné, jsou pro každého z nás klíčové.
Každý Svatý nebo Svatá posledních dnů si musí položit otázku: Je můj život v pořádku? Mám všechny obřady evangelia, které mám mít v tomto období svého života? Jsou platné?
Můžete-li na tyto otázky odpovědět kladně, a pokud tyto obřady přicházejí působením pečeticí moci a pravomoci, zůstanou navěky neporušené. V tomto případě je váš život, do tohoto okamžiku, v náležitém pořádku. Potom uděláte dobře, když budete myslet na svou rodinu, žijící i zesnulou, a v mysli budete mít tutéž otázku.
Chrámové obřady
Obřady, které vykonáváme v chrámech, zahrnují omývání, pomazání, obdarování a pečeticí obřady – jak pečetění dětí k rodičům, tak pečetění manželů, o němž se obecně hovoří jako o chrámovém sňatku.
Zde je stručný souhrn informací, které jsou k dispozici v tištěné podobě, o chrámových obřadech.
O obřadech omývání a pomazání se často v chrámu hovoří jako o předobřadech. Pro naše účely postačí, když si řekneme pouze toto: S obdarováním je spojeno omývání a pomazání – jsou to obřady převážně symbolické povahy, ale zaslibující určitá a okamžitá požehnání, ale i požehnání budoucí. O těchto obřadech Pán řekl: „Pravím vám, jak budou omývání vaše pro mne přijatelná, ledaže je budete vykonávati v domě, který jste postavili jménu mému?“ (NaS 124:37.)
Ve spojitosti s těmito obřady budete v chrámu oficiálně oděni do garmentu a v souvislosti s tím vám budou zaslíbena úžasná požehnání. Je důležité, abyste při vykonávání těchto obřadů pečlivě naslouchali a abyste se snažili zapamatovat si zaslíbená požehnání a podmínky, na jejichž základě se uskuteční.
Obdarovat znamená obohatit, dát někomu něco velmi trvalého a hodně cenného. Při obřadech chrámového obdarování „jsou příjemci obdarováni mocí z výsosti“ a „získávají vzdělání týkající se Pánových záměrů a plánů“.2
President Brigham Young (1801–1877) o obdarování řekl: „Dovolte mi, abych vám podal stručnou definici. Vaše obdarování znamená obdržet všechny ty obřady v domě Páně, které jsou nezbytné k tomu, abyste se, až opustíte tento život, mohli vrátit do přítomnosti Otce, projít kolem andělů, kteří stojí jako stráž, a mohli jim dát klíčová slova, znamení a symboly týkající se svatého kněžství a získat své věčné oslavení navzdory zemi a peklu.“3
Požehnání obdarování je vyžadováno pro plné oslavení. Každý Svatý posledních dnů má usilovat o to, aby byl tohoto požehnání hoden a aby ho získal.
Pečeticí obřad je takový obřad, který svazuje rodiny na věčnost. Chrámový sňatek je pečeticím obřadem. Děti, které se narodí manželům, kteří byli zpečetěni v chrámu, jsou narozeny ve smlouvě. Když byli manželé oddáni civilním obřadem a potom byli za rok nebo později zpečetěni v chrámu, děti nenarozené ve smlouvě jsou k nim připečetěny v krátkém a posvátném obřadu.
Vždy na mě působí, že obřady chrámu jsou prováděny důstojně a pečlivě. Nejsou komplikované nebo extravagantní, ale vyznačují se jednoduchostí typickou pro zásady evangelia.
V Církvi máme dostatečnou pravomoc vykonávat všechny obřady nezbytné pro vykoupení a oslavení celé lidské rodiny. A protože máme klíče pečeticí moci, to, co řádně svážeme zde, bude svázáno i v nebi. Tyto klíče – klíče pečetit a svazovat na zemi, aby to bylo svázáno v nebi – představují největší dar od našeho Boha. S touto pravomocí můžeme křtít a žehnat, můžeme obdarovávat a pečetit a Pán bude naše závazky ctít.
Obřady musejí být poskytnuty mrtvým
Putující kazatel, o němž jsme hovořili dříve, neměl žádnou odpověď na otázku, co se stane s těmi, již zemřeli bez křtu. Co je s nimi? Pokud není pod nebesy dáno žádné jiné jméno, kterým musí být člověk spasen (a to je pravda), a oni žili a zemřeli, aniž by dokonce toto jméno zaslechli, a pokud je křest nezbytný (a to je), a oni zemřeli, aniž by dokonce obdrželi výzvu k jeho přijetí, kde jsou nyní?
Tuto otázku je těžké pochopit, popisuje ale většinu lidské rodiny. Jinými slovy, zeptejte se – jaká moc by ustavila jednoho Pána a jeden křest a potom by dovolila, aby se stalo, že většina lidské rodiny nikdy nepřijde do vlivu jejích nauk? Není-li tato otázka zodpovězena, musíme připustit, že velká většina lidské rodiny je ztracena, včetně onoho malého chlapce, který se utopil – což je v rozporu s jakýmkoli rozumným uplatněním buď zákona spravedlivosti, nebo milosrdenství.
Pokud církev nemá odpověď na toto dilema, jak může hlásat, že je Pánovou Církví? Jistě není ochoten vyškrtnout většinu lidské rodiny, protože zatímco byli na zemi, nebyli nikdy pokřtěni.
Ti, již ve zmatené frustraci přiznávají, že nemají odpověď na tuto otázku, nemohou rozumně tvrdit, že mají pravomoc spravovat záležitosti Páně na zemi nebo dohlížet na dílo, kterým musí být spaseno celé lidstvo.
Jednou z charakteristických vlastností, které nás oddělují od zbytku světa a identifikují nás jako Pánovu Církev, je, že poskytujeme křest a další obřady pro své zemřelé předky.
Kdykoli hovořím o těch, již zemřeli bez křtu, činím tak s nejhlubší úctou, neboť se to dotýká posvátného díla. Toto dílo, světu málo známé, má úžasné vyhlídky, převyšuje vše, o čem by člověk mohl snít, je nadpozemské, inspirované a pravdivé. To je ona odpověď.
S řádnou pravomocí může být smrtelný člověk pokřtěn v zastoupení někoho, kdo před smrtí tuto příležitost neměl. Tento jedinec potom v duchovním světě tento křest přijme nebo odmítne, podle vlastního přání.
Toto dílo přišlo jako velké opětovné potvrzení něčeho velmi základního – že existuje život po smrti. Smrt není o nic více koncem, než bylo narození počátkem. Velké dílo vykoupení pokračuje za závojem, stejně jako zde ve smrtelnosti.
Obdrželi jsme pravomoc vykonávat křty a další chrámové obřady zástupně za mrtvé, takže až uslyší kázaní evangelia a získají touhu ho přijmout, tyto nezbytné obřady budou pro ně již vykonány.
Pojďte do chrámu
Každý Svatý posledních dnů je zodpovědný za toto dílo. Pravděpodobně žádný bod nauky neodděluje tuto Církev od ostatních náboženství tak, jako tento. Máme zjevení. Máme tyto posvátné obřady.
Vám všem říkám: „Pojďte do chrámu.“ Možná se těšíte na jednu jedinou výsadu v životě jít tam, abyste obdrželi vlastní obdarování, abyste obdrželi vlastní požehnání a uzavřeli vlastní smlouvy s Pánem. Možná jste tam již jednou nebo dvakrát byli. Možná tam chodíte často. Možná jste pracovníkem pro obřady. Ať je vaše situace jakákoli, pojďte do chrámu.
Je-li to zapotřebí, dejte svůj život do pořádku, vroucně se modlete. Začněte nyní s onou velmi obtížnou a někdy velmi skličující poutí pokání. Pevně se rozhodněte, že budete dělat vše, co je ve vašich silách, abyste pomáhali s chrámovou prací a s prací na rodinné historii, která ji podporuje, a abyste pomáhali každé žijící duši a každé duši za závojem, jakkoli můžete, a každým zdrojem, který máte k dispozici.
Pojďte do chrámu!
Upraveno ze Svatý chrám (1980).