Gramotnost zdokonaluje život

Dva Svatí posledních dnů vyprávějí o tom, jak se změní život člověka, když se naučí číst a psát.

Na celém světě lidé zdokonalují svůj život i život druhých tím, že se učí základním dovednostem gramotnosti.

Láska k učení

Shirley Florence Sainzová, která se narodila v Mexiku, vypráví příběh o tom, jak se úsilí její matky stát se gramotnou stalo požehnáním pro druhé:

„Když byly mé mamince Anitě Valenzuele Mendozaové dva roky, můj dědeček zahynul při důlním neštěstí a zanechal po sobě babičku s jejich osmi dětmi a skromné prostředky k tomu, aby se o ně mohla starat. Babička neuměla číst, psát a ani neznala číslice.

Když bylo mé mamince šest let, měla výsadu chodit do školy, ačkoli neměla tužky, papír ani učebnice. Nicméně ráda se učila, a tak aby získala papír, vyšívala ubrousky, zametala třídu a nosila dřevo na otop. Doma babička sešila z listů prvotřídního novinového papíru mamince sešit.

Učitelé oceňovali dychtivost, s níž se moje maminka učila. Přehlíželi její obnošené šaty a neupravené vlasy a živili její hlad po poznání. Na konci základní školy nabídla rodina jednoho z učitelů mamince příležitost k dalšímu vzdělávání. Ona však toho nemohla využít, a tak její školní vzdělávání skončilo.

Po mnoha letech, když bylo mamince 27 let, poznala mého otce a on ji seznámil s evangeliem. Díky tomu její vzdělávání pokračovalo. Ráda se učila prostřednictvím studia písem. Pomocné sdružení jí také poskytovalo mnoho příležitostí k tomu, aby si své poznání prohlubovala.

Maminka mi vštípila lásku ke vzdělání, a já jsem promovala na vysoké škole a nyní jsem sama učitelkou na základní škole. Během dvou generací byla naše rodina velice požehnána díky tomu, že se moje maminka, když byla malá, naučila číst a psát. Gramotnost jí otevřela dveře k porozumění evangeliu Ježíše Krista a k jeho přijetí. A díky tomu bylo požehnáno veškeré maminčino potomstvo.“

Třída gramotnosti a evangelia

Příběh sestry Sainzové není ojedinělý. Když se lidé naučí číst a psát, jejich porozumění evangeliu může růst a oni mohou požehnat život druhých. Paul Imietehe z Nigérie, obrácený do Církve, se naučil základům čtení a psaní, a to mu pomohlo, aby lépe chápal evangelium a dělil se o ně. Vzpomíná:

„Do Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů jsem vstoupil ve Warri v Nigérii. Díky svému členství v Církvi jsem si uvědomil, že se potřebuji naučit číst a psát. Když mi vedoucí kněžství zadali proslov nebo modlitbu, nešel jsem na shromáždění. Velice jsem se styděl.

Když jsem se přestěhoval do Abuji, uviděl jsem církevní knihy a časopisy a silně jsem pocítil, že se musím naučit číst a psát. Tyto publikace, které četli ostatní členové a které jim přinášely štěstí, jsem toužil číst také. Většina tamějších členů Církve ochotně mluvila na shromáždění a dělila se o své svědectví o evangeliu, a já jsem chtěl také dokázat vyjádřit silné pocity, které jsem měl o pravdivosti evangelia. Tehdy jsem poznal, že se musím naučit číst a psát.

Jednou v neděli jsem se rozhodl jít na Nedělní školu do třídy gramotnosti a evangelia. První den ve třídě jsem viděl, že ostatní studenti byli především sestry a mladší chlapci. Byl jsem jediným dospělým mužem ve třídě. Byl jsem v pokušení odejít, ale moje silná touha učit se mě tam udržela. Náš učitel každého z nás povzbuzoval, abychom se zapojili do čtení z příručky gramotnosti a evangelia a do čtení z písem.

Vynaložil jsem velké úsilí, abych se naučil číst. Četl jsem písma a církevní časopisy. Moje porozumění se zlepšilo, když jsem byl povolán jako druhý rádce v předsednictvu Nedělní školy odbočky Idu. Nejprve jsem o svých schopnostech pochyboval. Ale když jsem byl ustanovován, president odbočky vyslovil požehnání, že budu mít schopnost zvelebovat toto povolání. Během ustanovování jsem získal pocit sebedůvěry.

Za dva týdny jsem dostal úkol učit dospělé v Nedělní škole. I když jsem si dělal starosti se svými schopnostmi, připravoval jsem se celý týden po práci, a dokonce i o přestávkách v práci. Když nadešla neděle a byl čas učit, pronesl jsem krátkou tichou modlitbu a poprosil jsem Nebeského Otce, aby mě vedl. Když jsem otevřel ústa, abych promluvil, byl jsem překvapen, jak slova hladce plynula. Myslel jsem si, že budu koktat, ale nestalo se tak.

Členové třídy jsou většinou vzdělanější než já, ale jejich odpovědi a výrazy jejich tváře mě povzbuzovaly. Po celou dobu výuky jsem pociťoval klid.

Gramotnost a evangelium ve mně vzbudily velkou sílu prohloubit si své školní vzdělání. Také mi pomohla lépe porozumět evangeliu a zlepšila mou schopnost sloužit druhým.

Povoláním jsem řezbář a pracuji u stavební společnosti, kde využívám své dovednosti pro práci se dřevem. V Nigérii máme přísloví, které zní: ,Sekera, s níž sekáme dřevo, je tak důležitá, že ji nosíme oběma rukama a pokládáme ji na rameno.‘ Sekera je příliš důležitá na to, aby byla položena. Přesně to pociťuji o Církvi a o gramotnosti a evangeliu. Nesu je oběma rukama, a na rameni, a nemohu je odložit.

Jsem vděčný svým vedoucím v odbočce, kteří mě povzbuzovali, abych se učil, zejména to byl bratr Lawrence Monyei, můj učitel ve třídě gramotnosti a evangelia.“

Bratr Imietehe se naučil číst a psát ve třídě gramotnosti a evangelia a díky tomu se posílila jeho sebedůvěra a jeho svědectví o evangeliu zesílilo. Od té doby přináší požehnání do života mnoha členů své odbočky.

Můžete pomoci?

Příručka studenta zaměřená na gramotnost a evangelium Ye Shall Have My Words (katalogové čís. 34476) je k dispozici v angličtině, francouzštině, portugalštině a španělštině. Ti, kterým by mohla prospět nejvíce, si tato slova neumějí přečíst. Můžete jim pomoci?

Můžeme pomoci

„Udělal jsem si malou studii týkající se gramotnosti ve světě. Miliarda ze [šesti] miliard lidí na zemi neumí číst nebo psát… Jaká tragédie – jaká naprostá, bídná a temná tragédie! Neumět číst, rozumět, psát – jaká tragédie! Můžeme pomoci a můžeme toto prokletí zmírnit. Můžeme udělat něco pro to, aby se tato nesnesitelná situace změnila.“

President Gordon B. Hinckley, Teachings of Gordon B. Hinckley (1997), 314.