2007
Paměť strýce Gilberta
Říjen 2007


Paměť strýce Gilberta

Když jsem se začala dozvídat o obřadu práce za mrtvé, byla jsem inspirována velkou láskou, kterou můj manžel projevil své babičce, když zajišťoval, aby byly vykonány její chrámové obřady. To mě motivovalo k tomu, abych se dozvěděla více o svých vlastních předcích. V letech, které od té doby uplynuly, mi mnoho bratrů a sester, včetně těch ze střediska rodinné historie nedaleko mého domova v Guadalajaře v Mexiku, pomohlo naučit se vykonávat práci za mé předky.

V roce 1991 jsem obdržela své patriarchální požehnání a byla jsem poučena, že se mám zajímat o své zemřelé příbuzné a zasvětit se jim. Stanovila jsem si to jako cíl, což vedlo ke každodenním rozhovorům s rodiči, kteří nebyli členy Církve. Často jsem se vyptávala na svou rodinu, ale maminka mi mohla něco říci pouze o mých prarodičích.

Jednoho dne mi řekla, že strýc Gilberto, tatínkův bratr, dostal infarkt. „Vím, že by si s tebou rád popovídal,“ řekla maminka. „Má dobrou paměť a mohl by ti poskytnout velké množství informací o rodině.“

Když jsem zavolala do pečovatelského domu, kde bydlel, vzala to jeho manželka a řekla mi, že strýci se daří špatně a nemůže mluvit. Popřála jsem jí vše nejlepší a řekla jsem jí, že se za ně a za jejich rodinu budu modlit.

Druhý den jsem do pečovatelského domu zavolala znovu. K mému překvapení zvedl telefon strýc.

„Strýčku Gilberte!“ zvolala jsem. „Zavolala jsem ti, abych ti pověděla, že jsem se vroucně modlila za tvé uzdravení, a že tě mám ráda.“

„Velice ti děkuji, Bibi,“ odpověděl. „Ráno jsem se probudil a cítím se mnohem lépe. Pověz mi, jak se ti vede.“

Pověděla jsem mu o své dychtivosti dozvědět se jména členů rodiny, kteří byli z Arábie a Libanonu. Maminka měla se strýcovou pamětí pravdu. Znal jména, data a místa pro čtyři generace mé rodiny z tatínkovy strany.

Když jsem zavěsila telefon, pocítila jsem, že náš rozhovor byl poslední, který jsme spolu měli v tomto životě. Měla jsem pravdu. Ale Pán nás oba požehnal, takže jsem mohla získat informace, které jsem potřebovala ke sjednocení naší rodiny – nyní i ve věčnostech.