Vidí spojení

Chen, Yang Su-yuan oslepla v roce 1981 kvůli komplikacím po operaci šedého zákalu. Ale ztráta zraku jí pomohla najít evangelium a nakonec jí pomohla spatřit význam chrámu a práce na rodinné historii.

Sestra Chen krátce poté, co ztratila zrak, nepoznala, že dvě mladé ženy, které ji u dveří požádaly o sklenici vody, jsou misionářky. Pozvala je dál a to zcela změnilo její život.

„Většina lidí mě považuje za neužitečnou, protože jsem slepá,“ říká sestra Chen. „To mi ale Bůh říci nechtěl. Když jsem ztratila zrak, poslal mi misionářky, aby mě učily, že všichni jsme děti Boží a že nás vykoupil za obrovskou cenu. Svou hodnotu jsem poznala na základě výkupného, které zaplatil Ježíš. Mám neocenitelnou hodnotu.“

Od té doby sestra Chen sloužila v mnoha povoláních v prvním sboru Chung Li v Tchajwanském kůlu Tao Yuan a od roku 1992 rovněž slouží v chrámu.

Ale ztráta zraku nebyla jedinou zkouškou, které musela sestra Chen čelit. V roce 1987 málem zemřela poté, co se jí vytvořila velká cysta, která si vyžádala odstranění žebra. Přežila, ale léčebné výlohy vysály její životní úspory. Přemýšlela, proč si ji Bůh prostě nevzal.

Řekla, že Jeho odpověď zněla: „Musíš ještě udělat mnoho práce.“

Zanedlouho pocítila povolání k rodinné historii.

„Přemýšlela jsem, jak budu dělat genealogii, když nevidím,“ říká. „Ale ten pocit mě neopouštěl.“

S pomocí drahé přítelkyně vypátrala 22 generací ze své hlavní rodinné linie a sama vykonala všechny obřady za ženy. Nyní pracuje na příbuzenských větvích. V průběhu této práce se naučila oceňovat neoddělitelné spojení mezi chrámovou prací a rodinnou historií.

„V chrámu přijímáme mnoho obřadů, a všechny jsou důležité,“ říká sestra Chen. „Musíme ale pracovat na své rodinné historii. Nemůžeme svým předkům poskytnout tyto obřady, aniž bychom pracovali na své genealogii.“

„Rodinná historie a chrámová práce jsou jedním dílem,“ řekl starší Dennis B. Neuenschwander ze Sedmdesáti. „Bádání na rodinné historii má být prvořadým zdrojem jmen pro chrámové obřady a chrámové obřady jsou prvořadým důvodem pro bádání na rodinné historii.“¹

Sestra Chen nyní bojuje s novou nemocí a následky slabšího infarktu. Dvacet let poté, co se poprvé zeptala Boha, proč jí zde ponechal, zjišťuje, že si klade stejnou otázku – a dostává stejnou odpověď. Cítí, jak říká: „Neřekl jsem ti to již? Ještě musíš konat chrámovou práci.“

A tak sestra Chen i nadále tráví jeden týden v měsíci v chrámu.

„To je to, co musíme dělat pro své předky, protože oni sami to udělat nemohou,“ říká. „Ve své situaci nejsem ničím vázána, jako jiní lidé, např. prací a tak dále. Takže musím nyní hodně pracovat, dokud mohu.“