Poselství Prvního předsednictva

Vyznačili cestu, kterou máme jít

President Thomas S. Monson

První rádce v Prvním předsednictvu

Před mnoha lety jsem žasl nad obálkou jedné naší církevní publikace, na které byla vyobrazena nádherná reprodukce malby Carla Blocha. Výjev, který malíř zachytil ve své mysli a poté – s dotykem Mistrovy ruky – přenesl na plátno, zobrazoval Alžbětu, manželku Zachariáše, jak vítá Marii, matku Ježíše. Obě měly porodit syna – zázračným zrozením.

Syn zrozený z Alžběty se stal známým jako Jan Křtitel. Jak v případě Ježíše, syna Marie, tak v případě Jana je zaznamenáno velmi málo o letech jejich mládí. V jediné větě se říká vše, co víme o Janově životě od jeho narození až do jeho služby na veřejnosti: „Dítě pak rostlo, a posilovalo se v duchu, a bylo na poušti až do dne zjevení svého lidu Izraelskému.“¹

Janovo poselství bylo stručné. Kázal víru, pokání, křest ponořením a udělení Ducha Svatého pravomocí větší, než kterou měl sám. „Nejsem já Kristus,“ řekl svým věrným učedníkům, „ale… jsem poslán před ním.“² „Jáť zajisté křtím vás vodou, ale jdeť silnější nežli já… Tenť vás křtíti bude Duchem svatým a ohněm.“³

Poté Jan Křtitel pokřtil Krista. Později Ježíš svědčil: „Mezi syny ženskými nepovstal větší nad Jana Křtitele.“⁴

Všichni potřebujeme ukazatele pro srovnání – ano, vzory k následování. Jan Křtitel nám poskytuje dokonalý příklad nelíčené pokory, neboť se vždy podvoloval tomu, který měl přijít – Spasiteli lidstva.

Vzory víry

Vědomost o jiných, kteří důvěřovali Bohu a následovali Jeho učení, šeptá naší duši: „Upokojtež se, a vězte, žeť jsem já Bůh.“⁵ Když rozhodně zachovávali Jeho přikázání a důvěřovali v Něj, byli požehnáni. Když budeme následovat jejich příkladu, budeme rovněž podobně požehnáni v naší době. Každý z nich se stává vzorem k následování.

Každý z nás má rád nádherný příběh ze svaté Bible o Abrahamovi a Izákovi. Jak nesmírně těžké muselo být pro Abrahama uposlechnout Božího příkazu, vzít svého milovaného Izáka do země Moria a tam ho předložit jako zápalnou oběť! Dokážete si představit, jak mu bylo těžko u srdce, když sbíral dříví na oheň a putoval na určené místo? Bolest musela nepochybně trýznit jeho tělo a mučit jeho mysl, když „svázav syna svého, vložil ho na oltář na dříví.

I vztáhl Abraham ruku svou, a vzal meč, aby zabil syna svého.“ Jak úžasné bylo prohlášení a s jak udivujícím přijetím se setkalo: „Nevztahuj ruky své na dítě, aniž mu co čiň; neboť jsem již poznal, že se Boha bojíš, když jsi neodpustil synu svému, jedinému svému pro mne.“⁶

Abraham si zaslouží být vzorem nepochybující poslušnosti.

Pokud má někdo z nás pocit, že naše problémy a náročné úkoly přesahují naši schopnost je snést, nechť si přečte Joba. Když tak učiní, dostaví se tato myšlenka: „Když to Job mohl vydržet a překonat, já mohu také.“

Job byl „[dokonalý a bezúhonný]“ muž, který „se [bál] Boha, a vystříha[l] se zlého.“⁷ Job, který byl zbožný v jednání a oplýval bohatstvím, musel čelit zkoušce, která by mohla zničit kohokoli. Zbaven majetku, opovrhován přáteli, stižen utrpením, zničen ztrátou rodiny, byl vybízen, aby zlořečil Bohu a zemřel.⁸ Odolal tomuto pokušení a prohlásil z hloubi své ušlechtilé duše: „Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj… jest na výsostech.“⁹ „Já vím, že vykupitel můj živ jest.“¹⁰

Job se stal vzorem bezmezné trpělivosti. Dodnes říkáme těm, kteří mají velké strpení, že mají „trpělivost Joba“. Je pro nás příkladem k následování.

Buďte poslušní a žijte

„Muž spravedlivý, dokonalý… za svého věku,“ ten, který „s Bohem… chodil,“¹¹ takový byl prorok Noe. Byl vysvěcen ke kněžství v raném věku a „stal se kazatelem spravedlivosti a hlásal evangelium Ježíše Krista,… učil víře, pokání, křtu a přijetí Ducha Svatého“.¹² Varoval, že neuposlechnutí jeho poselství přivodí potopu na ty, kteří slyšeli jeho hlas, a přesto jeho slovům nevěnovali pozornost.

Noe dbal Božího příkazu, aby postavil koráb, aby mohl být se svou rodinou ušetřen zničení. Uposlechl Boží pokyny, aby shromáždil do korábu dva nebo více z každého živého stvoření, aby také oni mohli být zachráněni před vodní záplavou.

President Spencer W. Kimball (1895–1985) před více než půlstoletím při generální konferenci učil: „Dosud se neobjevily žádné známky deště a potopy… [Noémovo] varování bylo považováno za nesmyslné… Jak pošetilé je stavět archu na suché zemi, když slunce svítí a život jde kupředu jako obvykle! Avšak čas vypršel… Potopa přišla. Neposlušní… utonuli. Zázrak spojený s korábem nastal po víře projevené při jeho stavbě.“¹³

Noe měl neochabující víru v následování Božích přikázání. Kéž vždy jednáme obdobně. Kéž pamatujeme na to, že moudrost Boží se lidem často jeví jako pošetilost; avšak největší ponaučení, které ve smrtelnosti můžeme získat, je, že když Bůh mluví a my uposlechneme, uděláme vždycky správně.

Vzorem ideálního ženství je Rut. Když vytušila, jak má její tchýně Noémi – která ztratila své dva ušlechtilé syny – žalem sklíčené srdce, když možná vycítila bolest zoufalství a osamělosti, která zachvátila samotnou Noéminu duši, Rut pronesla slova, která se stala klasickým prohlášením oddanosti: „Nenuť mne, abych tě opustiti a od tebe odjíti měla. Kamž se koli obrátíš, půjdu, a kdekoli bydliti budeš, i já bydliti budu; lid tvůj lid můj, a Bůh tvůj Bůh můj.“¹⁴ Rutino jednání prokázalo upřímnost jejích slov.

Díky Rutině neodchylující se oddanosti k Noémi se vdala za Bóza, díky čemuž se ona – cizinka a moábská obrácená – stala prababičkou Davida, a tudíž předkem našeho Spasitele Ježíše Krista.

Vzory poslušnosti

Nyní zamířím k mocnému prorokovi z Knihy Mormonovy – ano, Nefimu, synu Lehiho a Sarie. Byl věrný a poslušný Boha, odvážný a smělý. Když mu byl dán obtížný úkol získat mosazné desky od Labana, nereptal, ale prohlásil: „Půjdu a učiním věci, které přikázal Pán, neboť vím, že Pán nedává dětem lidským žádná přikázání, aniž by pro ně připravil cestu, aby mohly uskutečniti věc, kterou jim přikazuje.“¹⁵ Tento odvážný skutek možná inspiroval sloku náboženské písně „Železná tyč“, ve které se skrývá rada pro nás:

Nefi, prorok v dávné době,
vidění Boží měl…
Chyť se a drž, té železné tyče,
pevné, jasné, pravé.
Tou železnou tyčí slovo Boží je,
jež nás bezpečně vede.16

Nefi zosobňoval neumdlévající odhodlání.

Žádný výčet vzorů k následování by nebyl úplný, kdybychom do něj nezahrnuli Josepha Smitha, prvního proroka této dispensace. Tento odvážný mladý muž ve věku pouhých 14 let vešel do háje, který se měl později nazývat posvátným, a obdržel odpověď na svou upřímnou modlitbu.

Poté, co Joseph podal ostatním zprávu o slavném vidění, které v háji obdržel, byl neúprosně pronásledován. I když se mu posmívali a opovrhovali jím, stál pevně. Řekl: „Viděl [jsem] vidění; věděl jsem to a věděl jsem, že Bůh to ví, a nemohl jsem to popříti, aniž jsem se odvážil to učiniti.“¹⁷

Krok za krokem, odolávaje odporu téměř na každé straně, a přesto vždy veden rukou Páně, Joseph zorganizoval Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Prokázal odvahu ve všem, co činil.

Ke konci života, když byl se svým bratrem Hyrumem veden do žaláře v Carthage, udatně čelil tomu, o čem nepochybně věděl, že ho čeká, a zpečetil své svědectví krví.

Když čelíme životním zkouškám, kéž vždy následujeme onu nezlomnou odvahu ztělesněnou prorokem Josephem Smithem.

Vzor optimismu

Dnes před námi stojí jiný prorok Boží – ano, náš milovaný president Gordon B. Hinckley. Předsedá největšímu rozmachu Církve v naší historii – co se týká počtu i rozlohy. Překročil hranice, které až dosud nepřekročil žádný president Církve, a setkal se s vedoucími státníky a se členy po celém světě. Jeho láska k lidem překonává jazykové a kulturní bariéry.

S prorockou vizí založil Stálý vzdělávací fond, který rozbíjí koloběh chudoby pro naše členy v mnoha oblastech světa a který umožňuje získat dovednosti a nabízí školení, jež kvalifikuje mladé muže a mladé ženy pro dobře placené zaměstnání. Tento inspirovaný plán zažehl světlo naděje v očích těch, kteří se domnívali, že jsou odsouzeni k průměrnosti, avšak kteří nyní mají šanci na lepší budoucnost.

President Hinckley neúnavně pracuje na tom, aby přinesl posvátná požehnání členům Církve po celém světě tím, že umožňuje, aby byly stavěny chrámy, které jsou v dosahu všech. Má schopnost pozvednout lidi z nejrůznějších životních poměrů na vyšší úroveň, nehledě na to, k jaké víře se hlásí. Je vzorem nevyčerpatelného optimismu, a my si ho vážíme jako proroka, vidoucího a zjevovatele.

Jedinečné vlastnosti, které mají tito muži a ženy, o nichž jsem se zmínil, pro nás mohou být neocenitelným pomocníkem, když čelíme problémům a zkouškám, které nás mohou potkat. Dovolte mi, abych vám to doložil tím, že se zmíním o zážitku rodiny Pollardových z Oaklandu v Kalifornii.

Víra jedné rodiny

Když před několika lety jel starší Taavili Joseph Samuel Pollard do misijní kanceláře posledního dne své misie v Zimbabwe, misijní automobil, který řídil, se z nějakých důvodů vymkl kontrole a narazil do stromu. Kolemjdoucí chodec byl schopen zachránit společníka staršího Pollarda, ale starší Pollard, který byl v bezvědomí, byl uvězněn v autě, které se vznítilo. Starší Pollard zahynul. Matka mu zemřela o osm let dříve, a tak jeho otec vychovával rodinu sám. Bratr sloužil v Západoindické misii.

Když zpráva o smrti staršího Pollarda dorazila k jeho otci, tento pokorný muž – který již ztratil svou manželku – zavolal synovi sloužícímu v západní Indii a v přilehlých oblastech, aby ho zpravil o smrti jeho bratra. Přes onu dálkovou telefonní linku bratr Pollard a jeho syn, bezpochyby zarmouceni a zdrceni, společně zpívali „Jsem dítě Boží“.¹⁸ Než otec zavěsil telefon, pronesl modlitbu k Nebeskému Otci, ve které Mu děkoval za Jeho požehnání, a ve které hledal jeho božskou útěchu.

Bratr Pollard později poznamenal, že věděl, že jeho rodina to zvládne, protože mají silné svědectví o evangeliu a plánu spásy.

Bratři a sestry, kéž v této podivuhodné dispensaci plnosti časů, kdy procházíme smrtelností a čelíme zkouškám a těžkostem budoucnosti, pamatujeme na příklad těchto vzorů k následování. Kéž máme nelíčenou pokoru Jana Křtitele, nepochybující poslušnost Abrahama, neomezenou trpělivost Joba, neochabující víru Noéma, neodchylující se oddanost Rut, neumdlévající odhodlání Nefiho, nezlomnou odvahu proroka Josepha Smitha a nevyčerpatelný optimismus presidenta Hinckleyho. Toto pro nás bude pevností síly po celý život.

Příklad

Kéž jsme vždy vedeni nejvyšším Příkladem, ano, synem Marie, Spasitelem Ježíšem Kristem – jehož samotný život nám poskytl dokonalý vzor k následování.

Narozen ve chlévě, uložen do jeslí, přišel z nebe, aby žil na zemi jako smrtelník a aby zřídil království Boží. Během svého pozemského působení učil lidi vyššímu zákonu. Jeho slavné evangelium přetvořilo myšlení světa. Žehnal nemocným; způsobil, že chromí chodili, slepí viděli a hluší slyšeli. Dokonce křísil mrtvé k životu.

Jaká byla reakce na Jeho poselství milosrdenství, na Jeho slova moudrosti, na Jeho lekce o životě? Jen velmi málo lidí Ho uznávalo. Umývali Jeho nohy. Učili se Jeho slovu. Následovali Jeho příkladu.

Pak zde byli ti, kteří Ho zapřeli. Když se jich Pilát zeptal: „Co pak učiním s Ježíšem, kterýž slove Kristus?“,¹⁹ křičeli: „Ukřižuj ho.“²⁰ Vysmívali se Mu. Dali Mu pít ocet. Spílali Mu. Bili Ho třtinou. Plivali na Něho. Ukřižovali Ho.

Po celá pokolení času je toto poselství od Ježíše stále stejné. Petrovi a Ondřejovi na březích krásného moře Galilejského řekl: „Poďte za mnou.“²¹ K Filipovi z dávných dob přišlo povolání: „Poď za mnou.“²² Lévítovi, který seděl a přijímal clo, se dostalo pokynu: „Poď za mnou“.²³ A k vám i ke mně, pokud jen budeme naslouchat, přijde stejná výzva, která nám kyne: „Pojďte za mnou.“ Kéž tak všichni činíme a sklidíme věčnou odměnu vyhrazenou pro ty, již kráčejí po stezce, kterou vyznačil svým příkladným životem.

Náměty pro domácí učitele

Poté, co si s modlitbou toto poselství prostudujete, podělte se o ně a použijte při tom nějakou metodu, která povzbudí ty, jež učíte, k účasti na diskusi. Zde je několik příkladů:

Požádejte členy rodiny, aby se pokusili nakreslit něco neznámého (například mapu vzdálené země nebo neběžnou květinu.) Potom jim poskytněte obrázek tohoto předmětu a požádejte je, aby ho nakreslili znovu. Jak nám vzory pomáhají? Vyprávějte o prohlášeních presidenta Monsona, v nichž mluví o využívání proroků jako vzorů pro život. Podělte se o nějaký osobní zážitek, který znázorňuje, jak vám příklad nějakého proroka pomohl.
Zeptejte se: „Koho následují lidé v dnešním světě? Jaké vlastnosti tito muži a ženy mají?“ Porovnejte spravedlivé příklady zmíněné v článku se světskými příklady. Vyzvěte rodinu, aby si zvolila některou duchovní vlastnost ztělesněnou těmito spravedlivými muži a ženami a aby se snažila si ji osvojit.
Pokud jsou v rodině malé děti, ať po vás opakují vaše gesta. Zatleskejte, zakývejte hlavou a tak dále. Pohovořte o tom, jaký má význam následovat něčí příklad. Požádejte členy rodiny, aby přemýšleli o spravedlivých příkladech, a použijte článek k doplnění jejich odpovědí. Zakončete svědectvím presidenta Monsona o tom, že Ježíš Kristus je největším příkladem k následování.