Kdo mi otočil hlavou?
Během shromáždění svátosti v Piuře v Peru v roce 1972 se řečník, který hovořil o významu práce na rodinné historii, na mě neustále díval. Na konci svého proslovu mě překvapil, když oznámil: „Vím, že se bratr Rosillo chystá dělat tuto práci.“
Byl jsem členem Církve necelý rok, ale stanovil jsem si cíl začít s rodinnou historií – ne kvůli tomu, co řekl, ale protože jsem po tom toužil. Získal jsem čtyřgenerační přehled rodokmenu a začal jsem se vyptávat svých rodičů a příbuzných, abych zjistil, co vědí. Pokaždé, když jsem pracoval na své rodinné historii, jsem se modlil a prosil jsem Pána o pomoc.
Abych zjistil data úmrtí svých praprarodičů z matčiny strany, jel jsem do města Zorritos v severním Peru, kde byli pohřbeni. Hřbitov byl na okraji města a většina zemřelých byla uložena k odpočinku pod kamenné náhrobky.
Vešel jsem na hřbitov a začal jsem hledat, ale nic jsem nenašel. Potom jsem se rozhodl, že půjdu do města a zeptám se sestřenice, zda si je jista tím, že tam jsou naši praprarodiče skutečně pohřbeni. Když řekla, že jsou, řekl jsem jí: „Potom neodjedu, dokud ta data nebudu mít.“
Vrátil jsem se na hřbitov a začal jsem systematicky hledat; procházel jsem každou uličkou mezi náhrobky a četl jsem každý nápis. Stále jsem nemohl jejich náhrobek najít, a tak jsem poklekl a poprosil Pána, aby mi pomohl. Potom jsem začal opět hledat – ale se stejným výsledkem. Byl jsem unaven, připozdívalo se a já jsem potřeboval odejít, abych mohl pokračovat v dalším bádání, které jsem si naplánoval.
„Dobrá, udělal jsem, co jsem mohl,“ pomyslel jsem si. Budu muset odejít, aniž bych dosáhl svého cíle.
Připraven k odchodu jsem se otočil směrem k hlavní bráně. Ale jakmile jsem udělal první krok, pocítil jsem, jak mě za hlavu ze zadu uchopily něčí ruce a otočily mě směrem k určitému místu. Zrak mi padl na malý špinavý náhrobní kámen, který byl v jedné úrovni se zemí. Podíval jsem se za sebe, abych viděl, kdo mě držel za hlavu, ale nikdo tam nebyl.
Přistoupil jsem k náhrobku, lehl jsem si na zem a očistil jsem nápis. S velkou vděčností jsem si přečetl informace, které jsem celou dobu hledal: Isidro Garcia Rosillo, zemřel 1. srpna 1934. Francisca Espinoza Berrúová, zemřela 31. ledna 1954.
Dlouhé čekání mých předků na přijetí jejich spásných obřadů skončilo v roce 1980. Tehdy jsme s mou manželkou navštívili chrám São Paulo v Brazílii, abychom obdrželi svá obdarování. V chrámu jsem byl zpečetěn se svou manželkou a pokřtěn za své drahé.
Když jsem vstoupil do křtitelnice, vzpomněl jsem si na malý náhrobní kámen na hřbitově. Sestupoval jsem do klidné vody a věděl jsem, že Pán vedl mé kroky, když jsem hledal své předky.