Starší Hafen hovoří ke kongresu o rodině

Starší Bruce C. Hafen z kvora Sedmdesáti promluvil k delegátům z celého světa o důležitosti obnovení významu tradičního manželství. Jeho proslov zazněl na IV. světovém kongresu o rodině, který se konal v polské Varšavě ve dnech 11. až 13. května 2007.

Co svět světem stojí, vypráví se „univerzální příběh o lásce“, kdy se potkali chlapec a dívka, zamilovali se do sebe a potom se vzali, řekl starší Hafen. Manželský svazek ovlivňuje nejenom samotné manžele, ale na úspěchu tohoto vztahu má velký zájem i celá společnost.

„Právě z tohoto důvodu slavili sňatek vždy i hosté a přátelé jako společenskou událost,“ řekl starší Hafen. „Manželství vždy bylo zásadní osnovou v látce, která drží společnost pohromadě. Každé manželství působí na ty, již se nacházejí v soustředných kruzích vlivu, které se od manželského páru šíří, skrze jejich děti, do širší společnosti. …

„Společnost se stará o uzavírání manželství nikoli proto, aby se pletla do soukromých záležitostí, ale kvůli svému ohromnému zájmu na výsledku a potomstvu každého manželství. Uzavřít sňatek znamená veřejně se zavázat, že člověk přijímá osobní zodpovědnost za své děti a za jejich vliv na ten druh společnosti, kterou časem vytvoříme,“ vysvětlil.

Řekl, že tato společenská a osobní očekávání činí z manželství prvořadý prostředek přenosu hodnot z jednoho pokolení na druhé. A přesto tento rozhodující zdroj dlouhodobé stability společnosti upadá.

Starší Hafen řekl, že pro více než 80 procent Evropanů a 46 procent Američanů je přijatelné, když spolu dvojice žije bez úmyslu se vzít. Jenom ve Skandinávii se asi 82 procent prvorozených dětí rodí mimo manželský svazek – bez ohledu na to, že četné výzkumy ukazují psychologická a další rizika, kterým čelí děti rodičů, kteří spolu žijí bez sňatku. Tyto trendy mají závažné společenské důsledky.

Kromě toho se ve Spojených státech – zemi, která je nyní nejvíce nakloněna rozvodům na celém světě – od roku 1960 více než zdvojnásobil počet rozvodů, což znamená že polovina dnešních sňatků končí rozvodem. Toto číslo by bylo ještě větší, kdyby zahrnovalo rozchody dvojic, které spolu žijí bez sňatku, jejichž počet ve Spojených státech stoupl od roku 1960 o 760 procent.

„V těchto statistikách ukazujících raketový vzestup porodů mimo manželství, soužití bez uzavření sňatku a rozvodů můžeme vidět sílu antimanželské revoluce,“ řekl starší Hafen. „V posledních 40 letech mnoho lidí… přestalo věřit, že manželství je veřejná, dlouhodobá společenská instituce. … Moderní společnost ,zapomněla pointu‘ všeobecného příběhu o lásce.“

Úpadek tradičního manželství začal v šedesátých letech minulého století během hnutí za lidská práva. Starší Hafen řekl, že v Americe bylo zapotřebí změn v rasové a pohlavní diskriminaci. Avšak někteří extremisté šli mnohem dále a zpochybnili zákony a zvyky, které podporovaly rodinné vztahy. V důsledku hnutí za „zrovnoprávnění“ soudci dovolili, aby nárok na svobodu dospělých zastínil nejlepší zájmy dětí.

„Jednou jsem viděl malého chlapce, jak stojí úplně sám a vypadá ztraceně a vystrašeně,“ řekl starší Hafen. „Na sobě měl velké tričko se sloganem ,Nechte mě na pokoji.‘ … Znázorňuje ironii, která spočívá v tom, že nezodpovědným dospělým je dovoleno ponechat děti jejich ,právu nechte mě na pokoji‘ ve jménu osvobození všech zajatců společnosti, kteří [jak říkají] jsou utlačováni rodinnými svazky.“

Výzkumy také ukazují, že absence rodičů, kteří uzavřeli sňatek, je běžným faktorem u mnoha případů problematické mládeže, a dvojice, které spolu žijí bez sňatku, ve srovnání s manželskými páry s větší pravděpodobností zažijí depresi, problémy s alkoholem a drogami, nevěru, nízké příjmy a pocit neštěstí, stejně jako dvakrát až třikrát více domácího násilí, vysvětlil starší Hafen.

Starší Hafen také promluvil o závažném problému, kterým je sňatek osob stejného pohlaví. Před patnácti lety nebrala žádná země na světě manželství lidí stejného pohlaví tak vážně, jako je bráno nyní. Řekl, že soudy svým názorem podporují manželství osob se stejným pohlavím založená na představách o osobní svobodě a soukromí, nikoli na společenské hodnotě manželství.

„Debata o manželství gayů tak klade jasnou otázku – má manželství jednoduše schvalovat soukromé rozhodnutí dospělých, nebo to je instituce s veřejným účelem podporujícím zájmy dětí a společnosti stejně jako zájmy manželů?“ řekl starší Hafen.

Starší Hafen v závěru své řeči shrnul čtyři hlavní společenská „dobra“, která poskytuje tradiční manželství: zaprvé jsou úspěšněji uspokojovány potřeby a práva dětí; zadruhé učí se občanským ctnostem a ty se předávají dalšímu pokolení; zatřetí rodiče rozhodují, jakým hodnotám se mají děti učit, a začtvrté jsou umožněny nejstabilnější vyhlídky v osobních vztazích.

„Moje ochota oženit se, stejně jako moje ochota mít dítě, vypovídá mé rodině a společnosti, že jsem dlouhodobě oddán tomuto vztahu,“ řekl starší Hafen. „Potom se tomu moje manželka a děti mohou také oddat, aniž by přemýšlely, zda je jejich oběť hodna jejich úsilí.“